Areál zámeckého parku a zahrady v Buchlovicích patří k nejvýznamnějším a nejzachovanějším v Čechách a na Moravě. Vzácnost historické zahrady spočívá zejména v dochování prvků italské barokní zahrady a ve velmi citlivém napojení přírodně krajinářského parku na pravidelnou část zahrady. Zámecká zahrada s parkem v Buchlovicích představují jedny z našich nejvýznamnějších památek tzv. historické zeleně, tvořící neoddělitelnou součást reprezentační architektury šlechtického sídla [1].
Stručná historie městečka Buchlovice
Dějiny Buchlovic sahají do dávné minulosti. Dokládají to archeologické a pozdější písemné prameny. Jejich údolím vedla důležitá spojnice z Brněnska na Slovácko, mající strategický význam nejen v období Velké Moravy. Ve středověku se tu nacházela celkem tři samostatná osídlení. První tvořil opevněný hospodářský dvůr s tvrzí, stojící v místech současné správy Lesů ČR. Druhé, Lhotku, bychom našli v místech kolem kostela sv. Martina a třetí se rozprostíralo proti proudu Bílého či Buchlovického potoka, v sousedství pozdějšího mlýna Helštýna. Časem se celky spojily. Vedle majetných gruntů vznikaly na místech vinných búd chudé chalupy z kamene a hlíny. Tak povstala dosud nejmalebnější buchlovická část Podvinohradí.
Na počátku byly Buchlovice nezávislým, dědičným lenním statkem. První zmínka pochází z listinného falsa, které se hlásí k roku 1202 a jmenuje jistého Smila z Buchlovic. Již roku 1270 jsou vzpomínáni bratři Jeroným a Ondřej z Buchlovic, roku 1324 Protiva a poté Slavibor, jež sídlili na tvrzi. V roce 1349 jsou uváděni bratři Ruprecht, Jarohněv a Stach, kteří si rozdělili své majetky, včetně Buchlovic. Jarohněvovi zůstal zdejší dvůr s několika lány, chalupami a krčmou. Toto předal v roce 1389 Petrovi z Kravař, jemuž prodala své věno Dorota, vdova po Stachovi. Ve stejných letech, pro velké dluhy, ztratil buchlovický dvůr, ve prospěch brněnského Žida Petra, jistý Jeroným. Další části obce v té době vlastnili Jaroslav a Herbort z Buchlovic, později Vilém z Kokor, Jakoubek ze Sobinova či Jakub Skřet, držící sedm a půl lánu polností. Po Petrovi z Kravař přešla část osady jeho potomkům, kteří ji i s tvrzí a kostelním patronátem předali Mikuláši z Domamyslic, sídlícímu tu asi od roku 1444. Jiné díly obce drželi Jeroným a Benedikt z Lideřovic či Erazim z Buchlovic.
Následnými majetkovými převody, v okruhu příslušníků vladyků Domamyslických, se nakonec dostaly jednotlivé díly vsi Jetřichovi Potštátskému z Prusinovic. Ten se stal většinovým majitelem Buchlovic. Jeho potomek Václav, jako téměř jediný držitel Buchlovic, prodal roku 1540 toto zboží Pavlovi ze Žerotína. Od této doby se stala obec trvalou součástí buchlovského hradního panství, s nímž sdílela stejné osudy. Jejich majiteli byli vladykové ze Zástřizl, baroni Petřvaldští a hrabata Berchtoldové. Po vybudování zámku počátkem 18. století jejich význam ještě vzrostl, neboť se staly rezidencí panského dominia.
Z urbáře panství se dovídáme, že v roce 1611 žilo v obci 111 obyvatel, z nichž 5 bylo láníků, 1 třičtvrtěláník, 18 půlláníků, 6 čtvrtláníků, 57 podsedníků, 22 půlpodsedníků a 2 mlynáři. Obyvatelé odváděli vrchnosti o svátcích sv. Jiří a sv. Václava 88 zlatých, krčmáři o sv. Martinu 3 zlaté, společně ročně pak 6 kop a 44 slepic, 50 kop a 30 kusů vajec, a to je neminula řada dalších pravidelných dávek, poplatků a povinností.
Ani válečné útrapy se Buchlovicím nevyhnuly. Ves trpěla v poslední třetině 15. století v období česko-uherských válek a roku 1605 byla vypálena Bočkajovci. Dotkly se jí nájezdy švédských vojsk v letech 1623 a 1645, Tatarů v roce 1663 a doslova českobratrskou ves násilná rekatolizace. Po třicetileté válce zde bylo napočítáno celkem 48 pustých usedlostí.
