Podzemní vody moravských Karpat

Podzemní vody jsou diferencovány nejen co do oběhu, ale i co do stupně mineralizace. Podle zvyklostí se rozdělují na prostéminerální podzemní vody.

Prosté podzemní vody

Flyšové horniny Vnějších Západních Karpat jsou charakteristické, díky vysokému a opakovanému výskytu pelitických vložek, velmi omezenou propustností pro vodu. Pouze fluviální kvartérní sedimenty, které dosahují největších mocností v moravských úvalech v údolních nivách a nejnižších říčních terasách doprovázejících větší vodní toky, a některé křídové a terciérní klastické sedimenty obsahují významnější akumulace průlinové podzemní vody. Proto jsou také předmětem legislativní ochrany v území CHOPAV kvartér řeky Moravy.

Pozn.: v  oblasti CHOPAV kvartér řeky Moravy jsou kvartérní podzemní vody intenzívně vodárensky využívány.

Třetihorní výplně Vněkarpatských sníženin jsou většinou tvořeny jílovitými sedimenty. V těchto komplexech jsou vyvinuty také průlinově propustné polohy písku s artézskými podzemními vodami v hlubších polohách (např. jih.–vých. od Brna). Ve Vnějších Západních Karpatech převládá flyšový vývoj s jílovci a pískovci téměř nepropustnými. Podzemní vody jsou zde proto nepatrné vydatnosti.

Členitost a tvářnost povrchu reliéfu je příčinou výškové zonálnosti fyzicko-geografických podmínek, které podmiňují také zonálnost v režimu podzemních vod. Vliv nadmořské výšky se projevuje především rozdíly v klimatických podmínkách pro doplňování zásob podzemních vod. Zatímco v nižších nadmořských výškách, rovinách akumulačního rázu, kotlinách, brázdách a níže položených plochých pahorkatinách, jsou příznivé podmínky pro doplňování zásob podzemních vod po celý rok, ve vyšších polohách dochází zpravidla v zimním období k přerušení obohacení těchto zásob. Příčinou tohoto přerušení je to, že v nadmořských výškách nad 300 až 400 m leží po větší část zimy sněhová pokrývka, v níž se hromadí zásoby vody. Současně dochází na určitou dobu k zamrzání svrchní půdní vrstvy.

Kromě sezonality doplňování podzemních vod se projevuje výšková zonálnost také částečně i v ročním průběhu měsíčních průměrných stavů hladin podzemních vod a vydatnosti pramenů. Na větší části území se s přibývajíc nadmořskou výškou posunují největší měsíční průměry z března a dubna na květen až červen, případně až červenec. Tento projev zonálnosti lze pozorovat zejména na území Vnějších Západních Karpat.

Hlavní hydrogeologické rajóny moravských Karpat

Hydrogeologické rajóny moravských Karpat
Hydrogeologické rajóny moravských Karpat
Hydrogeologický rajon je území s obdobnými hydrogeologickými poměry, typem zvodnění a oběhem podzemní vody (podle zákona č. 254/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Podle vzájemné pozice se hydrogeologické rajony rozdělují na svrchní rajony (rajony kvartérních sedimentů a coniaku), základní rajony a hlubinné rajony (bazální křídové kolektory). Seznam hydrogeologických rajonů stanovuje vyhláška č. 5/2011 Sb.
Číslo hydrogeologického rajonu Hydrogeologický rajon
Oblast povodí Odry
1510 Kvartér Odry
2212 Oderská brána
2261 Ostravská pánev – ostravská část
2262 Ostravská pánev – karvinská část
3211 Flyš v povodí Olše
3212 Flyš v povodí Ostravice
3213 Flyš v mezipovodí Odry
Oblast povodí Moravy
1622 Pliopleistocén Hornomoravského úvalu — již. část
1631 Kvartér Horní Bečvy
1632 Kvartér Dolní Bečvy
1651 Kvartér Dolnomoravského úvalu
2211 Bečevská brána
2220 Hornomoravský úval
2230 Vyškovská brána
2250 Dolnomoravský úval (část tvořená útvary podzemních vod 22501 Dolnomoravský úval – sev. část a 22502 Dolnomoravský úval – střed. část)
3221 Flyš v povodí Bečvy
3222 Flyš v povodí Moravy
3223 Flyš v povodí Váhu – sev. část
3224 Flyš v povodí Váhu – již. část
3230 Středomoravské Karpaty – sev. část
Oblast povodí Dyje
1652 Kvartér soutokové oblasti Moravy a Dyje
2230 Vyškovská brána
2250 Dolnomoravský úval (část tvořená útvarem podzemních vod 22503 Dolnomoravský úval – již. část)
3110 Pavlovské vrchy a okolí
3230 Středomoravské Karpaty – již. část

V následující části jsou uvedeny údaje pro prioritní hydrogeologické rajony na území Moravských Karpat.

