Severopanonská podprovincie

Vymezení Severopanonské podprovincie.
Vymezení Severopanonské podprovincie.

Severopanonská poprovincie leží na jižní Moravě. Spolu s ní se na území moravských (a také slezských) Karpat nacházejí ještě západokarpatskápolonská podprovincie. V rámci Severopanonské podprovincie jsou vymezeny následující bioregiony:

Severopanonská podprovincie tvoří severozápadní část Panonské provincie (Panonie). Ohraničení Panonské provincie a její členění na podprovincie není ještě definitivně uzavřeno, proto následující charakteristiky vycházejí víceméně ze situace v celé provincii. Panonská provincie zabírá Karpatskou kotlinu, je tvořena sníženinami mezi pohořími náležejícími k Alpám, Karpatům a Dinaridům.

Bradlo Pavlovských vrchů.
Bradlo Pavlovských vrchů.

Budují ji převážně nezpevněné sedimenty, typické jsou spraše, slabě vápnité písky s příměsí spraše a aluviální sedimenty širokých niv řek. Charakteristické jsou též elevace, tvořené vápenci, mimo území ČR i neovulkanity. Převažuje reliéf rovin a pahorkatin, členitější reliéf je vzácný, hornatiny jsou ojedinělé, nízké a pro Panonii netypické. Celá panonská provincie má velmi teplé podnebí, výrazně ovlivňované kontinentálními vlivy z východu a částečně i mediteránním podnebím od jihu.

Panonská teplomilná doubrava na spraši u Malhotek v Bučovické pahorkatině (SLT 1X Dřínová doubrava)
Panonská teplomilná doubrava na spraši u Malhotek v Bučovické pahorkatině (SLT 1X Dřínová doubrava)

Na území ČR zasahuje pouze severopanonská podprovincie, a to do jižní části Moravy. Tato podprovincie je tvořená plošinatým a pahorkatinným reliéfem, pouze v okolí Pálavy má charakter vrchoviny až hornatiny. Prakticky jedině zde se na našem území vyskytují tvrdé horniny: ernstbrunnské vápence, které tvoří výrazné bradlo.

Panonská teplomilná doubrava na písku v Hodonínské doubravě (SLT 1S (Habrová) doubrava na píscích).
Panonská teplomilná doubrava na písku v Hodonínské doubravě (SLT 1S (Habrová) doubrava na píscích).

Biota celé panonské provincie je výrazně teplomilná. Jsou zde velké rozlohy 1. dubového (planárního a kolinního) vegetačního stupně, v němž je typicky zastoupen dub pýřitý (Quercus pubescens), mimo naše území i javor tatarský (Acer tataricum) a (kvantitativně) dub cer (Quercus cerris). Okrajové plošiny náležejí do 2. buko-dubového (kolinního) vegetačního stupně, s přirozeným zastoupením habru obecného (Carpinus betulus) a zcela ojedinělým bukem lesním (Fagus sylvatica). Na severním svahu Pálavy se vyskytuje ostrov 3. vegetačního stupně dubovo-bukového (suprakolinního), zde ovšem charakteristicky bez buku. V jádru panonské provincie se však vyskytují i vyšší vegetační stupně. Zejména v členitějším území se posunuje horní hranice vegetačních stupňů do větších nadmořských výšek (na území ČR asi o 50 m výše než v okolních podprovinciích).

Společenstva lipových javořin na sutích (lokalita: severní svah Děvína, Pavlovské vrchy, PLO 35)
Společenstva lipových javořin na sutích (lokalita: severní svah Děvína, Pavlovské vrchy, PLO 35, SLT 1J)

Vegetaci severopanonské podprovincie tvoří na plošinách (mimo nivy) společenstva teplomilných doubrav ze svazu Aceri tatarici-Quercion, na prudších svazích jsou typické perialpidské doubravy ze svazu Quercion pubescenti-petraeae. Středoevropské teplomilné doubravy ze svazu Quercion petraeae jsou zastoupeny pouze okrajově. Na konkávních svazích jsou typické dubohabřiny asociace Primulo veris-Carpinetum betuli. Extrémně kyselé podklady (převážně písky) hostí potenciální acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion), mimo území Moravy i suché bory svazu Dicrano-Pinion sylvestris.

