Geomorfologický podcelek Halenkovická vrchovina je plochá vrchovina o rozloze 119 km2, střední výšce 283 m a středním sklonu 5°34´. Ze SZ je vymezena Zdouneckou brázdou, ze SV Hornomoravským úvalem a z JV Dolnomoravským úvalem. Z J až JZ je vymezena převyšující Stupavskou vrchovinou. Halenkovická vrchovina leží v sv. části Chřibů.
Halenkovická vrchovina se stala součástí mého života, mým domovem. Je krásná, divoká, nespoutaná a pohostinná. Stejně jako lidé, co v ní žijí. Neptají se, nabídnou pálenku, kus buchty nebo placky. Když je potřeba, nabídnou srdce. Mám Vás rád.
V rámci Halenkovické vrchoviny jsou vymezeny dva geomorfologické okrsky:
Podloží Halenkovické vrchoviny tvoří paleogenní pískovce a jílovce račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. V linii před čelem magurského příkrovu, tj. na styku s Roštínskou brázdou, roztroušeně vystupují flyšové horniny zdounecké jednotky vnější skupiny příkrovů.
Halenkovická vrchovina je jednou z nejníže položených vrchovin. Pro reliéf Halenkovické vrchoviny jsou charakteristické plošiny zarovnaného povrchu, široké rozvodní hřbety a různou měrou zahloubená údolí, s bází údolí až pod 200 m. Na V, SV a SZ je území výrazně vymezené od okolních sníženin, na J pozvolna přechází do Stupavské vrchoviny. Zvlněnou krajinu postihují na prudších svazích občasné sesuvy. Nejvyšším bodem je Slameňák (také Pušťák; 432 m) ve Slameňácké vrchovině.
Halenkovickou vrchovinu odvodňují směrem k SZ říčka Kotojedka a její přítoky (Divocký potok, Cvrčovický potok, Trňák), směrem k V a JV přítoky Moravy (Panenský potok, Široký potok, Vrbka a Kudlovický potok).
Krajina Halenkovicka, to jsou malebná návrší s tvrdými skalisky, jež hrdě ční nad oblými úbočími svahů, dlouhá údolí, v jejichž pramenných závěrech zejí hluboké rokle. Vše čarukrásně voní, až člověka nebetyčně mámí. Krajina zde má lidský rozměr. Kdo si dá práci, kdo hledá, kdo umí vidět, anebo má štěstí, vydá mu své tajemství.
Slameňácká vrchovina
Slameňácká vrchovina je plochá vrchovina tvořená převážně paleogenními pískovci a jílovci račanské jednotky magurské skupiny příkrovů a ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů. Slameňácká vrchovina leží v z. části Halenkovské vrchoviny. Vyšší jv. část, která přiléhá ke Stupavské vrchovině, tvoří lukovské vrstvy soláňského souvrství, které doprovází vsetínské vrstvy zlínského souvrství a v úzkých paralelních pruzích také horniny belovežského souvrství.
V sz. části, která přiléhá k Roštínské brázdě, podloží tvoří převážně horniny ždánicko–hustopečského souvrství ždánické jednotky. V linii před čelem magurského příkrovu, na styku s Roštínskou brázdou, roztroušeně vystupují flyšové horniny zdounecké jednotky vnější skupiny příkrovů.
Slemeňácká vrchovina tvoří plošně nevelkou, ale nejvyšší z. část Halenkovské vrchoviny. Charakteristický je erozně-denudační reliéf širokých a zaoblených, postupně klesajících rozvodních hřbetů, pronikajících z jádrové části Chřibů a hlubokých zahloubených údolí přítoků říčky Kotojedky. Ve v. cípu okrsku se vyskytují antropogenní dopravní tvary související s plánovanou předválečnou tzv. Baťovou dálnicí. Nejvyšším bodem je Slameňák (také Pušťák, 432 m).
Slameňácká vrchovina leží ve 3. až 4. vegetačním stupni, je převážně zalesněná smrkovými monokulturami a dubovými porosty s příměsí buku, modřínu a borovice. U Zdounek se nachází PP Kamenec (bývalý lom) s přirozeným lesostepním společenstvem s výskytem velké skupiny jalovců obecných (Juniperus communis) různého stáří.
Kostelanská vrchovina
Kostelanská vrchovina je plochá vrchovina tvořená převážně paleogenními pískovci a jílovci račanské jednotky magurské skupiny příkrovů a ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů, které jsou zčásti překryty pokryvy spraší a sprašových hlín. Leží ve stř. a v. části Halenkovské vrchoviny.
V nejvyšší části, která je pokračováním Chřibských vrchů směrem k Otrokovicím, dominují lukovské vrstvy soláňského souvrství, které doprovází v úzkých pruzích horniny belovežského souvrství. Směrem ke Kroměříži a k Jarohněvické brázdě (tedy k SZ a S) převažují překryvy sprašových hlín a na samotném okraji se objevují horniny ždánicko-hustopečského souvrství ždánické jednotky. Směrem k V, tedy k Dolnomoravskému úvalu, převažují vsetínské vrstvy zlínského souvrství. V linii před čelem magurského příkrovu, na styku s Roštínskou brázdou, roztroušeně vystupují flyšové horniny zdounecké jednotky vnější skupiny příkrovů.
Kostelanská vrchovina tvoří jádro Halenkovické vrchoviny. Vůči Zdounecké brázdě, Hornomoravskému i Dolnomoravskému úvalu je vymezena zřetelnými okrajovými svahy, které jsou místy rozčleněny stržemi. Pro Kostelanskou vrchovinu je charakteristický erozně-denudační s plošinami, široce zaoblenými rozvodními hřbety a různou měrou zahloubenými údolími. Nižší část okrsku se nachází u Kvasic, vyšší část s táhlými návršími se nachází u Žlutavy a Halenkovic. Podél vodních toků a při úpatí svahů se nacházejí kryopedimenty. Nejvyšším bodem je Březová (411 m), významnými body jsou Katamenda (408 m), Obora (324 m), Svezené (307 m) a Horní Kopaniny (364 m). V okolí Kostelan se provozuje těžba ropy a zemního plynu.
Kostelanská vrchovina leží ve 2. až 4. vegetačním stupni. V okrajových částech přilehlých k okolním sníženinám je málo, ve střední části však značně zalesněná bukovými porosty a smrkovými monokulturami. Místy, zejména v nižších a okrajových polohách, se vyskytují dubové pařeziny.
Předmětem ochrany přírody jsou PP Obora s výskytem zachovalých dubohabřin s chráněnými druhy bylin v podrostu, PP Včelín s výskytem lesostepi se vzácnými společenstvy teplomilných druhů rostlin a PP Budačina, což je skupina skalních útvarů s malou puklinovou jeskyní, která vznikla v období pleistocénu erozí z méně odolných pískovců. Součástí památky je také dřívější opuštěný lom na kámen. Geologicky náleží tyto přirozené skalní výchozy pískovcovo-slepencových lavic k lukovským vrstvám soláňského souvrství račanské jednotky [1].
Chráněnou geologickou lokalitu PP Budačina tvoří skupina čtyř větších skalních útvarů vyerodovaných ze svého o něco měkčího okolí patrně hlavně v období pleistocénu, později byl k PP Budačina přičleněn také opuštěný pískovcový lom ve spodní části území. Jednotlivé skály jdou za sebou přibližně v jihozápadním až severovýchodním směru a jsou součástí postupně stoupajícího hřbetu ke kótě Krásná hora (389 m n. m). Na jihozápadním okraji této skalní skupiny se nachází největší pískovcový útvar, pojmenovaný Velká skála, dosahující maximální výšky asi 12 m, jeho dolní okraj má délku asi 15 m. Přirozeným větráním se v této skále vyvinula malá puklinová jeskyňka, která má vstupní šířku asi 1 m a výšku něco přes 2 m. Směrem dovnitř tohoto skalního útvaru jeskyňka postupně vykliňuje, její délka je asi 5 m. Druhý největší útvar nese pojmenování Malá skála [2].
Zdroje:
- Demek, J. Mackovčin, P. 2006. Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR. Brno.
- Přírodní památka Budačina (hyperlink.cz)