Řeka Morava tvoří pomyslnou hydrologickou osu území historické země Moravy a je zároveň také nejdůležitější páteřní řekou, kterou je odváděna většina vod z oblasti moravských Karpat. Území povodí řeky Moravy leží na předělu Českomoravské vysočiny, Západních Karpat a Panonské provincie. Nedaleko pramene tvoří krátký úsek historické zemské hranice Moravy a Čech. Na dolním toku tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Slovenskem a mezi Slovenskem a Rakouskem. Morava přísluší povodí Dunaje, který je druhou nejdelší řekou Evropy.
Území povodí řeky Moravy v České republice má jen vlastní vody, žádný z větších vodních toků do tohoto území ze zahraničí nepřitéká, pouze řeku Dyji v horní části povodí tvoří Německá Dyje přitékající z Rakouska. Délka vodohospodářsky významných toků je 3 747 km, ostatních toků je cca 30 000 km. Absolutní spád Moravy od pramene činí 1 232 m.
Její jméno patří mezi nejstarší staroevropské názvy vodstev s původním významem voda, močál, také řeka tekoucí do moře. Řeku pojmenovalo již předkeltské obyvatelstvo, a to na jejím dolním toku. Podle názvu řeky byla pojmenována i historická země Morava, jejíž hydrologickou osu řeka tvoří.
Hydrologické charakteristiky a charakter toku
Hydrologické charakteristiky
| č. hydrologického pořadí | 4-10-01-001 |
| plocha povodí [km2] | 26 579,7 (v ČR 24 266) |
| délka toku [km] | 353,1 (v ČR 284,5) |
| prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 120 |
Charakter toku
Morava pramení na j. svazích Králického Sněžníku v nadmořské výšce 1 380 m, odkud v prvních 8 km prudce klesá až na úroveň 550 m. Na její vodnosti se na začátku toku podílejí významné krasové prameny. Zprvu teče j. směrem k Dolní Moravě, kde vstupuje do Branenské vrchoviny. Odtud až k Hanušovicím postupně nabírá směr k V. Přibližně 3 km před Hanušovicemi se do Moravy zleva vlévá říčka Krupá (pramení v. od Kladského sedla na pomezí pohoří Králický Sněžník a Rychlebských hor).
Od soutoku s levostranným přítokem říčky Branné v Hanušovicích teče řeka Morava dále opět j. směrem. V tomto úseku má tok své přírodní koryto, místy s mlýnskými náhony. Výrazné meandrování toku se projevuje v širší nivě mezi obcemi Chromeč a Bludov. Od Bludovského mlýna teče Morava dvěma rovnocennými rameny, tvořícími volné meandry, v délce asi 2 km. Od soutoku s Desnou sv. od Postřelmova pokračuje Morava v Mohelnické brázdě jako jediný tok.
K opětovnému přirozenému rozdělení dochází mezi obcemi Lukavice a Třeština s. od Mohelnice a posléze u Řimic, kde se pod Třesínským prahem u Mladče (z. od Litovle) Morava stáčí k V a vstupuje do Hornomoravského úvalu, respektive jeho geomorfologického podcelku – Středomoravské nivy. Zde zároveň vtéká do Litovelského Pomoraví, kde se její tok přirozeně dělí do několika rovnocenných ramen s názvy Zámecká (protékající kolem Nových Zámků), Malá (tekoucí přes obec Víska) a ramena s názvy Struska a Městský potok. Litovlí protéká Morava ve čtyřech ramenech, kterými pokračuje i dále. Postupně se slévá a z. od Hynkova ji pokračuje pouze dvěma koryty, které tvoří ramena Morava – hlavní tok a Mlýnský potok.
Řeka před Olomoucí meandruje v široké lesnaté nivě. Severně od historického jádra Olomouce se Morava stáčí k J a dělí se do ramen, protékajících kolem hradeb, která se záhy stékají i s Mlýnským potokem. Pak pokračuje j. směrem jako jediný tok v délce cca 5 km. Východně od obce Tážaly – u Tážalského jezu – se z Moravy zleva odděluje Morávka (Stará Morava, Sokolarska), přivádějící vodu na Blatecký mlýn. Toto rameno se vlévá zpět do Moravy u Tovačova, po asi 14 km toku. U Tovačova se do Moravy zleva vlévá Bečva, která odvádí vody z j. části Moravskoslezských Beskyd, Vsetínských vrchů, Javorníků a v. části Hostýnských vrchů.
Od Tovačova pokračuje Morava jv. směrem ke Kroměříži jako poměrně stabilní, mírně meandrující tok. Pod Kojetínem se z prostoru Vyškovské brány zprava vlévá řeka Haná. První rozsáhlejší umělé napřímení toku Moravy je patrné a v úseku mezi Kroměříží a Kvasicemi, kde byl tok (pravděpodobně kolem roku 1818 — dokladem jsou mapy II. vojenského mapování) narovnán a uzavřen do oboustranných hrází v délce asi 4 km. Na obou březích zůstala průtočná ramena, napojená na hlavní tok. Pod Kroměříží Morava dále pokračuje j. směrem Středomoravskou nivou k Otrokovicím, kde zleva vtéká říčka Dřevnice.
V Napajedelské bráně se řeka Morava stáčí k JZ a vtéká do Dolnomoravského úvalu a dále pak protéká širokou a úrodnou nivou moravského Slovácka. Mezi Kunovicemi a Kostelany nad Moravou přijímá zleva říčku Olšavu.
