Oblast povodí řeky Moravy

Oblast povodí Moravy je dílčím povodím hydrologického povodí řeky Moravy, tvoří českou část mezinárodní oblasti povodí Dunaje. Je protáhlého tvaru ve směru S—J s výrazným výběžkem směrem k V, který tvoří povodí Bečvy. Oblast povodí Moravy sousedí na SV s oblastí povodí Odry podél rozvodnice Baltského a Černého moře a na Z s oblastí povodí Labe na krátkém úseku podél rozvodnice Severního a Černého moře. Na JZ sousedí s oblastí povodí Dyje a na JV s oblastí povodí Váhu na území Slovenské republiky.

Oblast povodí Moravy (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Morava/End/a-popis/mapy/ma_1_7a.jpg).
Oblast povodí Moravy (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Morava/End/a-popis/mapy/ma_1_7a.jpg).

Největší odlehlost ve směru S–J činí 180 km, ve směru V–Z 132 km. Oblast povodí Moravy sestává z 12 základních povodí 3. řádu, neobsahuje dílčí části povodí Dunaje situované v Čechách, obsahuje však dílčí části povodí Váhu. Na samotném území moravských Karpat se vyskytuje 9 základních povodí 3. řádu vymezených v následující tabulce.

Číslo hydrologického pořadí Povodí III. řádu Plocha povodí [km2]
Povodí Moravy
4-11-01 Bečva pod soutok Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy – část* 981
4-11-02 Bečva od soutoku Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy po ústí 632
4-12-01 Morava od Bečvy po Hanou 810
4-12-02 Haná a Morava od Hané po Dřevnici 1426
4-13-01 Dřevnice a Morava od Dřevnice po Olšavu 1317
4-13-02 Morava od Olšavy po Myjavu – část* 756
4-13-03 Myjava a Morava od Myjavy po Dyji – část* 34
4-21-08 Váh od odbočky Púchovského kanálu po Trenčín – část* 317
4-21-09 Váh od Trenčína po Dubovou – část* 110
*) označení povodí, přesahující státní hranice České republiky

Oblast povodí Moravy zasahuje v České republice celkem do pěti krajů – do kraje Olomouckého (cca 42,3 %), do kraje Zlínského (cca 38,5 %), do kraje Jihomoravského (cca 10,3 %), do kraje Pardubického (cca 7,3 %) a do kraje Moravskoslezského (cca 1,6 %).

Oblast povodí Moravy je poměrně výškově členitá. To je dáno situováním horního toku Moravy pod již. svahy Hrubého Jeseníku a dále pramennou oblastí Bečvy v Beskydech. V oblasti sev.–vých. rozvodnice, která je současně hlavním evropským rozvodím DunajeOdry, dosahují výšky terénu v oblasti Hrubého Jeseníku cca 1.490 m a v oblasti Beskyd cca 1.250 m. V závěrném profilu oblasti povodí Moravy u Lanžhotu je výška terénu jen cca 150  m. Největší svislá odlehlost tedy převyšuje 1.300 m. Přes 85 % plochy povodí dosahuje nadmořských výšek mezi cca 150 a 600 m. Na méně než 4 % území pak přesahuje výška terénu 800 m.

Mezi zvláštní geologické znaky z hlediska hydrogeologie lze řadit přítomnost krasových tvarů se specifickým vodním režimem (Mladečský kras a menší oblasti v okolí Konic, Teplic nad Bečvou, Javoříčka, Ludmírova aj.) a také antropogenní vlivy na odnos a sedimentaci v údolních nivách (regulační práce, přehradní a ochranné hráze, poldry, Baťův kanál apod.). Jiným významným geologickým znakem je značné množství sesuvných oblastí v prostoru flyšových Karpat podmíněné geologickou stavbou a občasné výskyty minerálních pramenů v téže oblasti.

Na území oblasti povodí Moravy lze rozlišit několik hydrogeologicky odlišných oblastí podmíněných geologickou stavbou. Jsou to západní, jesenická a beskydsko–karpatská oblast. Západní oblast tvoří záp. část povodí hlavního toku Moravy. Vyplňují ji převážně pahorkatiny a vrchoviny Českomoravské vrchoviny s převládajícím podložím krystalických břidlic nebo křídy, devonu a kulmu. Tyto horniny s relativně nízkým zvětralinovým pláštěm prakticky nemají průlinovou propustnost a neobsahují významné akumulace podzemních vod. Výjimku tvoří devonské vápence, v nichž dochází k charakteristickým akumulacím krasových vod – přestože plošné rozšíření na povrchu území je malé (okolí Javoříčka a Ludmírova), často jde o jímatelné akumulace značných vydatností, ojediněle přes 10 l.s-1. Roční úhrny srážek v této západní části oblasti povodí Moravy převážně klesají pod 600 mm. V souladu s tím klesají hodnoty specifického odtoku i pod 3 l.s-1.km-2.

