Štramberská vrchovina

Geomorfologický podcelek Štramberská vrchovina je členitá vrchovina o rozloze 148 km2, střední výšce 444 m a středním sklonu 9°40´. Oblast na délku přesahuje 32 km a na šířku 10 km. Ze Z a S je vymezena Příborskou pahorkatinou, z V krátce Třineckou brázdou a z J Frenštátskou brázdou a částečně také Moravskoslezskými Beskydy. Štramberská vrchovina leží ve střed. části Podbeskydské pahorkatiny.

Geomorfologické rozdělení Štramberské vrchoviny.
Geomorfologické rozdělení Štramberské vrchoviny.

V rámci geomorfologického podcelku Štramberské vrchoviny je vymezeno devět geomorfologických okrsků:

Podloží Štramberské vrchoviny tvoří zvrásněné křídové a paleogenní flyšové horniny podslezskéslezské jednotky vnější skupiny příkrovů s intruzemi vyvřelin těšínitů a útržky jurských vápenců.

Malebná a pestrá krajina Štramberské vrchoviny je dána zejména různorodostí geologického podloží a jeho odolnosti proti erozně-denudačním procesům. Jsu zde zastoupeny krajinné segmenty odpovídající hornatinám, vrchovinám i pahorkatinám, nacházejí se zde kotliny, příkrovové trosky a bradla, sopečné vyvřeliny těšínitů a časté úpatní povrchy (pedimenty, kryopedimenty, erozní glacisy).

Pohled na masiv Ondřejníku ze Smrku.
Pohled na masiv Ondřejníku ze Smrku.

Převážně erozně–denudační reliéf tvoří komplex výrazných vyvýšenin příkrových trosek, úpatních pahorkatin a sníženin, podmíněný velkými rozdíly v individuální odolnosti hornin. V území jsou zachovány rozsáhlé zbytky terciérních zarovnaných povrchů, průlomová údolí a periglaciální tvary. Sklonitější svahy jsou postiženy sesuvy. Nejvyšším bodem je Skalka (964 m) v masívu Ondřejníku.

V okolí Štramberka se nachází skupina osamělých kupovitých vrchů tvořených jurskými štramberskými vápenci, z nichž nejznámější jsou Kotouč, Zámecky vrchSkalky. Mají strmé, skalnaté svahy s četnými škrapy. Na vrchu Kotouče se nacházejí krasové jevy — řada jeskyní, vzniklých činností alochtonních toků. Nejznámější je jeskyně Šipka.

Panoramatický pohled na Štramberskou vrchovinu.
Panoramatický pohled na Štramberskou vrchovinu.

Oblast odvodňují pravostranné přítoky řeky Odry. Postupně od JZ to jsou Zrzávka, Jičínka, Sedlnice, Lubina, Tichávka, Ondřejnice a přítoky Ostravice. Vodní toky tečou jak v mírných úvalovitých údolích, ve velmi mělkých kotlinách, tak i v hlubokých a těsných průlomových úsecích.

Štramberská vrchovina je nejvýraznější součástí pásma Podbeskydské pahorkatiny. Nad její pahorkatinný reliéf vystupují skupiny či izolované vrchy jako je právě Skalka. Štramberská vrchovina leží ve 2.—5. vegetačním stupni.

Palkovické hůrky

Palkovické hůrky jsou plochá pahorkatina budovaná zvrásněnými flyšovými horninami bašského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Centrální hřbetní část pahorkatiny budují horniny pálkovického souvrství, zatímco přilehlé svahy tvoří horniny bašského souvrství. Deprese a úpatní polohy jsou překryty kamenito–hlinitými eluvii a písčito–hlinitými a hlinito–kamenitými (svahovými) deluviálními sedimenty.

 

Pohled na Palkovické hůrky z Velkého Javorníku.
Pohled na Palkovické hůrky z Velkého Javorníku.

Palkovické hůrky leží v sev.–vých. části Štramberské vrchoviny. Reliéf tvoří skupina výrazných příkrovových trosek z odolnějších hornin nad okolním plošším reliéfem. Charakteristické jsou zbytky tercierních zarovnaných povrchů, hluboké průlomové údolí říčky Ondřejniceperiglaciální tvary a drobné sesuvy. Významnými body jsou Kubánkov (660 m) a Kazničov (601 m).

Kořenový systém stromu ze skupiny památných stromů Sedm buků v Hukvaldské oboře.
Kořenový systém stromu ze skupiny památných stromů Sedm buků v Hukvaldské oboře.

Palkovické hůrky leží převážně ve 4. vegetačním stupni a jsou téměř zcela zalesněny smrkovými a jedlobukovými porosty. Předmětem ochrany přírody jsou komplexy starých smíšených převážně bukových porostů v PR Pálkovické hůrky, komplex bukových porostů v historické oboře obklopující středověký hrad Hukvaldy v PP Hradní vrch Hukvaldy lužní porosty v kontaktu se suťovým lesem, s bohatým porostem pérovníku pštrosího (Matteuccia struthiopteris (L.) Tod) v PP Pod Hukvaldskou oborou. Nad obcí Hukvaldy se nachází zřícenina stejnojmeného hradu s oborou.

Metylovická pahorkatina

Metylovická pahorkatina je plochá pahorkatina budovaná zvrásněnými flyšovými horninami bašského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Centrální hřbetní část pahorkatiny budují horniny pálkovického souvrství, zatímco přilehlé svahy tvoří horniny bašského souvrství. Deprese a úpatní polohy jsou překryty kamenitohlinitými eluvii a písčitohlinitými a hlinitokamenitými (svahovými) deluviálními sedimenty.

Metylovická pahorkatina leží ve vých. části Štramberské vrchoviny. Reliéf Metylovické pahorkatiny tvoří dvě výrazné příkrovové trosky vzniklé denudací okolních málo odolných hornin se zbytky zarovnaných povrchů, periglaciálními tvary a drobnými sesuvy. Trosky od sebe erozně oddělila říčka Olešná. Významnými body jsou Kozlovická hora (612 m) a Metylovická hůrka (523 m).

Metylovická pahorkatina leží ve 4.—5. vegetačním stupni a je převážně zalesněná ve vyšších polohách smrkovými porosty.

Ondřejník

Ondřejník je členitá vrchovina budovaná zvrásněnými flyšovými horninami godulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Hřbety a horní části svahů budují spodní godulské vrstvy godulského souvrství. Samotný vrch Skalky tvoří horniny středních godulských vrstev godulského souvrství. Nižší části svahů budují horniny mazáckého a a lhoteckého souvrství godulského vývoje. Deprese a úpatní polohy jsou překryty kamenitohlinitými eluvii, písčitohlinitými a hlinitokamenitými (svahovými) deluviálními sedimenty a štěrkovitými proluviálními sedimenty.

Masív Ondřejníku je součástí Štramberské vrchoviny.
Masív Ondřejníku je součástí Štramberské vrchoviny. Foceno ze hřbetu Lysé hory.

Ondřejník leží ve vých. části Štramberské vrchoviny. Jako jedinný z okrsků má horský ráz, odpovídající téměř Moravskoslezským Beskydům. Jádrem okrsku je pískovcový hřbet se sráznými okrajovými svahy, které jsou narušeny rozsadáním vlivem hlubiného ploužení a postihovány sesuvy. Reliéf je vytvořen protáhlým synklinálním hřbetem vzniklým jeho inverzí na příkrovové struktuře. Ve střední části se nachází zbytky neogenních zarovnaných povrchů. Přítomny jsou strukturní tvary, kryoplanační terasy, mrazové sruby a sutě. Nejvyšším bodem je Skalka (964 m).

Ondřejník
Ondřejník

Ondřejník leží ve 4.—5. vegetačním stupni a je převážně zalesněná smrkovými porosty, místy s bukem a jedlí. Předmětem ochrany přírody je přirozená stará bučina s jedlí, jeřábem a smrkem v PR Skalka.

