Fytochorion leží v suprakolinním až submontánním vegetačním stupni a setkáváme se v něm s ochuzenou flórou karpatského bukového lesa a jeho náhradních společenstev. V geologické stavbě převládá magurský eocenní flyš, tvořený pískovci a jílovci račanské jednotky. Fytochorion leží převážnou měrou v oblastech MT10 a MT9, okrajově sem zasahuje i teplá oblast T2, kulminační partie se nacházejí v MT7 a MT5. Nejnižší partie fytochorionu byly osídleny v prehistorické době, vyšší části teprve ve středověku (valašská kolonizace).
Potenciální vegetaci nižších částí fytochorionu tvoří karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum), na prudších svazích kyselých substrátů snad též ostrůvkovitě acidofilní doubravy (Genisto germanicae-Quercion). Výše přecházejí do květnatých bučin (Carici pilosae-Fagetum), respektive kyselých bučin (Luzulo nemorosae-Fagetum sylvaticae). V nivách podél větších toků je pravděpodobně Pruno-Fraxinetum, podél menších potůčků časté Carici remotae-Fraxinetum. Přirozené bezlesí chybí.
Polopřirozenou náhradní vegetaci tvoří mezofilní travinné porosty svazu Arrhenatherion a Cynosurion (typické Antoxantho-Agrostietum), na vlhkých místech přecházejí v louky svazu Calthion (Cirsietum rivularis). Xerofilnější typy jsou velmi vzácné, vegetace svazu Cirsio-Brachypodion pinnati je přítomna pouze ve fragmentech, na kyselých substrátech se objevuje fragmentárně i Violion caninae. Na svahových prameništích se předpokládá zastoupení méně náročných typů vegetace svazu Caricion davallianae. Křoviny náležejí svazu Berberidion, v lemech je zastoupena vegetace svazu Trifolion medii.
Skladba květeny je vcelku jednotvárná, tvořená běžnými druhy moravských Karpat. Mezní prvky jsou ojedinělé, výraznější exklávní prvky zcela chybějí. V lesích je hojná ostřice chlupatá (Carex pilosa), o. převislá (C. pendula) a hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), ojediněle sem zasahují i druhy hercynského háje, jako ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea) a jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis). Východní částí území probíhá západní hranice arely řepíčku trojlistého (Aremonia agrimonioides), několika lokalitami sem zasahuje i šafrán bělokvětý (Crocus albiflorus).
V podhůří Hostýnských vrchů a na jižním úpatí masívu Klášťova je podchycen výskyt některých druhů, vázaných na lehčí substráty, např. v minulosti zimozelen okolíkatý (Chimaphila umbellata). Tyto druhy mají zčásti i subatlantský charakter, např. pavinec modrý (Jasione montana).
Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8