Zámek ve Vsetíně je nejstarší historickou budovou města. Byl postaven v 17. století tehdejším majitelem panství Lukrécií Nekšovou z Landeka a jejím druhým manželem Albrechtem z Valdštejna. Stojí na základech středověké tvrze z 15. století na vyvýšenině pravého břehu řeky Bečvy.
Zámek ve Vsetíně
Vsetín se stal střediskem vsetínského dominia teprve v polovině 15. století a ještě dlouho měl společné majitele s Rožnovem, takže nebylo nutné vystavět tu panské sídlo. Původní vsetínská tvrz, připomínaná v roce 1464, stála nepochybně v místech nynějšího zámku, neboť střežila cestu do Pováží. První, zcela náhodná zpráva o ní pochází z roku 1464. Hrabě Petr ze Sv. Jiří a Pezinku postoupil před rokem 1505 tvrz a městečko Vsetín s vesnicemi pánům z Kunštátu, ale již v roce 1534 koupil vsetínské panství Jan z Pernštejna, který je r. 1548 prodal sirotkům po Zikmundovi Nekšovi z Landeka. Nekšové tehdy získali i lukovské panství a podařilo se jim postupně zajistit oběma statkům prosperitu.
Poslední Nekšovna a dědička celého majetku Lukrécie se nejprve provdala za Arkleba z Víckova (1599) a ten se vší pravděpodobností přebudoval starou vsetínskou tvrz na renesanční zámek s obdélníkovým půdorysem a věží v průčelí. Po smrti Arkleba z Víckova (1608) se Lukrécie provdala za Albrechta z Valdštejna (1609) a učinila ho spolumajitelem svých statků. Zemřela už r. 1614 a Valdštejnovi zůstalo všechno nekšovské jmění. Po Valdštejnově útěku z Moravy roku 1619 moravští direktoři jeho majetek zabavili a vsetínské panství postoupili do dočasného držení Janu Adamovi z Víckova, který odešel po Bílé hoře do emigrace a jako emigrant vedl boj Valachů proti habsburské vládě. Valdštejn roku 1623 prodal vsetínské panství Zdeňkovi Žampachovi z Potštejna.
Vsetínský zámek byl svědkem valašské rebelie i jejího konce v r. 1627, kdy v prachu náměstí klečeli zástupci 17 obcí uprostřed kordónu císařských mušketýrů, aby přijali potupný revers. Odtud byla zahájena ostrá rekatolizace kraje, kolem zámku se odehrávaly nejkrvavější výjevy za nepřátelských vpádů.
Zdeněk Žampach prodal v roce 1632 zámek s panstvím ostřihomskému arcibiskupovi Petru Pázmánymu. Od té doby vládli v kraji více než dvě století uherští feudálové. Neklid na Vsetínsku neustal až do konce třicetileté války. Vsetínští Valaši se ještě několikrát vzbouřili, a využívajíce neschůdnosti kraje a válečných událostí, ohrožovali císařské až k řece Moravě. Spojovali se i se Švédy, ale nakonec byli vojenskou přesilou přemoženi a krutě potrestáni. V roce 1652 získal vsetínské panství hrabě Jiří Illésházy, jehož rod hrál významnou úlohu v uherských dějinách 17. století.
Původní zámek nebyl majiteli obydlen, ale sloužil za sídlo správy panství. V roce 1708 přepadli Vsetín vojáci Františka II. Rákoczyho, který stál v čele protihabsburského povstání v Uhrách. Vnikli do budovy přízemními okny, pobili na 70 lidí a nakonec ji vypálili. V tomto stavu zůstal zámek až do roku 1722, kdy byl znovu upraven k bydlení. V Iétech 1732–1733 byl rozšířen, tehdy byly k zadnímu traktu přistavěny obývací pokoje a zrušena zámecká kaple.
Hrabě Štěpán Illésházy daroval v roce 1827 vsetínské panství svým příbuzným, z nichž je převzal Josef Wachtler. Ten se chtěl nějak vyrovnat magnátům a přestavěl proto v Ietech 1833–1834 zámek v duchu tehdy módního klasicismu. Tuto podobu získalo zejména průčelí a interiéry. Vnější renesanční ráz budovy však zůstal zachován. Přestavbou se ale Wachtler velmi zadlužil. Za uherské revoluce v letech 1848–1849 otevřeně sympatizoval s povstalci. Panství si držel až do roku 1857. Poté náleželo rodinám Jana F. Catteau-Wanela a Filipa Josefa Eduarda de Saint Hubert [3].
V roce 1890 nechali zámek opravit noví majitelé Thonetové (výrobci dřevěného nábytku) a ti nebo alespoň jeden příslušník jejich rodiny zámek obývali. V roce 1915 zničil požár opět celou střechu i s věží a zámek tak téměř 10 let připomínal zříceninu. Po dlouhých dohadech s Památkovým úřadem byl zámek opraven do stavu před požárem, i když byl uvnitř přizpůsoben moderní době. V roce 1924 byla opravena střecha zámecké věže.
Posledními soukromými vlastníky zámku od roku 1938 byli Marie Baťová se synem Tomášem. V roce 1948 získalo město do svého vlastnictví celou Panskou zahradu, park kolem zámku, dolní Panskou zahradu i ovocnářskou zahradu. O rok později byl zámek převzat do národní správy. Do roku 1963 se v zámku vystřídalo několik institucí a v letech 1967–1974 proběhla náročná generální oprava objektu. Dne 9. 5. 1975 při příležitosti oslav 30. výročí osvobození naší vlasti byl zámek slavnostně otevřen.