Oblast jesenická vyplňuje pramennou část oblasti povodí Moravy a povodí levostranných přítoků až po Bečvu. Rovněž horniny této oblasti nepředstavují vhodné prostředí pro akumulace podzemních vod. Roční úhrny srážek překračují 650 mm a na svazích Hrubého Jeseníku dosahují hodnot nad 1.000 mm. V dobře zalesněné oblasti Jeseníků přesahují specifické odtoky i 10 l.s-1.km-2 a směrem k Hornomoravskému úvalu klesají pod 5 l.s-1.km-2.

Beskydsko–karpatská oblast vyplňuje vých. část oblasti povodí Moravy. Podloží v této oblasti tvoří převážně horniny flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. Roční úhrny srážek zde překračují 600 mm a v Beskydech i 1 000 mm. V souladu s rozložením srážek a morfologickými poměry klesá specifický odtok z extrémních hodnot nad 20 l × s-1 × km-2 až pod 3 l × s-1 × km-2Dolnomoravském úvalu. Zalesnění nestačí upravovat nepravidelné odtoky, které jsou pro flyš charakteristické, protože jeho horniny mají propustnost omezenu flyšovým charakterem souvrství – soustavným výskytem pelitických vložek.

Hydrogeologické poměry povodí Moravy (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Morava/End/a-popis/mapy/ma_1_4.jpg).
Hydrogeologické poměry povodí Moravy (zdroj: http://www.pmo.cz/pop/2009/Morava/End/a-popis/mapy/ma_1_4.jpg).

Pouze kvartérní a některé křídové a terciérní klastické sedimenty obsahují významnější akumulace průlinové podzemní vody (jsou předmětem legislativní ochrany – CHOPAV kvartér řeky Moravy).

V oblasti povodí Moravy se lokálně vyskytují podzemní vody hlubinného oběhu. Jedná se o mineralizované a často termální podzemní vody (minerální vody a termy). Minerální vody bez juvenilní složky jsou rozšířeny převážně v oblasti flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. Typické pro tuto oblast jsou výskyty minerálních vod (Na–Cl–HCO3 chemického typu), které se vyznačují variabilním složením, pokud se jedná o obsah sirovodíku, jódu a brómu. Tyto minerální vody vystupují na povrch v Buchlovicích, Luhačovicích, Napajedlech aj. Na území karpatské předhlubně se vyskytují rovněž minerální vody bez juvenilní složky s obsahem sirovodíku v sedimentech neogenního stáří. Výskyty těchto minerálních vod byly zjištěny například ve Slatinicích u Olomouce a ve Skalce u Prostějova.

Prameny minerálních vod, sycené sirovodíkem, jež se nalézají v Ostrožské Nové Vsi, Moravském Písku a v Petrově u Strážnice, indikují hlubinný oběh podzemních vod v neogenních horninách vídeňské pánve. Vývěry pramenů bromo–jodových minerálních vod (Na–Cl–HCO3 chemického typu) o malé vydatnosti byly zjištěny podél plochy nezdenického zlomu, jenž probíhá mezi obcemi Rudice, Nezdenice, Suchá Loz a Strání na JV od Bojkovic. Tyto minerální vody jsou většinou syceny sirovodíkem v horninách flyšového pásma Vnějších Západních Karpat, jež jsou v těchto místech porušeny třetihorní vulkanickou činností, dokladovanou existencí drobných výlevů andezitů.

Hlavní hydrogeologické rajóny moravských Karpat v oblasti povodí Moravy

Číslo hydrogeologického rajonu Hydrogeologický rajon
Povodí Moravy
1622 Pliopleistocén Hornomoravského úvalu — již. část
1631 Kvartér Horní Bečvy
1632 Kvartér Dolní Bečvy
1651 Kvartér Dolnomoravského úvalu
2211 Bečevská brána
2220 Hornomoravský úval
2230 Vyškovská brána
2250 Dolnomoravský úval (část tvořená útvary podzemních vod 22501 Dolnomoravský úval – sev. část a 22502 Dolnomoravský úval – střed. část)
3221 Flyš v povodí Bečvy
3222 Flyš v povodí Moravy
3223 Flyš v povodí Váhu – sev. část
3224 Flyš v povodí Váhu – již. část
3230 Středomoravské Karpaty – sev. část

Související obrázky:

Napsat komentář