Svrchní rajony

Prioritní svrchní hydrogeologické rajony na území moravských Karpat.
Prioritní svrchní hydrogeologické rajony na území moravských Karpat.

Kvartér Odry (rajon 1510)

Plocha: 262,9 km2
Kraj, ve kterém leží většina plochy hydrogeologického rajonu: Moravskoslezský
Příslušný procentní podíl plochy rajonu ke kraji: 99,8 %
Kraj, ve kterém leží druhá část plochy rajonu: Olomoucký

Rajon zahrnuje kvartérní fluviální, případně glacifluviální sedimenty řeky Odry a jejích přítoků v Oderské bráně, tvořené především písčitými štěrky a písky, které jsou kryty hlínami, v údolní nivě povodňovými. Písčité štěrky a hrubozrnné písky vytvářejí průlinově propustný hydrogeologický kolektor o proměnlivé mocnosti v rozmezí 2,5—6,0 m. Transmisivita sedimentů je vysoká, s koeficientem v řádu nad 1 × 10-3 m2/s.

Pliopleistocén Hornomoravského úvalu – jižní část (rajon 1622)

Plocha: 289,1 km2
Kraj, ve kterém leží většina plochy hydrogeologického rajonu: Olomoucký
Příslušný procentní podíl plochy rajonu ke kraji: 62 %
Kraj, ve kterém leží druhá část plochy rajonu: Zlínský

Vodní útvar je situován v plochém území údolí řeky Moravy v nivě Hornomoravského úvalu mezi Olomoucí a Otrokovicemi. Podle hydrogeologické rajonizace ČR vodní útvar představuje část rajonu číslo 162 – Pliopleistocenní sedimenty Hornomoravského úvalu. Nadmořské výšky se pohybují zhruba od 185 do 230 m, pouze na sev.–vých. okraji se terén zvedá do úrovně 250 m. Terén je v převážné části plochý, okrajové části jsou mírně zvlněné. Jižní omezení útvaru tvoří Napajedelská brána, výrazné zúžení údolí řeky Moravy. Generelní sklon povrchu útvaru je k J.

Celková mocnost kvartérních a pliocenních sedimentů v útvaru dosahuje 6–50 m, z toho 1–5 m tvoří svrchní hlinité a písčitojílovité sedimenty. Vlastní výplň tvoří převážně fluviální štěrky, spodní části zahloubených depresí vyplňují písčité sedimenty proměnlivě propustné v závislosti na obsahu jílovité příměsi. Sedimenty svrchního pliocénu tvoří výplň deprese vzniklé v oblasti tzv. karpatské předhlubně, před čelem nasunovaných karpatských příkrovů. Představují podloží kvartérních sedimentů. V důsledku tektonických pohybů a pozdější denudace vystupují na několika místech také na povrch (v okolí Šternberku, Litovle a Olomouce). Uloženiny pliocénu jsou petrograficky shodné s nadložními kvartérními sedimenty (převážně říční písky a štěrky), ale obsahují také jezerní písky a jíly.

Kvartérní fluviální sedimenty údolní nivy Moravy a jejích přítoků včetně přilehlých nízkých říčních teras představují zvodněné písčité štěrky a písky, které jsou překryty hlínami působícími jako stropní izolátor. Kvartérní fluviální štěrky a písky lze považovat za průlinově propustný hydrogeologický kolektor, obdobně jako staropleistocenní, popř. pliocenní štěrky a písky vyplňující deprese v neogenním reliéfu (již. od Brodku u Přerova), kde vytvářejí jednokolektorový zvodněný systém, dosahující místy značné mocnosti. Počevní izolátory vytvářejí relativně nepropustné jíly neogénu. Koeficient transmisivity se pohybuje v poměrně vysokých hodnotách 1,2 až 1,5 × 10-2 m2/s, vázaných na místa depresí v neogenním reliéfu se staropleistocenními sedimenty.

