Území moravských Karpat hydrologicky přísluší ke dvěma úmořím. Jsou to úmoří Černého moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím Dunaje a úmoří Baltského moře, kam jsou odváděny vody prostřednictvím řeky Odry. Rozvodí mezi Dunajem a Odrou tvoří zároveň historickou zemskou hranici mezi moravskou a slezskou částí moravských Karpat. Pokračovat ve čtení “Hydrologické členění moravských Karpat”
Odra
Odra náleží z hlediska hydrologického, hospodářského i politického k nejvýznamnějším evropským řekám. Nepatří sice mezi největší a nejvodnější řeky v Evropě, přesto má značný význam především na mezinárodní říční dopravu. Trvale je splavná od města Kozle v Polsku až po ústí Štětínského zálivu. Na dolním toku tvoří v délce 187 km německo–polskou hranici. Glivinským průplavem je spojena s Hornoslezskou uhelnou pánví, dalšími průplavy je spojena s Vislou, Sprévou a Havolou. Na území ČR je správně zařazena do oblasti povodí řeky Odry. Pokračovat ve čtení “Odra”
Povodí řeky Odry
Oblast povodí Odry představuje horní část mezinárodního povodí řeky Odry (úmoří Baltského moře), kde pramení i hlavní tok celého povodí – řeka Odra. Oblast povodí Odry zaujímá 6 252 km2 a je nejmenší z osmi oblastí povodí na území České republiky. Pokračovat ve čtení “Povodí řeky Odry”
Luha (Odra)
Hydrologické charakteristiky
č. hydrologického pořadí | 2-01-01-051 |
plocha povodí [km2] | 95,4 |
délka toku [km] | 29,2 |
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,53 |
Charakter toku
Luha pramení na jih.-záp. úbočí vrchu Varta (590 m), sev. od Jindřichova v Oderských vrších v nadmořské výšce okolo 570 m. Nejprve teče již. směrem k výše zmíněné obci, kterou protéká. Poté se stáčí na JV k Nejdku, kde přijímá zleva Hradečný potok. Pod tímto soutokem proudí jižním směrem k Bělotínu, kde ji posiluje nejprve zprava potok Doubrava a po několika stech metrech zleva Bělotínský potok. Pod Bělotínem jsou vybudovány rybníky Horní a Dolní Bělotín.
Od Bělotína teče říčka východním směrem k Polomi, kde napájí soustavu Polomských rybníků, pod níž přijímá zleva Lučický potok. Dále se tok Luhy postupně obrací k S, protéká osadou Polouvsí (Horní a Dolní rybník), pod kterou přibírá zprava potok nazývaný Rybník. Níže po proudu protéká přes obec Jeseník nad Odrou, na jejímž sev.-vých. okraji se v nadmořské výšce 256 m vlévá do řeky Odry.
Luha odvodňuje jižní části Oderských vrchů. Jedná se vodohospodářsky významný tok, pstruhové pásmo je vymezeno od mostu Nový Jičín – Hranice po ústí do Odry. V Jeseníku nad Odrou byla dříve zřízena hydrologická stanice.
Správa toku
Po převzetí správy horní trati Luhy od Zemědělské vodohospodářské správy od 1. 1. 2011 (nad přítokem Rybník, km 3,9) je dnes tento tok po celé délce ve správě státního podniku Povodí Odry. Luha odvádí vody z pahorkatinné oblasti na rozhraní území přináležející geologicky jak k České vysočině (převážně), tak zčásti i Karpatům. Její povodí je málo zalesněné (zalesněnost k ústí činí jen asi 20 %) a je jako celek poměrně intenzivně zemědělsky využívané.
Regulace Luhy
Úpravy jsou na přibližně třetině celkové délky toku (na 9,8 z 28,1 km), v horních obcích jsou vázány na konfiguraci zástavby obcí po jednotlivých kratších úsecích (obce Polom, Nejdek, Jindřichov). Nejsouvislejší úprava je na dolním úseku (km 0,0 – 3,2) přes Jeseník nad Odrou. Její účinnost pro ochranu obce před povodněmi je spojená s určitými problémy. Ty jednak způsobuje vliv zpětného vzdutí z Odry na hladinové stavy za povodní, ale i nedostatečná kapacita upraveného profilu přes obec a nevhodnost jeho varu zapříčiňující v něm sedimentaci jemného splaveninového materiálu. Ten je sem transportován z výše ležícího zemědělsky intenzivně využívaného a málo zalesněného povodí. Nevhodné odtokové poměry se. v obci dramaticky projevily i za místní přívalové povodně v červnu 2009, kdy v důsledku ní zde došlo k významným škodám na majetku a dokonce i ke ztrátě lidských životů.
