Zámek v Holešově je raně barokní zámecká stavba s francouzským parkem a vodními kanály, které nechal vybudovat jako své rodové sídlo bohatý rod hrabat z Rottalu. Zámecký park představuje monumentální pozdně renesanční dílo italského typu inspirované realizacemi francouzského architekta André Le Nôtrea. Tento pravidelně formovaný park s přilehlou oborou je v naší zemi jedinou ukázkou prostorového rozložení tohoto typu a tak dominantního zastoupení vodní složky [5].
Stručná historie zámku v Holešově
Nejstarší zmínka o feudálním sídle v Holešově pochází z roku 1275, v souvislosti s biskupským leníkem Hugem z Holešova, který sídlil na holešovské tvrzi. Tehdejší tvrz se patrně nacházela na pahorku v místě dnešního severovýchodního nároží zámku a její pozůstatky (včetně pahorku) byly odstraněny při barokní výstavbě zámku. Pouze ojedinělé stopy prstence vnějšího opevnění dávají tušit na oválný půdorys tvrze. Tvrz byla s největší pravděpodobností obehnána vodním příkopem.
Na přelomu 13. a 14. století došlo v souvislosti s přeměnou trhové vsi na město také k přestavbě tvrze na pevnější hrad. V době husitských válek byl hrad dobyt a poničen. Poté se panství dostalo do držení rodu Šternberků, kteří v průběhu 15. století vybudovali nový hrad, pravoúhlého půdorysu, jehož pozůstatky se částečně dochovaly v suterénu a přízemí dnešního zámku.
Kolem roku 1500 byla na západní straně starší budovy hradního paláce připojena rozměrná dvoukřídlá (L-půdorys) dvoupatrová palácová stavba, z níž se zachovaly především zaklenuté sklepy pod zámkem, ale také části zdiva ve vyšších patrech severního a západního křídla zámku. Na konci 16. století byla k nároží tohoto paláce přistavěna vysoká šestiboká věž (současné severozápadní nároží zámku). Renesanční výstavba zřejmě pokračovala i za dalších majitelů zámku, jimiž byli Žerotínové (1589–1604), začátkem 17. století bratři Haugwiczové baroni z Biskupic (Václav, Jan Vilém, Jan Bartoloměj, Alexander Jošt) synové moravského zemského hejtmana Hanuše Haugwicze z Biskupic (1517–1582) a posléze Lobkovicové.
Na konci třicetileté války však byl zámek několikrát vypleněn a v roce 1643 vypálen švédským vojskem. Zničené panství v roce 1651 zakoupil Jan hrabě z Rottalu, jenž zde zřídil rodové sídlo. Hrabě Rottal započal s přestavbou zámku v honosné sídlo, kterou byl pověřen vídeňský architekt Filiberto Lucchese. Vznikl tak současný čtyřkřídlý, dvoupatrový zámek s pravidelnými šestibokými věžemi v nárožích. Vnitřní nádvoří zámku po celém obvodě obíhaly otevřené arkády, v původní fázi barokní stavby měla otevřené arkády s balustrádou také obě patra západního a východního křídla zámku.
Původní severní vstup do hradního areálu byl zrušen a nahrazen trojlodním průjezdem v západním křídle zámku, před nímž byl přistavěn portikus s balustrádovým balkonem a rottalovským erbem. Celková kompozice zámku náleží k architektonickému typu Palazzo in fortezza (palác ve tvrzi) a kombinuje renesanční, manýristické a raně barokní prvky. V hrubých obrysech byla stavba dokončena v roce 1658, pouze západní křídlo (směrem k náměstí) však bylo kompletní v celé výšce dvou pater. Po Luccheseho smrti v roce 1666 zámek dokončoval architekt Giovanni Pietro Tencalla.
Holešovské panství zůstalo v držení rodu Rottalů až do jeho vymření v roce 1762, kdy připadlo dcerám Františka Antonína z Rottalu. V roce 1763 převzal správu panství jménem svých nezletilých dětí polní maršál František Leopold z Nádasdy, roku 1770 získala celé panství jeho dcera Marie Barbora, provdaná hraběnka Erdödy. Když její syn Karel hrabě Erdödy гoku 1833 předal Holešov své dceři Barboře, provdané hraběnce Bruntálské z Vrbna, přešel Holešov do vlastnictví hrabat z Vrbna. Po tragické smrti hraběte Rudolfa Wrbny (1892–1936) se dostal holešovský zámek do složitých vlastnických poměrů a v roce 1941 na něj byla uvalena nucená správa Zemského úřadu v Brně.
Po druhé světové válce byli v zámku přechodně internování Němci čekající na odsun. Nucená správa byla v říjnu 1945 zrušena, zámek byl vrácen do vlastnictví poslední majitelky Barbory Vrbnové a město Holešov založilo Družstvo kulturního domu za účelem odkoupení zámku za částku 3,5 milionu Kčs a jeho přeměnu na kulturní stánek. V březnu 1948 však byla na zámek opět uvalena národní správa a v říjnu 1948 byl zámek zestátněn a převeden na Družstvo. V 50. letech se pak majitelem zámku stal Okresní národní výbor v Holešově a po zrušení okresu Městský národní výbor. V únoru 1995 byl zámek v restituci vrácen příbuzným poslední majitelky. Následující desetiletí neúspěšného hledání nového kupce a chátrání zámku bylo ukončeno v březnu 2005, kdy zámek odkoupilo město Holešov za částku 13,4 milionu Kč a započala nová etapa obnovy zámku [2].
Zámecký park
V roce 1650 koupil holešovské panství Jan hrabě z Rottalu. Ten nechal v Holešově vybudovat nové rodové sídlo v raně barokním stylu podle projektu architekta italského původu Filiberta Lucchese a Pietra Tencalla. Z této doby pravděpodobně pochází základní dispozice zahrady s vodními plochami, která byla postupně doplňována ornamentálním členěním ústředního parteru. Je pravděpodobné, že členitá osová dispozice vodních kanálů a rozsah holešovské zahrady, známé od poloviny 18. století, byly vytvořeny etapovým budováním celého zámeckého komplexu od poloviny 17. století.
Původně raně barokní obdélníkový okrasný parter pravoúhle členěný se samostatným bazénem ve středové části, obehnaný ze tří stran širokým vodním kanálem, byl konzervativní koncepcí vodního zámku. Vodní plochy měly již od počátku hospodářskou funkci jako rybníky, zároveň sloužily k odvodnění okolí zámku a vytvořily rezervoár pro vodní příkop. Navazovaly plochy štěpnice a užitkové zahrady.
Charakteristický trojzubec vodních ploch holešovské zahrady se středním kanálem na hlavní ose je zachycen na plánu z poloviny 18. století, kdy byl majitelem holešovského panství kulturně aktivní František Antonín z Rottalu. V této době měl zámecký areál, zahrada s bažantnicí, rozlohu téměř 40 ha na rovinatém terénu s nepatrným sklonem k zámku. Se zahradou byla zámecká budova spojena mostem přes vodní příkop se zídkou zdobenou vázami a skulpturami. Síť kanálů o celkové délce kolem 980 metrů, napájená od bažantnice mlýnským náhonem, měla plochu vodní hladiny asi 16 500 m2. Střední kanál se hluboko zařezával do parteru před zahradním průčelím zámku a byl zakončen vodní kaskádou.
Ústřední parter před zahradním průčelím byl bohatě zdoben ornamentálními koberci, kombinací ploch trávníku s broderiemi, po obvodu byl rámován na březích kanálů širokými stříhanými alejemi a sochami. Po stranách hlavní osy zmizely nádoby s nižšími rostlinami a byly nahrazeny stromořadím. V levé části se rozprostírala zelinářská zahrada s velkou oranžerií, štěpnice a geometricky členěná zahrada s alejemi pergol a stromů stříhaných do kleneb, po obvodu obklopená bohatě tvarovanými stříhanými stěnami. V pravé části zámecké zahrady se rozkládala velká užitková zahrada, štěpnice, gloriet a hospodářské příslušenství zámku. Bažantnice s hustou sítí průseků a alejí byla situována po obou stranách hlavní osy zahrady. V druhé polovině 18. století byla zahrada doplněna o bohatou sochařskou výzdobu, složky francouzské dispozice a hojné vrcholně barokní prvky.
V dalším vývoji zahrady docházelo hlavně z ekonomických důvodů k postupnému zjednodušování a hospodářskému využívání ploch při zachování členění a kompozice zahrady. Z roku 1775 pochází přeměna ornamentálních vzorů na parteru na trávník. Zjednodušení dalo vyniknout velkorysé kompozici. Z konce 18. století je doložena existence stříhaných pergol a loubí, kuželníku, jízdárny, čínské zahrádky, pavilonu a čihadla v oboře.
