Archiv pro štítek: Moravskoslezské Beskydy

Moravskoslezské Beskydy jsou členitá hornatina o rozloze 623 km², střední výšce 703 m a středním sklonu 14°46´. Oblast má délku přibližně 55 km a šířku blížící se 20 km. Moravskoslezské Beskydy se v sev. části zvedají do největších výšek Západních Beskyd, na již. straně pozvolna z vrcholů klesají na území Slovenska do údolí Kysuce, která je odděluje od Javorníků. Na V jsou ukončeny prudkým svahem do Jablunkovské brázdy a na JZ klesají rovněž prudkými svahy do Rožnovské brázdy. Na SZ je obepíná Frenštátská brázda a na SV Třinecká brázda. Moravskoslezské Beskydy leží v záp. části geomorfologické oblasti Západní Beskydy.

V rámci geomorfologického celku Moravskoslezských Beskyd jsou vymezeny tří geomorfologické podcelky:

• Radhošťská hornatina,
• Lysohorská hornatina a
• Klokočovská hornatina.

Řeka Ostravice dělí Moravskoslezské Beskydy svým údolím na dva základní geomorfologické podcelky – Radhošťskou hornatinu na Z a Lysohorskou hornatinu na V. V poslední době se samostatně vymezuje Klokočovská hornatina, dříve spadající do geomorfologického okrsku Zadních hor v geomorfologickém podcelku Lysohorské hornatiny.

Podloží Moravskoslezských Beskyd budují flyšové horniny godulského vývoje slezské jednotky, ve kterém převládají zejména pískovce godulského a istebňanského souvrství. Mocnost flyšových hornin se snižuje směrem od SV k JZ, přičemž dochází zároveň k většímu provrásnění hornin a úklonu souvrství k J. Flyšové horniny jsou překryty čtvrtohorními sedimenty.

Pohoří Moravskoslezských Beskyd je tvořeno výraznými horskými hřbety, ve střed. části i několika izolovanými masívy (Lysá hora, Travný, Smrk). Svahy jsou prudké, údolí řek jsou hluboce zaříznutá. Erozně–denudační izoklinální reliéf nese stopy tří stupňů mladotřetihorního zarovnání povrchu. Charakteristické je příčné zvlnění čela příkrovu a jeho diagonální tektonické porušení. Vykytují se četné tvary zapříčiněné periglaciálními procesy jako jsou např. mrazové sruby a balvanové proudy. Odolné pískovce vytváří v reliéfu časté strukturní terasy a stupně, svahové hrany a strukturní hřbety. Hojné jsou také kvartérní sesuvy.

Významným geomorfologickým prvkem jsou pseudokrasové tvary. Jde o jevy obdobné krasovým, vzniklé v nekrasových horninách, v tomto případě ve flyšových pískovcích. Od nepaměti jsou známy Radhošťské či Kněhyňské ďúry, jeskyně Cyrilka na Pustevnách či hluboké zářezy a pukliny se vstupy do podzemí na hřebeni Radhoště a Pusteven nebo Ondrášovy díry na úbočí Lysé hory. Nejvyšším bodem je Lysá hora (1 323 m) v Lysohorské rozsoše. Významnými body jsou Travný (1203 m), Ropice (1082 m), Javorový (1031 m), Velký Polom (1067 m), Smrk (1276 m), Kněhyně (1257 m), Čertův Mlýn (1257 m), Radhošť (1129 m) a Velký Javorník (918 m).

Moravskoslezské Beskydy jsou pramennou oblastí Lubiny, Čeladenky, Černé Ostravice, Mohelnice, Morávky a pravostranných přítoků Rožnovské Bečvy. Oblast byla již v roce 1953 prohlášena za vodohospodářsky významnou oblast pro region Ostravska a v roce 1979 byly prohlášena za chráněnou oblast přirozené akumulace vod. Pro účely zásobování Ostravska vodou (ocelové srdce republiky) byly vybudovány vodní nádrže Šance (1964–1969) a Morávka (1961–1967), sloužící zároveň k tlumení povodňových stavů a nadlepšení průtoků v sušších obdobích.

Malebnou krajinu Moravskoslezských Beskyd tvoří rozmanitá mozaika luk, pastvin, remízků a rozsáhlých lesů na temenech pohoří s rozptýleným pasekářským osídlením. Krajinu zdobí nejen valašské a goralské chalupy, ale i města a městečka se svým neopakovatelným kouzlem. Příroda je zde vskutku divoká, což dokresluje i výskyt velkých šelem. Za zmínku stojí rys ostrovid, vlk a nezřídka se ze Slovenska zatoulavší se medvěd. Přírodní krásy se zde prolínají s pestrou možností rekreačních aktivit pro každé roční období, pěší turistiku doplňuje hustá síť cyklostezek, krytých bazénů i letních koupališť, k dispozici jsou jízdárny, plachtění na rogalech a paragliding. Příznivci zimních sportů nedají na Beskydy dopustit díky vynikajícím sněhovým podmínkám. V oblasti se nachází několik turistických a rekreačně-sportovních středisek, z nichž nejvýznamnější jsou Radhošť a Pustevny, oblast v okolí Starých Hamrů, Ostravice, Lysé Hory, Morávky, Javorového a mnohé další.

Oblast Moravskoslezských Beskyd leží ve 3.–8. vegetačním stupni, přičemž nejvíce je zastoupen 5 v. s. jedlových bučin. Omezeně se vyskytují jeřábové smrčiny (8 v. s.) a dubové bučiny (3 v. s.). Lesnatost území je vysoká a přesahuje 70 %. Převládají uměle vysazené porosty smrku ztepilého (až 80 %), na již. a záp. svazích se mezi něj mísí buk, dub, modřín, javor a jedle, v údolích olše, jasan, jeřáb, vrba, lípa, v nejvyšších polohách roste nepůvodní kosodřevina. Květena je bohatá, subalpínská, s několika chráněnými druhy. Téměř celá oblast Moravskoslezských Beskyd je součástí CHKO Beskydy. Předmětem ochrany jsou zejména zachovalé lesní porosty a typická luční společenstva. Navíc je zde okolo 25 maloplošných chráněných území.

Ochrana přírody v CHKO Beskydy

V roce 1973 byla na území tří pohoří, tj. Moravskoslezských Beskyd, Vsetínských vrchů a Javorníků zřízena CHKO Beskydy. S rozlohou 1160 km² je to naše největší CHKO. Důvodem vyhlášení CHKO Beskydy byly její výjimečné přírodní hodnoty, zejména zbytky původních pralesovitých lesů s výskytem vzácných karpatských živočichů a rostlin. Pozoruhodné jsou také druhově pestré louky a pastviny, unikátní povrchové i podzemní pseudokrasové tvary. Beskydská krajina má dosud mimořádnou estetickou hodnotu, která vznikla historickým soužitím člověka s horami. Význam chráněné krajinné oblasti je podtržen vyhlášením 53 maloplošných zvláště chráněných území.

V rámci budování evropské soustavy chráněných území Natura 2000 byla celá CHKO navržena jako Evropsky významná lokalita EVL Beskydy a v roce 2005 zde byly zřízeny hned 2 ptačí oblasti, a to  PO Beskydy a PO Horní Vsacko.

Související obrázky: