Zámek Lešná patří k nejmladším šlechtickým sídlům na Moravě. Pohádková stavba, ve které se mísí novorenesance s novogotikou, se švýcarským stylem i s jistou dávkou novobaroka, je dokonalou ukázkou života šlechty na začátku dvacátého století [1].
Historie zámku
V roce 1724 koupil panství Lukov hrabě Jan Fridrich ze Seilern-Aspangu, který nechal přemístit vrchnostenské kanceláře z chátrajícího hradu Lukov do vsi. Od roku 1793 pak byl starý hrad neobydlen a už v roce 1804 je uváděn jako zřícenina. Proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového sídla, které by jej nahradilo.
Se stavbou nového zámku započal hrabě Kristián August Seilern, ovšem dostavbu tehdy barokního zámku provedl v letech 1809–1810 až Josef Jan ze Seilernu [3]. U sídla vznikla bažantnice a ohradní zeď přilehlé obory. Roku 1823 v sousedství zámku přibyl tzv. Tyrolský dům a další hospodářské objekty. Mimo jiné oranžerie, skleník a další zahradnické budovy. To vše tvořilo ucelený komplex, kterému architekti vdechli klasicistní podobu. Roku 1860 bylo k zámku přistavěno menší křídlo s dvoupatrovou kulatou věží a v něm byl zbudován nový hlavní vchod [6].
V roce 1886 se Seilernové rozhodli pro výstavbu nového reprezentativnějšího zámku, stará budova zámku byla stržena a na jeho místě byl v letech 1887–1894 vybudován nový, dnešní zámek. Je vystavěn ve smíšeném historizujícím slohu – novogotiky, novorenesance a novobaroka [2].
Autorem návrhů moderního sídla a později i parkových úprav kolem něj se stal známý vídeňský architekt Johann Mick, jenž se však slávy svého díla nedožil. Další Vídeňan, napajedelský rodák Viktor Seidek, který se od počátku na akci podílel, dokončil stavbu kombinující prvky neorenesance, neogotiky a švýcarského stylu teprve v roce 1893, tři roky po Mickově smrti. Nové sídlo vynikalo přepychovými interiéry a veškerým komfortem – nechyběly elektřina, ústřední topení, vodovod s teplou vodou, koupelny, splachovací záchody či domácí telefon. Pozoruhodné je, že téměř vše, co je dnes v interiérech k vidění, náleží k původnímu vybavení [7].
Zámek se stal díky pohodlí, které poskytoval, a díky malebnému okolnímu kraji předním sídlem hrabat Seilernů a byl obýván do dubna roku 1945. V téměř každé místnosti zámku najdete bohatě vyřezávané dřevěné kazetové stropy, stěny jsou pokryty dřevěným obložením, to vše je zhotoveno z mořeného slavonského dubu. Všechna dřevěná obložení a stropy byly podle přesných plánů vyrobeny ve Vídni a po částech převezeny do Lešné a zde smontovány. Dominantou vstupní haly je nádherné prostorné schodiště vedoucí k hraběcím pokojům. V přízemí Seilernovi vítali své hosty, v prvním patře se nacházely hraběcí obytné místnosti a ve druhém (podkrovním) patře byly převážně hostinské pokoje.
V suterénu byla zřízena kotelna a kuchyň, skladovací a provozovací místnosti. Aby jídlo během cesty ze suterénu nevystydlo, spojoval kuchyň a první patro výtah. Jídlo bylo servírováno v jídelně o patro výše. V jídelně je velký rozkládací stůl, který se dal rychle rozložit. Největší místností celého zámku je takzvaný Sál předků, ve kterém mezi dřevěnými stropy a stěnami našly své místo portréty původních majitelů zámku hrabat ze Seilernu. V místnosti zvané kulečníková herna se nachází kulečníkový stůl, který lze velmi snadno proměnit v billiard. Ložnice, kterou obývala hraběnka připomíná zrcadlovou místnost. S ložnicí sousedí koupelna s výdobytkem moderní doby – přívodem teplé a studené vody a splachovacím záchodem [2].
Zámek zůstal hlavním sídlem Seilernů až do jara 1945. V současnosti patří areál a budova zámku městu Zlín, veškerý mobiliář zámku spravuje Národní památkový ústav v Kroměříži [7].
