Dambořická vrchovina

Geomorfologický podcelek Dambořická vrchovina je plochá vrchovina o rozloze 282 km2, střední výšce 285 m a středním sklonu 4°57´. Ze S a SV je vymezena řekami Litavou a  Kyjovkou od Litenčické pahorkatiny, na J hraničí s Kyjovskou pahorkatinou, na JZ s Boleradickou vrchovinou a na Z s Dyjsko-svrateckým úvalem (Vyškovská brána). Dambořická vrchovina leží v sv. části Ždánického lesa.

Geomorfologické rozdělení Dambořické pahorkatiny.
Geomorfologické rozdělení Dambořické pahorkatiny.

V rámci Dambořické vrchoviny jsou vymezeny dva geomorfologické okrsky:

Podloží Dambořické vrchoviny je tvořeno převážně horninami ždánicko-hustopečského souvrství, přičemž se proměnlivě střídají ždánické pískovce (psamitická facie) a hustopečské slíny (pelitická facie). V menší míře vystupují také horniny němčického souvrství (podmenilitové souvrství) ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů. Nižší části oblasti jsou překryty mocnými překryvy sprašísprašových hlín. Dna údolí vyplňují nivní hlíny.

Plochý reliéf Dambořické vrchoviny má zachovány rozsáhlé zbytky pobadenského zarovnaného povrchu. Nejvyšší místa reliéfu se nacházejí ve hřbetní části vrchoviny. V sv. nejčlenitější části se nachází výrazný ohyb údolí Kyjovky u obce Snovídky. Nejvyšším bodem je vrchol U slepice (438 m).

Otnická pahorkatina

Otnická pahorkatina je členitá vrchovina ležící v z. části Dambořické vrchoviny. Podloží budují převážně paleogenní horniny ždánicko-hustopečského souvrství, přičemž se v podloží proměnlivě střídají ždánické pískovce (psamitická facie) a hustopečské slíny (pelitická facie). V menší míře vystupují také horniny němčického souvrství (dříve podmenilitové souvrství) ždánické jednotky vnější skupiny příkrovů, místy také bazální sedimenty badenu. Nižší části oblasti jsou překryty mocnými překryvy sprašísprašových hlín. Dna údolí vyplňují písčitoštěrkovité fluviální sedimenty.

Otnická pahorkatina má rysy úpatní pahorkatiny. Reliéf se vyznačuje široce zaoblenými rozvodními hřbety, plošinami pobadenského zarovnaného povrchu a široce rozevřenými neckovitými údolími. Krajina je celkem pravidelně zvlněna jednak do oblých hřbítků, které navazují na rozsochy hlavního hřbetu, jednak do rovnoběžných údolí vodních toků směřujících na S i na J. Nejvyšším bodem je vrchol Vysoké (362 m).

Hlaváček jarní (Adonis vernalis).
Hlaváček jarní (Adonis vernalis).

Otnická pahorkatina leží v 1. až 3. vegetačním stupni. Je převážně bezlesá, pouze v jv. části je nepatrně zalesněná smíšenými porosty s převahou akátu. V okolí Mouřínova se těží ropa. Ojediněle se nachází zbytky stepních společenstev s výskytem hlaváčku jarního (Adonis vernalis), koniklece obecného (Pulsatilla vulgaris) a lučního (Pulsatilla pratensis) v PP Baračka, PR Šévy, PR Visengrunty, PR Rašovický zlom — ChobotPP Žlíbek. V j. části oblasti se nacházejí vinice.

Uhřická vrchovina

Uhřická vrchovina je plochá vrchovina ležící ve střední až jv. části Dambořické vrchoviny. Podloží je budováno paleogenními jílovci a pískovci ždánicko-hustopečského souvrství, přičemž se proměnlivě střídají ždánické pískovce (psamitická facie) a hustopečské slíny (pelitická facie). Nižší části oblasti a podsvahové polohy jsou překryty sprašemisprašovými hlínami. Dna údolí vyplňují písčitoštěrkovité fluviální sedimenty.

Uhřická vrchovina tvoří vyšší část Dambořické vrchoviny. Náhorní partie širokého a plochého hlavního hřbetu charakterizují erozně-denudační plošiny, široce zaoblené rozvodní hřbety pobadenského zarovnaného povrchu a hluboká údolími s příkrými svahy. Na rozsochách, vybíhajících ze hřbetu k S a J, se nacházejí údolími rozčleněné pedimenty.

Na JZ je nižší a plošší reliéf než na SV. V krajině se nachází četné agrární terasy. V okolí Bučovic-Kloboučků, Nevojic, Dambořic, Uhřic, Žarošič a Ždánic se provozuje těžba ropy. Severozápadně od obce Ždánice pramení říčka Trkmanka. Nejvyšší bod je vrchol U slepice (438 m), další významné body jsou Novosady (351 m), Radlovec (426 m) a Vlčí hora (380 m).

Uhřická vrchovina leží v 1. až 3. vegetačním stupni. Je převážně zalesněná smíšenými listnatými porosty s převahou dubu a buku a s příměsí lípy, habrů a javorů. Místy se vyskytují borové porosty. Zajímavostí jsou nesmíšené porosty buku, pravděpodobně ovlivněné lesním hospodařením v minulosti (ve prospěch buku). Předmětem ochrany přírody jsou: refugium obojživelníků a přilehlá stráň s teplomilnou květenou v PP Jalový Dvůr, ochrana chráněných druhů rostlin jako jsou tořič včelonosný (Ophrys apifera) a vstavač vojenský (Orchis militaris L.) v PP Ochozy, zalesněný svah s výskytem vstavačovitých v PP Hrubá louka a zbytky starých bučin a dubových bučin s doupnými stromy v PR U vrby.

Zdroje:

  1. Demek, J. Mackovčin, P. 2006. Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČR. Brno.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *