3.11 Kojetínský bioregion

Vymezení Kojetínského bioregionu.
Vymezení Kojetínského bioregionu.

Poloha a základní údaje

Bioregion leží na střední Moravě, zabírá geomorfologický podcelek Středomoravská niva v rámci celku Hornomoravský úval. Plocha bioregionu je 326 km2.

Pohled do údolní nivy řeky Moravy od Svatého Kopečku.
Pohled do údolní nivy řeky Moravy od Svatého Kopečku.

Bioregion je tvořen širokou nivou s regulovanými řekami Moravou, BečvouHanou; celý náleží do 2. vegetačního stupně. Biota má azonální charakter katény středoevropských nivních společenstev, v nichž se mísí vlivy sousedních bioregionů karpatské i hercynské podprovincie prezentované výskytem několika mezních prvků. Od jihu sem zasahují též teplomilné druhy. V současnosti převažují pole, zachovány jsou komplexy lužních lesů, zbytky luk a rybníky s bohatou faunou.

První regulovaný úsek na řece Moravě je zaznamenám na mapách II. vojenského mapování (1836–1840 na Moravě, zdroj: mapy.cz).
První regulovaný úsek na řece Moravě je zaznamenám na mapách II. vojenského mapování (1836–1840 na Moravě, zdroj: mapy.cz).

Horniny a reliéf

Bioregion budují široké sedimentární roviny řeky Moravy a dolního toku řeky Bečvy, tvořené neogenními a kvartérními sedimenty a nejnižšími štěrkopískovými říčními terasami. Slatiny tvoří často závěrečné stadium zazemňování mrtvých ramen v nivě (Dluhonice). V jižní části (luh Mojena u Tlumačova) se objevují i první hrúdy, tj. pahorky vátých písků nořící se zpod pláště nivních hlín.

Řeka Morava protéká Otrokovicemi regulovaným korytem
Řeka Morava protéká Otrokovicemi regulovaným korytem z let 1906-1907. Na obrázku je minimální hladina vody způsobená opravou jezu ve Spytihněvi.

Reliéf je nivní, tvořený různými stupni nivy protkanými rameny v různém stupni zazemnění a přilehlými terasovými plošinami, vystupujícími jen nepatrně nad nivu a zčásti ovlivněnými i dnes vysokými povodněmi. Dle výškové členitosti má reliéf charakter roviny s členitostí kolem 5 m, bioregion tak patří k nejplošším v ČR. Nejnižším bodem je koryto Moravy v Napajedlech (asi 185 m), nejvyšším niva v Olomouci (asi 210 m). Typická nadmořská výška bioregionu je tedy 190–210 m.

Podnebí

Dle Quitta leží celý bioregion v teplé oblasti T2. Podnebí je tedy teplé, dostatečně bohaté na srážky: Olomouc 8,4 °C, 612 mm; Kroměříž 599 mm; Přerov 8,6 °C, 654 mm; Zlín-Malenovice 650 mm. Projevuje se tak mírný vzrůst srážek směrem k východu, kde se více projevuje vliv návětrné strany Karpat.

Půdy

V bioregionu dominují glejové fluvizemě, pouze na břehových valech podél Bečvy, krátkém úseku Moravy u Kojetína a nízké terase u Chropyně se vyskytují typické fluvizemě na písčitějším materiálu. Půdy se vyvinuly na bezkarbonátových sedimentech. Mezi Troubkami, Chropyní a Moštěnicí se vyskytují ostrovy typických černic, u Chropyně dokonce na karbonátových nivních sedimentech.

Fluvizem kambická (Flk), lokalita: Horní zahrady, Kroměříž, PLO 34, SLT 1L
Fluvizem kambická (Flk), lokalita: Horní zahrady, Kroměříž, PLO 34, SLT 1L

Jižně od Kroměříže a Hulína se při okraji nivy vyvinuly černicové černozemě, glejové až pelické (jílovité) černice. Na nízkých terasách severozápadně od Přerova jsou dokonce šedozeměhnědozemě na spraši. Malé plochy tvoří organozemě – úživné půdy slatinné, nepatrné plochy zabírají chudé arenické (písčité) kambizemě na vyvýšeninách hrúdů.