Historie ZOO
Už v roce 1804 začal hrabě Josef Jan ze Seilernu s chovem bažantů na návrší zvaném Leschna, kde stával od roku 1810 původní zámek. Nový zámek byl dokončen v roce 1894, kdy byl již na místě zaveden chov koní [4].
Na přelomu 19. a 20. století dozrál celý areál do podoby jedinečného architektonicko-přírodního celku a stal se místem pořádání pompézních honů a setkávání aristokracie ze všech končin monarchie. Za zmínku stojí předposlední urozený majitel Lešné, hrabě Josef Karel Seilern. Tento vášnivý cestovatel a ornitolog v zámeckém areálu nejprve vybudoval přírodopisné muzeum. Sbírky čítaly úctyhodných 25 000 palearktických ptáků, 42 000 ptačích vajec či 10 000 kolibříků. Na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století pak zavedl chov prvních oborních a exotických zvířat, čímž položil základy budoucí zoologické zahrady. V areálu dnešní zoo se tehdy pohybovali jeleni, drobné antilopy, jeřábi, běžci emu. Ve velkém vytápěném skleníku volně poletovali exotičtí ptáci. Rozvoj soukromé zoo ukončila smrt hraběte a následující válečné události. V roce 1945 pak došlo k zestátnění zámeckého areálu [7].
Pro veřejnost byla zoo oficiálně otevřena v roce 1948. Začaly se budovat první expozice pro zvířata a postupně se zvyšoval i počet druhů. Skutečnou zoo se Lešná stala v roce 1953 na základě výnosu Ministerstva zemědělství. V té době bylo v kolekci asi 300 zvířat, mezi nimi třeba klokany, lamy nebo velbloudy. Roční návštěvnost se pohybovala kolem 34 000 osob.
Budování počáteční zoo probíhalo především drobnými dobrovolnými stavebními akcemi bez větších finančních možností. První skutečné pavilony se objevily až na začátku 60. let a to přestavbou historických budov. Pavilon šelem vznikl z původní hraběcí jízdárny. V jeho prostorách našli útočiště lvi, tygři a medvědi. Na počátku 70. let byl ze zámecké prádelny vybudován pavilon opic. Návštěvníci zde mohli poprvé obdivovat třeba šimpanzy, kočkodany nebo guerézy.
Pavilon šelem a opic se staly na dlouhou dobu posledními velkými stavbami. Do budoucna se to ukázalo jako velké plus, protože areál si stále uchovával své přírodní kouzlo. V 80. letech pařila k nejatraktivnějším zvířatům dvojice ledních medvědů – Péťa a Polárka. Jejich expozice se nacházela na místě dnešních tučňáků.
Pavilon lachtanů a ledních medvědů se stal v roce 1988 první velkou expozicí v historii zlínské zoo, která vznikla na „zelené louce“. V jeho zázemí byla vybudována centrální kuchyně sloužící k přípravě potravy pro zvířata. Paradoxně se výstavbou této expozice symbolicky uzavřela doba, v níž byla Lešná vnímána spíše jako zoopark než jako zoo. Zásadní změna, která ovlivnila další vývoj zoo, se odehrála až v posledním desetiletí dvacátého století. Areál rozdělen do čtyř kontinentů – Afriku, Asii, Austrálii a Ameriku. Tak začala nová etapa Zoo Zlín [4].
Romantický zámecký park
Zámek Lešná obklopuje rozsáhlý anglický park, který dnes patří k nejvýznamnějším dendrologickým a botanickým celkům Zlínska. Park vznikal v letech 1884 až 1888 a byly v něm vysázeny dřeviny a byliny z nejrůznějších koutů Evropy, Asie a Severní Ameriky – celkem na 1 100 druhů a variet [5].
Základy k anglickému parku, který dodnes obklopuje zámek (s dřevinami ze západní Evropy, severní Ameriky, jihovýchodní a východní Asie), byly položeny někdy v letech 1884–1888. Po roce 1894 byla původní parková část mezi Tyrolem (dnes restaurace) a novým zámkem a část volného krajinářského prostoru západně od nového zámku částečně upravena do podoby přibližně dvanáctihektarového parku. Zahradnické úpravy odpovídaly tehdejší všeobecné snaze šlechtických rodů o zavádění anglických parků a cizokrajných dřevin v zahradách a také v lesním hospodářství.
