Oblast povodí řeky Odry

Oblast povodí Odry představuje horní část mezinárodního povodí řeky Odry (úmoří Baltského moře), kde pramení i hlavní tok celého povodí – řeka Odra. Oblast povodí Odry zaujímá 6 252 km2 a je nejmenší z osmi oblastí povodí na území České republiky.

Oblast povodí Odry (zdroj: http://www.pod.cz/plan-oblasti-povodi-Odry/a-popis/mapy/ma_1_7a.jpg)
Oblast povodí Odry (zdroj: http://www.pod.cz/plan-oblasti-povodi-Odry/a-popis/mapy/ma_1_7a.jpg)

Oblast povodí Odry na území ČR je protáhlého tvaru ve směru SZ–JV. Na JZ sousedí podél rozvodnice Baltského a Černého moře s oblastí povodí Moravy a povodím Váhu. Na SV sousedí s polskou částí povodí horní Odry a s povodím Visly a vtéká na území Polské republiky soutokem Odry a Olše v prostoru Bohumína. Některé části oblasti povodí Odry gravitují do Odry mimo závěrný profil Bohumín až v Polské republice, kupř. řeky Osoblaha, Bělá a Vidnávka.

Největší rozměr oblasti povodí přibližně ve směru S–J. činí 62 km, ve směru V–Z 174 km. Oblast povodí Odry se na území ČR sestává z 12 základních povodí 3. řádu. Na samotném území moravských Karpat se vyskytuje 5 základních povodí 3. řádu vymezených v následující tabulce.

Číslo hydrologického pořadí Povodí III. řádu Plocha povodí [km2]
2-01-01 Odra po Opavu 1615
2-02-04 Odra od Opavy po Ostravici — část náležející území MK 39
2-03-01 Ostravice 828
2-03-02 Odra od Ostravice po Olši 213
2-03-03 Olše — část* 914
*) označení povodí, přesahující státní hranice České republiky

Přes svou relativně malou rozlohu je oblast povodí Odry značně výškově členitá. To je dáno jejím situováním mezi horskými masivy Hrubého JeseníkuMoravskoslezských Beskyd a současně otevřením k S do Slezské nížiny. Odra pramení v Oderských vrších ve výšce 634 m a opouští území republiky v nejnižším bodě povodí na kótě cca 190 m. Na jih.–záp. rozvodnici, která je současně hlavním evropským rozvodím DunajeOdry, dosahují výšky terénu v oblasti Hrubého Jeseníku max. 1492 m. (Praděd) a v oblasti Beskyd max. 1323 m (Lysá hora). Největší svislá odlehlost tak činí bezmála 1300 m. Obecně se jedná o území s obrovskou reliéfovou energií, neboť kupříkladu výškový rozdíl v povodí Ostravice mezi nejvyšším (Lysá hora 1323 m) a nejnižším bodem (ústí do Odry) tohoto povodí činí 1125 m.

Oblast povodí Odry na území ČR leží na rozhraní systémů Hercynského a Alpinského. Do oblasti povodí zasahují tři provincie – Česká vysočina, Středoevropská nížina a Západní Karpaty. Středoevropská nížina zasahuje ze severu pouze okrajem oblasti Slezské nížiny, jmenovitě celkem Opavská pahorkatina. Subprovincie Vněkarpatské sníženiny, které jsou reprezentované celky Moravskou bránouOstravskou pánví, rozdělují morfologicky povodí na vých. a záp. část. Západní část, která nás z pohledu nazírání na objekt moravských Karpat zajímá méně, tvoří Jesenická oblast s celky Rychlebské hory, Vidnavská nížina, Žulovská pahorkatina, Zlatohorská vrchovina, Hrubý a Nízký Jeseník. Východní část povodí představují celky Podbeskydská pahorkatina, Moravskoslezské Beskydy, Jablunkovské mezihoří, Jablunkovská brána a Z výběžek Slezských Beskyd.

Reliéf oblasti povodí Odry je s ohledem na zastoupení jednotlivých provincií poměrně různorodý a pestrý. Základním rysem reliéfu je rozdíl mezi starší Českou vysočinou na Z a výběžky mladého pásemného pohoří moravských Karpat na V, zvýrazněný systémem depresí mezi nimi. V popisované karpatské oblasti povodí Odry vystupuje souvrství slezské jednotky vnější skupiny příkrovů (slezský příkrov). Nejvýraznějším reprezentantem slezského příkrovu jsou horniny godulského souvrství slezské jednotky, pocházející ze střední křídy. Místy až 2000 m mocné souvrství odolných pískovců buduje centrální část Podbeskydské pahorkatiny, Moravskoslezských Beskyd, Slezských Beskyd a Ondřejníku.

