Radhošťská hornatina

Geomorfologický podcelek Radhošťská hornatina je členitá hornatina o rozloze 223 km2, střední výšce 702 m a středním sklonu 15°41´. Oblast na délku dosahuje přibližně 34 km a na šířku v nejširší části přibližně 13 km. Na JV je Radhošťská hornatina vymezena Klokočovskou hornatinou, na JZ prudce spadá do Rožnovské brázdy a na S do Frenštátské brázdy. Východně od toku Ostravice oblast přechází do Lysohorské hornatiny. Radhošťská hornatina leží v záp. části Moravskoslezských Beskyd.

Geomorfologické rozdělení Radhošťské hornatiny.
Geomorfologické rozdělení Radhošťské hornatiny.

V rámci geomorfologického podcelku Radhošťské hornatiny jsou vymezeny tři geomorfologické okrsky:

Podloží Radhošťské hornatiny budují flyšové horniny godulského vývoje slezské jednotky, ve kterém převládají zejména pískovce godulskéhoistebňanského souvrství. Souvrství flyšových komplexů slezské jednotky se uklání již. směrem stupňovitě do Rožnovské brázdy, na čela vrstev jsou vázány příkré sev. beskydské svahy. Podsvahové polohy budují hlinité a písčitohlinité deluviálníproluviální sedimenty. Údolní nivy a dna suchých údolí jsou vyplněny deluviofluviálnímifluviálními sedimenty.

Zimní Beskydy. Pohled na Čertův mlýn s Kněhyní, osamocený Smrk a vzdálenou Lysou horu ze Soláně.
Zimní Beskydy. Pohled na Čertův mlýn s Kněhyní, osamocený Smrk a vzdálenou Lysou horu ze Soláně.

Radhošťská hornatina představuje západní část Moravskoslezských Beskyd. Rozprostírá se od údolí Ostravice přes trojici relativně samostatných horských skupin (Smrk, Kněhyně, Radhošť) a sedlo Pindula až do míst, kde navazující hřbet Hodslavického Javorníku poměrně strmě končí nad nízkou a je lehce zvlněnou krajinou Podbeskydské pahorkatiny.

Stukturně–denudační a erozně–denudační stupňovitě uspořádaný izoklinální reliéf nese stopy tří stupňů mladotřetihorního zarovnání povrchu. Charakteristické jsou suky (tvrdoše) na odolnějších vrstvách pískovců a slepenců, četné tvary způsobené periglaciálními procesy jako jsou např. mrazové srubybalvanové proudy. Odolné pískovce vytváří v reliéfu časté strukturní terasy a stupně, svahové hrany a strukturní hřbety. Pro vrcholové oblasti Radhošťské hornatiny je charakteristické hlubinné ploužení, které porušuje horninový masív a dochází k rozvolnění vrcholových poloh vysokých hřbetů. Vznikají zde rozsáhlé skalní sesuvy, na jejichž odlučné plochy jsou vázány rozsedlinové pseudokrasové jeskyně. Nejrozsáhlejší svahové deformace se vyskytují v již. části hornatiny na styku s Rožnovskou brázdou.

Pohled na Radhošťskou hornatinu z Lysé hory.
Pohled na Radhošťskou hornatinu z Lysé hory.

Převažují příkré svahy s hustou údolní sítí hlubokých bystřinných toků, vlévajících se z pravé strany do Rožnovské Bečvy. Protože energie reliéfu je vysoká, mají tyto přítoky značný spád a bystřinný charakter (např. Mečůvka, Kněhyně, Horní Rozpitý potok, Dolní Rozpitý potok, Dolnopasecký potok, Hodorfský potok, Zašovský potok). V pramenné části přechází do svahových úpadů nebo nivačních sníženin, které jsou vyplněny hlinitokamenitými deluviálními (svahovými) sedimenty.

