Sklárna Staré Hutě byla založena někdy na samotném počátku 18. století na pozemcích buchlovského panství, které v té době spravoval rod Petřvaldů. Podle záznamů vrchostenského úřadu z poloviny 19. století se klade vznik skláren do roku 1701. Staré Hutě leží ve Chřibech v údolí řeky Kyjovky severně od Stupavy.
Ve Vlastivědě moravské (část Kyjovsko) se ale objevují záznamy, které posouvají vznik sklárny i obce do let 1650–1675. Tuto skutečnost potvrzuje i jeden z dochovaných zápisů v buchlovické matrice, kde se roku 1665 uvádí sňatek Matyáše Tesaře z Břestku s vdovou po Václavu “incolae huiatis” (obyvateli huťském?). A v zápise buchlovické matriky z roku 1666 je uvedeno, že se Matyášovi a jeho ženě narodilo dítě a otec dítěte byl označen opět jako “incola Huitte“. Jiný matriční záznam z roku 1670 se zmiňuje o úmrtí jistého poddaného skláře, “ex Huttis“, který zemřel ve stáří 71 let. Další záznamy, které by potvrzovaly existenci obce před rokem 1701, chybí.
V roce 1702 žilo na Starých Hutích již pět sklářských rodin, které nepocházely pouze z okolních vesnic a panství, ale také například z okolí Nového Města na Moravě. V roce 1710 v obci žilo již 14 sklářských rodin a jejich počet v souvislosti s rozvíjející se hutí neustále narůstal. Vedle sklářských rodin přicházely na Staré Hutě také lidé přidružených profesí (zabývali se kácením lesa a dopravou skleněných výrobků k zákazníkům). Podle sčítání obydlených domů stálo na Starých Hutích v roce 1755 již 36 stavení, která obývali nejen skláři a zemědělci, ale také mlynáři, kováři, krčmář ve vrchnostenském šenku či panský myslivec.
Sklárna patřila rodu Petřvaldů a byla nazývána Buchovskou sklárnou. Nejstarší dochovaná kontrolní kniha příjmů a vydání manufaktury pochází z roku 1783. Ředitelem sklárny v této době byl František Jan Nepomuk Winkler. O evidenci mezd zaměstnanců, o organizaci výroby, nákup a prodej zboží po stránce odborné a evidenční se staral zkušený huťmistr. Na konci 18. století jím byl jakýsi Mathiatko, poté Karl Anton Krodl. Samotní skláři pracovali v úkolovém systému, kdy si do sešitů zapisovaly výrobky, které byly poté nadřízenými kontrolovány. Poté jim byla stanovena konečná mzda.
Vedle specializovaných sklářů pracovali v hutích také dekoratéři skla, brusiči, leštiči, baliči či formani, kteří rozváželi zabalené zásilky po okolí. Ve sklárnách se vyrábělo nejen sklo tabulové, ale i užitkové a částečně i sklo reprezentativní. Na provozu sklárny se ovšem na počátku 19. století projevily problémy s odbytem zboží, a proto byly sklárny roku 1806 uzavřeny. Část sklářů opustila Staré Hutě a našla si práci v Novém Hrozenkově.
Situace se změnila roku 1814, kdy se stává novým nájemcem sklárny Izák Reich. V té době jednatřicetiletý Izák Reich, syn buchlovického hostinského, vinopalníka a obchodníka, se rozhodl pronajmout si od hraběnky Berchtoldové již několik let pustou sklárnu. Uzavřel dohody se skláři, kteří zde dříve pracovali a na jaře roku 1814 se do sklárny vrátil život. Zpočátku Izák Reich pracoval jako huťmistr a zároveň studoval knihy o sklářství [1]. Podnikavému Reichovi se podařilo výrobu skla oživit a v úsilí dosáhnout co největších zisku, nedbal na nájemní smlouvu a překračoval těžbu dřeva, které také rozprodával. Díky tomu se několikrát dostal do soudního sporu s Berchtoldy [2]. Výrobu skla se mu podařilo oživit a jeho děti úspěšně pokračovaly ve sklářském podnikání a postupně si najímaly další a další sklárny na Moravě (v Koryčanech, Kyjově, Karolince atd.), viz Reichové – podnikatelé ve sklářství na Moravě.
Sklárna na Starých Hutích byla odlehlá a hůře dopravně přístupná. Změnil se sortiment vyráběných výrobků, kdy se skláři orientovali jen na výrobu dutého skla. Z těchto důvodu došlo roku 1876 k zániku sklárny. Chátrající budovy provozů zde stály ještě na počátku 20. století, ale brzy byly rozebrány na stavební materiál. Na nevelkém palouku u lesa dnes připomíná sklárnu už jen stará lípa a četné skleněné kusy, jež můžete vylovit v nedalekém potoku.
Po zániku sklářské huti se lidé stěhovali do širokého okolí za prací. Jiní zůstali na Starých Hutích a snažili se nalézt jiný způsob obživy. A tak vznikla v prostorách bývalé sklárny výrobna perleťových knoflíků a ozdobných předmětů s celkem 15 zaměstnanci [1]. V nedalekém potůčku (Kyjovka) a na louce před lípou mužete najít fragmenty sklářské výroby – hrubé sklo + střepy. Na podzim bývá louka rozrytá divočáky a vydává sklářské svědectví:) [2].
Zdroje:
- Starehute.cz. 2023. Historie obce. Dostupné online [6. 1. 2023] https://www.starehute.cz/obec/historie-obce/
- Geocashing.com. 2023. Sklářská*.* Dostupné online [6. 1. 2023] https://www.geocaching.com/geocache/GC1YPF7_sklarska