Horní část zooparku je tvořena biocenózou, která byla převážně vytvořena uměle člověkem. Z počátku zde nebyl nějaký systematický záměr při budování zahrady a parku. Návrhy sice byly vytvořeny při budování nového zámku architektem J. Mickem, ale nebylo podle nich postupováno. Park vznikal spíše náhodně jako volně krajinářský anglický typ parku, což bylo tehdejší módou. Anglický typ parku nebo zahrady, který vznikl v Anglii na počátku 18. století a rozšířil se po celé Evropě nahradil formálnější, symetrické francouzské zahrady, které byly hlavním zahradnickým stylem 17. století v Evropě.
Změny v architektuře zahrad a parků korespondovaly se změnami ve společnosti a kultuře tehdejší doby. Anglické zahrady zobrazovaly zidealizovaný pohled na přírodu. Předlohy parků byly často inspirovanými obrazy krajin. Anglický přírodně krajinářský park je nepravidelný, asymetrický a nemá přímé linie. Architekti se úmyslně vyhýbali geometrickým tvarům, aby dosáhli dojmu původní krajiny. Harmonie parku je dána skrytou vyvážeností malebné kompozice. Anglický park působí romanticky, volně a přirozeně a proto býval často součástí sanatorií, lázní a léčeben [8].
V okolí zámku rostou spíše běžnější druhy dřevin. Mezi nimi zaujme dub černomořský (Quercus pontica), který je u nás vysazován velmi zřídka, dále mohutný pyramidální dub letní (Quercus robur ʻFastigiataʼ), červenolistý buk lesní (Fagus sylvatica ʻAtropuniceaʼ), platan javorolistý (Platanus ×hispanica), katalpa trubačovitá (Catalpa bignonioides), líska turecká (Corylus colurna), z keřů křídlatec trojlistý (Ptelea trifoliata). Z jehličnanů zde roste jen pár běžnějších druhů.
K nejzajímavějších dřevinám areálu ZOO patří japonský endemit pajehličník přeslenitý (Sciadopitys verticillata), který byl vysazen v roce 1960 a je považován za největší exemplář svého druhu v naší republice. Roste pod Tyrolským domem, kde najdeme i další zajímavé druhy jehličnanů: zerav obrovský (Thuja plicata), sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum), cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana), metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides) nebo kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica). Tvoří součást botanické expozice nazvané Rostliny éry dinosaurů. Ze zajímavých jehličnanů rostou poblíž dva tisovce dvouřadé (Taxodium distichum), a to přímo u zámku na břehu Rákosového rybníka.
Z listnáčů stojí za pozornost zmarličník japonský (Cercidiphyllum japonicum), ambroň západní (Liquidambar styraciflua) a pavlovnie plstnatá (Paulownia tomentosa) rostoucí poblíž stájí lipicánů, dále tři pěkné exempláře liliovníku tulipánokvětého (Liriodendron tulipifera) rostoucí poblíž tropické haly, morušovník bílý (Morus alba) nacházející se pod pavilónem afrických kopytníků, dřezovec trojtrnný (Gleditsia triacanthos) u restaurace Limpoo nebo korkovník amurský (Phellodendron amurense) rostoucí poblíž zámku [9].
Nejvýznamnější a nejstarší dřeviny rostou v parkové části pod budovou Tyrolu (jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), korunatka klaná (Stephanandra incisa), muchovník Lamarkův (Amelanchier lamarckii)). Některé části zámeckého parku byly vysazovány exotickými druhy dřevin již kolem roku 1810, takže můžeme předpokládat, že největší jedinci např. zerav obrovský (Thuja plicata) mohou mít dnes stáří až 200 let. Jiné vzrostlé stromy, zejména duby, pocházející z původní biocenózy, pak mají stáří ještě vyšší a pohybuje se kolem 270–300 let (určeno podle letokruhů uhynulých stromů). Dnešní park a celý areál je významným a neoficiálním arboretem Zlínského kraje.
