Geomorfologický celek Javorníky se nachází v sev.–vých. části geomorfologické oblasti Slovensko–moravské Karpaty. Pohoří o délce asi 30 km (na území ČR), ležící na rozhraní Moravy a Slovenska, začíná na JZ v Lyském průsmyku u Střelné a končí na SZ v Makovském průsmyku vých. od Velkých Karlovic. Na moravské straně má pohoří výrazně pásemný charakter s jedním hlavním hřbetem orientovaným ve směru SV—JZ. Větší část pohoří se rozkládá na Slovensku.
Javorníky jsou na JZ vymezeny Lyským průsmykem od Bílých Karpat a na Z údolím řeky Senice od Vizovické vrchoviny. Severní, protáhlou hranici tvoří řeka Vsetínská Bečva, která vymezuje Javorníky od Vsetínských vrchů. Směrem na SV přechází v Turzovskou vrchovinu a na J a JV přechází v Kysuckou vrchovinu (obě se nacházejí již na slovenské straně).
Geomorfologický celek Javorníky se na moravské straně dělí na dva geomorfologické podcelky:
Na slovenské straně se se dělí rovněž na dva samostatné podcelky, a to Vysoké Javorníky a Nízke Javorníky. Přitom v rámci Vysokých Javorníků se ještě oddělují oddíly:
- Javornícka hornatina,
- Rakovská hornatina,
- Lazianska vrchovina a
- Lysianska brázda.
Nízké Javorníky se dělí na oddíly:
- Púchovská vrchovina,
- Javornícka brázda,
- Rovnianska vrchovina,
- Ochodnická vrchovina a
- Kysucká kotlina.
Javorníky jsou plochá hornatina o rozloze 229 km2 (na moravské straně), střední výšce 632 m a střed. sklonu 10°57´. Erozně–denudační a strukturně denudační reliéf je převážně budován komplexy pískovců a jílovců zlínského souvrství račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. Vrcholové části pohraničního hřbetu Pulčínské hornatiny tvoří kyčerské a luhačovické vrstvy zlínského souvrství, v nichž výrazně uplatňují odolné pískovce a slepence.
Pro hornatinný reliéf jsou typické ploché hřbety a dílčí horské rozsochy se zbytky úrovní zarovnaných povrchů. Členitý hřbet je rozlámán na jednotlivé kry. Síť vodních toků rozčleňuje hluboká údolí. Charakteristické jsou četné strže, sesuvy a hluboká příčná sedla (např. Papajské a Makovské sedlo).
Jedinečným tvarem je údolí Vsetínské Bečvy, udržující typický karpatský směr JZ—SV. Údolí je široce rozevřené s údolní nivou, místy se zbytky říčních teras. Některé přítoky z Javorníků vytváří na svých středních tocích průlomová údolí.
Pozn.: Průlomové údolí vytvořil např. potok Zděchovka vytékájící ze Zděchovské kotliny, kde proráží boční hřbet Javorníků a vstupuje do širokého údolí Vsetínské Bečvy.
V Pulčínské hornatině se nachází množství pískovcových útvarů, z nichž nejrozsáhlejší vystupují na vrcholu Hradisko (773 m). Svým rozsahem a tvarovou rozmanitostí se řadí k největším skalním městům v moravských Karpatech.
Nejvyšší vrchol Javorníků Veľký Javorník (1 071 m) leží na slovenské straně pohoří. Nejvyšším bodem ležícím na Moravě je Malý Javorník (1 019 m). Maximálních nadmořských výšek hřbet Javorníků dosahuje v sev.–vých. části vrcholy Hričovec (1059 m), Veľký Javorník (1071), Malý Javorník (1019 m), Stolečný vrch (956 m), Kohútka (913 m), odkud klesá k JZ přes Hradisko (773 m) a Stráž (622 m). Zde se hřbet rozšiřuje a je rozřezán mnoha údolími (horní tok Senice, Pulčínský potok, Luženka). Hluboké Papajské sedlo odděluje na J hlavní hřeben od izolovaného, ale rozsáhlého masívu vrcholu Makyty (923 m).
Celou oblast na moravské straně je odvodňují řeky Vsetínská Bečva a Senice. Jejich největšími přítoky jsou Tisňavský potok, Stanovnice, Kychová a Zděchovka do Vsetínské Bečvy a Pulčínský potok, Luženka a Veřečný potok do Senice.
Celá oblast je pro své výjimečné přírodní hodnoty, zejména zbytky původních pralesovitých lesů s výskytem vzácných karpatských živočichů a rostlin, zařazena do CHKO Beskydy. Pozoruhodné jsou druhově pestré louky a pastviny (hojný výskyt vstavačovitých) a unikátní povrchové i podzemní pseudokrasové jevy. Lesní společenstva tvoří květnaté bučiny a jedliny a horské klenové bučiny.
Krajina Javorníků je plná starobylých usedlostí, kapliček, křížků a jiných drobných památek. Mezi nejvýznamnější patří dřevěný kostel Panny Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích, kaplička v Podťatém, soubor historických domů v Pluskovci a další. Také krajina nese ještě původní starobylé rysy (drobná políčka, pastviny, pasienky), které nejsou překryty socialistickou kolektivizací.