Horské klenové bučiny (Svaz Fagion sylvaticae)

Fytocenologie: Svaz Fagion sylvaticae Luquet 1926: Aceri-Fagetum sylvaticae Bartsch et Bartsch 1940
Lesnická typologie: 6A Klenosmrková bučina, 6V Vlhká smrková bučina, 7V Vlhká buková smrčina, 8A Klenová smrčina, 8V Podmáčená klenová smrčina

Struktura a druhové složení

Listnaté až smíšené rozvolněné lesy a křivolesy s převládajícím javorem klenem (Acer pseudoplatanus), bukem lesním (Fagus sylvatica) a místy s příměsí smrku ztepilého (Picea abies), případně i některých dalších dřevin
(např. Ulmus glabra). Keřové patro je druhově chudé a většinou obsahuje jen zmlazující dřeviny stromového patra.

Horská klenová bučina na úbočí Lysé hory (PR Zimný potok).
Horská klenová bučina na úbočí Lysé hory, lokalita PR Zimný potok (SLT 6A Klenosmrková bučina).

Naopak velmi bohaté a hustě zapojené je bylinné patro, v němž kromě mezofilních lesních druhů (Actaea spicata, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Gymnocarpium dryopteris, Lilium martagon, Mercurialis perennis, Milium effusum, Polygonatum verticillatum, Prenanthes purpurea aj.) rostou druhy subalpínské vysokobylinné vegetace a pramenišť (Aconitum plicatum, Adenostyles alliariae, Athyrium distentifolium, Chaerophyllum hirsutum, Cicerbita alpina, Petasites albus, Ranunculus platanifolius, Rumex arifolius, Stellaria nemorum, Thalictrum aquilegiifolium, Veratrum album subsp. lobelianum aj.).

Horská klenová bučina na úbočí Lysé hory, lokalita PR Zimný potok (SLT 6A Klenosmrková bučina).
Horská klenová bučina na úbočí Lysé hory, lokalita PR Zimný potok (SLT 6A Klenosmrková bučina).

Ve vyšších nadmořských výškách, na kontaktu s papratkovými smrčinami, se místy vyskytují klenové bučiny s příměsí smrku a dominancí Athyrium distentifolium v bylinném patře. Mechorosty rostou spíše na padlých kmenech a vystupujících kamenech; rašeliníky rostou na přechodu k podmáčeným smrčinám.

Ekologie

Svahové konkávní polohy na sutích minerálně chudých i bohatších hornin s mezotrofními až eutrofními půdami. Půdy jsou dostatečně vlhké díky vydatným srážkám nebo vodě z tajícího sněhu. Některá místa v těchto bučinách mohou být sezonně ovlivněna tekoucí vodou a kolem stružek a pramenišť pak dominují vysoké širokolisté byliny.

Nedochází zde však k dlouhodobému zamokřování půdy na větších souvislých plochách. Rozklad opadu a stařiny je velmi rychlý. Jde často o maloplošné porosty návětrných svahů, které ve vyšších sudetských pohořích vystupují až do nadmořské výšky kolem 1  100 m a podél lavinových drah a v karech se mohou vyskytovat i u horní hranice lesa.

Rozšíření

Vzácně v oblastech s výskytem bučin na Ještědském hřbetu, v Jizerských horách, Krkonoších, Orlických horách, na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku. V moravských Karpatech se vyskytují v Moravskoslezských BeskydechJavornících. Nevyhraněné porosty se vyskytují také na Šumavě a v Krušných horách.

Rozšíření horských klenových bučin v ČR.
Rozšíření horských klenových bučin v ČR.

Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.

Přečtěte si také

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...