Fytochorion 17 – Mikulovská pahorkatina

 
Vymezení fytochorionu Mikulovská pahorkatina. Barevně jsou odlišeny: fialově podokres 17a. Dunajovické kopce, zeleně podokres 17b. Pavlovské kopce a červeně podokres 17c. Milovicko-valtická pahorkatina.
Vymezení fytochorionu Mikulovská pahorkatina. Barevně jsou odlišeny: fialově podokres 17a. Dunajovické kopce, zeleně podokres 17b. Pavlovské kopce a červeně podokres 17c. Milovicko-valtická pahorkatina.

Fytochorion leží v kolinním vegetačním stupni a najdeme v něm velmi typickou flóru a vegetaci panonského termofytika. V centru fytochorionu vystupuje flyš ždánické jednotky, z něhož vystupují kry jurských vápenců Pavlovských vrchů. Jinde ve fytochorionu dominují nezpevněné sedimenty neogénu. Klimaticky fytochorion náleží do oblasti T4. Osídlení fytochorionu je souvislé od sklonku glaciálu a jeho některé části jsou zcela odlesněné.

Pavlovské vrchy.
Pavlovské vrchy.

Potenciálně se zde vyskytují panonské dubohabřiny (Primulo veris – Carpinetum), na konvexních tvarech velmi často teplomilně doubravy (Pruno mahaleb – Quercion pubescentisCorno-Quercetum, na plošších tvarech i Quercetum pubescenti-roboris). Na severních svazích Pavlovských vrchů jsou suťové lesy (Aceri-Carpinetum).

V nivách potoků jsou luhy asociace Pruno-Fraxinetum, místy snad i bažinné olšiny (Alnion glutinosae). V fytochorionu je několik typů primárního bezlesí — na strmých svazích Pavlovských vrchů soubor skalní a stepní vegetace (Seslerio-Festucion glaucaeDiantho lumnitzeri-Seslerion albicantis), na terciérních sedimentech na nejextrémnějších místech Festucion valesiacae. Na halinních půdách je komplex vegetačních jednotek slaných luk a brakických mokřadů (Scirpion maritimi), přecházející ve vodní vegetaci.

Místy je zachována polopřirozená náhradní vegetace, tvořená vesměs xerotermními trávníky svazů Festucion valesiacaeCirsio-Brachypodion pinnati. Křoviny náležejí svazům Prunion spinosaeBerberidion. V nivách potoků a v okolí rybníků se lokálně vyskytují rákosiny a komplexy mokřadní a vodní vegetace (Phragmition cornmunis, Caricion gracilis, Potamion lucentisBatrachion aquatilis), na obnažených rybničních dnech Nanocyperion flavescentis, v nivě Včelínku donedávna i slatiny (Caricion davallianae). Na několika místech jsou zachovány fragmenty halofilních společenstev. Charakteristický je výskyt fragmentů společenstev teplomilných plevelů (Caucalidion lappulae).

Nový rybník u Mikulova na Včelínku.

Flóra je velmi rozmanitá, se zastoupením četných fytochorotypů a s řadou mezních a exklávních prvků. Výrazné zastoupení mají zejména druhy submediteránní, např. koulenka vyšší (Globularia punctata), len tenkolistý (Linum tenuifolium), paprska velkokvětá (Orlaya grandiflora) a dub pýřitý (Quercus pubescens), a ponticko-jihosibiřské, např. kosatec nízký (Iris pumila), katrán tatarský (Crambe tataria), pelyněk pontický (Artemisia pontica) a mandloň nízká (Amygdalus nana).

Především na Pavlovských vrších (méně na vápencích Valtické pahorkatiny) je významný výskyt perialpidů a dealpidů, související zejména s Alpami. K prvním patří ožanka horská (Teucrium montanum) a dvojštítek měnlivý (Biscutella varia), druhé zastupuje skalnatka velkokvětá [Czernohorskya (= Arenaria) grandiflora] a lomikámen latnatý (Saxifraga paniculata). Hercynské lesní prvky reprezentuje např. jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis).

Ve fytochorionu byly rozlišeny 3 podokresy.

Podokres 17a – Dunajovické kopce

Podokres. 17a. – Dunajovické kopce je charakterizován převážně stepní flórou a vegetací, v níž se uplatňují např. katrán tatarský (Crambe tataria), srpice karbincolistá (Klasea lycopifolia) záraza sivá (Phelipanche caesia) i vzácný pelyněk Pančičův (Artemisia pancicii), dosud existují i zbytky slanisk, např. se sivěnkou přimořskou (Glaux maritima).

Podokres 17b – Pavlovské kopce

Podokres 17b. – Pavlovské kopce představuje jádro fytochorionu, jehož zvláštností je především vegetace skalní stepi. Z druhů dosud nejmenovaných je třeba zmínit žluťuchu smrdutou (Thalictrum foetidum), šalvěj habešskou (Salvia aethiopis) a violku Kitaibelovu (Viola kitaibeliana), nachází se zde i jediná moravská lokalita ovsíře stepního (Helictotrichon desertorum).

Podokres 17c – Milovicko-valtická pahorkatina

Podokres 17c. – Milovicko-valtická pahorkatina je budován flyšovými sedimenty, místy i terciérními vápenci a pokrývá je komplex teplomilných doubrav. Mezi význačné druhy náleží zejména bažanka vejčitá (Mercurialis ovata).

Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *