Horské olšiny s olší šedou (Svaz Alnion incanae)

Fytocenologie: Svaz Alnion incanae Pawłowski et al. 1928: Alnetum incanae Lüdi 1921, společenstvo Betula pubescens-Alnus incana sensu Sádlo et Bufková 2002
Lesnická typologie: 6L Luh olše šedé

Struktura a druhové složení

Smíšené, druhově bohaté třípatrové až čtyřpatrové porosty s převládající olší šedou (Alnus incana) a slabou příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus), vrby jívy (Salix caprea), smrku ztepilého (Picea abies) a střemchy obecné pravé (Prunus padus subsp. padus), lokálně v Hornovltavské kotlině na Šumavě i břízy pýřité (Betula pubescens) a tavolníku vrbolistého (Spiraea salicifolia).

Stromové patro je na mnoha místech rozvolněné kvůli narušování záplavami. Charakter hustého bylinného patra určují vlhkomilné druhy Aegopodium podagraria, Chaerophyllum hirsutum, Crepis paludosa, Geum rivale, Myosotis nemorosa, Petasites albus, Silene dioica, Stellaria nemorum aj. Hojné jsou mezi nimi i druhy subalpínské vysokobylinné vegetace, např. Aconitum plicatum, Cicerbita alpina, Doronicum austriacum, Ranunculus platanifolius, Senecio nemorensis agg. a Thalictrum aquilegiifolium.

V podhorských údolích tyto druhy chybějí a naopak jsou hojněji zastoupeny teplomilnější lesní druhy Asarum europaeum, Geum urbanum, Pulmonaria officinalis s. l. aj. Květnatý jarní aspekt není bohatě vyvinut, s výjimkou druhu Caltha palustris. Mechové patro bývá zastoupeno slabě; vyskytují se v něm zejména Atrichum undulatum, Brachythecium rutabulum, Plagiomnium affineP. undulatum.

Ekologie

Často zaplavované břehy bystřin, zejména v peřejnatých úsecích s prudce tekoucí vodou v horských oblastech, vzácněji v chladných podhorských údolích. Tato vegetace se nezřídka vyskytuje na dnech úzkých údolí, kde olše vytváří liniové porosty tvořené jedinou řadou stromů. V Hornovltavské kotlině na Šumavě se porosty olše šedé s poněkud odlišným druhovým složením vyskytují na pobřežních valech a náplavech pomalu tekoucí Vltavy, která meandruje v široké nivě. Půdy jsou fluvizemě různého zrnitostního složení, většinou štěrkovité až písčité, vzácněji i gleje.

Rozšíření

Roztroušeně na Šumavě, v Novohradských horách, Krkonoších, Orlických horách, Hrubém Jeseníku a Moravskoslezských Beskydech, vzácněji také v Krušných horách, na Ještědském hřbetu, Králickém Sněžníku a některých podhorských oblastech.

Rozšíření horských olšin s olší šedou v ČR.
Rozšíření horských olšin s olší šedou v ČR.

Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.

Přečtěte si také

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...