Křída je nejmladším a zároveň nejdelším útvarem druhohor (cca 145-66 Ma před současností). Pokračuje od konce jurského období až do začátku paleocénu. Konec křídy předěluje éru mezozoika a kenozoika. Křída se většinou dělí na:
- spodní (cca 145–100 Ma před současností) a
- svrchní(cca 100–66 Ma před současností).
Během křídy dokončil svůj rozpad superkontinent Pangea do kontinentů jak je známe dnes, i když jejich rozestavení bylo tehdy jiné. Atlantský oceán se od té doby značně rozšířil a Jižní Amerika se odsunula víc na západ. Gondwana se rozdělila na Antarktidu a Austrálie se odloupla od Afriky (zatímco Indie a Madagaskar zůstaly připojeny). Vznik Atlantského a Indického oceánu podél středooceánských hřbetů měl za následek vyzdvižení mořského dna, doprovázeného mořskou transgresí (cenomanská patří k největším v geologické historii Země). Na sever od Afriky se dále zužoval oceán Tethys.
V Evropě v období křídy rozlišujeme tři fáze alpínského vrásnění. Austrijská fáze proběhla před cenomanem, mediteranní fáze (subhercynská) je stáří spodního senonu a nejvýraznější bavorská fáze (laramická) proběhla ke konci křídy.
Stratigrafické členění křídy je následující:
- svrchní (cca 100,5–66 Ma před současností)
- spodní (cca 145–100,5 Ma před současností),
Křída Českého masívu
Jako sporný se jeví výskyt spodní křídy v Moravském krasu – rudické vrstvy, zastoupené jíly, písky a štěrky, které vyplňují prohloubeniny ve vápencích devonu. Ve svrchní křídě Českého masívu převažují mělkovodní sedimenty mořského původu, vzniklé při rozsáhlé cenomanské transgresi, kdy nejprve proniklo moře z oblasti Tethydy a později od severozápadu ze Saska.
Významné křídové oblasti Českého masívu:
- Česká křídová pánev
- Českobudějovická a třeboňská pánev
- Svrchní křída u Osoblahy.