Biota

Bioregion leží v termofytiku a zabírá centrální část fytogeografického podokresu 21b. Hornomoravský úval. Vegetační stupně (Skalický): planární.

Lužní společenstvo svazu Ulmenion, lokalita: Tlumačovský les, Středomoravská niva, PLO 34, SLT 1L.
Lužní společenstvo svazu Ulmenion, lokalita: Tlumačovský les, Středomoravská niva, PLO 34, SLT 1L.

Potenciální vegetace je tvořena lužními lesy podsvazu Ulmenion (zejména Ficario-Ulmetum campestris), které na vyvýšených místech přecházejí do dubohabřin (svaz Carpinion). Primární bezlesí představovala pouze vodní vegetace.

Pobřežní společenstvo svazu Salicion albae, lokalita: Tlumačovský les, Středomoravská niva, PLO 34, SLT 1L.
Pobřežní společenstvo svazu Salicion albae, lokalita: Tlumačovský les, Středomoravská niva, PLO 34, SLT 1L.

Přirozenou náhradní vegetaci na místě lužních lesů představovaly zaplavované louky svazu Alopecurion pratensis, od jihu sem zasahovala i vegetace svazu Cnidion venosi. Kolem vodních ploch je typická vegetace svazů Phragmition communisCaricion gracilis. Ve vodách (zejména v minulosti) byla přítomna řada typů vegetace svazu Nymphaeion albae.

Slepé rameno řeky Moravy v Tlumačovském lese se postupně zazemňuje.

Flóra je spíše uniformní, s výskytem některých mezních prvků. Zasahují sem ještě některé druhy, splavené z vyšších poloh, např. kerblík lesklý (Anthriscus nitida), knotovka lesní (Melandrium sylvestre). Některé z nich, zejména kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), ladoňka časná (Scilla praecox) a hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), mají evidentní vztah ke Karpatům. Od jihu sem zasahují šišák hrálolistý (Scutellaria hastifolia), pryšec bahenní (Tithymalus palustris) a řeřišnice Mattioliho (Cardamine matthiolii).

Fauna regionu je rozhodujícím způsobem pozměněna rozvinutým zemědělstvím, jehož vliv na krajinu silně oslabuje pronikání karpatského elementu. Ve fragmentech lužních lesů kolem regulovaného toku Moravy přežívají zejména charakteristická společenstva měkkýšů (srstnatka huňatá, vlahovka karpatská, zuboústka trojzubá aj.). Ve zbytcích lučních a mokřadních prostředí přežívají korýši záplavových tůní (žábronožky, listonozi), významným přírodním prvkem zejména pro ptáky jsou obnovené rybníky. Z tekoucích vod patří Morava do pásma parmového až cejnového, Bečva do parmového pásma.

Labutí pár na Záhlinických rybnících.
Labutí pár na Záhlinických rybnících.

Významné druhy – Savci: ježek východní (Erinaceus concolor), myšice malooká (Apodemus microps), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Ptáci: břehouš černoocasý (Limosa limosa), vodouš rudonohý (Tringa totanus), rybák obecný (Sterna hirundo), strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), břehule říční (Riparia riparia), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), ťuhýk menší (Lanius minor), havran polní (Corvus frugilegus). Obojživelníci: skokan štíhlý (Rana dalmatina). Měkkýši: srstnatka huňatá (Trichia villulosa), vlahovka karpatská (Monachoides vicina), zuboústka trojzubá (Isognomostoma isognomostoma), plamatka lesní (Arianta arbustorum), páskovka keřová (Cepaea hortensis), dvojzubka lužní (Perforatella bidens). Hmyz: šidélko přílbovité (Coenagrion mercuriale). Korýši: žábronožky Chirocephalus sp., listonozi Lepidurus sp. 