Západně od toku Ostravice se nachází masív Smrku (1276 m), který je i nejvyšším vrchem hornatiny. Průlomové údolí Čeladénky tento masív odděluje od zvlněného hřbetu s vystupujícími vrcholy Kněhyně (1257 m), Čertova Mlýna (1257 m), Tanečnice (1084 m), sedla Pusteven a Radhoště (1129 m). Severní rozsochy Noříčí (1047 m) a Velká Stolová (1049 m) dosahují rovněž přes tisíc metrů. Hluboké Rožnovské sedlo – tzv. Pindula, odděluje Radhošťský hřbet od hřbetu Hodslavického Javorníku, zvaného také Veřovické vrchy s vrcholem Velký Javorník (918 m).

Roubená dřevěná zvonička na Pustevnách. Ta původní od architekta Jurkoviče byla v roce 1997 zrekonstruována.
Roubená dřevěná zvonička na Pustevnách. Ta původní od architekta Jurkoviče byla v roce 1997 zrekonstruována.

Malebnou krajinu oblasti tvoří rozmanitá mozaika horských luk, pastvin a rozsáhlých lesů na temenech pohoří s rozptýleným pasekářským osídlením. Přírodní krásy se zde prolínají s pestrou možností rekreačních aktivit pro každé roční období, zejména turistiku a zimní sporty. Významným kulturním a turistickým centrem jsou Pustevny a horská magistrála směrem k soše Radegasta a kapli na Radhošti.

Kaple na Radhošti se sousoším Cyrila a Metoděje.
Kaple na Radhošti se sousoším Cyrila a Metoděje.

Radhošťská hornatina leží ve 3.–6. vegetačním stupni, přičemž převažuje 5. a 6. vegetační stupeň. Oblast je převážně zalesněná smrkovými porosty, stále se na mnoha místech vyskytují přirozené bukové a jedlobukové porosty. Oblast leží v CHKO Beskydy a v EVL Beskydy v rámci soustavy Natura 2000. Na jejím území se nachází i část PO Beskydy.

Hodslavický Javorník

Hodslavický Javorník je veřejnosti znám spíše pod názvem Veřovické vrchy. Mají charakter ploché hornatiny, kterou budují zvrásněné flyšové horniny godulského vývoje při denudačním okraji godulské digitace příkrovu slezské jednotky. V úzkém pruhu na čele příkrovu nad Frenštátskou brázdou vystupují horniny mazáckého souvrstvíveřovických vrstev, které doprovází fragmenty hornin lhoteckého souvrství.

V pozadí snímku hřeben Hodslavického (Velkého) Javorníku.
V pozadí snímku hřeben Hodslavického (Velkého) Javorníku.

Samostatnou centrální část pohoří budují horniny středníchsvrchních godulských vrstev, přičemž hřbetní partie tvoří spíše střední godulské vrstvy. Hřbet Kamenárky (859 m) budují pustevenské pískovce a pískovce svrchních godulských vrstev. Souvrství godulských hornin jsou převážně strmě ukloněné směrem k J.

Západ slunce za Jeseníkem. Vlevo Radhošť s kaplí a vysílačem, vpravo Velký Javorník s rozhlednou.
Západ slunce za Jeseníkem. Vlevo Radhošť s kaplí a vysílačem, vpravo Velký Javorník s rozhlednou.

Jižní část oblasti na styku s Rožnovskou brázdou vyplňují horniny istebňanského souvrství. Podsvahové polohy jsou překryty hlinitokamenitými a hlinitopísčitými deluviálnímiproluviálními sedimenty, které svým charakterem odpovídají příslušným geologickým jednotkám. Údolní nivy a dna suchých údolí jsou vyplněny deluviofluviálnímifluviálními sedimenty.

Hodslavický Javorník leží v záp. části Radhošťské hornatiny. Představuje ze tří stran izolovanou, k Z se zužující vyvíšeninu s centrálním hřbetem. Reliéf tvoří izoklinální hřbet, který je ve vých. části vlivem eroze a denudace prolomen a rozdvojen. Zachovány jsou stopy tří stupňů mladotřetihorního zarovnání povrchu. Charakteristické jsou suky (tvrdoše) na odolnějších vrstvách pískovců a slepenců, které místy vytváří strukturní terasy a stupně, svahové hrany a strukturní hřbety. Na svazích hřbetu jsou hluboké sesuvy a též hustá síť erozních rýh a strží. Nejvyšším bodem je Velký Javorník (918 m), významným bodem je Kamenárka (859 m).

Lilie zlatohlavá (Lilium martagon L.)
Lilie zlatohlavá (Lilium martagon L.) v sedle pod Kamenárkou.

Hodslavický Javorník leží ve 4.–5. vegetačním stupni. Oblast je převážně zalesněná smrkovými porosty s jedlí a bukem. Předmětem ochrany přírody jsou komplex lesních a lučních ekosystémů s různými typy mokřadních společenstvech v PP Domorazské louky, lokalita kriticky ohrožené kapradiny jeleního jazyku celolistého (Phyllitis scolopendrium) na suťových skalkách v PR Trojačka a přírodě blízké lesní porosty se vzácnými a ohroženými druhy rostlin a živočichů s významným geomorfologickým útvarem (mrazovým srubem) v PR Huštýn (250 m dlouhá odlučná skalní stěna rozsáhlého sesuvu) a PP Velký kámen. Oblast leží v CHKO Beskydy a v EVL Beskydy v rámci soustavy Natura 2000.

Radhošťský hřbet

Radhošťský hřbet je členitá hornatina budovaná silně zvrásněnými flyšovými horninami godulského vývoje při denudačním okraji godulské digitace příkrovu slezské jednotky. V úzkém pruhu na čele příkrovu nad Frenštátskou brázdou vystupují horniny mazáckého souvrstvíveřovických vrstev, které doprovází fragmenty hornin lhoteckého souvrství. Převážnou část pohoří budují horniny středníchsvrchních godulských vrstev, přičemž hlavní hřebeny a sev. svahy pohoří tvoří spíše střední godulské vrstvy s převahou hrubě rytmického flyše se silně glaukonitickými lavicovitými pískovci. V jih.–záp a již. části převažuje drobně rytmický flyš s glaukonitickými pískovci svrchních godulských vrstev. V oblasti mezi Dolní Bečvou a Pustevnami se v rámci svrchních godulských vrstev vyskytují pustevenské pískovce. Souvrství godulských hornin jsou převážně strmě ukloněné směrem k J.

Pohled na Čertův Mlýn (1206 m) s Kněhyní (1257 m).
Pohled na Čertův Mlýn (vpravo, 1206 m) s Kněhyní (1257 m).

Na již. okraji oblasti roztroušeně vystupují horniny istebňanského souvrství. Podsvahové polohy jsou překryty hlinitokamenitými a hlinitopísčitými deluviálnímiproluviálními sedimenty, které svým charakterem odpovídají příslušným geologickým jednotkám. Údolní nivy a dna suchých údolí jsou vyplněny deluviofluviálnímifluviálními sedimenty.

Radhošťský hřbet tvoří se svými třemi dominantními vrcholy (Smrk (1276 m),  Kněhyně (1257 m), Radhošt (1129 m)) jádro Radhošťské hornatiny. Zatímco Radhošť s Kněhyní propojuje vysoké sedlo Pusteven (930 m), do prostoru mezi Kněhyní a Smrk pronikla zpětnou erozí říčka Čeladenka a prohloubila své údolí až na úroveň 500 m. V náhorních polohách se vyvinuly strukturně-denudační plošiny mírně ukloněné k J.

Reliéf tvoří izoklinální hřbet ležící při denudačním okraji vrásového příkrovu. Zachovány jsou stopy tří stupňů mladotřetihorního zarovnání povrchu. Charakteristické jsou suky (tvrdoše) na odolnějších vrstvách pískovců a slepenců, četné periglaciální jevy jako jsou např. mrazové srubybalvanové proudy. Odolné pískovce vytváří v reliéfu časté strukturní terasy a stupně, svahové hrany a strukturní hřbety. Pro vrcholové oblasti Radhošťského hřbetu jsou charakteristické tvary hlubinného ploužení a puklinové pseudokrasové jeskyně. Na svazích lze často zaznamenat stopy po sesuvech.