Žilkův dub v Bzenecké doubravě je stár kolem 300 let. Pamatuje časy, kdy Moravská sahara byla ještě doubravou.
Žilkův dub v Bzenecké doubravě je stár kolem 300 let. Pamatuje časy, kdy Moravská sahara byla ještě doubravou.

Velmi charakteristické jsou tvrdé luhy se zastoupením submediteránního jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifolia). Na slatinných půdách se ojediněle vyskytují také bažinné olšiny svazu Alnion glutinosae, na humolitech výjimečně rašelinné vrbiny (Salicion cinereae). Na dosti četných zasolených stanovištích byly snad v dávnější minulosti zastoupeny též halinní lesostepi svazu Galatello-Quercion. Ojedinělé zazemněné sutě pokrývají lesy z asociace Aceri pseudoplatani-Carpinetum betuli.

Mokřadní olšina v Hodonínské doubravě (SLT 1T Březová olšina).
Mokřadní olšina v Hodonínské doubravě (SLT 1T Březová olšina).

Primární bezlesí je ostrůvkovité a je tvořeno společenstvy skalních stepí svazu Seslerio-Festucion pallentis a svazu Festucion valesiacae, na spraši nebo flyši některými fytocenózami ze svazu Festucion valesiacae. K bezlesí náležejí i typické lemy svazu Geranion sanguinei a křoviny svazu Prunion spinosae. Jiným typem primárního bezlesí jsou vodní a mokřadní společenstva, dnes hojná především v Maďarsku a Rakousku. Jejich ostrůvky na Moravě byly již převážně zničeny vodohospodářskými úpravami.

Společenstva skalních stepí svazu Seslerio-Festucion pallentis (lokalita: Skály nad soutěskou, Pavlovské vrchy, PLO 35).
Společenstva skalních stepí svazu Seslerio-Festucion pallentis (lokalita: Skály nad soutěskou, Pavlovské vrchy, PLO 35).

Polopřirozená náhradní vegetace patří k nejtypičtějším společenstvům Panonie. Na sušších stanovištích jsou zastoupeny různé typy semixerotermních trávníků svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, výjimečně i Koelerio-Phleion phleoidis, na něž na nejextrémnějších stanovištích navazuje vegetace svazu Festucion valesiacae se zastoupením celé řady druhů s kontinentálními, zejména ponticko-panonskými areály. Na kyselé písky
na naše území přesahuje subatlantsky laděná vegetace svazů Armerion elongataeCorynephorion canescentis, zatímco na bazických píscích, které se nacházejí již mimo území ČR, tuto vegetaci nahrazuje endemický svaz Festucion vaginatae.

Vegetace luk v aluviu řek v nejsevernějším cípu Panonie náleží zejména k teplomilnějším a kontinentálněji laděným jednotkám svazu Deschampsion cespitosae, řidčeji i ke svazům Calthion palustrisMolinion caeruleae. Na slatinách se objevuje i vegetace svazu Magno-Caricion elatae, na nejextrémnějších lokalitách se nachází i vegetace svazu Caricion davallianae. Zcela ojedinělá rašeliniště náležejí svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. V České republice rašeliniště byla zničena (hodonínská Dúbrava),  na slovenském Záhoří jsou dosud zachována.

Janův hrad leží na Staré Dyji.
Lužní lesy v okolí Staré Dyje (lokalita: Janův hrad, Dyjskomoravská niva, PLO 35, SLT 1L).

Ve flóře se uplatňuje celá řada druhů se submediteránním nebo kontinentálním ponticko-panonským areálem. Mnohé z nich dosahují na jižní Moravě absolutního okraje areálu, např. kosatec nízký (Iris pumila), kosatec skalní písečný (Iris humilis subsp. arenaria), pampeliška pozdní (Taraxacum serotinum), katrán tatarský (Crambe tataria), sinokvět měkký (Jurinea mollis), večernice smutná (Hesperis tristis), oman oko Kristovo (Inula oculus-christi), jitrocel nejvyšší (Plantago altissima), bledule letní (Leucojum aestivum) a plamének celolistý (Clematis integrifolia). Jiné druhy, např. kavyl vláskovitý (Stipa capillata) a hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), se sice vyskytují i dále na západ, ale jen v izolovaných ostrůvcích; zde dosahují okraje souvislého areálu.