Kozlovická kotlina

Kozlovická kotlina je vnitrohorská sníženina budovaná flyšovými horninami těšínsko–hradišťského souvrstvíveřovických vrstev godulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Místy je pronikají výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas). Značná část pahorkatiny je překryta čtvrtohorními štěrkovitými proluviálními sedimenty, méně i písčitohlinitými a hlinitokamenitými (svahovými) deluviálními sedimenty. Dna přítoků říčky Ondřejnice vyplňují nivní hlíny.

Kozlovická kotlina leží v sev.–vých. části Štramberské vrchoviny. Kozlovická kotlina vznikla erozním rozšířením říčky Ondřejnice na podloží málo odolných hornin. Dno kotliny tvoří zbytky úpatních zarovnaných povrchů, pedimenty a říční náplavy zdrojnic Ondřejnice.

Kozlovická kotlina leží převážně ve 4. vegetačním stupni a je pomístně zalesněná smrkovými porosty, místy s bukem. V četných úžlabinách se nacházejí olšiny a javorové jaseniny.

Měrkovická pahorkatina

Měrkovická pahorkatina je členitá pahorkatina budovaná flyšovými horninami těšínsko–hradišťského souvrství slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Ve hřbetu Strážnice (480 m) a Kamenice (441 m) vystupují těšínské vápence spodních těšínských vrstev. Ve hřbetu Tábora (472 m) vystupují výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas). Hřbet Tichavské hůrky (544 m) tvoří horniny bašského souvrství bašského vývoje slezské jednotky. Nižší části oblasti, zejména podsvahové polohy, jsou mocně překryty kamenitohlinitými eluvii, písčitohlinitými a hlinitokamenitými (svahovými) deluviálními sedimenty a štěrkovitými proluviálními sedimenty.

Měrkovická pahorkatina leží ve střed. části Štramberské vrchoviny. Vytváří nižší zvlněnou krajinu mezi říčkami LubinouOndřejnicí. Reliéf má charakter menších příkrovových trosek vzniklých na odolnějších horninách. Ve vrcholových částech jsou zachovány zbytky třetihorních  zarovnaných povrchů, při úpatích svahů se nacházejí kryopedimentysoliflukční pokryvy.

Měrkovická pahorkatina leží ve 3.—4. vegetačním stupni a je málo až středně zalesněná smrkovými porosty. V četných úžlabinách se nacházejí olšiny a javorové jaseniny. Předmětem ochrany přírody jsou lesík s mokřadem a zarostlým rybníčkem v PR Rybníky a travertinový val podmíněný vydatným vápenitým pramenem v PP Travertinová kaskáda. V oblasti se nacházejí drobné lomy.

Šostýnské vrchy

Šostýnské vrchy jsou členitá vrchovina budovaná flyšovými horninami bašskéhogodulského vývoje slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. V sev.–vých. části pahorkatiny, ve hřbetu Červeného kamene (690 m), Pískovny (583 m) a Bílé hory (556 m) převládají horniny bašského souvrství bašského vývoje, místy doprovázené horninami chlebovické facie těšínsko–hradišťského souvrství bašského vývoje. V jih.–vých. části pahorkatiny, v oblasti Na peklech (602 m), podloží budují horniny těšínsko–hradišťského souvrství godulského vývoje s výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas). V blízkém okolí Štramberka z podloží vystupují tektonické útržky jurských štramberských vápenců. Roztroušeně se vyskytují horniny frýdeckého souvrství podslezské jednotky. Střední a nižší části svahů pokrývají kamenitohlinité eluvia. V podsvahových polohách se vyskytují písčitohlinité a hlinitokamenité (svahové) deluviální sedimenty a štěrkovité proluviální sedimenty.

Lomová stěna na již. úbočí Kotouče (511 m).
Lomová stěna na již. úbočí Kotouče (511 m).

