Na stavební suroviny je oblast moravských Karpat bohatá. Vyskytují se zde jak ložiska kamene a písků a štěrkopísků, tak i významná ložiska cihlářských surovin. Ty jsou vázány zejména na neogenní sedimenty karpatské předhlubně a kvarterní pokryvy spraší a sprašových hlín.
Dekorační kámen
Surovinou jsou všechny druhy pevných hornin magmatického, sedimentárního i metamorfního původu, které jsou blokově dobyvatelné a svými vlastnostmi vyhovují buď pro hrubou kamenickou výrobu (obrubníky, dlažební kostky, stavební bloky apod.) nebo pro ušlechtilou výrobu (kamenické, kamenosochařské a speciální práce).
Určující pro hrubou výrobu je mineralogicko–petrografické složení, fyzikálně-mechanické vlastnosti, struktura, textura, blokovitost, druhotné přeměny a další. U suroviny pro ušlechtilou výrobu se hodnotí především vzhled, barevnost, leštitelnost a trvanlivost horniny. Negativní vlastnosti jsou navětrání a druhotné přeměny, drcená pásma, vložky nevhodných hornin apod.
Surovinové zdroje dekoračního kamene
V oblasti moravských Karpat se uplatňují zejména sedimentární horniny v podobě pískovců a arkóz. Jedná se o křídové těšínské pískovce godulského souvrství, které slouží pro výrobu řezaných a broušených obkladů. Neméně používanou surovinou pro své všestranné použití (obkladový materiál, konglomeráty, teraca aj.) jsou devonské vápence macošského a líšeňského souvrství Moravského krasu. Na Přerovsku se těžily pleistocenní travertiny na vnitřní obklady, teraca a konglomeráty. Pro hrubou kamenickou výrobu (kostky, obrubníky) se často používaly kulmské droby.
Stavební kámen
Stavební kámen tvoří všechny pevné magmatické, sedimentární i metamorfované horniny, pokud jejich technologické vlastnosti odpovídají podmínkám stanovených dle účelu použití. Musí mít určité fyzikálně–mechanické vlastnosti, které vyplývají z geneze, mineralogického složení, struktury, textury, druhotných přeměn a dalších charakteristik.
Horniny se používají ve vytěženém stavu (lomový kámen) nebo převážně v upraveném stavu drcené kamenivo). Škodlivinami jsou poruchové, drcené, navětralé nebo alterované zóny, polohy technologicky nevhodných hornin, vyšší obsahy sloučenin síry a amorfního SiO2 a další.
Surovinové zdroje stavebního kamene
Protože jsou technologické vlastnosti stavebního kamene z flyšových hornin Západních Karpat horší, než je tomu u kamene z podloží Českého masivu (vhodné jsou zejména výlevné horniny), je v oblasti moravských Karpat méně ložisek, než je tomu na ostatním území České republiky.
Mezi ložisky usazených hornin převládají ložiska zpevněných klastických sedimentů (prachovce, droby, pískovce aj.). Přední místo zaujímají kulmské droby Nízkého Jeseníku a Drahanské vrchoviny.
Flyšový pískovec není díky svým vlastnostem vhodným stavebním materiálem (obecně má nižší pevnost). Přesto se v oblasti moravských Karpat nalézají menší či větší lomy snad u každé vsi. Jsou pozůstatkem méně intenzívních těžeb, většinou s distribucí v lokálních podmínkách. Větší kamenolomy začaly vznikat až s rozvojem strojírenství a dopravy materiálu. V dnešní době je však naprostá většina z nich už uzavřena. Namátkou je možno jmenovat lomy Rasová nad Starým Hrozenkovem nebo lom Lázně nad Bystřicí pod Hostýnem.
V dnešní době těží flyšový pískovec společnost Natrix v kamenolomu Bzová u Bojkovic. Je to jediné těžené výhradní ložisko stavebního kamene v oblasti moravských Karpat. Těží se zde jemnozrnný okrový a modrý pískovec svodnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše.
Nevýhradní těžená ložiska se nacházejí v obcích Žlutavě nad Otrokovicemi a Bystřičce u Vsetína. Obecní lom v lukovských vrstvách magurského flyše provozuje obec Hostišová. Těšínský (godulský) pískovec těží společnost Sleský kámen a.s. v lomu v obci Řeka. Jedná se o místní přírodní kámen používaný jako tradiční stavební materiál ať už pro dlažby, schody nebo obklady soklů domů.
Paleocenní, středně až hrubě zrnité arkózové pískovce soláňského souvrství magurského flyše se těží v Brňově–Medůvce. Slouží k výrobě měkkých brusných kotoučů pro broušení skla. Drobnými štolami se místy těžily také jemnozrnné pískovce z vsetínských vrstev pro výrobu brousků, známé především z Liptálu.
