Ostravice

Hydrologické charakteristiky

č. hydrologického pořadí	2-03-01-007
plocha povodí [km2]	826,8
délka toku [km]	65,1
prům. průtok u ústí [m3 × s-1]	14,23

Charakter toku

Řeka Ostravice vzniká soutokem Bílé a Černé Ostravice u obce Staré Hamry v Moravskoslezských Beskydech, přičemž za pramennou se hydrologicky považuje Bílá Ostravice. 

Tok Ostravice tvoří zčásti historickou zemskou hranici Moravy a Slezska. Řeka získala název patrně podle svého prudkého (ostrého) toku.

Bílá Ostravice pramení v lokalitě Bílá–Hlavatá na jih.-záp. úbočí Vysoké (1024 m) ve Vsetínských vrších v nadmořské výšce 760 m, odkud odtéká sev.-vých. směrem a po 9,7 km se stéká s Černou Ostravicí, která do ní ústí ve Starých Hamrech zprava. Z levé strany přijímá přítok Lučovec, pramenící v pramenné oblasti mezi Kladnatou (918 m), Trojačkou (987 m) a Lučovcem (908 m). V Bílé přijímá Bílá Ostravice pravostranný přítok Smardlavou, pramenící v NPR Salajka vých. od Bumbálky.

Přítok Smradlavá nese pojmenování podle sirovodíkového pramene, který se nachází v Údolí Velké Smradlavy asi 1,5 km od Bílé. Na horních tocích přítoků Smradlavé lze najít ještě dnes malé vodní nádrže, které v minulosti sloužily k zadržování vody pro plavení dříví po těchto jinak mělkých vodních potocích. Největší z nich je Maxova nádrž.

Černá Ostravice pramení v nadmořské výšce 840 m na již. svahu Smrkoviny (924 m), která leží západně od osady Bílý Kříž. Jako alternativní pramen řeky se ještě uvádí zdrojnice na sev.-záp. úbočí Sulova (903 m). Z pramenné oblasti teče Černá Ostravice nejprve již. a posléze jih.-záp směrem, postupně přibírá zprava přítoky Korňanský potok, Hartisov, Lučný potok a potok Cirošov a zleva přítoky Borsečí, Baraní potok, Stupný potok a Chladnou vodu. U Starých Hamrů ústí Černá Ostravice zprava do Bílé Ostravice. Pod soutokem se již spojená Ostravice obrací směrem k S, přičemž tímto směrem poteče víceméně až k soutoku s Odrou v Ostravě.

Ve Starých Hamrech začíná vzdutí údolní nádrže Šance o celkové délce cca 6 km. Do přehrady vtéká zprava Draplavský potok (Stýskalonka), Jamník, Dudov  a Řečice (pramení na Ježonkách u Visalají) a zleva Červík a Velký potok. Hráz přehrady byla vybudována v místě zvaném Šance na rozhraní Starých Hamrů a Ostravice. Pod hrází Ostravice protéká ještě pár kilometrů sevřeným údolím Moravskleszských Beskyd, přibírá zprava potok  Mazák a poté na začátku obce Ostravice vtéká do Frenštátské brázdy.

V obci Ostravici se zleva připojují menší přítoky Bučací potok, Bahník, Stříbrník a Řásník  a poté u Nové Dědiny (část Frýdlantu nad Ostravicí) Čeladenka, pramenící na sev.-vých. úbočí Kladnaté (918 m) a také Frýdlantská Ondřejnice, pramenící na sev. úbočí Velké Stolové (1046 m). V Nové Vsi ústí do Ostravice zprava přítoky Satina a Sibudov. Ve Frýdlantu nad Ostravicí se zleva připojují přítoky Hlinský potok, Bahno a Hutný potok a zprava potok Lubenec.

Ostravice dále pokračuje přes Pržno k Bašce, kde se zprava připojuje Bystrý potok s pravostranným přítokem Říčkou. Mezi Baškou a Starým městem se do Ostravice zprava připojuje Baštice, na níž je vybudována vodní nádrž Baška. Poté řeka Ostravice vtéká do Frýdku-Místku, kde se zprava připojuje Morávka, pramenící na sev. úbočí Sulova (903 m).

