Rašelinné a podmáčené smrčiny (Svaz Piceion abietis)

Fytocenologie: Svaz Piceion abietis Pawłowski et al. 1928: Sphagno-Piceetum abietis (Tüxen 1937) Hartmann 1953, Bazzanio trilobatae-Piceetum abietis Br.-Bl. et Sissingh in Br.-Bl. et al. 1939, Equiseto sylvaticae-Piceetum abietis Šmarda 1950
Lesnická typologie: 0G9 Podmáčená borová smrčina, 3R Kyselá reliktní smrčina, 4R Svěží reliktní smrčina, 5R Rašelinná borová smrčina, 6T Podmáčená chudá smrková jedlina, 6G Podmáčená smrková jedlina, 6R Svěží rašelinná smrčina, 7O Svěží jedlová smrčina, 7P Kyselá jedlová smrčina, 7Q Chudá jedlová smrčina, 7T Podmáčená chudá jedlová smrčina, 7G Podmáčená jedlová smrčina, 7R Kyselá rašelinná smrčina, 8O- Svěží oglejená (jedlová) smrčina, 8P Kyselá oglejená (jedlová) smrčina, 8Q Podmáčená chudá smrčina, 8T Podmáčená zakrslá smrčina, 8G Podmáčená smrčina, 8R Vrchovištní smrčina

Struktura a druhové složení

Stromové patro rašelinných a podmáčených smrčin je rozvolněné až zapojené, kromě dominantního smrku ztepilého (Picea abies) v něm mohou růst i další dřeviny, jako jsou břízy (Betula pendulaB. pubescens) a jedle bělokorá (Abies alba). Podle stupně zamokření půdy a nadmořské výšky kolísá pokryvnost stromového, keřového a bylinného patra a zastoupení mechorostů. Keřové patro je tvořeno zmlazujícími se dřevinami stromového patra a krušinou olšovou (Frangula alnus).

V bylinném patře rostou brusnice (Vaccinium myrtillus, V. uliginosumV. vitis-idaea), trávy (Calamagrostis villosa, Molinia caerulea aj.), kapradiny (Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata aj.) a přeslička lesní (Equisetum sylvaticum). Přítomny jsou také horské druhy (např. Homogyne alpina, Lycopodium annotinum, Soldanella montanaTrientalis europaea) a druhy společné s jedlinami (Luzula pilosaMaianthemum bifolium). Mechové patro je často druhově bohaté a dosahuje pokryvnosti přes 70 %; hojnými druhy jsou rašeliníky (Sphagnum spp.) a vlhkomilné mechorosty Bazzania trilobataPolytrichum commune.

Ekologie

Rašelinné a podmáčené smrčiny rostou na silně zamokřených rašelinných nebo glejových půdách od 500 m n. m. až do alpínské hranice lesa, a to v okolí pramenišť, rašelinišť a v zamokřených terénních sníženinách. Ve vyšších polohách se vyskytují na obvodech horských vrchovišť. V nižších polohách je jejich výskyt azonální – porosty rašelinných a podmáčených smrčin jsou zde často obklopeny bučinami.

Rozšíření

Ašský výběžek, Krušné hory, Slavkovský a Český les, Brdy, Šumava, Novohradské hory, Českomoravská vrchovina, Svitavsko, Lužické a Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Hrubý a Nízký Jeseník. V moravských Karpatech pouze Moravskoslezské Beskydy. Vzácně se tyto smrčiny vyskytují i v inverzních polohách na okrajích vrchovišť na Dokesku a Třeboňsku a izolovaně i v dalších oblastech.

Rozšíření rašelinných a podmáčených smrčin v ČR.
Rozšíření rašelinných a podmáčených smrčin v ČR.

Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.

Přečtěte si také

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...