Oblast povodí Moravy je dílčím povodím hydrologického povodí řeky Moravy, tvoří českou část mezinárodní oblasti povodí Dunaje. Je protáhlého tvaru ve směru S—J s výrazným výběžkem směrem k V, který tvoří povodí Bečvy. Oblast povodí Moravy sousedí na SV s oblastí povodí Odry podél rozvodnice Baltského a Černého moře a na Z s oblastí povodí Labe na krátkém úseku podél rozvodnice Severního a Černého moře. Na JZ sousedí s oblastí povodí Dyje a na JV s oblastí povodí Váhu na území Slovenské republiky.
Největší odlehlost ve směru S–J činí 180 km, ve směru V–Z 132 km. Oblast povodí Moravy sestává z 12 základních povodí 3. řádu, neobsahuje dílčí části povodí Dunaje situované v Čechách, obsahuje však dílčí části povodí Váhu. Na samotném území moravských Karpat se vyskytuje 9 základních povodí 3. řádu vymezených v následující tabulce.
| Číslo hydrologického pořadí | Povodí III. řádu | Plocha povodí [km2] |
|---|---|---|
| Povodí Moravy | ||
| 4-11-01 | Bečva pod soutok Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy – část* | 981 |
| 4-11-02 | Bečva od soutoku Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy po ústí | 632 |
| 4-12-01 | Morava od Bečvy po Hanou | 810 |
| 4-12-02 | Haná a Morava od Hané po Dřevnici | 1426 |
| 4-13-01 | Dřevnice a Morava od Dřevnice po Olšavu | 1317 |
| 4-13-02 | Morava od Olšavy po Myjavu – část* | 756 |
| 4-13-03 | Myjava a Morava od Myjavy po Dyji – část* | 34 |
| 4-21-08 | Váh od odbočky Púchovského kanálu po Trenčín – část* | 317 |
| 4-21-09 | Váh od Trenčína po Dubovou – část* | 110 |
*) označení povodí, přesahující státní hranice České republiky
Oblast povodí Moravy zasahuje v České republice celkem do pěti krajů – do kraje Olomouckého (cca 42,3 %), do kraje Zlínského (cca 38,5 %), do kraje Jihomoravského (cca 10,3 %), do kraje Pardubického (cca 7,3 %) a do kraje Moravskoslezského (cca 1,6 %).
Oblast povodí Moravy je poměrně výškově členitá. To je dáno situováním horního toku Moravy pod již. svahy Hrubého Jeseníku a dále pramennou oblastí Bečvy v Beskydech. V oblasti sev.–vých. rozvodnice, která je současně hlavním evropským rozvodím Dunaje a Odry, dosahují výšky terénu v oblasti Hrubého Jeseníku cca 1.490 m a v oblasti Beskyd cca 1.250 m. V závěrném profilu oblasti povodí Moravy u Lanžhotu je výška terénu jen cca 150 m. Největší svislá odlehlost tedy převyšuje 1.300 m. Přes 85 % plochy povodí dosahuje nadmořských výšek mezi cca 150 a 600 m. Na méně než 4 % území pak přesahuje výška terénu 800 m.
Mezi zvláštní geologické znaky z hlediska hydrogeologie lze řadit přítomnost krasových tvarů se specifickým vodním režimem (Mladečský kras a menší oblasti v okolí Konic, Teplic nad Bečvou, Javoříčka, Ludmírova aj.) a také antropogenní vlivy na odnos a sedimentaci v údolních nivách (regulační práce, přehradní a ochranné hráze, poldry, Baťův kanál apod.). Jiným významným geologickým znakem je značné množství sesuvných oblastí v prostoru flyšových Karpat podmíněné geologickou stavbou a občasné výskyty minerálních pramenů v téže oblasti.
Na území oblasti povodí Moravy lze rozlišit několik hydrogeologicky odlišných oblastí podmíněných geologickou stavbou. Jsou to západní, jesenická a beskydsko–karpatská oblast. Západní oblast tvoří záp. část povodí hlavního toku Moravy. Vyplňují ji převážně pahorkatiny a vrchoviny Českomoravské vrchoviny s převládajícím podložím krystalických břidlic nebo křídy, devonu a kulmu. Tyto horniny s relativně nízkým zvětralinovým pláštěm prakticky nemají průlinovou propustnost a neobsahují významné akumulace podzemních vod. Výjimku tvoří devonské vápence, v nichž dochází k charakteristickým akumulacím krasových vod – přestože plošné rozšíření na povrchu území je malé (okolí Javoříčka a Ludmírova), často jde o jímatelné akumulace značných vydatností, ojediněle přes 10 l.s-1. Roční úhrny srážek v této západní části oblasti povodí Moravy převážně klesají pod 600 mm. V souladu s tím klesají hodnoty specifického odtoku i pod 3 l.s-1.km-2.