Šostýnské vrchy leží ve střed. části Štramberské vrchoviny. Území skládají strukturní vyvýšeniny, jak pískovcové Červený kámen (690 m), tak vápecové bradlové. Reliéf je tvořen skupinami velkých, širokými sedly oddělených příkrovových trosek z odolných hornin se zbytky třetihorních zarovnaných povrchů. Četné jsou periglaciální tvary. V oblasti jurských vápenců jsou vyvinuty krasové jevy. Významnými body jsou Červený kámen (690 m), Bílá hora (556 m),  Kotouč (495 m) a Štramberčík (498 m).

Šostýnské vrchy leží ve 4.—5. vegetačním stupni. V nižších polohách jsou zřídka, výše však převážně zalesněné smrkovými porosty. Předmětem ochrany přírody jsou ochrana významného archeologického naleziště a lokality reliktní květeny v NPP Šipka, odkryv tithonských štramberských vápenců s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů vázaných na geologický podklad v PP Kamenárka a výrazný skalní výchoz štramberského vápence s brekciovou texturou v PP Váňův kámen. V oblasti Kotouče se těží vápenec. Na sev.–vých. svahu Pískovny se nachází zřícenina hradu Šostýn.

NPP Šipka
Jeskyně Šipka je nejznámějším krasovým útvarem štramberského krasu. Její archeologický výzkum přinesl nález spodní čelisti neandertálského dítěte (Homo neanderthalensis). Při pozdějších výzkumech byly nalezeny předměty z doby bronzové. Základ jeskyně byl pravděpodobně vyhlouben vodním tokem obtékajícím Kotouč již v předledovcových dobách. Při ústupu ledovce byly jeskyně rozšiřovány tavnými ledovcovými vodami. Spolu s táním ledovce asi došlo k odnosu měkkých hornin obklopujících Kotouč a říční síť se zahloubila na dnešní úroveň. V přední části jsou na stropě patrné trosky někdejší bohaté krápníkové výzdoby zničené lidmi krátce po jejím objevení.
Chráněné druhy hmyzu jsou vázány zejména na horní vápencové plošiny. Jedná se např. o taxony: čmelák (Bombus spp.), jasoň červenooký (Parnassius apollo), otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius). Živné rostliny zde nalézá soumračník skořicový (Spialia sertorius), soumračník čárkovaný (Hesperia comma) ad. V neovlivněných porostech jsou zastoupeny převážně bučiny, květnaté bučiny a v malé míře i suťové lesy. Roste tady árón karpatský (Arum cylindraceum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), drnavec lékařský (Parietaria officinalis), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla), vstavač mužský (Orchis mascula), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) nebo okrotice bílá (Cephalanthera damasonium).
Kromě vyšších rostlin jsou zde i pozoruhodné mechorosty a kapradiny, například drobná kapradina jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium) a velmi drobná vratička měsíční (Botrychium lunaria), dále bukovinec osladičovitý (Phegopteris connectilis) nebo mech (Timmia bavarica), rostoucí zde na jednom ze tří míst v České republice. Z trav zde můžeme najít kostřavu sivou (Festuca pallens), strdivku brvitou (Melica ciliata), z vyšších rostlin dále devaterník vejčitý (Helianthemum grandiflorum), čistec přímý (Stachys recta), lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), lomikámen tříprstý (Saxifraga tridactylites) či dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata). (použito z http://www.biolib.cz/cz/locality/id1725/, 02.03.2011)

Ženklavská kotlina

Ženklavská kotlina je denudační sníženina ležící ve střed. části Štramberské vrchoviny. Podloží budují flyšové horniny podslezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Vysktují se horniny menilitového souvrství, facie skvrnitých jílovců (třinecké vrstvy) frýdlantského souvrství a také frýdeckého souvrství podslezské jednotky. Celá oblast kotliny je mocně překryta kamenitohlinitými eluvii, písčitohlinitými a hlinitokamenitými (svahovými) deluviálními sedimenty a štěrkovitými proluviálními sedimenty. Dno říčky Sedlnice vyplňují nivní hlíny.

