Čejčsko-zaječská jednotka

Čejčsko-zaječská jednotka je jednou z dílčích geologických jednotek vnější skupiny flyšových příkrovů Vnějších Západních Karpat. Je odkryta podél východního okraje ždánické jednotky a západního okraje magurského příkrovu na jižní Moravě.

Povrchová geologická mapa Západních Karpat a jejich předpolí (západoevropská platforma) v severovýchodním Rakousku, na Moravě a v západním Polsku (zdroj: PICHA, F. J., STRÁNÍK, Z., KREJČÍ, O. (2006)
Povrchová geologická mapa Západních Karpat a jejich předpolí (západoevropská platforma) v severovýchodním Rakousku, na Moravě a v západním Polsku (zdroj: PICHA, F. J., STRÁNÍK, Z., KREJČÍ, O. (2006)

Stavba čejčsko-zaječské jednotky

Od ždánické jednotky, do které byla původně zařazena jako čejčsko-zaječská zóna, se čejčsko-zaječská jednotka liší širší přítomností svrchnokřídových vrstev (campanmaastricht), absencí typických menilitických rohovců a hojným výskytem mocných a nesouvislých těles (několik metrů až desítek metrů) hrubých pískovců a slepenců v němčickém (submenilitovém) souvrství.

Pískovce obsahují vysoký podíl organodetritického materiálu, především úlomky litothamnií. Nesouvislá tělesa hrubých klastik jsou interpretována buď jako podmořské propady nebo výplně podmořských kanálů a “nadbřehové” usazeniny rozmístěné u ústí podmořských kaňonů. Jejich rozšíření naznačuje, že tato hrubší klastika byla zásobována ze slezského hřbetu, který odděloval vnější waschberg–ždánicko–podslezskou a slezskou pánev od vnitřního depozičního magurského systému.

Slepence tak poskytují informace o složení a geologické historii slezského hřbetu. Jako zdroj klastik pro magurskou jednotku i vnější jednotky působí slezský hřbet od pozdní křídy. Příliv hrubého klastického materiálu do čejčsko-zaječské jednotky vyvrcholil v paleocénu až středním eocénu a poté postupně klesal a v pozdním eocénu, kdy se slezský hřbet ponořil, zcela ustal. Pískovce čejčsko-zaječské jednotky se podobají paleogenním ciežkovickým pískovcům slezské jednotky na severní Moravě a v západním Polsku.

Strukturální poloha čejčsko-zaječské jednotky byla stanovena hlubinným vrtem Kobylí-1. V hloubce 702 m je čejčsko-zaječská jednotka nasunuta přes dvě na sebe naskládané dílčí příkrovy ždánické jednotky, které jsou v hloubce 3135 m nasunuty přes autochtonní jurské vrstvy evropského předpolí. Do základny nejspodnějšího příkrovu je zabudován tektonický útržek (18 m; 59 stop) spodních miocenních vrstev, který je předběžně srovnáván s křepickým souvrstvím pouzdřanské jednotky.

Na jihovýchodní straně je čejčsko-zaječská jednotka pokryta miocenními vrstvami vídeňské pánve. Drobné erozní zbytky magurských flyšových pískovců nalezené na povrchu čejčsko-zaječské jednotky naznačují, že magurský příkrov byl původně nasunut přes čejčsko-zaječskou jednotku. Kontakt mezi těmito dvěma celky byl dále modifikován horizontálním posunem (strike-slip fault) souvisejícím s otevřením vídeňské pánve ve středním miocénu.

Picha a Hanzlikova (1965) popsali volné bloky jurských radiolaritických vápenců a opuků na dvou lokalitách u Přítluk a Zaječí a interpretovali je jako zvětralá tektonická bradla začleněná do frontální zóny čejčsko-zaječské jednotky. Z. Straník a kol. (1982, osobní sdělení) reinterpretovali tyto výskyty jurských hornin jako olistolity. Jsou srovnatelné s dalšími drobnými jurskými (vápencovými) bradly, např. v Cetechovicých a Lukovečku, které se nacházejí v soláňském souvrství na okrajích hlavních příkrovových jednotek magurského příkrovu a nově interpretovanými jako olistolity.

Čejčsko-zaječská jednotka je srovnatelná (korelovatelná) se zdouneckou jednotkou.

Geologický vývoj čejčsko-zaječské jednotky

Čejčsko-zaječská jednotka je složená z ekvivalentů (podmenilitového) němčického (campan— svrchní eocén) a ždánicko-hustopečského souvrství (eger) z washberg-ždánické jednotky. Menilitové souvrství chybí.

Němčické souvrství

Němčické souvrství obsahuje sedimenty campanu až svrchního eocénu. Sedimenty souvrství jsou litologicky blízké sedimentům stejně pojmenovaného souvrství ve washbergském a ždánickém sektoru wahberg-ždánické jednotky.

Ždánicko-hustopečské souvrství

Ždánicko-hustopečské souvrství obsahuje sedimenty egeru. Sedimenty souvrství jsou litologicky blízké sedimentům stejně pojmenovaného souvrství ve washbergském a ždánickém sektoru wahberg-ždánické jednotky.

Zdroje:

CHLUPÁČ, I., BRZOBOHATÝ, R., KOVANDA, J. a STRÁNÍK, Z.: Geologická minulost České republiky. Praha: Academia Praha, 2002. 436 s

PICHA, F. J., STRÁNÍK, Z., KREJČÍ, O. (2006): Geology and Hydrocarbon Resources of the Outer Western Carpathians and Their Foreland, Czech Republic. In: Golonka, J., Picha, F. J. (eds.) The Carpathians and Their Foreland: Geology and Hydrocarbon Resources. AAPG Memoir, Tulsa (USA), No. 84, pp. 49–175.

Vnější (menilito-krosněnská) skupina příkrovů

Vnější (menilito-krosněnská) skupina příkrovů je vnější jednotkou flyšového pásma Vnějších Západních Karpat. Vyznačuje flyšovou a flyšoidní sedimentací převážně psamitů a pelitů, podřadně i vápenců a silicitů. Celkově však převládla pelagická sedimentace jílových hornin. Jsou zastoupeny různé, pestře zbarvené vápnité i nevápnité jílovce, místy s pyritem, jehož produktem zvětrávání je hojný sádrovec a síranové výkvěty. Pokračovat ve čtení “Vnější (menilito-krosněnská) skupina příkrovů”