Termínem flyš označuje zpravidla mocné soubory usazených hornin, které velmi často vznikly v hlubokomořském prostředí. Pro tyto sledy je příznačné mnohonásobné opakování (rytmické, cyklické) několika základních hornin, obyčejně pískovců nebo vápenců, slínovců a jílovců.
Jednotlivé dílčí posloupnosti jsou převážně význačné zjemňováním zrna uloženin do nadloží (např. od hrubě zrnitých pískovců přes jemnozrnné pískovce a prachy do vápnitých jílovců a jílovců) a zároveň i poklesem obsahu uhličitanových minerálů (nejčastěji kalcitu) do nadloží.
Vznik převážné části těchto posloupností se vysvětluje postupným usazováním nejprve hmotnějších (větších a hustších částic) a později menších a lehčích úlomkovitých částic (včetně jílových minerálů) ze suspenzí o vysoké hustotě (tzv. turbiditních proudů — jejich uloženiny se nazývají turbidity a tvoří převahu flyše).
Na spodní vrstevní ploše těchto jednotlivých dílčích posloupností bývá výrazná vrstevní plocha s odlitky nerovností vzniklých na podložní vrstvě. tzv. hieroglyfy. Ty buď vznikly životní činností organismů (tzv.: bioglyfy nebo ichnofosilie) nebo erozí mořského dna (tzv. mechanoglyfy).