Poloha a základní údaje
Bioregion se nachází ve střední části Slezska v ČR, zabírá centrální část geomorfologického celku Ostravská pánev a část Moravské brány. Bioregion pokračuje k severu do Polska, kde leží jeho jádro. V ČR má bioregion plochu 192 km2.
Bioregion je tvořen nivami řek Odry a přítoků; je typicky nivní, 4. vegetačního stupně, se středoevropskou vlhkomilnou a mokřadní biotou. Biota bioregionu souvisí s Polonikem, zčásti je ovlivněna splavenými karpatskými, méně hercynskými prvky. Exklávní výskyt zde má např. kotvice plovoucí. Netypické jsou výše položené části, kde se ještě projevují vlivy Nízkojesenického bioregionu (1.54), niva je užší a není plně vyvinuta. Nereprezentativní částí je i nejspodnější úsek nivy Opavy, vzhledem k její malé šířce. V současnosti zde jsou hojně zastoupeny vlhké louky, rybniční soustavy a menší lužní lesy, zpravidla cenné.
Horniny a reliéf
Bioregion je tvořen vyčleněnou širokou nivou Odry a nejnižšími terasami. Hlubší podloží tvoří neogenní sedimenty karpatské předhlubně, zčásti i kvartérní glacigenní sedimenty, v jižní části území se uplatňují na okrajích nivy i horniny vnějšího karpatského flyše.
Reliéf je typicky nivní, je tvořen nivou s vzácně vyvinutými a zachovalými volnými meandry a starými rameny v různém stupni zazemnění. Dále jsou zde zastoupeny nízké říční terasy se zamokřeným povrchem a systémy hrází mělkých rybníků.
Dle výškové členitosti má reliéf charakter roviny s členitostí 5–20 m. Nejnižším bodem je koryto Odry na státní hranici (asi 194 m), nejvyšším okraj nivy Odry u Oder a niva Ostravice u Frýdku-Místku (asi 290 m). Typická výška bioregionu je 200–260 m.
Podnebí
Dle Quitta leží celý bioregion v mírně teplé oblasti MT10.
Podnebí je mírně teplé až teplé, vlhké: Ostrava 8,6 °C, 769 mm; Suchdol nad Odrou 7,9 °C, 730 mm. V podstatě jde o jižní výběžek Slezské nížiny silně ovlivněný blízkostí pohoří z obou stran.
Půdy
Hlavním zástupcem půd jsou glejové fluvizemě v různém stadiu vývoje podle pozice v nivě. Dále se zde vyskytují gleje a močálové půdy (organozemě) v bývalých ramenech a na zamokřených plochách.
Biota
Bioregion leží v mezofytiku, v části fytogeografického okresu 83. Ostravská pánev (nivy Odry a Olše) a v malé části fytogeografického podokresu 76a. Moravská brána vlastní (část nivy Odry). Vegetační stupně (Skalický): suprakolinní.
Základní potencionální jednotkou jsou úvalové tvrdé luhy, které vegetačně inklinují k Ficario-Ulmetum campestris. Pravobřežní terasy místy osidlují fragmenty lipových dubohabřin (Tilio cordatae-Carpinetum), do severní části zasahují dubové bučiny (Carici-Quercetum). V terénních depresích na glejových půdách jsou přítomny (bažinné) mokřadní olšiny (Alnion glutinosae), v nejnižších vlhkých polohách nivy Odry i na jiných podmáčených místech je vegetace měkkého luhu ze svazu Salicion albae, kolem menších toků a kanálů svazu Salicion triandrae.
Typicky je vyvinuta náhradní přirozená vegetace vodních a pobřežních společenstev rybníků a slepých ramen. Charakteristická společenstva vodních a ponořených rostlin náležejí svazům Lemnion minoris (Salvinio-Spirodelletum), Utricularion vulgaris (Utricularietum australis), Nymphaeion albae (časté Myriophyllo-Nupharetum, Trapetum natansis, vzácně i Nymphoidetum peltatae) a Potamion lucentis; v mělkých a občas zaplavovaných sníženinách Batrachion aquatilis (Batrachietum aquatilis-peltatae, vzácně Batrachietum circinati i Hottonietum palustris). Z pobřežní vegetace jsou typická společenstva svazu Phragmition communis a Oenanthion aquaticae (Rorippo amphibiae-Oenanthetum aquaticae, Sagittatio-Sparganietum emersi, vzácně i Butomo-Alismatetum plantaginis-aquaticae).
Flóra je víceméně uniformní s výraznou převahou druhů vodních a bažinatých stanovišť a ovlivněna četnými karpatskými migranty, např. kyčelnicí žláznatou (Dentaria glandulosa), hvězdnatcem čemeřicovým (Hacquetia epipactis) a zapalicí žluťuchovitou (Isopyrum thalictroides). Exklávní výskyt zde mají kotvice plovoucí (Trapa natans) a nepukalka plovoucí (Salvinia natans), mezní prvky jsou nečetné. Oreofyty téměř chybějí, zastoupena je např. kýchavice zelenokvětá (Veratrum lobelianum), obdobně jsou vzácné i subtermofyty, z nichž byla zjištěna nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer).
K pozoruhodnějším druhům náleží např. sasanka pryskyřníkovitá (Anemonoides ranunculoides), dymnivka dutá (Corydalis cava), kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), sněženka předjarní (Galanthus nivalis), kruštík polabský (Epipactis albensis), pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) a kapradiník bažinný (Thelypteris palustris).
Relativní bohatství fauny je jednak důsledkem polohy bioregionu mezi hercynskou, polonskou a karpatskou podprovincií, jednak poměrně zachovalým přírodním prostředím oderské nivy, s četnými rybníky, mokřady a přirozeným říčním korytem. Tekoucí vody patří do pásma parmového, Odra do pásma cejnového.
Významné druhy – Savci: ježek východní (Erinaceus concolor), myšice temnopásá (Apodemus agrarius). Ptáci: hohol severní (Bucephala clangula), břehouš černoocasý (Limosa limosa), vodouš rudonohý (Tringa totanus), rybák obecný (Sterna hirundo), břehule říční (Riparia riparia), cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides), sýkořice vousatá (Panurus biarmicus), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), havran polní (Corvus frugilegus), hýl rudý (Carpodacus erythrinus). Obojživelníci: mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Měkkýši: sítovka Aegopinella epipedostoma iuncta, s. lesklá (A. nitidula), sklovatka rudá (Daudebardia rufa), s. krátkonohá (D. brevipes), závornatka kyjovitá (Clausilia pumila sejuncta), vřetenatka Vestia ranojevici, srstnatka huňatá (Trichia villulosa), vrásenka pomezní (Discus ruderatus).
Kontrasty
Hranice bioregionu jsou výrazné, dané rozšířením široké nivy a jí odpovídajících biocenóz. Kontrast vůči všem bioregionům severovýchodní Moravy udávají typicky vyvinuté úvalové tvrdé luhy podsvazu Ulmenion a absence mezofilních a subxerofilních vegetačních jednotek. Úvaly střední Moravy, tj. bioregiony Litovelský (1.12) a Kojetínský (3.11) se vyznačují především odlišnou náhradní vegetací na aluviálních loukách.
Litovelský bioregion se odlišuje přítomností slatinných a rašeliništních společenstev, Kojetínský pak loukami svazu Cnidion venosi.
Současný stav krajiny a ochrana přírody
(přehled vyhlášených zvláště chráněných území je platný k roku 1996)
Až do nedávné minulosti byla niva pokryta souvislými pralesy, zčásti podhorského typu. Ačkoli středověké osídlení je možno datovat od 2. pol. 13. století, byly komplexy rybníků budovány patrně až od 18. století, kdy také došlo k výraznější redukci rozlohy původních lužních lesů. Dnes bioregion nese stopy hospodářských lesnických zásahů, jako jsou novodobé výsadby hybridních topolů a dalších cizích dřevin – jasan americký (Fraxinus americana) a dub černý (Quercus rubra). Krajina je bohatá na i uměle vytvořená seskupení dřevin, remízky, větrolamy z našich domácích druhů – babyky obecné (Acer campestre), řešetláku počistivého (Rhamnus catharticus) a dubu letního (Quercus robur).
V posledních letech se negativně projevují i důsledky intenzivního rybníkářského hospodaření, spojeného se značnou ruderalizací. Krajina má stále specifický hydrologický režim, je propojená soustavou rybníků, menších vodních toků, kanálů a slepých ramen. Ochraně přírody tohoto bioregionu nejvíce slouží vyhlášená CHKO Poodří. V rámci ní jsou vyhlášena i maloplošná chráněná území, jako NPR Polanská niva, NPR Louky u Petřvaldíku, PR Polanský les, PR Kotvice a PP Sedlnické sněženky.
Zdroj: Culek, M. (editor) a kol. 1996. Biogeografické členění České republiky. ENIGMA. Praha