Řeka Ostravice dále protéká Frýdkem-Místkem k Paskovu, kde se zleva připojuje Olešná, pramenící na sev.-záp. úbočí Ondřejníku. Na Olešné je vybudována stejnojmenná vodní nádrž Olešná. Říčka dále vtéká do Ostravy, protéká přes Kunčice a Vítkovice a pod Slezskoostravským hradem přibírá zprava říčku Lučinu. Lučina pramení na sev. úbočí Prašivé (843 m) a je na ní vybudována vodní nádrž Žermanice.

Pod vrcholem Landekem se v nadmořské výšce 204 m řeka Ostravice vlévá zprava do řeky Odry.

Ostravice odvodňuje přilehlé části Moravskoslezských Beskyd, Podbeskydské pahorkatiny, Frenštátské brázdy, Třinecké brázdy a Ostravské pánve. Řeka patří mezi vodohospodářsky významné toky. Pstruhové pásmo se nachází v horní části toku až po Frýdek-Místek.

Regulace Ostravice

Před výstavbou přehrad v povodí patřila Ostravice průtokově k nejrozkolísanějším tokům na území ČR a její vysoké kulminační průtoky spolu s vysokým podélným sklonem a tak s vysokou reliéfovou energií byly příčinou katastrofálních průběhů povodní. Přímo do koryta Ostravice ústí toky víceméně obdobného charakteru.

Odlišný ráz má řeka nad zátopou přehrady Šance, kde se jedná o divoký tok v poměrně sevřeném prostoru horského masivu Moravskoslezských Beskyd (tzv. jejích Zadních hor) a kde ráz řeky většinou ovlivňují jen souběhy silnic a místních komunikací. Pod přehradou, kde se údolí začíná rozevírat a začíná osídlení houstnout, se jeho charakter mění a tyto okolnosti vedly nutně k umělým regulačním zásahům do koryta řeky.

Zásahy do koryta řeky prodělaly určitý vývoj a souvisely všeobecně s potřebou zajistit jeho směrovou stabilitu. Bylo tomu nejen na Ostravici, ale stejně i u ostatních významnějších toků na beskydské straně povodí Odry (Morávka, Olše, Stonávka, Lubina atd.). Ve starých archivech lze nalézt dokumenty a citace již od poloviny 16. stol. o potřebě úprav břehů při sporech pobřežníků, jak by mělo být dosaženo kolem řeky neměnnosti rozlohy jejich pozemků. Úpravy břehů a jejich zajištění se prováděly zpočátku především tam, kde tok křížily nejvýznamnější komunikace té doby. Na Ostravici tak např. v místech křížení starou a později novou zemskou cestou z Ostravy do Těšína v prostoru soutoku s Lučinou, nebo u brodů přes Morávku a Ostravici ve Starém Městě u Frýdku. Již tehdy lze zaznamenat i na Ostravici konflikty mezi obcemi, kdy jedna nesouhlasila s průkopem řeky ve prospěch té na protějším břehu (např. střet Hrabůvky a Vítkovic z roku 1821). Lokální stabilizace trasy byla předmětem zájmu měst, a to již před povodní v r. 1880, jejíž průběh byl v celém povodí Odry tehdy zvláště ničivý. Po ní se začíná projevovat zájem na stabilizaci divočícího toku v širším kontextu a rozsahu.

Po povodních v r. 1902 a 1903 se na několik desetiletí na Ostravici rozběhl přibližně padesátiletý proces postupných regulací, především přes města Frýdlant n/O, Frýdek-Místek a Ostravu. V nich totiž docházelo nejčastěji k ohrožení životů a majetku a k největším materiálním škodám. Promítneme-li tento vývoj až do dnešní doby, tak vlastní Ostravice je odspoda od ústí až po dnešní přehradu Šance po celé své délce přibližně 46 km celkově upravena. Úpravní zásahy na dolním toku po zaústění přítoku Lučiny (v km 4,6) jako jedny z prvních byly spojeny protipovodňovým zabezpečením Moravské Ostravy a ochranou průmyslu v prostoru Přívozu, Hrušova a Muglinova, které se od 2. pol. 19. století rozvíjely mj. jako i důsledek výstavby Ferdinandovy severní dráhy (dnes trať ČD Přerov Bohumín). Těžiště postupných úprav přes Ostravu až po Vratimovský jez (km 13,8) hlavně spadá do období let 1924–1935.