Kvartér Valové, Romže a Hané (rajon 1624)

Plocha: 84,2 km2
Kraj, ve kterém leží většina plochy hydrogeologického rajonu: Olomoucký
Příslušný procentní podíl plochy rajonu ke kraji: 96 %
Kraj, ve kterém leží druhá část plochy rajonu: Zlínský

Vodní útvar je situován záp. od soutoku Moravy s Bečvou v údolích RomžeHané, kde vytváří dvě víceméně samostatné větve. Podle hydrogeologické rajonizace ČR zahrnuje vodní útvar západní okraje rajonu číslo 162 – Pliopleistocenní sedimenty Hornomoravského úvalu. Nadmořské výšky se pohybují zhruba od 190 do zhruba 240 m. Nejvyšší nadmořskou výšku dosahuje povrch terénu na záp. okraji (zhruba 250 m), nejnižším místem je tok Moravy na již. okraji. Terén je převážně plochý, na záp. okrajích mírně zvlněný. Na V navazuje na útvar 1622 – Pliopleistocén Hornomoravského úvalu – jižní část. Generelní sklon povrchu je v údolí Romže k JV, v údolí Hané k V.

Výplň útvaru představují jednak vlastní recentní fluviálními sedimenty vodních toků, jednak relikty pleistocenních říčních teras a ve vých. části také zbytky pliocenních jezerních a říčních sedimentů ve spodní části útvaru. Tyto sedimenty jsou kryté překryvy sprašísprašových hlín případně svahových hlín. Celková mocnost kvartérních (a místy také pliocenních) sedimentů v útvaru kolísá a dosahuje lokálně až 60 m.

Fluviální písčité štěrky a písky tvoří spod. část uloženin údolní nivy a říčních terasových akumulací. Štěrkopísky údolních niv a přilehlých nízkých říčních teras vytvářejí hlavní hydrogeologický průlinový kolektor. Počevním izolátorem jsou pelitické sedimenty, zpravidla neogenní jíly. Stropní izolátor tvoří povodňové nivní hlíny svrchní části údolní nivy, resp. sprašové hlíny, pokrývající říční terasové stupně. V závislosti na mocnosti a litologickém složení souvrství písčitých štěrků a písků se pohybují i součinitele filtrace a průtočnosti.

Medián koeficientu transmisivity odpovídá hodnotě 4,2 × 10-4 m2/s. V údolní nivě řeky Hané se uplatňuje úzká hydraulická spojitost s povrchovým tokem. Mocnost štěrkopískových uloženin údolní nivy je proměnlivá a kolísá v rozmezí 2–5 m. Transmisivita kolektoru je střední a odpovídá hodnotám koeficientu transmisivity 1 × 10-4 až 1 × 10-3 m2/s. K obohacování zásob podzemních vod údolní nivy dochází v prvé řadě přirozenou infiltrací z povrchového toku a skrytým příronem podzemní vody z říčních terasových stupňů.

Kvartér Horní Bečvy (rajon 1631)

Vodní útvar leží v údolí Rožnovské Bečvy od Rožnova pod Radhoštěm po zúžení údolí u Teplic nad Bečvou včetně oblasti při soutoku se Vsetínskou Bečvou. Na severu vybíhá v úzkém koridoru směrem k Jeseníku nad Odrou, kde je útvar ohraničen hlavním evropským rozvodím. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje většinu východní části rajonu 163 – Fluviální sedimenty v povodí Bečvy. Morfologicky tvoří vodní útvar relativně úzkou výplň údolí mezi Vsetínskými vrchyMoravskoslezskými Beskydy včetně severního výběžku v místě pleistocenního toku Bečvy směrem k povodí Odry. Generelní sklon povrchu je k Z až SZ. Nadmořské výšky se pohybují od 270 m na Z. po 390 m na V.

Petrograficky představují výplň útvaru recentní fluviální sedimenty zastoupené štěrky krytými písčitojílovitými zeminami včetně náplavových kuželů a zbytky pleistocenních štěrkových říčních teras. Severní výběžek představuje místo, kde docházelo k přelivu vod rozsáhlého jezera hrazeného čelem kontinentálního ledovce sálského glaciálu do údolí pleistocenního koryta Bečvy (asi 30 m nad úrovní dnešního toku). Výplň tvoří kromě fluviálních sedimentů také glacilakustrinní písky. Tyto sedimenty jsou kryty akumulacemi sprašísprašových hlín. Mocnosti propustných sedimentů v útvaru dosahují převážně pouze několika metrů, svrchní polohy představují málo propustné až nepropustné recentní uloženiny (povodňové nivní hlíny).

