Mezi Pískem a Uherským Hradištěm se klene oblouk jednoho z pozoruhodných profesních osudů, který spoluutvářel podobu měst, vesnic i horských samot jihovýchodní Moravy. Dominik Fey nepatří k architektům, jejichž jména by běžně plnila učebnice celostátního významu. O to výraznější je však jeho stopa v krajině. Jeho stavbami dodnes procházejí obyvatelé Napajedel, Zlína, Uherského Hradiště, Slovácka i okrajově Valašska. Pokračovat ve čtení „Dominik Fey a architektura přelomu 19. a 20. století na Moravě“
Majetek Baťů v Československu: podnikání, rodina, soběstačnost
Když se řekne Baťa, většině lidí naskočí obraz továrny ve Zlíně a žluté reklamy na boty. Skutečný rozsah baťovského majetku ale ševcovskou dílnu mnohonásobně přesahoval: koncern držel pozemky, lesy, statky, zámky, hřebčín, filmové ateliéry, prodejní síť i banku. Tento článek mapuje, co všechno firma Baťa a rodina Baťů od přelomu století do znárodnění v Československu vlastnily, jak k tomu přišly a k čemu jim to bylo. Příběh se odehrává především na jihovýchodní Moravě, ale dotahuje se přes Slovensko až do Pováží a do podhůří Tater. Pokračovat ve čtení „Majetek Baťů v Československu: podnikání, rodina, soběstačnost“
Baťův Zlín: architektura, urbanismus a vznik moderního průmyslového města
Zlín dnes patří mezi nejcitovanější příklady moderní průmyslové architektury ve střední Evropě. To, co z malého trhového městečka udělalo učebnicový případ funkcionalismu, nebylo náhodným nakupením budov, ale propojeným systémem myšlení o továrně, městě i člověku. Mezi lety 1900 a 1945 se ve Zlíně zformovala specifická urbanistická a stavební praxe, která se později promítla do baťovských měst v Evropě, Americe, Asii i Africe. Tento článek sleduje, jak systém vznikal, kdo jej řídil, z čeho se stavělo a jak se zlínský model šířil dál. Pokračovat ve čtení „Baťův Zlín: architektura, urbanismus a vznik moderního průmyslového města“
Baťovy školy práce: jak Baťa vychovával mladé muže a mladé ženy
Baťovy školy práce patří k nejznámějším částem zlínského průmyslového experimentu. Firma T. & A. Baťa v nich nebudovala jen učňovskou školu pro budoucí obuvníky, ale celý výchovný systém, který měl spojit práci, vzdělání, internátní režim, sport, hospodaření s penězi a vědomí osobní odpovědnosti. Jejich příběh začíná v září 1925 v Baťově Zlíně a uzavírá se krátce po únoru 1948, kdy samostatný baťovský školský systém zanikl v prostředí už znárodněné firmy. Pokračovat ve čtení „Baťovy školy práce: jak Baťa vychovával mladé muže a mladé ženy“
Zlín: Baťův experiment
Když sourozenci Baťové roku 1894 otevřeli ve Zlíně malou ševcovskou dílnu, sotva mohli tušit, že za čtyřicet let z ní vyroste globální koncern s desítkami podniků, tisíci zaměstnanců a miliony prodaných bot. Nebyl to však jen příběh obuvi. Baťa vytvořil propojený systém továren, bydlení, škol, dopravy, obchodu i sociálních institucí, jehož srdcem byl Zlín a nejdůležitější odnoží Otrokovice. Pokračovat ve čtení „Zlín: Baťův experiment“
Tomáš Baťa junior: pokračovatel zlínského impéria a obuvník světa
Když Tomáš Baťa zahynul v červenci 1932 při startu firemního letadla nad otrokovickým letištěm, zůstal po něm sedmnáctiletý syn a obuvnický podnik, který během tří desetiletí vyrostl z malé zlínské dílny v jednu z největších průmyslových značek Evropy. Tomáš Jan Baťa, kterému ve firmě i v rodině říkali jen Tomík, na sebe odpovědnost za otcovský odkaz vzal postupně, ne ze dne na den. Provedl jej dvěma totalitami, exilem, znárodněním v Československu i světovou expanzí značky, která se nakonec usadila v Torontu a Lausanne. Jeho příběh patří k jihovýchodní Moravě stejně jako k Ontariu – a teprve dohromady dává smysl tomu, čím Zlín dnes je. Pokračovat ve čtení „Tomáš Baťa junior: pokračovatel zlínského impéria a obuvník světa“
Zlín 1930–1939: průmyslové město, které určovalo tempo regionu
Třicátá léta proměnila Zlín z rychle rostoucího továrního městečka v urbanistický a průmyslový experiment středoevropského dosahu. Za jedinou dekádu zde vyrostly nejvyšší administrativní stavba meziválečného Československa, jeden z největších kinosálů v zemi, soustava škol s reformní pedagogikou i obytné čtvrti pro tisíce dělnických rodin. Pro jihovýchodní Moravu šlo o nejintenzivnější období modernizace, jaké region zažil, a jeho dopad přesáhl hranice samotného města.
Pokračovat ve čtení „Zlín 1930–1939: průmyslové město, které určovalo tempo regionu“
Hradské cesty na Moravě: první středověké dopravní tepny
Středověká Morava nebyla soustavou izolovaných hradů a vesnic, ale živým organismem propojeným sítí cest, po nichž se pohybovala vrchnost, sůl, sukno, dobytek i vojska. Hradské cesty byly nejstaršími veřejnými trasami, které stát uznával, chránil a zdaňoval. Jejich linie mířily od jednoho správního hradu k druhému, vedly přes brody, sedla a celní stanice a po staletí formovaly podobu krajiny mezi Hanou, Slováckem, Valašskem a Lašskem. Tento text sleduje, jak hradské cesty vznikly, kudy vedly, jak po nich lidé cestovali a co po nich zůstalo dnes. Pokračovat ve čtení „Hradské cesty na Moravě: první středověké dopravní tepny“
Petr Bezruč: autor Slezských písní a básník Slezska
Petr Bezruč patří mezi nejzvláštnější zjevy české literatury. Tichý poštovní úředník z Opavy a Brna proslul především jedinou zásadní básnickou sbírkou – a přesto jeho jméno dodnes nesou hory, chaty, ulice i pomníky napříč karpatskou částí Moravy a Slezska. Slezské písně otevřely českému čtenáři kraj horníků z Ostravska, lidí z Lašska a německy mluvících velkostatkářů z Těšínska v podobě, na kterou se nezapomíná. A právě proto patří Bezruč na Moravské Karpaty: jeho verše se rodily v Beskydech, na Ostravici a v hospodách kolem Frýdku, ne v pražských kavárnách. Pokračovat ve čtení „Petr Bezruč: autor Slezských písní a básník Slezska“
Leoš Janáček: skladatel, který proměnil řeč Moravy v hudbu
Leoš Janáček patří k nemnoha českým skladatelům, jejichž dílo dnes pravidelně zní v New Yorku, Londýně i Tokiu, a přesto zůstává neoddělitelně spjato s konkrétním koutem východní Moravy. Narodil se v Hukvaldech pod Beskydami, žil v Brně a celý život se vracel k řeči, písním a krajině moravských Karpat. Jeho příběh je příběhem vesnického učitelského syna, který přetavil nářečí Lašska a melodiku slováckých písní v moderní hudební jazyk dvacátého století. Právě proto je Janáček tématem pro Moravské Karpaty: jeho hudba je beze zbytku regionální i světová zároveň. Pokračovat ve čtení „Leoš Janáček: skladatel, který proměnil řeč Moravy v hudbu“