Dnešní koryto řeky až po ústí Lučiny, jak se v hlavních parametrech dochovalo, je z období, kdy město Ostrava se zasazovalo o vytvoření svého “důstojného středu”. Tehdy ve dvacátých letech začala výstavba jeho centra (včetně tzv. Nové radnice) a nábřežní zdi podél Ostravice z kyklopského zdiva z té doby, sloužící svému účelu dodnes, patří k těm nejkvalitnějším toho typu, co byly na tocích na severu Moravy kdy vybudovány.

Jako ojedinělou okolnost na Ostravici v Ostravě z doby konce 50. let min. století je možno uvést zásah do dna koryta řeky v trati přes Muglinov (km 1,2 – 1,8). Bylo k němu třeba přikročit formou prohrábky, když se předtím začalo projevovat jeho vytlačování do průtočného profilu jako následek nadměrného zatížení levobřežního prostoru důlním odvalem. Výška kuželovitého tvaru této haldy byla proto rovněž pak i o něco snížena

V 60. letech bylo dno řeky mezi opěrnými zdmi přes centrum Ostravy nutno prohloubit prohrábkou, když městský ohradník (území, které bylo z důvodu ochrany centra města vyčleněno z dobývacího prostoru zde činných dolů) vytvářel v podélném profilu řeky nepoklesávající hřbet, který vzdouval výše proti toku povodňové hladiny až do prostoru podél Vítkovických železáren. S prohrábkou byla provedena i úprava a zkapacitnění koryta podél železáren (tzv. vítkovická úprava), tzn.. v úseku předtím degradovaném důlními poklesy ostravských dolů Hlubina, Zárubek a Jeremenko. Ve snaze o zlepšení hydraulických poměrů v korytě bylo tehdy při ní (včetně úpravy přes město) použito miskovitého příčného profilu a pohozu dna hrubozrným materiálem (makadamem). Obojí – miskovitý profil i použití makadamu – se však příliš neosvědčilo v důsledku štěrkonosného charakteru řeky a při následných opravách byl jeho tvar pak nahrazen klasickým lichoběžníkem. Osvědčilo se zde ale opevnění břehů šestiúhelníkovými prefabrikáty, předtím úspěšně použitými i na Odře. Na horním konci vítkovické úpravy jsou vybudovány tři spádové objekty eliminující zvýšení sklonu dna toku, a z toho vyplývající jeho erozivní účinky, způsobené důlními poklesy na protivodním horním konci poddolovaného úseku.

Z poslední doby je k městské úpravě přes Ostravu třeba uvést ještě Magistrátem města Ostravy iniciovanou a prostřednictvím fondu EU spolufinancovanou tzv. „humanizaci“ Ostravice. Byla provedena v úseku od silničního mostu v Muglinově po ústí Lučiny (km 1,8 – 4,7) a v rámci ní byly vybudovány v řece 2 nízké stupně (typu Jamborova prahu) pro případné vodácké vyžití za zvýšených vodní stavů, slunicí plochy v předhrází průtočného profilu, pěší chodníky, promenádní prostor na nábřeží a cyklistická stezka navazující na připojené trasy nad a pod městem

Obdobně je z dřívějška systematicky upraveno koryto řeky i ve výše situovaných městech Frýdku – Místku a ve Frýdlantě n/O. Jak již uvedeno, v obou případech začátky úprav jsou datovány před 1. světovou válku, do dnešní podoby pak byly dovedeny až v 2. polovině minulého století. Ohrázování městské úpravy ve Frýdku -Místku bylo provedeno po povodni v r. 1960, ve Frýdlantě n/O pak v sedmdesátých letech.