Podíl těchto druhů v některých částech podprovincie zřejmě převyšuje zastoupení druhů s evropským, resp. středoevropským areálem. Mnohem vyhraněnější je flóra a vegetace panonské provincie v jihovýchodněji položených územích Rakouska, jižního Slovenska a především Maďarska. Endemitů panonské provincie je málo a převážně nezasahují na území ČR. Mezi paleoendemity náleží např. ločidlo Sadlerovo (Ferula sadleriana), vyskytující se na severovýchodním okraji Panonie. Neoendemity jsou častější a jsou známy i z jižní Moravy, kde byl zjištěn např. pelyněk Pančićův (Artemisia pancicii), pcháč žlutoostenný (Cirsium brachycephalum), kostřava pochvatá Dominova (Festuca vaginata subsp. dominii), jiné druhy se tomuto území velmi přibližují, např. hvozdík pozdní (Dianthus serotinus).

Relikty jsou různorodého původu. Velmi typickými relikty jsou xerofilní druhy pozdně glaciální stepi, např. bytel rozprostřený (Kochia prostrata), mimo naše území i bělostník růžkatý (Krascheninnikovia ceratoides). Podobným typem je západopanonský neoendemit pelyněk Pančićův (Artemisia pancicii). Reliktní druhy se nachází též na humolitech, kde se vzácně vyskytují druhy (boreo-)kontinentálního charakteru (zčásti již mimo území ČR). K nim patří např. ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), ostřice Buxbaumova (Carex buxbaumii),  mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum), bříza pýřitá (Betula pubescens) a klikva bahenní (Oxycoccus palustris). Reliktní charakter má zřejmě i exklávní výskyt druhů se subatlantským areálem, např. nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis) a kolenec Morisonův (Spergula morisonii), na Záhorské nížině i pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris) a ostřice blešní (Carex pulicaris).

Koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica L.), lokalita: Svatý kopeček u Mikulova, Pavlovské vrchy, PLO 35.
Koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica L.), lokalita: Svatý kopeček u Mikulova, Pavlovské vrchy, PLO 35.

Provincie je také charakterizována (alespoň kvantitativní) absencí celé řady typických středoevropských druhů, např. buku lesního (Fagus sylvatica) v nižších polohách, téměř zde chybějí jaterník podléška (Hepatica nobilis), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), oměj pestrý (Aconitum variegatum) aj. Ve flóře, částečně i ve vegetaci, se objevují četné druhy, které ostrůvkovitě přesahují ze sousedních podprovincií (hercynské, západokarpatské, zčásti – mimo ČR flagrantněji – i východoalpské).

Vegetace severopanonské podprovincie se od okolních podprovincií liší především obecným zastoupením šipákových doubrav, xerotermních lad s katránem a submediteránně ovlivněnými lužními lesy. Chybí zde naopak většina společenstev středoevropského listnatého lesa.

Fauna Panonie je typicky teplomilná, chybí zde horské druhy. Charakteristické jsou původní teplomilné druhy šipákových doubrav a rozsáhlých lužních lesů s celou škálou stanovišť od tůní a řek přes mokřady až po dubojasanový les. Významné zastoupení mají taxony stepí, zvl. na druhotných stepních ladech, skalních stepích i v polích. Značná část stepní bioty ovšem pronikla do tohoto území až v důsledku jeho antropogenně podmíněného odlesnění a „zestepnění“. Přestože písky, převážně váté, se v ČR vyskytují podružně, jejich specifická fauna je zde také zastoupena.

V nevelkém výběžku severopanonské podprovincie na našem území
tak žije 2–3 % druhů fauny, která se v ostatních podprovinciích České republiky nevyskytuje. Řada druhů dosahuje na severní hranici severopanonské podprovincie např. na Hádech u Brna nejsevernějšího bodu svého středoevropského nebo celkového rozšíření, týká se to asi 100 druhů hmyzu a konkrétně asi 25 druhů motýlů. Jsou to např. drobníčci Stigmella zangheri, Ectoedemia cerris, E. liechtensteiniE. rufifrontella, klíněnky Phyllonorycter abrasellaPh. delitella, zavíječ Sclerocona acutellus a vřetenuška čtverotečná (Zygaena punctum).

