Půdotvorné procesy probíhají v půdě vždy alespoň v minimální míře. V následující části jsou popsány půdotvorné procesy, jejichž průběh, intenzita a vůbec přítomnost v půdě je podmíněna půdotvornými faktory a mírou jejich účinku na morfogenezi – utváření půdních horizontů v zákonitém sledu. Tyto procesy mohou v půdě probíhat individuálně nebo za souběhu a vedou ke složitější formaci půdního tělesa, tvorbě půdních horizontů a celého půdního profilu. Pokračovat ve čtení „Půdotvorné procesy lesních půd“
Leptosoly (Litozem, Ranker, Rendzina, Pararendzina)
Referenční skupina leptosolů je definována jako půdy vytvářející se z rozpadů pevných či zpevněných hornin. Jsou charakteristické výraznou skeletovitostí již ve svrchních horizontech a celkovou mělkostí profilu. Mají většinou velice jednoduchý sled horizontů. Některý z typů horizontu A (nejčastěji iniciální, humózní, drnový, melanický, či umbrický) nasedá přímo na půdotvorný substrát C nebo matečnou horninu R. Do této skupiny patří čtyři půdní typy. Pokračovat ve čtení „Leptosoly (Litozem, Ranker, Rendzina, Pararendzina)“
Regosoly (Regozem)
Regosoly se od leptosolů liší vznikem z nezpevněných sedimentů, zejména písků a štěrkopísků (ty bývají v jiných klasifikačních systémech odlišeny jako Arenosoly), ale i jiných substrátů jako jsou například spraše. Nejsou tedy skeletovité, ale ostatními vlastnostmi se leptosolům podobají. Pokračovat ve čtení „Regosoly (Regozem)“
Fluvisoly (Fluvizem, Koluvizem)
Do této referenční skupiny jsou zařazeny půdní typy s velice různorodým chemismem. Jejich základním společným rysem je dlouhodobé periodické usazování sedimentů ať již činností vodních toků (od latinského fluvius – řeka), či například svahových pochodů a eroze. Pokračovat ve čtení „Fluvisoly (Fluvizem, Koluvizem)“
Vertisoly (Smonice)
Vertisoly jsou půdy definované složením svého minerálního podílu. Jeho velkou část tvoří bobtnavé (smektitické) jíly. Jedná se tedy o půdy těžké, jejichž hlavní diagnostické znaky souvisí s objemovými změnami jílů v suchých a vlhkých obdobích. V suchých obdobích vznikají v těchto půdách hluboké trhliny. Těmi propadá do relativně značných hloubek organický materiál. Vzniká tak mocný tirsový humusový horizont (At). Uzavíráním trhlin a třením vznikají tzv. skluzné plochy, které jsou rovněž pro tyto půdy charakteristické. Pokračovat ve čtení „Vertisoly (Smonice)“
Černosoly (Černozem, Černice)
Jedná se o skupinu půdních typů vyvinutých na sypkých karbonátových substrátech (spraších) především v oblastech stepí, tedy suššího teplého klimatu. Jedná se o půdy z hlediska zemědělství velice kvalitní, úrodné, s optimálním chemickým složením minerálního i organického podílu a rovněž s příznivými fyzikálními vlastnostmi a stabilní půdní strukturou. Pokračovat ve čtení „Černosoly (Černozem, Černice)“
Luvisoly (Šedozem, Hnědozem, Luvizem)
Tato skupina půd je typická pro oblasti mírného klimatu s dostatkem srážek pro růst listnatých či smíšených lesů. Navazuje tedy volně na oblast rozšíření černozemí a černic dále ve směru k oceánickému klimatu. Vznikají rovněž na sypkých substrátech, ale již bezkarbonátových, nebo alespoň odvápněných ve svrchních částech profilu. Pokračovat ve čtení „Luvisoly (Šedozem, Hnědozem, Luvizem)“
Kambisoly (Kambizem, Pelozem)
Kambisoly jsou nejrozšířenější skupinou půd u nás. Vyskytují se zhruba na 50 % území České republiky. Chemicky se jedná o velice variabilní skupinu, značně ovlivněnou chemismem substrátu, na němž se vytváří (žuly, pískovce, bazalty, břidlice) a který výrazně ovlivňuje i fyzikální vlastnosti těchto půd. Pokračovat ve čtení „Kambisoly (Kambizem, Pelozem)“
Podzosoly (Kryptopodzol, Podzol)
Podzosoly jsou půdy vznikající na zpevněných i nezpevněných kyselých substrátech procesem podzolizace. Podmínkou procesu podzolizace je dostatečně promyvný režim umožňující vyplavování bází a tím okyselení půdního prostředí, což je nutné pro zrychlení zvětrávání alumosilikátů. Pokračovat ve čtení „Podzosoly (Kryptopodzol, Podzol)“
Stagnosoly (Pseudoglej, Stagnoglej)
Jedná se o skupinu semihydromorfních půd, tedy půd periodicky ovlivňovaných vodou, v důsledku povrchového převlhčení. Tento proces se nazývá oglejení. Svrchní horizonty jsou převlhčeny nejvíce, převládá v nich anaerobní, tedy redukční prostředí. S hloubkou intenzita převlhčení klesá a začíná převažovat aerobní (oxidační prostředí). Pokračovat ve čtení „Stagnosoly (Pseudoglej, Stagnoglej)“