Zásahy do toku si vyžádaly i mezilehlé úseky mezi městy. Mezi Frýdkem-Místkem a Ostravou to byl především zájem na zajištění stabilizace souběžné a velmi frekventované trati tzv. Frýdlantské dráhy (v provozu od r. 1871, dnes trať 323 ČD v úseku Frýdek-Místek – Ostrava hl.n.), vedené po pravém břehu řeky, když její provoz musel být za povodní čas od času přerušován. Na levém břehu to pak byla ochrana zástavby Paskova (i s areálem v šedesátých letech zřízeného stejnojmenného dolu) a na pravém okrajových partií Vratimova.

Analogicky tomu bylo mezi Frýdkem-Místkem a Frýdlantem n/O, kde si bezpečnost za povodní vyžadovala řada křížení inženýrských sítí (mj. vedení velmi vysokého napětí, hlavní řady Ostravského oblastního vodovodu, souběh čtyřpruhu silnice II/484 v úseku Frýdek-Místek – Frýdlant n/O, několik křížení dalších komunikací, atd.). Nad Frýdlantem n/O po obec Ostravici bylo koryto usměrňováno a stabilizováno úpravami rovněž již z doby před 2. světovou válkou (úsek Lubno – Nová Ves) a do současné podoby s inundačními hrázemi pak naposled po povodni v r. 1997.

Lze říci, že zásahy do morfologie koryta Ostravice odspoda končí pod zástavbou obce Ostravice u tzv. “peřejů” (km 39,9), které jsou chráněným přírodním výtvorem, jedinečným přírodním korytovým útvarem na beskydské straně povodí Odry. Výše provedené zásahy v toku směrem k přehradě Šance jsou pak už jen ojedinělé, nad vzdutím přehrady se omezují jen na opěrné zdi v místě těsných souběhů silnice s řekou. Ve zcela horní trati existují některé bývalé kratší bystřinářské úpravy se spádovými stupni.

Na Ostravici byla v minulosti vybudována řada jezů, které se v převážné míře co do jejich lokalizace i hlavních rozměrových parametrů – méně však co do materiálu a konstrukce – zachovaly dodnes. Těch, co byly zcela opuštěny nebo zrušeny, je minimum. Jsou to např. jez v Muglinově (dnes by byl na úrovni km 2,2) zrušený v r. 1905, nebo Bartkův jez v Ostravici (km 40,6), který byl stržen v padesátých letech a dnes je v jeho místě balvanitý skluz. Řada dřívějších objektů ač ztratily svůj původní účel, napájí náhony i nadále k využití vodní síly (např. Hodoňovický jez – km 31,5, Hrabovský – km 12,0, Prženský – km 33,0), k zásobení průmyslových závodů (Vítkovický – km 8,8, Válcovenský- km 22,6), nebo ze sanitárních důvodů přes zástavbu obcí. K tomu slouží dodnes např. i Slezský náhon od bývalého Vratimovského jezu (km 13,8), resp paskovský náhon od bývalého Stohlbergova jezu v Paskově (km 18,6). Pokud byly původní odběry vody v některých případech zrušeny, plní tyto objekty stabilizační funkci v podélném profilu koryta toku (např. Staroměstský jez ve Frýdku – Místku, km 25,1). V některých případech byly jezy sanovány do formy balvanitých skluzů (bývalý jez Ferrum ve Frýdlantě nad Ostravicí v km 37,4). Hodoňovický jez s náhonem stále plní roli převodu vody z povodí Ostravice do sousedního povodí Olešné pro možnost jejího dalšího využití.

Mimo uvedené jezy plní stabilizační účel na Ostravici od ústí po přehradu Šance dalších 32 spádových objektů, z toho 25 balvanitých skluzů. Většina z jezů a stupňů tvoří migrační překážku pro živočichy vázané na vodu a rybí přechody pro jejich překonání jsou vybudovány jen u tří z nich – u Hrabovského, Hodoňovického a Prženského jezu.

