Fytochorion se nachází v kolinním vegetačním stupni. Flóra má přechodný charakter: na lesních stanovištích převažují druhy karpatského podhůří, zatímco na odlesněných plochách se setkáváme s četnými pronikajícími panonskými prvky.
Podkladem je flyš (pískovce a jílovce) bělokarpatské jednotky. Z kvartérních pokryvů se na poměrně velkých plochách uplatňují spraše a prachovice. Celý fytochorion leží v teplé oblasti T2. Osídlení fytochorionu je prehistorické.
Na konvexních svazích v jižním sektoru potenciálně převažovaly teplomilné doubravy (Potentillo albae-Quercetum), výjimečně byly přítomny i šípákové doubravy (Corno-Quercetum). Na konkávních tvarech a v severním sektoru jsou typické karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum), okrajově i se zastoupením buku, v kontaktu s doubravami lze místy předpokládat i výskyt panonských dubohabřin (Primulo veris-Carpinetum). Podél vodních toků jsou údolní olšiny, nejčastěji pravděpodobně Pruno-Fraxinetum. Přítomnost primárního bezlesí je problematická, snad existovalo maloplošně na sesuvech a kolem pramenišť.
Polopřirozená náhradní vegetace je představována především subxerofilními lučními cenózami s nápadně bohatou druhovou diverzitou, náležejícími svazu Cirsio-Brachypodion pinnati (zejména asociace Brachypodio-Molinietum). Na pramenných výchozech se objevuje vegetace svazu Caricion davallianae. Podél větších toků byla zaznamenána vegetace svazu Phalaridion arundinaceae (Caricetum buekii), na mokřadech vegetace svazů Caricion gracilis a Oenanthion aquaticae. Ve vegetaci křovin převažuje svaz Berberidion, (Prunion spinosae se vyskytuje pouze ojediněle), v lemech je zastoupena vegetace svazu Geranion sanguinei. Na úhorech a na polích jsou místy dosud zachována velmi charakteristická plevelová společenstva (Caucalidion lappulae).
Flóra je druhově velmi bohatá, se zastoupením různých fytogeografických elementů a řady mezních i exklávních prvků. V lesní flóře převažují druhy typické pro západní Karpaty, např. hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), ostřice chlupatá (Carex pilosa) a ostřice převislá (Carex pendula), zejména na nelesních stanovištích se výrazně projevuje kontaktní poloha fytochorionu na hranicích s Panonií. V nejteplejších polohách jsou v lesích hojně zastoupeny brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), tušalaj chlupatý (Viburnum lantana), dřin obecný (Cornus mas) a kamejnice (kamejka) modronachová (Aegonychon purpurocaeruleum).
V nelesní vegetaci je přítomna celá řada ponticko-panonských elementů, např. hadinec nachový (Echium russicum), kavyl tenkolistý (Stipa tirsa) a len žlutý (Linum flavum), ale rostou zde i kontinentální druhy bez vztahu k Panonii, k nimž náleží kozinec dánský (Astragalus danicus) a úložník pochybný (Pseudolysimachion spurium), prvky submediteránní, např. plevnatec lesostepní (Danthonia alpina), vítod větší (Polygala major) a koulenka vyšší (Globularia punctata), i kalcifilní druhy s perialpidskou tendencí, které zastupují oman mečolistý (lnula ensifolia), hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), starček stinný (Senecio umbrosus) a čistec alpinský (Stachys alpina).
Na minerálně nejbohatších půdách se vyskytují i subhalofilní druhy, např. ostřice oddálená (Carex distans), o. ječmenovitá (C. hordeistichos), štírovník úzkolistý (Lotus tenuis), ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), dříve i prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum) a jitrocel přímořský (Plantago maritima). Zejména v minulosti se zde mimořádně často vyskytovali zástupci čeledi vstavačovitých (Orchidaceae).
Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8