Geomorfologický podcelek Těšínská pahorkatina je členitá pahorkatina o rozloze 158 km2, střední výšce 322 m a středním sklonu 3°18´. Těšínská pahorkatina je z J vymezena Třineckou brázdou a ze S Ostravskou pánví. Je to mírně zvlněná krajina, táhnoucí se od Frýdku–Místku k Havířovu, Albrechticím a Českému Těšínu. Těšínská pahorkatina leží v sev.–vých. části Podbeskydské pahorkatiny.
V rámci geomorfologického podcelku Těšínské pahorkatiny jsou vymezeny tři geomorfologické okrsky:
Podloží Těšínské pahorkatiny tvoří křídové a paleogenní flyšové horniny slezské jednotky a podslezské jednotky vnější skupiny příkrovů s výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas) a útržky jurských vápenců. Jako celek jsou tyto horniny překryty kvartérními sedimenty. Četné jsou zejména překryvy sprašových hlín. V pleistocénu bylo území zasaženo severským sálským zaledněním, zachovány jsou glacigenní a glacilakustrinní sedimenty.
Těšínská pahorkatina je poměrně zřetelně ohraničena vůči nižší Ostravské pánvi zatímco klesání do Třinecké brázdy na J je velmi mírné a pozvolné. Pro pahorkatinu je typická drobné modelace hustou sítí erozních rýh a úpadů. Krajině dominuje erozně–denudační reliéf s rozsáhlými zbytky zarovnaných povrchů, průlomovými údolími, říčními terasami, sesuvy a tvary způsobenými periglaciálními procesy. Nadmořská výška nejvyšších bodů se pohybuje v rozmezí od 300 m do 428 m. Nejvyšším bodem jsou Šachty (427 m) v Hornožukovské pahorkatině.
Těšínská pahorkatina za svou členitost vděčí hlouběji zařezaným údolím řek Lučiny, která se v centru Ostravy vlévá do Ostravice a Stonávky, která se vlévá v Karviné do Olše. Na Lučině je vybudována Žermanická přehrada, na Stonávce Těrlická přehrada.
Těšínská pahorkatina leží ve 3.—4. vegetačním stupni. Krajina je intenzívně zemědělsky a průmyslově využívána.
Bruzovická pahorkatina
Bruzovická pahorkatina je plochá pahorkatina budovaná flyšovými sedimenty slezské a podslezské jednotky vnější skupiny příkrovů s výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas). V rámci slezské jednotky místy vystupují horniny těšínsko–hradeckého souvrství godulského vývoje. V rámci podslezské jednotky se uplatňují horniny frýdeckého a frýdlantského souvrství (dříve podmenilitové s.). Tyto platformní horniny jsou z velké části překryty kvartérními sedimenty. Hojné jsou překryvy sprašových hlín, jílovitohlinitých eluvií a deluviálních sedimentů. V pleistocénu bylo území zasaženo severským sálským zaledněním, zachovány jsou glacigenní a glacilakustrinní sedimenty a místy i souvkové hlíny (tilly) bazální morény. Bruzovická pahorkatina leží v jih.-záp. části Těšínské pahorkatiny.
Krajina Bruzovické pahorkatiny je charakteristická plochým georeliéfem na kvartérních sedimentech různého původu s typickými výškami okolo 300–350 m. Převládá erozně–denudační reliéf s rozsáhlými zbytky zarovnaných povrchů v rozvodních částech území s akumulacemi sprašových hlín a sedimentů sálského zalednění.
Území Bruzovické pahorkatiny odvodňují přítoky řek Morávky a Lučiny. Řeka Morávka na náplavových kuželech divočí, tento úsek toku chrání NPP Skalická Morávka. O něco níže řeka přechází do sevřeného údolí se skalnatými prahy v řečišti a četnými peřejemi v PP Profil Morávky.
Bruzovická pahorkatina leží ve 3.—4. vegetačním stupni. Ve vyšších polohách je středně zalesněná smrkovými porosty, místy s borovicí. V nižších polohách se vyskytují lužní porosty s dubem a jasanem. Předmětem ochrany přírody je komplex lesních a nelesních mokřadů s výskytem ohrožených druhů rostlin a živočichů v PR Novodvorský močál.