Kulmská droba se těží v kamenolomu Podhůra u Lipníka nad Bečvou. Kámen se používá k výrobě obalovaných asfaltových směsí, betonů, na silniční a inženýrské stavby a podkladové vrstvy. Kámen teží společnost Kamenolomy ČR.
Štěrkopísky a písky
Štěrkopísky jsou směsi štěrku a písku a patří k nejdůležitějším výchozím surovinám průmyslu stavebních hmot. Jsou to nezpevněné sedimenty, vzniklé snosem a usazením více nebo méně opracovaných úlomků (štěrky např. 2 až 128 mm, písky např. 0,063 až 2 mm) větráním rozpadlých hornin. V jejich složení převažují valouny odolných hornin a nerostů (křemen, živec, křemenec, buližník, žula apod.) nad méně odolnými (většina krystalických a sedimentárních hornin). K nim se druží příměs prachu a jílu.
K hlavním škodlivinám patří humus, jílové polohy, vyšší obsahy odplavitelných částic a síry, vysoké obsahy tvarově nevhodných či navětralých zrn. Dále rovněž opál, chalcedon, rohovec a diatomit — vodnaté sloučeniny křemíku reagují s alkáliemi ze živců na a způsobuje praskání betonu.
Hlavní užití štěrkopísků je dáno velikostí a tvarem zrn, typem a stavbou hornin a minerálů, které je tvoří. Štěrky a štěrkopísky se jako přírodní kamenivo nejčastěji používají ve stavebnictví, tj. pro pro betonářské směsi, drenážní a filtrační vrstvy, podsypy a stabilizaci komunikací. Písky mají ve stavebnictví hlavní použití v maltařských a betonářských směsích, jako ostřivo při výrobě cihel, na omítky, jako základka důlních vydobytých prostor apod.
Surovinové zdroje štěrkopísků
Na horním a středním toku Moravy jsou akumulace štěrkopísků s převahou hrubé frakce, po úpravě jsou vhodné do betonů. V Hornomoravském úvalu přibývají drobnozrnnější frakce. Zásoby jsou vázány na údolní nivu, surovina je vhodná na stavby vozovek a jako maltařské písky. Nejvýznamnější lokalitami těžby štěrkopísků jsou Ostrožská Nová Ves, Uherský Ostroh, Spytihněv, Hulín, Tovačov a Hustopeče nad Bečvou.
Ložisko u Ostrožské Nové Vsi se nachází mezi řekou Moravou a železniční tratí Uherské Hradiště — Uherský Ostroh a těžbu zde provádí firma DOBET, spol. s r.o. Dobývací prostor tvoří protáhlý mnohoúhelník ve směru S–J, dosahuje šířky 1,5 km a délky 2 km. Těžba a následná úprava vytěženého materiálu na nové technologické lince zde byla zahájena již v roce 1955. V hloubce 0–10 pod hladinou podzemní vody byli nalezeny četné kosti pleistocenních savců, například mamut, kůň, pratur, jelen, sob a srstnatý nosorožec.
Ložisko u Spytihněvi se nachází mezi obcí Spytihněv a silnicí spojující Napajedla a Topolnou. Ložisko se nachází pod 1,5 až 3,4 m mocnými povodňovými hlínami. Akumulace štěrků je mocná 4,4 až 6,8 m. Těžbu provádí firma GZ–Napajedla. Perspektivní ložisko se nachází jih.–záp. od obce Tlumačov. Opuštěná ložiska štěrků a štěrkopísků se nachází v Otrokovicích, mezi Tlumačovem a Kvasicemi a v Kroměříži.
Ložisko u Hulína se nachází asi 17 km již. od Přerova. Dobývání suroviny je prováděno plovoucími bagry z vody v úrovni dvou těžebních řezů. Ložisko u Tovačova je dobýváno plovoucími bagry z vody v úrovni jednoho těžebního řezu.
Ložisko u Hustopečí nad Bečvou se nachází na komunikaci Hranice na Moravě — Valašské Meziříčí. Dobývání suroviny je prováděno plovoucím bagrem v úrovni jednoho těžebního řezu. Výrobky jsou použitelné do betonových směsí nižších kategorií, do podsypů a zásypů, jako drenážní vrstva, pod dlažbu a další použití. Na ložiscích u Hulína, Tovačova a Hustopečí nad Bečvou těží firma Českomoravský štěrk a.s.
V povodí Odry mají význam štěrkopísky středního toku Opavy a jejího soutoku s Odrou. Kvalitativně je surovina vhodná na zpevnění krajnic a stabilizaci.