Pro oblast Beskyd jsou typické sesuvné oblasti pro něž jsou dány vhodné předpoklady ukloněním střídajících se propustných a nepropustných vrstev souhlasně se sklonem svahů. Ojediněle se vyskytují maloplošné povrchové i podpovrchové krasové tvary (Štramberk, Vrbenská krasová oblast).

Působením kontinentálního zalednění v pleistocénu vznikly tvary reliéfu jako náporové morény (Hlučínsko, Opavsko), mrazové sruby, skalní moře, podhorské náplavové kužely, plošné i kerné sesuvy. Značný vliv na tvářnost reliéfu mělo usazování eolických sedimentů, zejména spraší, větry vanoucími převážně od sz. Hlavními liniemi odnosu v periglaciální oblasti byly mělké protáhlé sníženiny zvané úpady (delleny). Jejich vznik souvisí s výskytem permafrostu (mocnost činila místy více než 100 m). Nejmladšími přírodními reliéfními tvary jsou stržeerozní zářezy. Od 18. století se projevuje záměrný i nechtěný vliv člověka na reliéf (zpomalování, častěji však urychlování erozních jevů a vytváření antropogenních tvarů).

Oblast povodí patřila v kvartéru převážně k periglaciální zóně (dvakrát byla část území souvisle zaledněna). Výsledkem byl vznik místy poměrně mocných eluvií, deluviofluviálníchproluviálních sedimentů. Běžné jsou také deluviální a holocenní fluviální sedimenty. V oblasti povodí jsou místy zastoupeny glacigenní sedimenty (souvkové hlíny, glacilakustrinní písky a jíly), recentní eolické sedimenty (sprašové hlíny), neovulkanity a travertiny.

Z hlediska kvartérních sedimentů představuje převážná část povodí denudační (snosovou) oblast, charakteristickou postupnou erozí a postupným transportem sedimentů vodními toky. Akumulační oblastí je pouze oblast oderská (Ostravsko a Opavsko), kde jsou zastoupeny významnější mocnosti (do 50 m) kvartérních nezpevněných sedimentů.

Do zvláštních geologických znaků náleží důsledky hornické těžby černého uhlí v části hornoslezské pánve – poddolovaná území s pokračujícími poklesy a důlními otřesy, objemné haldy, migrace metanu do porézních hornin pokryvu apod. Oblast širšího okolí Opavy je zařazena v původní verzi ČSN 73 0036 do seismické oblasti (území s pozorovanou zemětřesnou činností) o intenzitě 6° MCS. V „předběžné mapě seizmických zón ČR“ leží v. část povodí v oblasti s celorepublikově nejvyšší hodnotou efektivního špičkového zrychlení (0,085 g).

Hydrogeologické poměry povodí Odry (zdroj: http://www.pod.cz/plan-oblasti-povodi-Odry/a-popis/mapy/ma_1_4.jpg)
Hydrogeologické poměry povodí Odry (zdroj: http://www.pod.cz/plan-oblasti-povodi-Odry/a-popis/mapy/ma_1_4.jpg)

V oblasti povodí Odry lze vymezit dvě hydrologicky odlišné oblasti podmíněné geologickou stavbou – oblast jesenickou a beskydskou. Celkově je povodí tvořeno převážně spíše menšími toky a jeho říční síť prodělala dlouhý a složitý vývoj ovlivněný i kolísáním klimatu ve čtvrtohorách. Nivní říční trati s výplní starých říčních sedimentů se nacházejí zvláště na dolním toku OdryOpavy, jsou významným zdrojem kvalitních štěrkopísků a tvoří zčásti rezervoáry podzemní vody. Jinak ale zbývající část povodí proti jiným oblastem ČR je na podzemní vody poměrně chudá.

V říční síti je nejvýznamnějším tokem Odra, která pramení v Oderských Vrších. Odtud odtéká jihovýchodním směrem a po asi 55 km se její trasa pravoúhle láme vstupem do Moravské Brány. Z těchto míst odtéká na sv. směrem k Ostravské pánvi a ke státním hranicím s Polskou republikou. Státní hranice zde tvoří přibližně na délce 8 km a území ČR opouští pod Bohumínem u Kopytova pod soutokem s Olší v nadmořské výšce 190 m. Samotná Odra má na území ČR délku 132,3 km, zbývající délka přes Polskou republiku až po ústí do Baltského moře činí 734,3 km.