Mezi Bzencem Přívozem a Rohatcem následuje druhý meandrující úsek řeky – Strážnické Pomoraví – ve kterém řeka vstupuje do oblasti vátých písků známých jako Moravská Sahara. Tok řeky si zde vyřezal několik velkých a hlubokých meandrů, které zůstaly doposud zachovány. Zvláštností je asymetrický břeh – zleva je nižší a tvoří jej nivní sedimenty, zprava je vyšší a tvoří jej váté písky. Koryto je divoké s množstvím spadlých a nanesených stromů. Na hraně bzenecké pískovny se nachází PP Osypané břehy (břehule říční). Po dalších meandrech se tok zklidňuje a vtéká do nového koryta. Z levé strany se původním korytem vlévá říčka Velička a řeka Morava teče dále směrem k Rohatci a Hodonínu.
U obce Rohatec řeka začíná tvořit společnou česko–slovenskou státní hranici. Tuto hranici tvoří až pod Lanžhot, kde se stéká s Dyjí. Současný průběh tohoto hraničního úseku má Morava od roku 1977, kdy zde bylo dokončeno jeho narovnání a značné prohloubení, provedené v letech 1969—1977. V letech 1975—1989 došlo ještě k úpravě soutoku Moravy a Dyje.
Oblast nivy Moravy mezi Hodonínem a Lanžhotem, která je lemována na v. straně řekou Moravou a na z. straně tokem Kyjovky, je protkána sítí ramen Moravy, z nich některá se vrací zpět do Moravy, jiná ústí do Kyjovky, nebo do jiných ramen. Podobná je situace j. od Lanžhota po soutok s Dyjí, kde ramena ústí jak do Kyjovky, která sama ústí do Dyje, tak do samotné Dyje před soutokem s Moravou. Soutok Moravy a Dyje leží v nadmořské výšce 148 m. Morava nakonec po necelých 70 km ústí u Děvína zleva do Dunaje ve (136 m) [1].
Vodohospodářské objekty
Na vodních tocích celého povodí je umístěna řada vodohospodářských objektů. Nejdůležitější jsou vodní nádrže (přehrady, rybníky) a jezy. Na území celého povodí Moravy je v provozu 34 nádrží o celkovém objemu 569 mil. m3. Vodní nádrže jsou vybudovány ve větším rozsahu v povodí Dyje, v samotném povodí řeky Moravy je jejich akumulace nižší.
Tovačovské rybníky
V široké rovině Hornomoravského úvalu se v okolí města Tovačov nachází několik významných vodních ploch. Z V jsou to Mlýnský náhon a rybník Kolečko, ze S potom Hradecký rybník rozdělený hrázemi do čtveřice vodních ploch a Kořenovský rybník. Naproti tomu na jihu nalezneme Skašovská (Annínská) jezera. Historie však pamatuje i na spoustu dalších rybníků s názvy Kukla, Placek nebo Majetínský rybník. V současné době leží právě na jejich místě novější jezera.
Historie rybníků je spjata právě s tovačovským panstvím. První zmínky o rybnících pochází z roku 1470 od Ctibora Tovačovského z Cimburku, kdy byly součástí obranného systému místní tvrze. Velké úpravy čekaly Hradecký rybník za Pernštejnů v 16. století. Už v té době sloužil na chov. Zmíněny jsou i další rybníky. Na panství Tovačov bylo v roce 1590 celkem 18 rybníků tří různých typů. Největším rybníkem byl Skašovský s plochou 537 ha. Zánik rybníků si vyžádala nejen třicetiletá válka, ale i 18. století kdy hrabata z Künburgu spousta rybníků vypouští a vznikají pole. Po druhé světové válce jsou obnoveny čtyři rybníky: Hradecký, Kolečko, Křenovský a Náklo. Nyní vlastní rybníky Rybářství Přerov a.s. a hospodaření se ujalo Rybářství Tovačov. Ti v polovině října organizují výlov Hradeckého rybníka otevřený pro široké okolí [2,3,4].
Vodní plochy ležící v okolí Tovačova se nacházejí na ptačí tahové cestě. Z toho důvodu je tady možno sledovat v průběhu jarního či podzimního tahu velké množství stěhovavého ptactva.
Od Otrokovic až po slovenskou Skalicu je souběžně s řekou Moravou vybudován Baťův kanál.
Baťův kanál
Baťův kanál neboli Průplav Otrokovice–Rohatec je historická vodní cesta vybudovaná v letech 1935–1938 v délce 52 km, která spojovala Otrokovice s Rohatcem. Částečně vede po řece Moravě, jinak uměle vyhloubenými kanály s řadou pohyblivých jezů, plavebními komorami (14) a dalšími vodními stavbami a technickým prvky.
Více o Baťově kanále se můžete dozvědět v samostatném článku zde.
Regulace řeky Moravy
Regulace řeky Moravy je popsána v samostatném článku zde.
- Zdroje:
Vlček, V., Kestřánek, J., Kříž, H., Novotný S. & Píše, J. 1984. Vodní toky a nádrže. Zeměpisný lexikon České socialistické republiky. Praha: Academia, 1. vydání, 315 s. - Horní Bečva – Tovačovské rybníky
- TOPVYLET.CZ – Tovačovské rybníky
- BIRDWATCHER.CZ – TOVAČOVSKÉ RYBNÍKY A PÍSKOVNY
Teď mě tak napadá jak to čtu. Morava je jeden v malá regionu v Evropě co má i svou stejně pojmenováno velkou řeku 🙂