Geomorfologický celek Dolnomoravský úval je součástí geomorfologické oblasti Jihomoravské pánve, která tvoří na území České republiky s. výběžek geomorfologické subprovincie Vídeňské pánve. Dolnomoravský úval se nachází na jižní Moravě při dolním toku řeky Moravy. Tvoří jej tektonická sníženina o rozloze 965 km2, střední výšce 183 m a středním sklonu 1°01´. Úval se táhne od Napajedelské brány na SV po soutok Moravy a Dyje na J. Na SZ je omezen údolím řeky Svratky.
[imh_6310_image_map id=”5″]
Ze S je Dolnomoravský úval vymezen Ždánickým lesem a Kyjovskou pahorkatinou, na SV je Napajedelskou bránou oddělen od Hornomoravského úvalu. Z východu je vymezen Vizovickou vrchovinou a Bílými Karpaty. Na J přechází na území Slovenska a Rakouska. Na Z je vymezen Mikulovskou vrchovinou a na SZ je prostřednictvím Věstonické brány oddělen od Dyjsko–svrateckého úvalu. Hlavní osu úvalu tvoří v S—J směru řeka Morava a vedlejší osu pak její pravostranný přítok řeka Dyje. Maximální délka oblasti dosahuje cca 75 km, max. šířka dosahuje cca 43 km.
V rámci Dolnomoravského úvalu jsou vymezeny tři geomorfologické podcelky:
Podloží Dolnomoravského úvalu zahrnuje pestrý sled mořských a terestrických neogenních sedimentů vídeňské pánve z období eggenburgu až pliocénu. Tento horninový komplex zakrývají kvartérní fluviální sedimenty — říční písky a štěrky, místy s jezerními a močálovými uloženinami. Významně rozšířené jsou rovněž mocné eolické sedimenty. Kvartérní sedimentace pokračuje dosud usazováním povodňových hlín. Sedimenty Dolnomoravského úvalu obsahují ložiska lignitu a ropy.
Dolnomoravský úval je jako užší součást Vídeňské pánve vnitrohorskou pánví s komplikovanou stavbou. Na jejím vzniku při intenzívní subsidenci v středním badenu se výrazně uplatnily systémy zlomů, které zasahují hluboko do předneoidního podloží budovaného příkrovy Vnějších Karpat. Tektonické poklesy podél zlomů (u Topolné, Uherského Hradiště aj.) pokračovaly až do kvartéru a propojily Dolnomoravský úval prostřednictvím Napajedelské průrvy s Hornomoravským úvalem a Věstonické brány s Dyjsko–svrateckým úvalem.
Dolnomoravský úval má rovinný až pahorkatinný povrch s nadmořskou výškou od 150 do 200 metrů. Osu tvoří řeky Morava a Dyje s širokými meandry. Tato spojená niva je lemována terasami a nížinnými pahorkatinami. Nivní část Dolnomoravského úvalu se vyznačuje říčními terasami a povrchy na proluviálních, deluviálních a eolických sedimentech. Mezi Bzencem a Hodonínem (Bzenecká a Hodonínská důbrava) a na Břeclavsko-Valticku (Boří les) se vyskytují váté písky.
Území Dolnomoravského úvalu patří mezi nejteplejší a nejúrodnější oblasti na našem území. Místy jsou zachovány původní lužní lesy se slepými rameny a nivní louky. U Lednice se nachází významný krajině-architektonický celek – Lednicko-valtický areál [1].
Zdroje:
- Demek, J. Mackovčin. P. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.