Fytocenologie: Svaz Quercion petraeae Zólyomi et Jakucs ex Jakucs 1960: Potentillo albae-Quercetum Libbert 1933, Brachypodium pinnatum-Quercus robur spol.
Lesnická typologie: 1X Dřínová doubrava (3 – na rankeru, 5 – s habrem na svazích a svahových žebrech, PLO 36 a 38), 1Z Zakrslá (habrová) doubrava (7 – s válečkou prapořitou, 8 – lipnicová), 1C Suchá habrová doubrava, 1I Uléhavá habrová doubrava, 1H Sprašová habrová doubrava, 1B Bohatá habrová doubrava (1 – lipnicová s ostřicí horskou, 4 – srhová), 1D Obohacená habrová doubrava (4 – konvalinková, 6 – strdivková, 8 – válečková na jílech), 1W Bohatá habrová doubrava vápencová, 1O Lipová doubrava, 2Z Zakrslá buková doubrava (4 – s válečkou prapořitou, 8 – lipnicová), 2A9 Javorobuková doubrava, PLO 10, 2C Vysýchavá buková doubrava, 2S Svěží buková doubrava, 2H Hlinitá buková doubrava, 2B Bohatá buková doubrava, 2W Vápencová buková doubrava
Struktura a druhové složení
Rozvolněné teplomilné doubravy s dubem letním (Quercus robur) nebo zimním (Q. petraea agg.), zpravidla se slabě vyvinutým keřovým patrem.
Druhově bohaté bylinné patro obsahuje druhy teplomilných doubrav (Brachypodium pinnatum, Carex montana, Lathyrus niger, Pyrethrum corymbosum, Vincetoxicum hirundinaria aj.), mezofilních lesů (Anemone nemorosa, Asarum europaeum, Hepatica nobilis, Stellaria holostea aj.), acidofilních doubrav a bučin (Festuca ovina, Luzula luzuloides subsp. luzuloides, Melampyrum pratense, Vaccinium myrtillus aj.) a druhy indikující těžké, střídavě vlhké půdy (Betonica officinalis, Galium boreale, Potentilla alba, Pulmonaria mollis, Serratula tinctoria aj.). Mechové patro je zpravidla vyvinuto nevýrazně.
Ekologie
Rovinaté terény, mírné svahy nebo i mělké terénní sníženiny na měkkých horninách, nejčastěji zvětralinách křídových slínů a slínovců, neogénních jílovitých sedimentech, paleogénních flyšových jílovcích a sprašových hlínách. Půdy jsou těžké, zpravidla ilimerizované a někdy oglejené, v povrchových vrstvách odvápněné, ve spodině však vápníkem bohaté.
Rozšíření
Nížiny a pahorkatiny s vápnitými horninami, zejména České středohoří, střední a dolní Poohří, Podbořansko, Džbán, Křivoklátsko, Český kras, okolí Prahy a Plzně, pošumavské vápence (zde je dnes většina porostů převedena na borové kultury), Kokořínsko, střední Pojizeří, povodí Cidliny, východočeské Polabí, okolí Brna a Znojma, v moravských Karpatech to pak jsou Litenčické vrchy, Bučovicko, Bílé Karpaty a Vizovická vrchovina.
Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.