Menší význam mají glacigenní ložiska na Ostravsku a Opavsku. Zejména na maltařské účely jsou používány eolické písky již. Moravy.
Surovinové zdroje písků
Nejvýznamnější ložisko písků na Moravě je ložisko v Bzenci–Přívozu. Ložisko je ve svrchní části tvořeno písky eolického původu. Tyto písky dosahují mocností až 27,6 m, průměrně však jen 20 m a svou spodní části přecházejí v písky fluviálního původu. Tyto se již nacházejí z větší části pod hladinou spodní vody a jsou kolektorem spodní vody. Pod touto vrstvou se nachází štěrkopísky fluviálního původu. Jejich průměrná mocnost až po bázi ložiska je 4,5 m. Podloží užitkové suroviny je tvořeno neogenními jíly vídeňské pánve. V nadloží je vyvinuta vrstva lesní hrabanky a nadložních hlín o mocnosti do 1 m. Užitková surovina je uložena horizontálně, ložisko je bez tektonických poruch.
Ložisko je těženo otevřeno jámovým lomem nad hladinou spodní vody. Jedná se tedy o suchou těžbu písku. V surovině se nenachází žádné škodliviny ve formě jílovitých proplástků. Vrstva písku je tvořena jemně zrnitými písky do velikosti 4 mm, z petrografického hlediska tvořeno z více jak 90 % křemenem, zbývající část tvoří ostatní nerosty. Mineralogické složení písků z pískovny Bzenec je pestré, význačným rysem je jemně zrnitý povrch a příměs živců. Tvar zrn je středně různorodý, lesklé zrna jsou v zastoupení 20—30 %, matně zrnitá 70—80 %. Barva písku je světle žlutá až žlutá.
Cihlářské suroviny
Cihlářské suroviny jsou všechny druhy surovin vhodné samostatně nebo ve směsi k cihlářské výrobě. K tomuto účelu jsou nejčastěji používané tyto typy hornin: spraše, sprašové a svahové (deluviální a koluviální) hlíny, jíly a jílovce, slíny, zvětraliny břidlic a další.
Vlastní výrobní hmota má dvě hlavní složky — plastickou a ostřící, které jsou proporcionálně zastoupeny buď přímo v surovině nebo je optimální poměr obou možno získat jejich mísením. Složka, která ve výrobní směsi převažuje, je základní; doplňková složka, upravující vlastnosti suroviny, je korekční (podle povahy má funkci plastifikující nebo ostřící), příp. přísada. Škodlivinami v cihlářské surovině jsou především karbonáty, sádrovec, siderit, organické látky, větší úlomky hornin apod.
Surovinové zdroje cihlářských surovin
Kvartérní sedimenty
Ložiska kvartérních surovin (spraší a sprašových hlín, hlín, písků a písčito–jílovitých reziduí hornin) se vyskytují zejména v údolích a podsvahových polohách, často v blízkém okolí úvalů větších řek. Nejvýznamnější z nich jsou vázána na eolické a deluvio–eolické, popř. glacigenní sedimenty (Slezsko). V eolických sedimentech bývají škodlivinami pohřbené půdní horizonty, klastika a vápnité konkrece, v deluviálních tvrdá klastika. Eolické suroviny mají předpoklad (obvykle ve směsi) k výrobě náročných tenkostěnných prvků. Deluviální suroviny jsou použitelné jako korekční složky k plastičtějším zeminám či k výrobě silnostěnného zdícího střepu.
Neogenní pelity
Neogenní pelity jsou nejrozšířenější předkvartérní surovinou vídeňské pánve. Vyznačují se písčitou příměsí a lokálně i zvýšenou přítomností montmorillonitu či klastik, v oblasti vídeňské pánve a karpatské předhlubně také zvýšeným obsahem rozpustných solí. Patří mezi dávno využívané suroviny. Jsou vhodné i pro výrobu náročného tenkostěnného nosného a tvarovaného zboží.
Paleogenní jílovce
Paleogénní jílovce (i vápnité) jsou využívány na vých. a jih.–vých. Moravě. Jedná se o navětralé části flyšových vrstev příkrovů vnějších Západních Karpat. Závažnou škodlivinou jsou výkvětotvorné látky a lavice pískovců. Sortiment se omezuje na plnou cihlu nebo děrované zboží.
Výroba cihel v oblasti moravských Karpat
Ještě na konci minulého století bylo v našem regionu spousty středních a menších cihelen, které byly s přechodem cihlářské výroby do rukou zahraničního kapitálu postupně zavřeny. Namátkou je možno jmenovat cihelny v Kyjově, Osvětimanech, Kunovicích, Havřicích, Slavičíně, Vizovicích nebo v Hrachovci u Valašského Meziříčí.