Pseudokrasové jeskyně na Radhošťském hřbetě
Kněhyňská jeskyně je s hloubkou 57,5 m nejhlubší propasťovitou pseudokrasovou jeskyní v Západních Karpatech. Rozsedlinová jeskyně Cyrilka u Pusteven na délku dosahuje 370 m.
Socha pohanského boha Slovanů Radegasta – boha slunce, hojnosti a úrody – od akademického sochaře Albína Poláška, američana a frenštátského rodáka.
Socha pohanského boha Slovanů Radegasta – boha slunce, hojnosti a úrody – od akademického sochaře Albína Poláška, američana a frenštátského rodáka.

Radhošťský hřbet leží ve ve 4.–5. vegetačním stupni. Oblast je převážně zalesněná smrkovými porosty s jedlí a bukem. Předmětem ochrany přírody jsou zbytky přirozených lesních porostů v exponovaných horských polohách s typickou faunou, flórou a pseudokrasovými jevy v NPR RadhošťNPR Kněhyně – Čertův mlýn, ochrana lesních porostů s přirozenou dřevinnou skladbou v PR NoříčíPR Klíny. Chráněny jsou také zbytky přirozených smrkových bučin s příměsí jedle bělokoré a javoru klenu v PR Smrk, PR Malý SmrkPR Studenčany a podmáčené smrčiny s roztroušenými přechodovými rašeliništi v PR V Podolánkách. Velmi zajímavá je existence jednoho z největších vodopádů a systému kaskád v moravských Karpatech v PR Bučací potok.

Národní přírodní rezervace Kněhyně - Čertův mlýn.
Národní přírodní rezervace Kněhyně – Čertův mlýn.

Oblast leží v CHKO Beskydy a v EVL Beskydy v rámci soustavy Natura 2000. Na jejím území se nachází i část ptačí oblasti Beskydy.

Mezivodská vrchovina

Mezivodská vrchovina je členitá vrchovina budovaná silně zvrásněnými flyšovými horninami godulského vývoje před denudačním okrajem račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Severní polohy budují svrchní godulské vrstvy, ve kterých se místy uplatňují pustevenské pískovce. Jižní část oblasti vyplňují horniny istebňanského souvrství, které místy prostupuje Ciężkowický pískovec. Na JV, na styku s Klokočovskou hornatinou se již uplatňují hostýnské vrstvy soláňského souvrství račanské jednotky. Podsvahové polohy jsou překryty hlinitokamenitými a hlinitopísčitými deluviálnímiproluviálními sedimenty. Údolní nivy a dna suchých údolí jsou vyplněny deluviofluviálnímifluviálními sedimenty.

Mezivodskou vrchovinu vytváří pásmo nižších hor sevřených mezi Radhošťskou a Lysohorskou hornatinou, Javorníky a Vsetínskými vrchy.
Mezivodskou vrchovinu vytváří pásmo nižších hor sevřených mezi Radhošťskou a Lysohorskou hornatinou, Javorníky a Vsetínskými vrchy.

Mezivodská vrchovina leží v jih.–vých. části Radhošťské hornatiny. Krajina má podhorský charakter, který dosahuje v maximech téměř 1000 m. Povrch je rozbrázděn údolími pravostranných přítoků Rožnovské Bečvy. Pro oblast je charakteristický strukturní erozně–denudační izoklinální reliéf se sečnými plošinami, suky (tvrdoši) na odolnějších vrstvách pískovců a slepenců, balvanitými svahy a strukturními terasami a stupni. Významným bodem je Trojačka (987 m), Kladnatá (918 m) a Javořinka (832 m).

Mezivodská vrchovina ve 4.–5. vegetačním stupni. Oblast je převážně zalesněná smrkovými porosty s jedlí a bukem. Předmětem ochrany přírody jsou mozaika pestrých přírodních poměrů daných rozmanitostí půdních typů a geomorfologických útvarů v PP Kladnatá–Grapy, beskydská „sihla“ (rašelinná louka v jejímž podloží jsou jílovité vrstvy) v PP Kudlačena a mokřadní společenstvo s výskytem několika druhů vstavačovitých rostlin (Orchidaceae) v PP Pod Juráškou. Oblast leží v CHKO Beskydy a v EVL Beskydy v rámci soustavy Natura 2000.

Související obrázky:

Napsat komentář