Po roce 1989 v rámci restituce získal zámek syn Marie Baťové, Tomáš Baťa, který ho v roce 1993 daroval městu. Poslední úpravy zámku proběhly v letech 2014–2015, kdy došlo k renovaci interiérů, vybudování moderních depozitářů, či k rozvodu nových elektrických a datových sítí. V současnosti je vsetínský zámek sídlem Muzea regionu Valašsko, jehož zřizovatelem je Zlínský kraj [1].
Chloubou vsetínského zámku je i stálá víceoborová expozice Živá paměť regionu, která zprostředkovává poznání místní historie a specifik Valašska. Jednotlivé expozice:
- Fenomén ohýbaného nábytku (výběr ze sbírkového fondu muzea a dobová i současná produkce známé továrny na ohýbaný nábytek TON),
- Výroční a rodinné zvyky (o zvycích v rámci roku i lidského života na Valašsku),
- Pásli ovce Valaši (jak kolonizace a salašnický způsob chovu ovcí ovlivnily valašskou krajinu),
- Neklidné časy (historie valašského povstání proti Habsburkům a fenomén valašského zbojnictví),
- Podomácká výroba (odvětví lidové výroby, které proslavily Valašsko),
- Vsetínské století páry (průmyslová revoluce na Vsetíně ve 2. pol. 19. století a její vliv na tvář města),
- Moravský Edison (expozice věnovaná nejvýznamnější osobnosti Vsetína 20. století Josefu Sousedíkovi),
- V partyzánských horách (o protektorátu a odboji na Vsetínsku za 2. světové války),
- Templářský sklípek (replika rytířského sálu v zámeckém sklepení a historie templářského řádu na Vsetínsku),
- Galerie majitelů (obrazová galerie majitelů vsetínského zámku),
- Proměny vsetínského zámku (architektonický vývoj vsetínského zámku ve fotografiích a kresbách).
Zámecký park
Vsetínský zámecký park se nachází na jižně exponovaném svahu pod zámkem a serpentýnovou cestičkou, mostem přes řeku Bečvu je pak spojen s tzv. Panskou zahradou. Rozloha zámeckého parku je 1,75 ha. Základ parku je možno hledat v barokní zahradě z roku 1723–45, která byla v roce 1773 hrabětem Illésházy přeměněna na park. Po klasicistní přestavbě zámku v letech 1830–1835 získal park krajinářský charakter.
V zámeckém parku je nejzajímavější dřevinou mohutný korkovník amurský (Phellodendron amurense) rostoucí u původně zahradního průčelí zámku (dnes hlavní vstup do Muzea regionu Valašska). Naproti němu roste jasan ztepilý převislý (Fraxinus excelsior cv. Pendula). Poblíž tohoto exempláře nelze přehlédnout červenolistý buk lesní (Fagus sylvatica cv. Atropunicea) a také převislý buk lesní (Fagus sylvatica cv. Pendula). V jejich blízkosti je park doplněn altánkem z dórských sloupů.
Zvláště na jaře vynikne šácholan přišpičatělý (Magnolia acuminata) nebo liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera). Z dalších dřevin stojí za zmínku dub velkoplodý (Quercus macrocarpa) nebo ořešák černý (Juglans nigra). Boční vstup do zámeckého parku z ulice Palackého doprovází alej mohutných lip srdčitých (Tilia cordata) [4].
Panská zahrada
Panská zahrada vznikla v nivě řeky Bečvy jako zeleninová zahrada, ovocný sad a štěpnice. Kolem ní se rozkládaly pastviny, pole a hromady naplaveného kamení. V tomto terénu se roku 1875 objevily hladiny tří nových vodních nádrží, sloužících jako plovoucí sklad pro dřevo, plavené po Bečvě. (Tato “Plaviska” byla zrušena až ve 30. letech minulého století, kdy zde vznikla kolonie bytů pro pracovníky vsetínské Zbrojovky, tenisové kurty a fotbalový stadion) [5].
Do podoby veřejného parku byla Panská zahrada upravena na začátku 20. století díky místnímu Okrašlovacímu spolku. Výraznou úpravou prošla v roce 1949, kdy zde byl obnoven rybníček, upraveny cestičky, založeny trávníky a vysazena řada nových stromů a keřů. Bohužel východní část parku byla později použita pro výstavu fotbalového hřiště a tenisových kurtů. Dnes má park po revitalizaci v roce 2003 rozlohu 3 hektary a je doplněn o altán u rybníčku, kde je vyznačen 18. poledník východní délky.
V Panské zahradě rostou běžnější druhy dřevin, jako dub zimní (Quercus petraea), javor mléč (Acer platanoides), jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), lípa srdčitá (Tilia cordata) nebo katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides). Z jehličnanů zde roste borovice černá (Pinus nigra), borovice vejmutovka (Pinus strobus) a douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) [4].
Oběma parky prochází naučná stezka s 11 zastaveními.
Zdroje:
- Wikipedia.org. 2023. Vsetín (zámek). Dostupné online [9. 10. 2023] https://cs.wikipedia.org/wiki/Vsetín_(zámek)
- IC Vsetín. 2023. Zámek Vsetín. Dostupné online [9. 10. 2023] https://www.ic-vsetin.cz/zamek/zamek-vsetin-2-11/
- Hrady.cz. 2023. Vsetín. Dostupné online [9. 10. 2023] https://www.hrady.cz/zamek-vsetin-vsetin/texty?tid=3534&pos=1000
- BOTANY.CZ. 2023. Vsetín. Dostupné online [9. 10. 2023] https://botany.cz/cs/vsetin/
- Turistika.cz. 2023. Vsetín – Panská zahrada. Dostupné online [9. 10. 2023] https://www.turistika.cz/mista/vsetin-panska-zahrada/detail