Vodohospodářská bilance a kvalita vod

Umělá akumulace vody před výstavbou údolních nádrží přímo na tocích v Beskydech téměř žádná neexistovala. V minulosti to byly jen rybníky, jejichž akumulační objemy vodní režim v nivách toků částečně ovlivňovaly, ale údolí Ostravice je poměrně sklonité, takže zřizování rybníků v něm – jde-li o horní trať – nebylo nijak významné. V dolní části sev. od Vratimova a Kunčiček ale na pravém břehu poměrně rozsáhlá rybniční soustava vznikla a i v levobřežním prostoru okolo dřívější Ostravy existovaly sev. od ní rybníky podél tzv. valchařské strouhy pod „ostravskou terasou“. Rozvojem urbanizace za průmyslové revoluce v 19. století a následkem pozdějších plošných sanací v důsledku odčinění vlivů důlní těžby však většina z rybníků během vývoje zanikla, dnes jsou jen někde patrné jejich sporadické zbytky, lze sem řadit i vodní plochy po bývalých rybnících Pilík (u Paskova) a Nový Stav (na spodním konci Slezského náhonu v lokalitě Ostrava Zárubek), které až do posledních desetiletí sloužily jako účelové nádrže pro doly Ostravsko – karvinského revíru před jejich uzavřením. Akumulací vody velkého významu na řece Ostravici je od 70.let min. století údolní nádrž Šance.

Z hlediska vodohospodářské bilance situaci na Ostravici lze charakterizovat tak, že řeka je významně ovlivňována odběry vody z přehrad, které jsou převáděny do spotřebišť, ležících mnohdy mimo její vlastní povodí, a vrací se po využití do recipientů až níže mimo její koryto (např. u zásobení pitnou vodou Ostravy, ale i Třinecka a oblasti Českého Těšína). Nadlepšovací efekt přehrad zajišťuje v korytě Ostravice minimálně přípustný zůstatkový průtok vody, převyšující přirozená minima, která by se jinak v něm bez účinku přehrad vyskytovala. Celkově změny průtoků při bilančním hodnocení mají na Ostravici odshora od vodního díla Šance směrem po toku minusové hodnoty (nejvíce pod zaústěním Morávky), až teprve u ústí se tento deficit vesměs vyrovnává směrem k neutrální bilanci. I za těchto okolností není v toku Ostravice ale nikde zaznamenávám napjatý nebo pasivní bilanční stav. Z nejvýznamnějších odběratelů vody je na Ostravici mimo již zmíněný OOV nutno jmenovat ještě odběry Válcoven plechu Frýdek – Místek a ČEZ (Energetické služby pro Vítkovické železárny).

Největšími bodovými zdroji znečištění ovlivňujícími kvalitu vody v Ostravici, které leží přímo na toku, jsou převážně čistírny komunálních odpadních vod (ČOV) měst a obcí a pak některé průmyslové podniky. Z ČOV je třeba zmínit ač objemově malé, ale funkcí neobyčejně významné, na horním konci povodí ČOV v obcích Bílá a Staré Hamry, které přispívají k udržení vysoké kvality vody v údolní nádrži Šance, níže po toku jsou to pak velké městské čistírny Frýdlantu n/O a Frýdku-Místku . Z průmyslových podniků jsou to Válcovny plechu, Biocel Paskov a ČEZ (Energetické služby Vítkovic). Anorganickým bodovým znečišťovatelem toku je vypouštění důlních slaných vod z Vodní jámy Jeremenko v Ostravě, jejichž čerpáním na zemský povrch se zajišťuje úroveň hladiny v opuštěných důlních dílech v umrtvené ostravské části kamenouhelného revíru a tak zabraňuje přeronu jeho vod do dosud činné karvinské části.