Kvartér Dolní Bečvy (rajon 1632)

Vodní útvar leží v údolí Bečvy od Hranic po Přerov, kde navazuje na útvar 1622 (pliopleistocén Hornomoravského úvalu – jižní část). V nejširším místě tento útvar, protáhlý ve směru ZJZ—VSV, nepřesahuje 5 km. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje většinu západní části rajonu 163 – Fluviální sedimenty v povodí Bečvy. Morfologicky tvoří vodní útvar prostor jih.–záp. části Moravské brány. Generelní sklon plochého povrchu je k Z až JZ. Nadmořské výšky se pohybují od 210 m na Z po 250 m na V.

Petrograficky představují výplň útvaru recentní fluviální sedimenty zastoupené štěrky krytými písčito-jílovitými zeminami včetně náplavových kuželů a zbytky pleistocenních štěrkových říčních teras. Tyto sedimenty jsou kryty na sev.–záp. okraji výraznými akumulacemi sprašísprašových hlín. Mocnost štěrkových poloh v útvaru se pohybuje nejčastěji do 10 m, celková mocnost sedimentů se pohybuje do 20 m.

Kvartér soutokové oblasti Moravy a Dyje (rajon 1651)

Plocha: 216,8 km2
Kraj, ve kterém leží většina plochy hydrogeologického rajonu: Jihomoravský
Příslušný procentní podíl plochy rajonu ke kraji: 100 %

Vodní útvar leží v údolí Moravy v úseku od Napajedel po Hodonín. Při celkové délce zhruba 40 km jeho šířka nepřekračuje 5 km, na jv. vybíhá do údolí dolního toku Veličky. Ve smyslu hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje většinu východní části rajonu 165 — Fluviální sedimenty Moravy v Dolnomoravském úvalu.

Morfologicky tvoří vodní útvar prostor sev.–vých. části Dolnomoravského úvalu, převážně přímo v údolní nivě Moravy. Generelní sklon plochého povrchu je k JZ. Nadmořské výšky se pohybují od 180 m na SV po 165 m na JZ. Nejvyšší nadmořské výšky jsou situovány ve výběžku údolí Veličky, kde se terén postupně zvedá až k 215 m.

Petrograficky představují výplň útvaru recentní fluviální sedimenty zastoupené štěrky krytými písčitojílovitými zeminami a zbytky pleistocenních štěrkových říčních teras. Tyto sedimenty jsou kryty na SZ okraji místy výraznými akumulacemi navátých a přesypových písků. Mocnost kvartérních sedimentů v široké nivě Moravy se pohybuje od několika málo metrů do maximálních hodnot výjimečně přesahujících 20 m. Mocnost málo propustných a nepropustných svrchních poloh hlín se pohybuje převážně od 3 do 5 m.

V jejich podloží se vyskytují většinou neogenní sedimenty Dolnomoravského úvalu, pouze v úseku dolního toku Dyje je podloží tvořeno sedimenty tektonických bradel, případně karpatského flyše. Údolí nivy Moravy a Dyje v zájmovém rajonu budují průlinově propustné fluviální štěrky a písky, které jsou v hydraulické spojitosti s povrchovým tokem. Zbytky terasových akumulací (tvořené štěrkopískovými uloženinami) patří k hydrogeologickým strukturám průlinových podzemních vod nad úrovní erozní základny, bez hydraulické spojitosti s povrchovým tokem. Mocnost hydrogeologického průlinového kolektoru je značně variabilní.

Transmisivita je vysoká, s koeficientem transmisivity v řádu nad 1 × 10-3 m2/s. Povodňové nivní hlíny vytvářejí v údolní nivě nadložní izolátor zvodněným štěrkům a pískům, mají proměnlivou mocnost, místy přesahující i 5 m, a příznivě působí na chemismus vsakujících vod do hydrogeologického kolektoru.

Základní rajony

Prioritní základní hydrogeologické rajony na území moravských Karpat.
Prioritní základní hydrogeologické rajony na území moravských Karpat.

