Fytocenologie: Svaz Carpinion Issler 1931: Tilio cordatae-Carpinetum betuli Traczyk 1962
Lesnická typologie: 3F1 Svahová dubová bučina kapradinová, 3C Vysýchavá dubová bučina (1 – biková teplomilná, 2 – lipnicová, 9 – lipnicová na příkrých svazích), 3S1 Svěží dubová bučina šťavelová, 3H Hlinitá dubová bučina (5 – oglejená, 6 – na pískoštěrkovitých morénách), 3D5 Obohacená dubová bučina s ostřicí chlupatou.
Struktura a druhové složení
Lesy s převahou habru obecného (Carpinus betulus), lípy srdčité (Tilia cordata), dubu letního (Quercus robur) nebo dubu zimního (Q. petraea agg.). V keřovém patře se vyskytují nižší jedinci dřevin stromového patra a dále např. Corylus avellana a Frangula alnus.
V bylinném patře rostou běžné druhy mezofilních listnatých lesů (např. Asarum europaeum, Brachypodium sylvaticum, Campanula trachelium, Galeobdolon luteum s. l., Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Pulmonaria officinalis s. l. a Viola reichenbachiana), hojně jsou zastoupeny i druhy vlhkých lesních půd (např. Aegopodium podagraria, Athyrium filix-femina a Carex sylvatica) a druhy boreálních jehličnatých lesů (např. Maianthemum bifolium a Oxalis acetosella, vzácněji i Trientalis europaea). Mechové patro má malou pokryvnost
nebo chybí.
Ekologie
Rovinaté terény i svahy s těžšími půdami, které jsou zpravidla pseudooglejené, tedy nasáklé srážkovou vodou a hlavně na jaře delší dobu zamokřené. Zásoba živin je zpravidla dobrá, ale na některých místech mohou být půdy chudé.
Rozšíření
Severní podhůří Rychlebských hor a Jeseníků, Ostravská pánev, severní podhůří Beskyd (Podbeskydská pahorkatina), Moravská brána a Hornomoravský úval.
Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.