Oblast jesenická vyplňuje pramennou část oblasti povodí Moravy a povodí levostranných přítoků až po Bečvu. Rovněž horniny této oblasti nepředstavují vhodné prostředí pro akumulace podzemních vod. Roční úhrny srážek překračují 650 mm a na svazích Hrubého Jeseníku dosahují hodnot nad 1.000 mm. V dobře zalesněné oblasti Jeseníků přesahují specifické odtoky i 10 l.s-1.km-2 a směrem k Hornomoravskému úvalu klesají pod 5 l.s-1.km-2.
Beskydsko–karpatská oblast vyplňuje vých. část oblasti povodí Moravy. Podloží v této oblasti tvoří převážně horniny flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. Roční úhrny srážek zde překračují 600 mm a v Beskydech i 1 000 mm. V souladu s rozložením srážek a morfologickými poměry klesá specifický odtok z extrémních hodnot nad 20 l × s-1 × km-2 až pod 3 l × s-1 × km-2 v Dolnomoravském úvalu. Zalesnění nestačí upravovat nepravidelné odtoky, které jsou pro flyš charakteristické, protože jeho horniny mají propustnost omezenu flyšovým charakterem souvrství – soustavným výskytem pelitických vložek.
Pouze kvartérní a některé křídové a terciérní klastické sedimenty obsahují významnější akumulace průlinové podzemní vody (jsou předmětem legislativní ochrany – CHOPAV kvartér řeky Moravy).
V oblasti povodí Moravy se lokálně vyskytují podzemní vody hlubinného oběhu. Jedná se o mineralizované a často termální podzemní vody (minerální vody a termy). Minerální vody bez juvenilní složky jsou rozšířeny převážně v oblasti flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. Typické pro tuto oblast jsou výskyty minerálních vod (Na–Cl–HCO3 chemického typu), které se vyznačují variabilním složením, pokud se jedná o obsah sirovodíku, jódu a brómu. Tyto minerální vody vystupují na povrch v Buchlovicích, Luhačovicích, Napajedlech aj. Na území karpatské předhlubně se vyskytují rovněž minerální vody bez juvenilní složky s obsahem sirovodíku v sedimentech neogenního stáří. Výskyty těchto minerálních vod byly zjištěny například ve Slatinicích u Olomouce a ve Skalce u Prostějova.
Prameny minerálních vod, sycené sirovodíkem, jež se nalézají v Ostrožské Nové Vsi, Moravském Písku a v Petrově u Strážnice, indikují hlubinný oběh podzemních vod v neogenních horninách vídeňské pánve. Vývěry pramenů bromo–jodových minerálních vod (Na–Cl–HCO3 chemického typu) o malé vydatnosti byly zjištěny podél plochy nezdenického zlomu, jenž probíhá mezi obcemi Rudice, Nezdenice, Suchá Loz a Strání na JV od Bojkovic. Tyto minerální vody jsou většinou syceny sirovodíkem v horninách flyšového pásma Vnějších Západních Karpat, jež jsou v těchto místech porušeny třetihorní vulkanickou činností, dokladovanou existencí drobných výlevů andezitů.
Hlavní hydrogeologické rajóny moravských Karpat v oblasti povodí Moravy
| Číslo hydrogeologického rajonu | Hydrogeologický rajon |
|---|---|
| Povodí Moravy | |
| 1622 | Pliopleistocén Hornomoravského úvalu — již. část |
| 1631 | Kvartér Horní Bečvy |
| 1632 | Kvartér Dolní Bečvy |
| 1651 | Kvartér Dolnomoravského úvalu |
| 2211 | Bečevská brána |
| 2220 | Hornomoravský úval |
| 2230 | Vyškovská brána |
| 2250 | Dolnomoravský úval (část tvořená útvary podzemních vod 22501 Dolnomoravský úval – sev. část a 22502 Dolnomoravský úval – střed. část) |
| 3221 | Flyš v povodí Bečvy |
| 3222 | Flyš v povodí Moravy |
| 3223 | Flyš v povodí Váhu – sev. část |
| 3224 | Flyš v povodí Váhu – již. část |
| 3230 | Středomoravské Karpaty – sev. část |