Vodohospodářské objekty

Údolní nádrž Šance

Vodní nádrž Šance leží v centrální části Moravskoslezských Beskyd a svou polohou je situována zhruba na dolním konci horní třetiny řeky Ostravice s umístěním přehradní hráze v km 45,8. Hlavní funkcí nádrže je zásobování pitnou vodou a přehrada tak patří k jednomu z hlavních zdrojů Ostravského oblastního vodovodu, zásobujícího v komplexu spolu s nádržemi Kružberk a Morávka přibližně 1,2 mil. obyvatel severní Moravy a Slezska. Přímý vodárenský odběr z přehrady Šance vede asi 7,5 km dlouhým přívodním řadem do úpravny v Nové Vsi, která je situovaná na předměstí Frýdlantu nad Ostravicí.

Nádrž Šance se retenční částí svého objemu významně podílí, jak již uvedeno, i na povodňové ochraně území podél celého níže ležícího úseku Ostravice až po město Ostravu. Plocha povodí nádrže Šance k přehradnímu profilu činí 146,3 km² a celkový objem 57,16 mil. m³. Ten je rozdělen na objem stálý – 2,47 mil. m³, zásobní – 39,96 mil. m³ a ochranný – 14,73 mil. m³. Vodní dílo zaplavuje údolí na ploše 305 ha a v délce 7,6 km, stoletý povodňový průtok 313 m³/s je přehradou transformován na 70 m³/s. Odtok vody z ní je energeticky využíván dvěma turbinami, Francisovou o instalovaném výkonu 0,84 MW a Bánkiho o výkonu 0,23 MW.

Přehradní hráz je 65 m vysoká, 342 m dlouhá a v jejím tělese je uloženo celkově 1,340 mil. m³ stabilizačního a těsnicího materiálu. V koruně je hráz široká 6 m, v úrovni základové spáry v nejnižším místě údolí kolem 200 m. Návodní líc přehradní hráze je ve sklonu 1:1,5 až 2,5, vzdušný 1:1,4. Podloží přehrady bylo utěsněno injekční clonou do hloubky až 70 m (celková délka vrtů je přes 21 tis. m), injektáž je vedena z injekční štoly procházející hrázovým tělesem podélně v úrovni základové spáry. Na injekční štolu navazuje šikmé zemní těsnící jádro.

Vypouštění nádrže umožňují dvě štoly o průměru 3 a 2,2 m, délce 290 a 319 m a s uzávěry o kapacitě 70 a 42 m³/s. Menší štola slouží především k odběru vody, větší jako spodní výpust. Vtok do štol je ovládán prostřednictvím dvojité věže s možností odběru vody z pěti výškových etáží. Při pravém břehu přechází těleso hráze ve 172 m dlouhý skluz od nehrazeného bezpečnostního přelivu, jehož kapacita při maximální hladině v nádrži dosahuje 118 m³/s. Skluz i spodní výpusti ústí do společného vývaru.

Historie výstavby přehrady je více než stoletá, první zmínka o potřebě a možnosti jejího zřízení pochází z r. 1903. Oficiálně poprvé přehrada Šance pod ústím bystřiny Řečice figuruje v přehradním programu sestaveném v r. 1911, tehdy s objemem 21 mil. m³. Umístění hráze a velikost objemu podléhaly delšímu vývoji, všechny provedené průzkumy a studie byly zhodnoceny až po padesáti letech od vzniku prvního uceleného návrhu. V říjnu 1957 byla vládou k realizaci určena alternativa s hrází umístěnou do dnešního profilu pod soutokem Řečice s Ostravicí o objemu cca 60 mil. m³, který by zaručoval „…pokrytí i případného dalšího zvýšení potřeby pitné vody“.

Stavba přehrady byla zahájena v březnu roku 1964, její hrubá stavba dokončena koncem roku 1969. Poprvé v tehdejší ČSSR bylo použito hráze typu „rockfill“, tzn. že stabilizační část jejího hrázového tělesa byla sypána z lomového kamene a kamenných sutí. Stavba byla ve své době originální i estakádou levobřežní náhradní silnice (kratší estakáda byla vybudována i na pravobřežní lesní cestě). Napouštění nádrže bylo zahájeno v dubnu 1969, přičemž zajímavostí je, že do průběhu prvního napouštění zasáhla v červenci 1970 povodeň, během níž hladina v dosud jen částečně zaplněné nádrži stoupla o 12 m během 32 hodin, a odpouštění muselo být prováděno na plnou kapacitu spodních výpustí.