V dnešní době zůstaly otevřeny cihelny v Malenovicích, v Žopech u Holešova, velkocihelna v Hodoníně a nově byla otevřena cihelna u Hranic na Moravě.
Cihelna Malenovice
V roce 1937 zahájila firma Baťa a. s. Zlín výstavbu cihelny v Malenovicích za spolupráce technického poradce profesora Dr. Kalarnera, děkana Vysokého učení technického v Brně. Po dvou letech výstavby byla dána do provozu. Firma Baťa vyráběla v Malenovické cihelně cihly plné, duté jednocihly i dvojcihly a všechny druhy trativodek. Z cihel plných byly prováděny klasické baťovské stavby z režného zdiva. Kapacita cihelny byla 14 mil. ks cihel ročně.
Hlavní surovinou jsou eocenní vápnité jílovce vsetínských vrstev zlínského souvrství. Spolu s nimi se těží i zvětraliny jílovců a svahové hlíny. Rozpadavé prachovce a pískovce vsetínských vrstev slouží jako ostřivo, avšak jejich silnější polohy se odklízejí. V současné době je cihelna provozována Zlínskými cihelnami s.r.o. Její kapacita je 21,1 mil. cihel j. ročně.
Cihelna Holešov–Žopy
Cihelna Holešov–Žopy byla založena v roce 1911. Nejprve byly vyráběny cihly plné, duté, krytina všeho druhu, drenážní trubky a patentované stropnice Klínos. V roce 1913 se spojila s cihelnou Františka Pokorného v Holešově. Tím vznikla cihelna s pozemky 30 ha mezi Holešovem, Dobroticemi a Žopy. V současné době je cihelna ve vlastnictví soukromé společnosti Zlínské cihelny s.r.o.
Cihelna Hodonín
Tradice výroby v cihelně Hodonín sahá až do roku 1860, kdy byl výrobní závod založen. V té době se ale jednalo jen o malou obecní cihelnu s ruční výrobou. Roku 1870 byla cihelna zakoupena hodonínskou průmyslnickou rodinou Redlichů. Noví majitelé začali závod výrazně rozšiřovat. V roce 1904 se tak stal z malé cihelny závod, který zaměstnával více než 100 lidí, především z Hodonína. Bohatá ložiska kvalitních surovin vedla k rozsáhlé výstavbě a rekonstrukci závodu, která byla dokončena roku 1911. Cihelna Hodonín se po ní stala největším cihlářským závodem ve střed. Evropě. První světová válka však vývoj závodu zastavila.
Hospodářská krize, která začala v roce 1931, silně zasáhla i cihláře. Po 15. březnu 1939 byla do vedení závodu nasazena německá správa. Při bombardování 20. listopadu 1944 byl závod vážně poškozen. Navíc ustupující vojska německé armády zde nacházela úkryt a po jejich odchodu zůstala cihelna vypálená a zcela zničená. Po osvobození byl závod znovu vybudován, výroba začala 1. dubna 1946. Od tohoto roku byl závod součástí Moravskoslezských cihelen, po roce 1950 pak základem národního podniku Hodonínské cihelny s.p.. V roce 1971 došlo k rozsáhlé rekonstrukci zařízení závodu.
Společnost Cihelna Hodonín, s.r.o., vznikla v roce 1992 privatizací největšího závodu s. p. Hodonínské cihelny. V roce 1996 Cihelnu Hodonín, s.r.o. získala společnost KM Beta a.s. Ta vlastní kromě hodonínské cihelny ještě 3 moderní závody v Bzenci na výrobu betonové střešní krytiny, na výrobu vápenopískových zdicích cihel a bloků, na výrobu suchých maltových směsí (nově postavený v roce 2010) a další v Kyjově na výrobu betonové střešní krytiny.
Cihelna Polom
Menší, stále fungující cihelna se nachází v Polomi na Přerovsku. Cihelna byla založena dle nedoložených záznamů v roce 1915 a první ověřený záznam o založení je z roku 1931, kdy byla cihelna ve vlastnictví obchodní společnosti Rabel in Pohl. V roce 1949 byla cihelna znárodněna a zařazena do Moravskoslezkých cihelen Hodonín, roce 1950 pak přešla cihelna do Hanáckých cihelen Olomouc, od roku 1953 byla řízena Stavebním kombinátem Hranice, aby poté v roce 1958 znovu přešla pod správu Hanáckých cihelen. Posléze pak přechází cihelna pod Severomoravské cihelny Hranice a později CIDEM Hranice. V roce 1992 v rámci privatizace u CIDEM Hranice se cihelna privatizuje a stává se samostatným právním subjektem.