Bečevská brána (rajon 2211)

Vodní útvar leží v jih.–záp. části Moravské brány s tokem Bečvy zhruba v úseku Přerov—Hranice. Severovýchodní hranici tvoří hlavní evropské rozvodí Balt – Černé moře včetně nejnižšího místa tohoto rozvodí. Z hlediska hydrogeologické rajonizace ČR útvar představuje jihovýchodní část rajonu 221 – Moravská brána. Na části území útvaru leží převážná část svrchního útvaru 1632 – kvartér Dolní Bečvy.

Reliéf povrchu útvaru tvoří vlastní údolí vodního toku, zbytky vyšších říčních teras a mírně zvlněné přilehlé svahy. Ploché údolí Bečvy je lemováno ze SZ Oderskými vrchy, z JV okrajem Podbeskydské pahorkatiny. Nejnižší místo útvaru leží v údolí Bečvy na jih.–záp. okraji (210 m), nejvyšší bod leží na svazích Oderských vrchů na sev.–záp. okraji (kolem 450 m).

Předkvartérní podloží útvaru představují sedimenty střed. a svrch. miocénu ukládané v terciéru v předpolí právě vrásněného pásma Vnějších Západních Karpat. Terciérní výplň útvaru představuje jednu ze soustavy miocenních pánví, které se v souvislosti s postupujícími příkrovy flyšových Karpat přemisťovaly na prohýbající se okraj Českého masivu. V depresi se ukládaly tzv. molasové sedimenty – mořské, brakické i sladkovodní jíly, písky a štěrky, místy i evapority, vápence nebo uhelné sedimenty. Podloží terciérních sedimentů tvoří horniny mladšího paleozoika Českého masivu, zastoupené kulmskými drobami, pískovci a břidlicemi hradecko-kyjovického souvrství a omezeně také moravického souvrství spodního karbonu.

Oderská brána (rajon 2212)

Plocha: 307,2 km2
Kraj, ve kterém leží většina plochy hydrogeologického rajonu: Moravskoslezský
Příslušný procentní podíl plochy rajonu ke kraji: 91 %
Kraj, ve kterém leží druhá část plochy rajonu: Olomoucký

Hydrogeologický rajon zahrnuje neogenní sedimenty karpatské předhlubně v sev.–vých. části Moravské brány mezi Hranicemi na Moravě a Ostravou, částečně překryté kvartérními uloženinami řeky Odry. Neogenní sedimenty spod. badenu jsou charakterizovány převážně jíly, písky a štěrky. Hydrogeologicky nejvýznamnější jsou zvodněné průlinově propustné štěrky a hrubozrnné písky, tzv. bazální klastika, jež tvoří hlavní hydrogeologický kolektor. Bazální klastické sedimenty jsou na některých místech rajonu překryty až několik set metrů mocnými pelitickými izolátory, které způsobují místy i výtlačnou úroveň hladiny podzemní vody. Celkově je propustnost kolektoru střední, s koeficientem transmisivity v rozmezí 1 × 10-4 až 1 × 10-3 m2/s.

Hornomoravský úval (rajon 2220)

Plocha: 257,2 km2
Kraj, ve kterém leží většina plochy hydrogeologického rajonu: Olomoucký
Příslušný procentní podíl plochy rajonu ke kraji: 81 %
Kraj, ve kterém leží druhá část plochy rajonu: Zlínský

Rozšíření rajonu tvořeného neogenními sedimenty odpovídá rozsahu deprese vyčleněné v karpatské předhlubni poruchami příčných směrů SSZ—JJV (zlom řeky Moravy a holešovský zlom). K rajonu jsou řazeny také neogenní sedimenty Fryštácké brázdyKelčské pahorkatiny.

Neogenní kolektory, s výjimkou bazálních, nedosahují větších mocností (jen ojediněle přesahují 3 m). Jsou tvořeny jemnozrnnými jílovitými písky, směrem k okrajům a na bázi písčitými štěrky. Nejmladší pliocenní kolektory jsou faciálně nestálé. Synklinálně uložené písčité až štěrkopískové kolektory v jílech uzavírají tlakovou podzemní vodu s negativní i pozitivní piezometrickou úrovní. Transmisivita je střední, s koeficientem transmisivity v řádu 1 × 10-4 až 1 × 10-3 m2/s, vyšší v holešovské depresi.

Zdroje:

http://www.geology.cz/rebilance/rajony
http://www.pmo.cz/pop/2009/Morava/End/a-popis/a-3.html

Přečtěte si také

Napsat komentář