Výstavbou přehrady byla zatopena obec Staré Hamry, její nezaplavenou část přitom zátopa rozdělila na dvě části, což poněkud komplikuje komunikační propojení v ní.

Již dávno před výstavbou nádrže geologický průzkum objevil na údolních svazích v prostoru zátopy několik sesuvů v latentním (klidovém) stavu, kde se dalo předpokládat, že se uvedou znovu do pohybu po odlehčení jejich paty napuštěním nádrže. Největší ze sesuvů se nachází na pravém svahu v údolí Řečice. Veškeré předchozí výpočty, studie analýzy a modely a nakonec i letitá praxe ukázaly, že eventuální uvedení tohoto sesuvu o objemu 5 až 6 mil. m³ za povodní do pohybu a jeho sesunutí do zátopy nádrže (cca 1 mil. m³) je zcela bezpečné, a že ji neohrožuje. Sesuv je trvale pozorován.

Vodárenská nádrž Šance disponuje dlouhodobě kvalitní vodou a výsledky monitoringu to jen potvrzují. Jakost vody v nádrži je velmi dobrá a voda odebírána pro vodárenské účely nevyžaduje složitější úpravy. Na nádrži je z důvodu vodárenského využití zakázána jakákoliv rekreace a nádrž je vyňata i z výkonu rybářského práva. Z důvodu zvýšení kvality vody je na ní provozováno účelové rybné hospodářství.

Jak během vývoje postupně se zpřísňují bezpečnostní kriteria pro výstavbu přehrad, tak Povodí Odry s. p. po 50 letech provozu vodního díla Šance dospěl k závěru přistoupit k jeho větší rekonstrukci. Jedná se o zkapacitnění bezpečnostního přelivu a odpadního skluzu, rekonstrukci koruny hráze, o zajišťovací práce na svážném území Řečica, výstavbu domku hrázného, předtím ještě o vybudování přitěžovací lavice a odvodňovací štoly (Cyrilka) v masivu Smrku, a další.

Zdroj textu: https://www.pod.cz/atlas_toku/ostravice.html

Vodní nádrž Baška

Vodní nádrž Baška je přehradní nádrž na potoce Baštici, přítoku řeky Ostravice. Nádrž se prostírá při severovýchodním okraji obce Baška. Vzhledem k poloze v otevřené, jen mírně zvlněné krajině není nádrž Baška klasickou údolní přehradou; vodu tu zadržuje dlouhá sypaná hráz, obepínající zhruba třetinu obvodu nádrže. Vodní nádrž v obci Baška vznikla v místech, kde se v minulosti nacházel rybník o rozloze asi 20 ha, na toku potoku Baštice. Až do doby zahájení přehrady se zde nacházelo bohaté jíloviště, které poskytovalo materiál pro výrobu kvalitních “bašťanských cihel”. Maximální výška hráze je 8 m, délka hráze v koruně dosahuje 963 m.

Stavba přehrady začala na podzim 1958 a do provozu byla uvedena v lednu 1961. Účelem vodního díla je rekreační využití, zajištění minimálního průtoku pod hrází a při zcela mimořádných situacích i kompenzační nalepšení Ostravice pro zásobení průmyslu. Hráz vodního díla o objemu 40 000 m³ je zemní se šikmým těsnícím jádrem. Stabilizační část je z hrubých štěrků, založená na sprašovém pokryvu podložní štěrkové terasy. Do sprašových hlín je zavázáno těsnění z jílových spraší, překryté stabilizačním štěrkovým přísypem. Přirozený těsnící koberec ve dně nádrže byl místy zesílen. Charakteristický ostrůvek uprostřed nádrže byl zbudován uměle.

Vodní nádrž slouží k rekreaci, vhodná ke koupání a vodním sportům, voda není pitná, využívá se k průmyslovým účelům.