Kontrasty

Hranice bioregionu je zpravidla výrazná, daná rozšířením nivy. Hranice vůči bioregionu Dyjsko-moravskému (4.5) je daná geomorfologicky a rozšířením teplomilné bioty. Hranice vůči bioregionu Hranickému (3.4) v nivě Bečvy je především biotická. Kontrastem vůči sousedním bioregionům Prostějovskému  (1.11), Nízkojesenickému (1.54), Ždánicko-litenčickému (3.1)Chřibskému (3.2)Hranickému (3.4) je především planární vegetační stupeň s vyvinutými lužními lesy podsvazu Ulmenion a doprovodnou náhradní vegetací.

Záhlinické rybníky jsou významné ornitologické stanoviště.
Záhlinické rybníky jsou významné ornitologické stanoviště.

Oproti výše položenému bioregionu Litovelskému (1.12) se v druhové skladbě objevují splavené karpatské prvky a vegetace svazu Cnidion venosi, zatímco chybějí druhy boreální a některé oreofyty, jako zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), upolín evropský (Trollius altissimus) a sítina niťovitá (Juncus filiformis). Ve vegetaci nejsou známy typy, vázané na humolity. Od bioregionu Dyjsko-moravského (4.5) se Kojetínský liší především menší pestrostí druhové skladby, zejména na nelesních stanovištích, kde chybějí náročnější druhy, jako violka vyšší (Viola elatior), ostřice černoklasá (Carex melanostachya) a bledule letní (Leucojum aestivum). Dyjsko-moravský bioregion se liší i zastoupením teplomilného lužního jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifolia). Naopak, v Kojetínském bioregionu je kvantitativní i kvalitativní zastoupení demontánních druhů.

Současný stav krajiny a ochrana přírody

(přehled vyhlášených zvláště chráněných území je platný k roku 1996)

Osídlení okrajů říční nivy je prehistorické, jádro území zřejmě nebylo v historii nikdy odlesněno. V lesích převažuje přirozená druhová skladba, místy byly lesy přeměněny na lignikultury (zejména topolu). Při okrajích bioregionu byly vybudovány rybníky (Tovačovské, Záhlinické), na soutoku MoravyBečvy jsou dnes rozsáhlé zatopené pískovny. Na odlesněných plochách byly dříve převážně louky, v současnosti jsou většinou přeměněny na pole nebo je jejich druhová skladba postižena intenzifikací zemědělské výroby.

Bioregion dosud nemá propracovanou síť chráněných území. O jeho významu však svědčí 3 důležitá území: NPP Chropyňský rybník s hodnotnou vodní vegetací a hnízdištěm ptactva, ukázka lužního lesa NPR ZástudánčíNPR Žebračka. Dalším chráněným územím je PP Stonáč, rovněž fragment lužní bioty. 

Zdroj: Culek, M. (editor) a kol. 1996. Biogeografické členění České republiky. ENIGMA. Praha

Přečtěte si také

  • 3.10 Beskydský region13.9.2020 3.10 Beskydský region Poloha a základní údaje Bioregion leží na pomezí východní Moravy, Slezska v ČR, […]
  • 3.9 Vsetínský bioregion13.9.2020 3.9 Vsetínský bioregion Poloha a základní údaje Bioregion leží na severovýchodní Moravě a částí zasahuje na […]
  • 3.8 Hostýnský bioregion12.9.2020 3.8 Hostýnský bioregion Poloha a základní údaje Bioregion leží na východní Moravě, zabírá západní část […]
  • 3.7 Zlínský bioregion11.9.2020 3.7 Zlínský bioregion Poloha a základní údaje Bioregion leží na východní Moravě, zabírá severní polovinu […]

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...