Teplomilná fauna savců je reprezentována polními a stepními druhy, např. tchořem stepním (Mustela eversmanii), syslem obecným (Spermophilus citellus) a myšicí malookou (Apodemus uralensis). Z plazů jsou charakteristické ještěrka zelená (Lacerta viridis) a – mimo území ČR – užovka stromová (Zamenis longissimus), z ptáků dudek chocholatý (Upupa epops). K taxonům antropogenně podmíněného rozšíření patří z ptáků dytík úhorní (Burhinus oedicnemus) a u nás vymírající drop velký (Otis tarda).

Velmi bohatá je entomofauna, nejtypičtějšími zástupci jsou kobylka sága (Saga pedo), kobylka kuželohlavá (Ruspolia nitidula), nesytka šalvějová (Chamaesphecia colpiformis) a n. letní (Ch. crassicornis), vřetenuška čtverotečná (Zygaena punctum), zelenáček chrpový (Jordanita chloros), pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena), píďalky různorožec janovcový (Synopsia sociaria), vlnočárník čilimníkový (Scotopteryx coarctaria) a zelenopláštník smldníkový (Phaiogramma etruscaria), z brouků např. střevlík uherský (Carabus hungaricus), chrobák jednorohý (Bolbelasmus unicornis), výkalník vrubounovitý (Sisyphus schaefferi), zlatohlávek Netocia ungarica, krasci Anthaxia hungaricaCapnodis tenebrionis, mravenec lužní (Liometopum microcephalum), žahalka obrovská (Megascolia maculata), masařka Sarcophaga crassipalpis, z pavouků slíďák tatarský (Hogna singoriensis) a množství dalších druhů, z nichž některé jsou uvedeny v charakteristikách bioregionů.

Na píscích jsou charakteristické např. saranče Dociostaurus brevicollis, mravenci Messor muticusTapinoma erraticum, dlouhoretka obecná (Bembix rostrata), samotářské včely Pasites maculatus, Hylaeus cardioscapusHalictus semitectus, nesytka bělavá (Chamaesphecia leucopsiformis),  masařky Sarcophaga anaceS. sinuata. Dva významné druhy okáčů, o.  písečný (Hipparchia statilinus) a o. středomořský (Hyponephela lupina), z oblasti již vymizely. Početné populace mají mnohé další druhy, které jsou v ostatních částech České republiky vzácné, z nápadnějších např. roháč obecný (Lucanus cervus), zlatohlávek skvostný (Protaetia speciosissima), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) a martináč hrušňový (Saturnia pyri).

V nivách jsou pestrá společenstva, v nichž je typický skokan ostronosý (Rana arvalis), skokan štíhlý (Rana dalmatina), užovka obojková (Natrix natrix), netopýr rezavý (Nyctalus noctula), kdysi i želva bahenní (Emys orbicularis). Typickými ptáky jsou cvrčilka říční (Locustella fluviatilis), moudivláček lužní (Remiz pendulinus), volavka popelavá (Ardea cinerea), luňák hnědý (Milvus migrans) a husa velká (Anser anser). Z masařek jsou typické např. Sarcophaga granulataS. lednicensis, z motýlů např. černoproužka topolová (Boudinotiana  puella) a bourovec osikový (Gastropacha populifolia).

 
Stopy po bobrovi jsou přítomné kolem Moravy a Dyje.
Stopy po bobrovi (Castor fiber) jsou přítomné kolem Moravy a Dyje.

Vodní síť patří k úmoří Černého moře. K typickým druhům ryb patří např. cejn perleťový (Abramis sapa) a vranka pruhoploutvá (Cotus poecilopus). Pro řeky severopanonské podprovincie se stal stálým obyvatelem i bobr evropský (Castor fiber), který se šíří z reintrodukovaných populací z Rakouska a dnes obývá téměř celé území Moravy a některé oblasti Čech.

Zdroj: Culek, M. Grulich, V. Laštůvka, Z. Divíšek, J. 2013. Biogeografické
regiony České republiky. Geografický ústav, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. Geoinovace. Brno

Přečtěte si také

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...