Hornotěrlická pahorkatina
Hornotěrlická pahorkatina je plochá pahorkatina budovaná flyšovými sedimenty slezské jednotky vnější skupiny příkrovů s výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas). V podloží se střídají svrchní těšínské vrstvy a hradišťské vrstvy těšínsko–hradišťského souvrství s výchozy těšínských vápenců.
Tyto platformní horniny jsou z velké části překryty kvartérními sedimenty. Četné jsou překryvy sprašových hlín, hlinitých až jílovitohlinitých eluvií a deluviálních sedimentů. V pleistocénu bylo území zasaženo sálským zaledněním zaledněním, zachovány jsou písčité a štěrkovité glacigenní a jílovité glacilakustrinní sedimenty a ojediněle i souvkové hlíny (tilly) bazální morény elsterského zalednění. Hornotěrlická pahorkatina leží ve střední části Těšínské pahorkatiny.
Hornotěrlická pahorkatina je charakteristická vyšší členitostí georeliéfu způsobenou hlouběji zaříznutými údolími řek Lučiny a Stonávky a jejich přítoků. Převažuje erozně–denudační reliéf se strukturně podmíněným uspořádáním hřbetů a údolí se zbytky zarovnaných povrchů. V krajině jsou přítomny stopy po kontinentálním zalednění. Místy dominují akumulace sprašových hlín. Významným bodem je Pitrov (340 m).
Hornotěrlická pahorkatina leží ve 3. vegetačním stupni. Ve vyšších polohách je středně zalesněná smrkovými porosty, místy s bukem. V nižších polohách se vyskytují lužní porosty s dubem a jasanem. Předmětem ochrany přírody je zachování slepého ramene řeky Lučiny s výskytem ohrožených druhů živočichů, zejména obojživelníků a plazů v PP Stará řeka a zatopený lom a okolní mokřady se vzácnou flórou v PP Žermanický lom.
Hornožukovská pahorkatina
Hornožukovská pahorkatina je členitá pahorkatina budovaná flyšovými sedimenty slezské jednotky vnější skupiny příkrovů s výchozy hornin vulkanické těšínitové asociace (těšínit, pikrit, diabas). V podloží se střídají svrchní těšínské vrstvy a hradišťské vrstvy těšínsko–hradišťského souvrství s výchozy těšínských vápenců.
Platformní horniny jsou z velké části překryty kvartérními sedimenty. Četné jsou překryvy sprašových hlín, hlinitých až jílovitohlinitých eluvií a deluviálních sedimentů. V pleistocénu bylo území zasaženo severským sálským zaledněním, zachovány jsou písčité a štěrkovité glacigenní a jílovité glacilakustrinní sedimenty a ojediněle i souvkové hlíny (tilly) bazální morény elsterského zalednění. Hornožukovská pahorkatina leží v sev.–vých. části Těšínské pahorkatiny.
V Hornožukovské pahorkatině vystupuje plochý a oblý hřbet se suky z pískovců a magmatitů. Převládá erozně–denudační reliéf hřbetů oddělených sítí radiálně se rozbíhajících údolí. Na rozvodích jsou zachovány zbytky zarovnaných povrchů, vyskytují se průlomová údolí. Nižší okraje oblasti jsou ovlivněny zásahem kontinentálního ledovce. Místy dominují akumulace sprašových hlín. Údolí hraniční řeky Olše je provázeno stupni akumulačních říčních teras. Nejvyšším bodem území jsou Šachty (426 m), významnými body jsou Babí hora (423 m) a Pastuchovka (323 m).
U Horního Žukova se v minulosti těžil zemní plyn, podzemní prostor vyčerpaných ložisek nyní slouží jako podzemní plynový zásobník.
Hornožukovská pahorkatina leží ve 3. vegetačním stupni. Ve vyšších polohách je středně zalesněná smrkovými porosty s bukem. V nižších polohách se vyskytují lužní porosty s dubem a jasanem. Předmětem ochrany přírody jsou lesní porosty blízké přirozené skladbě smíšených lesů v PR Velké Doly.