V roce 1830 byla přísně geometrická osnova parku ovlivněna zásadami přírodního parku. Na parteru byl zasypán bazén a střední rameno kanálu a byly vysázeny volné skupiny stromů. Ačkoliv provedené úpravy porušily ústřední prostor před zámkem, kanály a síť alejí byly překážkou pro přetvoření celé zahrady v přírodní park. Během 19. století zanikly pergoly a byla zrušena část zahradní zdi, bývalý vodní příkop byl u zahradního průčelí zasypán. Kolem roku 1900 byl střed zahrady nepřesně rekonstruován, byl obnoven bazén a střední rameno kanálu. Do hlavní osy byly vysázeny jehličnany. Zámecký areál po pánech z Rottalu vlastnili v letech 1833–1948 páni z Vrbna. V době jejich působení se do zámeckého areálu dostali koně a zvěř do obory.
Po znárodnění byl objekt určen ke kulturním účelům. V letech 1954–1955 vypracoval projekt úpravy zámecké zahrady v Holešově Ing. arch. Otakar Kuča, na kterého navázal Ing. arch. Dušan Riedl. V několika etapách pak došlo k realizaci obnovy, která se odráží v dnešní podobě zámeckého parku. Byla vyprojektována obnova rybníků v původním tvaru, pavilon byl adaptován na hvězdárnu a byl zřízen zoo koutek.
Celý zámecký areál byl v roce 1989 vrácen v restituci neteři původních majitelů, paní Anděle Dohnalové, která jej v roce 2005 prodala městu Holešov. Město Holešov zámek citlivě opravuje do dnešní podoby kulturního centra, kde se pořádá nespočet výstav, koncertů a jiných kulturních akcí [1].
V roce 2022 bylo v parku vysázeno přes 160 stromů, porostou tu staré odrůdy jabloní, hrušní, slivoní a třešní. Dále přibyly také atraktivní prvky pro návštěvníky – přímo v sadu vyrostl dřevěný altán určený k odpočinku a relaxaci, kousek opodál přibyla originální lavička s dřevěným srdcem. Zámecký park je veřejnosti volně přístupný po celý rok [4].
Dřeviny zámeckého parku
Za zámkem roste mohutný červenolistý buk lesní (Fagus sylvatica ´Atropurpurea´). Jedná se o dominantní dřevinu tohoto parku, která je vyhlášená jako památný strom. Podle Karla Hiekeho zde v roce 1985 rostlo 18 jehličnatých a 69 listnatých dřevin. Kromě červenolistého buku zde z listnatých dřevin roste kaštanovník jedlý (Castanea sativa), pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), pavlovnie plstnatá (Paulownia tomentosa), platan javorolistý (Platanus x hispanica), z jehličnanů pak smrk pichlavý (Picea pungens), borovice vejmutovka (Pinus strobus) a další druhy.
V přední části zahrady, která se po devastaci z počátku druhé poloviny 20. století částečně upravila podle dochovaných plánů, rostou např. javory: javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus) a javor babyka (Acer campestre), smrk ztepilý (Picea abies), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípy velkolistá a srdčitá (Tilia platyphyllos a Tilia cordata), dub letní (Quercus robur), borovice lesní (Pinus sylvestris) apod.
Zahrada v Holešově již v současné době bohužel postrádá dřívější nádhery a skvosty, kterými vynikala. Přesto je v parku dosud zřejmý jeho původní barokní osový rozvrh, který v zadní části překrývají prvky přírodního anglického parku. Zadní zalesněná část celého parku postupně přechází v oboru o rozloze 10 ha. Součástí parku jsou také rozlehlé ovocné sady [3,6].
Zdroje:
- Holešov.cz 2023. Zámecká zahrada. Dostupné online [8. 10. 2023] https://www.holesov.cz/zamecka-zahrada
- Wikipedia.cz. 2023. Holešov (zámek). Dostupné online [8. 10. 2023] https://cs.wikipedia.org/wiki/Holešov_(zámek)
- Botany.cz. 2023. Holešov. Dostupné online [8. 10. 2023] https://botany.cz/cs/holesov/
- Kudyznudy.cz. 2023. Zámecký park Holešov. Dostupné online [8. 10. 2023] https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zamecky-park-holesov
- Hrady.cz. 2023. Holešov. Dostupné online [8. 10. 2023] https://www.hrady.cz/zamek-holesov-kromeriz
- Hieke, K. 1985. Moravské zámecké parky a jejich dřeviny. SZN Praha