S tím vším je spojen i rozsah záplavového území v obci za vod větších, než je pětiletá voda, od jejíhož průtoku zde začíná Luha vybřežovat. Ve výše ležících úsecích Luhy jsou odtokové poměry příznivější, inundace za povodní je v intravilánech (Jindřichov, Bělotín…) soustředěna většinou jen do užšího pruhu, k významnějšímu ohrožování zástavby v nich nedochází. Celkově nepříznivou okolností je nedostatečný rozsah plošných protierozních opatření v celém perimetru povodí.
Na Luze není vybudována žádná větší nádrž, na jejím středním toku v Polouvsí, Polomi a Bělotíně je v údolní nivě ale situováno sedm rybníků, vesměs pro rybochovné a rekreační účely. Zásobovány jsou od nízkých jezů na tomto toku, resp. z melioračních příkopů, které do rybníků ústí.
Jičínka
Hydrologické charakteristiky
č. hydrologického pořadí | 2-01-01-069 |
plocha povodí [km2] | 113,9 |
délka toku [km] | 25,7 |
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 1,21 |
Charakter toku
Hlavní pramen Jičínky se nachází ve výšce 630 m na sev.-vých. svahu Kamenárky (862 m) v masívu Veřovických vrchů. Další pramen, který je značen na turistických mapách, se nalézá pod Velkým Javorníkem (917 m) v nadmořské výšce 690 metrů. Pokračovat ve čtení “Jičínka”
Sedlnice
Hydrologické charakteristiky
č. hydrologického pořadí | 2-01-01-109 |
plocha povodí [km2] | 56,7 |
délka toku [km] | 21,8 |
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,53 |
Charakter toku
Sedlnice pramení sev. od Veřovic v nadmořské výšce okolo 500 m ve Štramberské vrchovině. Pramen se nachází na jih.-záp. svahu hřbetu Na Peklech (602 m). Pokračovat ve čtení “Sedlnice”
Lubina
Hydrologické charakteristiky
č. hydrologického pořadí | 2-01-01-125 |
plocha povodí [km2] | 194,1 |
délka toku [km] | 36,3 |
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 2,36 |
Charakter toku
Lubina pramení v nadmořské výšce kolem 680 m na sev.-záp. svazích hory Radhošť v Moravskoslezských Beskydech, asi 1 km jih.vých. od osady Pindula. Říčka téměř v celé svém toku teče sev. směrem. V pramenné oblasti Radhoště přibírá zprava přítoky Malý škaredý potok a Radhoštnici s levostranným přítokem Velkým škaredým potokem a níže Lánský potok. Ještě než Lubina vteče do Frenštátské brázdy, přibírá zleva Rokytnou a Myslíkovský potok. Pokračovat ve čtení “Lubina”
Lomná (Lubina)
Hydrologické charakteristiky
č. hydrologického pořadí | 2-01-01-128 |
plocha povodí [km2] | 24,7 |
délka toku [km] | 9,1 |
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 0,45 |
Charakter toku
Lomná pramení v nadmořské výšce okolo 990 m na sev. úbočí hory Radegast (1106 m) v Moravskoslezských Beskydech, v těsném sousedství osady Pustevny. Celý následující tok směřuje zhruba k SZ. První dva kilometry spadá Lomná hluboce zaříznutým lesnatým údolím. Poté přijímá zprava potůček Malá Ráztoka pramenící na sev.-záp. úbočí Tanečnice (1084 m) a vtéká do otevřené krajiny Frenštátské brázdy. Pokračovat ve čtení “Lomná (Lubina)”
Ondřejnice
Hydrologické charakteristiky
č. hydrologického pořadí | 2-01-01-147 |
plocha povodí [km2] | 99,4 |
délka toku [km] | 29,1 |
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 1,02 |
Charakter toku
Ondřejnice pramení v masívu Ondřejníku na sev. svazích hory Skalka (964 m) v nadmořské výšce 755 m. Říčka teče po celém toku přibližně sev. směrem. Protéká Kozlovicemi, kde zprava přibírá přítok Říčku, pramenící na záp. úbočí Ondřejníku (890 m). Pokračovat ve čtení “Ondřejnice”
Ostravice
Hydrologické charakteristiky
č. hydrologického pořadí | 2-03-01-007 |
plocha povodí [km2] | 826,8 |
délka toku [km] | 65,1 |
prům. průtok u ústí [m3 × s-1] | 14,23 |
Charakter toku
Řeka Ostravice vzniká soutokem Bílé a Černé Ostravice u obce Staré Hamry v Moravskoslezských Beskydech, přičemž za pramennou se hydrologicky považuje Bílá Ostravice. Pokračovat ve čtení “Ostravice”