Vedle obsáhlé sbírky běžných parkových dřevin a keřů zde byly k vidění i zvláštní exempláře – např. bříza papírodárná (Betula papirifera), hloh Lavallův (Crataegus ×lavalleei), cypřišek hrachonosný (Chamaecyparis pisifera), jírovec osmimužný, bříza bradavičnatá s dřípatými listy, pěnišník americký (Rhododendron catawbiense), tsuga kanadská (Tsuga canadensis), dřezovec japonský (Gleditsia japonica), dřezovec trojtrný (Gleditsia triacanthos), podražec velkokvětý plodný (Aristolochia macrophylla), jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), smrk ajanský (Picea jezoensis), jedle kavkazká (Abies nordmanniana), liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), javor mléč (Acer platanoides) a borovice limba (Pinus cembra).
Na podzim roku 2008 byla ZOO Zlín navržena na přijetí do Unie botanických zahrad ČR. Unie sdružuje nejen botanické zahrady a arboreta České republiky, ale i zajímavé botanické sbírky. Rozlehlý zámecký pak, tropická hala Yucatan a geografické oblasti, které jsou doplněny rozmanitými botanickými exempláři, podmínky přijetí splňovaly.
Počet taxonů v roce 2008:
- Dřeviny: 380 druhů (+ cca 300 kultivarů), 168 rodů, 64 čeledí
- Trvalky: 421 druhů (+ cca 250 kultivarů), 223 rodů, 64 čeledí
- Letničky: 11 druhů, 10 rodů, 8 čeledí
- Vodní rostliny: 26 druhů, 21 rodů, 14 čeledí
- Mobilní a interiérová zeleň: 128 druhů, 90 rodů, 46 čeledí
- Tropická hala Yucatan: 196 druhů (+ cca 55 kultivarů), 109 rodů, 53 čeledí.
V roce 2010 také proběhla dendrologická měření významných stromů, u kterých byla měřena výška a obvod kmene (ve výčetní tloušťce 1,3m). Z naměřených veličin byl pomocí objemových tabulek pro jednotlivé dřeviny stanoven objem dřevní hmoty. Byl také vyhodnocen zdravotní stav, symptomy napadení a kvalita dřeva. U nejvýznamnějších stromů byl i odhadován jejich věk. Nejvyšším stromem areálu je smrk ztepilý (Picea abies), který dosahuje výšky 37 metrů a roste v dolní části zahrady. Nejobjemnější je buk lesní (Fagus silvatica) a dosahuje objemu přes 21 metrů krychlových bez kůry. Zajímavostí je porovnání naměřených veličin u nejcennějšího jehličnanu v areálu, pajehličníku přeslenitého (Sciadopitys verticillata). Podobné měření bylo provedeno před 30 lety a za tu dobu strom vyrostl o 1 metr a obvod ve výčetní tloušťce zvětšil o 44 centimetrů [8].
Zdroje:
- ZOOZlin.eu. 2023. Zámek Lešná. Dostupné online [28. 9. 2023] https://www.zoozlin.eu/zamek-lesna/
- Kudyznudy.cz. 2023. Zámek Lešná – pohádkový zámek ve Zlíně. Dostupné online [28. 9. 2023] https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zamek-lesna
- Wikipedie.cz 2023. Lešná (zámek, Zlín). Dostupné online [28. 9. 2023] https://cs.wikipedia.org/wiki/Lešná_(zámek,_Zlín)
- Wikipedie.cz 2023. Zoologická zahrada Zlín. Dostupné online [28. 9. 2023] https://cs.wikipedia.org/wiki/Zoologická_zahrada_Zlín
- Itras.cz. 2023. Zámek Lešná. Dostupné online [28. 9. 2023] https://itras.cz/zamek-lesna/
- Turistika.cz. 2023. Do Zoo Lešná na prohlídku zámku. Dostupné online [28. 9. 2023] https://www.turistika.cz/cestopisy/do-zoo-lesna-na-prohlidku-zamku/detail
- Napude.cz. 2023. Zámek Lešná ve zlínské zoo je útočištěm vrápenců i netopýrů. Dostupné online [28. 9. 2023] https://napude.sousednetopyr.cz/zamek-lesna-ve-zlinske-zoo-je-utocistem-vrapencu-i-netopyru/
- Cagašová, K. 2014. Historie, založení a současnost zámecké zahrady v Lešné. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci
- Botany.cz. 2023. ZOO a zámek Zlín Lešná. Dostupné online [26. 9. 2023]. https://botany.cz/cs/zlin-zoo/