Geomorfologická oblast Západobeskydské podhůří náleží do geomorfologické subprovincie Vnější Západní Karpaty. Oblast má na území Moravy rozlohu 1 508 km2, střední výšku 353 m a střední sklon 4°20´. Na J je vymezena Západními Beskydy a na S Vněkarpatskými sníženinami. Západobeskydské podhůří se rozprostírá na území sev.–vých. Moravy, odkud přechází do Polska.
Západobeskydské podhůří se člení na geomorfologické celky:
- Podbeskydská pahorkatina
- Pogórze Śląskie (Polsko)
- Pogórze Wielickie (Polsko)
- Pogórze Wiśnickie (Polsko)
Pestré podloží moravské části budují převážně křídové a paleogenní flyšové horniny podslezské a slezské jednotky vnější skupiny příkrovů s vyvřelinami těšínitů, krami kulmských hornin a bradly jurských hornin a neogenními a kvartérními sedimenty.
Typický je pahorkatinný až vrchovinný reliéf se zbytky neogénních zarovnaných povrchů na rozvodích. Místy se vyskytují pedimenty a kryopedimenty. Ve vrcholových částech jsou zachovány i kryoplanační terasy (Ondřejník). Severovýchodní část po řeku Bečvu byla v pleistocénu zaledněna pevninským ledovcem, který přišel na naše území z Polska. V porubské bráně ledovcové vody přetékaly přes dnešní evropské rozvodí do povodí Dunaje. Nejvyšší vrchol je Skalka (964 m) ležící v masívu Ondřejníku.