Ženklavská kotlina vznikla erozním rozšířením říčky Sedlnice (leží v jejím pramenném úseku). Reliéf Ženklavské kotliny je podmíněn méně odolným podložím hornin podslezské jednotky vůči okolnímu podloží. Dno kotliny pokrývá fluviální akumulační povrch, na svazích se vyskytují soliflukční pokryvy.

Ženklavská kotlina leží ve 3.—4. vegetačním stupni a je nepatrně zalesněna převážně smrkovými porosty. V úžlabinách se nacházejí olšiny a javorové jaseniny.

Libotínské vrchy

Libotínské vrchy jsou členitá vrchovina budovaná flyšovými horninami slezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Hřbetní části tvoří horniny těšínsko–hradišťského souvrství godulského vývoje s četnými výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas). Svahy a podsvahové polohy jsou překryty kamenitohlinitými eluvii a písčitohlinitými nebo hlinitokamenitými (svahovými) deluviálními sedimenty. Ve hřbetu Libhošťské hůrky (493 m) vystupují horniny horniny bašského souvrství bašského vývoje, místy doprovázené horninami chlebovické facie těšínsko–hradišťského souvrství bašského vývoje.

Libotínské vrchy leží ve střed. části Štramberské vrchoviny. Skládají se ze tří samostatně vzájemně dosti izolovaných vyvíšenin budovaných převážně paleovulkanickými magmatity. Reliéf má charakter příkrovové trosky budované na odolnějších horninách se zbytky třetihorních zarovnaných povrchů. Při úpatích svahů se nacházejí kryopedimentysoliflukční pokryvy. Významnými body jsou Hlásnice (558 m), Holivák (483 m) a Libhošťská hůrka (493 m).

Libotínské vrchy leží ve 4.—5. vegetačním stupni. Ve vyšších oblastech převažují komplexy smrkových porostů místy s jedlí a bukem. V nižších částech se nachází spíše roztroušená zeleň, zvláště kolem vodních toků.

Petřkovické vrchy

Petřkovické vrchy jsou členitá vrchovina budovaná flyšovými horninami slezsképodslezské jednotky vnější skupiny příkrovů. Hřbetní části j. části tvoří horniny těšínsko–hradišťského souvrství godulského vývoje s četnými výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas). V sev. části, ve hřbetu Svince (546 m), vystupují horniny pískovcové facie frýdlantského souvrství podslezské jednotky (pískovce strážského typu) doprovázené facií skvrnitých jílovců (třinecké vrstvy). Svahy a podsvahové polohy jsou překryty jílovitohlinitými až kamenitohlinitými eluvii a písčitohlinitými nebo hlinitokamenitými (svahovými) deluviálními sedimenty.

Petřkovické vrchy leží v jih.–záp. části Štramberské vrchoviny. Reliéf je tvořen skupinami příkrovových trosek na podloží odolnějších hornin, tvořených převážně asymetrickými krátkými hřbety směru JZ—SV, se zbytky třetihorních  zarovnaných povrchů. Vyskytují se průlomová údolí a periglaciální tvary. Významnými body jsou Petřkovická hůrka (608 m) ležící na evropském rozvodí a vrchol Svinec (546 m).

Petřkovické vrchy leží převážně ve 4. vegetačním stupni. Ve vyšších oblastech převažují komplexy smrkových porostů s jedlí, místy s bukem. V nižších částech oblasti se nachází spíše roztroušená zeleň, zvláště kolem vodních toků. Předmětem ochrany přírody jsou květnaté louky, pastviny a lesní ekosystémy se vzácnou květenou a zvířenou v PR Svinec a geologické zajímavé lokality v PP Pikritové mandlovce u Kojetína a PP Polštářové lávy ve Straníku.

Související obrázky:

Napsat komentář