Fytochorion se nachází v suprakolinním až submontánním vegetačním stupni. Území je tvořeno mozaikou hájové vegetace a karpatského bukového lesa. Podklad tvoří vápnitý flyšové horniny podslezské a slezské jednotky vnější skupiny příkrovů s vyvřelinami těšínitů, krami kulmských hornin, bradly jurských hornin a pokryvy neogenních a kvartérních sedimentů. Severní okraj fytochorionu leží v mírně teplé oblasti MT10, převážná část v MT9 a úpatí Beskyd v relativně chladné a vlhké MT2. Kromě paleolitické lokality u Štramberka došlo na většině území k trvalému osídlení při kolonizační vlně v raném středověku.
Dominantní potenciální jednotkou jsou dubohabrové háje (Tilio-Carpinetum), místy i acidofilní doubravy svazu Genisto gemanicae-Quercion, dnes značně degradované. V kopcovitém terénu převažují květnaté bučiny (Dentario enneaphyli-Fagetum a Dentario glandulosae-Fagetum, místy i Festuco-Fagetum). Lokálně jsou přítomny suťové lesy svazu Tilio-Acerion (Aceri-Carpinetum, vzácně i Lunario-Aceretum). V lužních lesích podél menších toků zcela převládají střemchové olšiny (Pruno-Fraxinetum), ojediněle jsou zastoupeny ptačincové olšiny (Stellario-Alnetum glutinosae), v blízkosti úpatí Beskyd i fragmenty luhů Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae, v úzkých erozních rýhách a na lesních prameništích je optimálně vyvinuté Carici remotae-Fraxinetum. Keřovité vrbové lemy svazu Salicion triandrae (Agrostio-Salicetum purpureae) jsou narušené a ruderalizované, štěrkopískové náplavy podhorských toků provázejí vrbové porosty (Salicion eleagni).
Náhradní polopřirozenou vegetací tvoří v severovýchodní, více oceanické části prameništní a rašelinné louky svazu Caricion fuscae, vlhké louky náležejí svazům Molinion i Calthion. Na pastvinách je rozšířena vegetace svazů Cynosurion a Violion caninae. V jihozápadní části se uplatňuje teplomilná vegetace (Cirsio-Brachypodion pinnati), podmíněná výstupy bazických vyvřelin a vápenců.
Flóra je poměrně bohatá, ovlivněná četnými oreofyty z Beskyd. Charakteristickým znakem je výskyt lokálních mezních prvků. Vyskytuje se zde např. hořepník tolitový (Gentiana asclepiadea), vranec jedlový (Huperzia selago), karpatští migranti: árón východní (Arum cylindraceum), kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), dnes již jen ve slezské části židovník německý (Myricaria germanica). Kromě obecně rozšířených druhů jsou zde zastoupeny i druhy subatlantské, např. bezosetka štětinovitá (Isolepis setacea), sítina cibulkatá (Juncus bulbosus) a štírovník bažinný (Lotus uliginosus), i submediteránní, např. modravec chocholatý (Leopoldia comosa), hladýš širolistý (Laserpitium latifolium) a voskovka menší (Cerinthe minor). K mezním prvkům (vesměs alpidského nebo karpatského charakteru) náleží bika žlutavá (Luzula luzulina), židoviník německý (Myricaria germanica), vrba šedá (Salix eleagnos), oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum), víceméně i kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa) a hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis). Exklávní charakter výskytu zde má ponticko-panonský len žlutý (Linum flavum) a subatlantská lněnka pyrenejská (Thesium pyrenaicum).
Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8