Vodohospodářsky problematičtější je beskydská část toků, která se navíc vyznačuje největší rozkolísaností průtoků. Na tocích v české kotlině se rozkolísanost – poměr nejmenšího a největšího průtoku – pohybuje na středních tocích v rozmezí 1 : 200–500, v beskydských povodích OstraviceOlše je rozkolísanost kolem 1 : 2000, na Morávce dokonce až 1 : 4000 a extrém 1 : 6000 se vyskytuje na horním toku Ostravice. Režim a morfologie toků je významně ovlivňován nejen upraveností jejich koryt, ale na páteřní síti i nakládáním s vodami soustavou vodních nádrží a rybníků.

Hydrologické poměry Odry

Nad soutokem s Olší, tzn. těsně nad místem, odkud spolu obě řeky z území ČR odtékají, má Odra dlouhodobý průměrný průtok 49 m3 × s-1 a průměrný průtok Odry pod Olší pak dosahuje téměř 63 m3 × s-1. Na celou oblast povodí dopadá ročně přes 5,1 mld. m3 srážek, roční srážkový úhrn, vztažený na průměrnou plochu, dosahuje cca 820 mm, z čehož v průměru odteče přibližně asi 300 mm. Průměrný odtokový součinitel tak činí 0,35. Vztáhneme-li součinitel odtoku i k hlavním přítokům, tak nejnižší jej má řeka Opava — 0,3, mnohem vyšší je na beskydské straně — u Ostravice 0,5 a u Olše 0,4. Pokud jde o průměrnou vodnost na 1 km2, tak specifické odtoky v jesenické oblasti dosahují v horských oblastech s ohledem na výši srážek, morfologické poměry, poměr zalesnění aj. hodnot i přes 30 l × s-1 × km-2, směrem k východu s poklesem nadmořské výšky i srážek klesají na hodnoty 5—10 l × s-1 × km-2, v nížinách Opavy až ke 3 l × s-1 × km-2. V beskydské oblasti obdobně dosahují hodnoty v horských oblastech 20—30 l × s-1 × km-2, v nížinách Odry a Olše klesají až pod 5 l × s-1 × km-2.

Větší část povodí patří k územím s vysokým množstvím ročních srážek (horské oblasti přes 1000 mm). Celkový odtok je proto relativně velký, ale velmi nerovnoměrný, protože petrografický charakter hornin většiny území je nepříznivý pro akumulaci podzemní vody. Horniny krystalinika, devonu a kulmu s relativně nízkým zvětralinovým pláštěm prakticky nemají průlinovou propustnost, horniny karpatského flyše jen v omezené míře (oběh podzemních vod je omezen soustavným výskytem pelitických vložek).

Pouze kvartérní a některé terciérní sedimenty obsahují významnější akumulace průlinové podzemní vody. Kvartérní sedimenty však pro malou kapacitu nemohou vyrovnávat odtok povrchové vody z území, neogenní sedimenty jsou v naprosté většině situovány pod stávající erozní bází, jejich svrchní polohy jsou nepropustné a rovněž výrazně povrchový odtok neovlivňují.

Část povodí má výrazný nedostatek podzemních vod a značné množství sídel proto zajišťuje potřebu vody z vodárenských nádrží prostřednictvím skupinových vodovodů. Podzemní vody krystalinika a devonu jsou převážně měkké, kalcium–bikarbonátového typu, vody karpatského mezozoika a terciéru jsou smíšené (natrium–bikarbonátové a kalcium–sulfátové s infiltračními kalcium–bikarbonátovými vodami).

V oblasti povodí se vykytují také prameny minerálních vod. Východně od Hrubého Jeseníku jsou to postvulkanické kyselky (Karlova Studánka, Krnovsko, Bruntálsko, Moravský Beroun, Budišov), a na antropogenní činnost je vázán výskyt slaných vod v ostravsko–karvinském revíru (vsakování podzemních vod mořského neogénu do důlních děl a jejich následné čerpání), např. Darkov s jodobromovou vodou.

Hlavní hydrogeologické rajóny moravských Karpat v oblasti povodí Odry

Číslo hydrogeologického rajonu Hydrogeologický rajon
1510 Kvartér Odry
2212 Oderská brána
2261 Ostravská pánev — ostravská část
2262 Ostravská pánev — karvinská část
3211 Flyš v povodí Olše
3212 Flyš v povodí Ostravice
3213 Flyš v mezipovodí Odry

Přečtěte si také

Napsat komentář