Významným datem pro Buchlovice je 20. květen 1805. Tehdy obdržely od císaře Františka II. statut městyse s právem konání čtyř výročních a čtyř dobytčích trhů. Označení městys bylo obci znovu vráceno na podzim 2006. V roce 1866 procházela obcí pruská vojska, přičemž zemřelo na choleru 161 osob. Ve stejném století bylo obyvatelstvo zasaženo i dvěma velkými požáry, které pohltily desítky většinou hliněných chalup krytých došky. Na frontách I. světové války zemřelo 69 buchlovických mužů a z německých vyhlazovacích táborů a věznic z období II. světové války se nevrátilo 11 občanů.
K velkému rozšíření Buchlovic došlo v 60. – 80. letech minulého století. Výstavba se zároveň dotkla i chatových oblastí na Smraďavce a na Trnávkách. Od 90. let se změnil především střed městyse doslova k nepoznání. On sám s překrásným okolím a pamětihodnostmi je každoročně vyhledáván velkým množstvím našich i zahraničních turistů [5].
(text: Bořek Žižlavský, místostarosta městyse Buchlovice)
Zámecká zahrada a park
Historie zámku navazuje na dějiny nedalekého hradu Buchlova, jehož majiteli byli Petřvaldští z Petřvaldu, který jako stará středověká pevnost se stal na konci 17. století pro šlechtu nepohodlným. V té době Jan Dětřich z Petřvaldu, postavil zámek pro svou manželku Eleonoru z Colonna-Felsu, původem z Itálie, pro kterou byl hrad příliš chladný [4].
Zahrada byla zakládána současně s výstavbou zámku od počátku 18. století. Nejstarší část v bezprostředním okolí zámku byla zbudována začátkem 18. století pro Jana Gerharda Petřvaldského podle projektu Domenica Martinelliho, který pak realizoval Mořic Grimm [2]. Svažující se terén od západu k východu si vynutil její terasovité uspořádání. Nejvýše položenou terasu zaujímalo zámecké nádvoří s kašnou ve tvaru kvadribolu a s obeliskem uprostřed. Terasy byly řazeny na průhledovou hlavní osu zahrady, která začínala konírnami horního zámku, procházela sallou terrenou hlavní budovy, pokračovala dále na východ přes parter k okrouhlému bazénu s hudebními putti a končila obeliskem[3].
Nejvýše položenou horní terasu zaujímalo zámecké nádvoří, jehož střed ovládala kašna ve tvaru kvadribolu s obeliskem uprostřed. Střední terase dominoval parter o dvou čtvercových polích. Hranice mezi druhou a třetí terasou byla tvořena potokem, který byl začleněn do kompozice zahrady. Protéká v příčné ose a je překlenován mostem, který přechází v monumentální schodiště. Zvýšený pravý břeh byl zpevněn balustrádou s vázami na pilířích. Následující nižší terasu akcentovala v hlavní ose vodní nádrž se čtyřmi sochami hudebních putti a kolem ní symetricky rozmístěnými vázami s maskami satyrů [3]. Zikmund Karel Petřvaldský dal zhotovit dekorativní tepané mříže mezi pilíři s putty a vázami, spojující rizality hlavní budovy a oddělující nádvoří od parku [1].
Hlavní osa dále pokračuje východním směrem k pylonu z roku 1794, který tvoří point de vue, a před kterým byly druhotně vztyčeny plastiky alegorií Šťastného lovu a Slávy (také se jim říká sochy Apollóna a Diany, obojí od Ignáce Lengelachera. Původně se nacházely v zámecké zahradě v Bzenci a do Buchlovic byly přeneseny roku 1928). Ještě v 18.století dotvořily a podtrhly zahradní kompozici stříhané formované solitéry a stěny ve francouzském stylu, které ji zejména pohledově ukončily. Došlo tak k velice citlivému využití pravidelné osové kompozice a výškové rozdílnosti terénu.
S nástupem Berchtoldů došlo postupně k podstatnému rozšíření zeleného areálu zámku ve druhé polovině 19.století [3]. Právě v této době byly od místních hospodářů vykoupeny polní a zahradní parcely jižně od stávající zahrady, na jejichž místě byl zřízen přírodně krajinářský park anglického typu podle plánů Josefa Lacowského, jehož nepravidelnou a živou kompozici tvořily travnaté plochy s citlivě umístěnými skupinami jehličnatých a listnatých stromů [3,4]. Tato krajinářská část parku se skládá z horní a dolní části rozdělené vodním kanálem. Zatímco menší horní část navazuje na levou stranu zámku a tvoří v podstatě jeden ústřední, protáhlý palouk s okružní pěšinou a odpočívadlem, spodní část anglického parku navazuje na hlavní podzámecký parter a obsahuje několik větších i menších palouků, kde jsou volně a přirozeně rozmístěny solitéry i porosty dřevin. V letech 1867–1910 se tato dolní přírodně krajinářská část rozšířila až k silnici a byla opatřena novou vrátnicí s vjezdem a vchody. Celková rozloha zahrady a parku dosáhla výměry 18,8 ha.
Základ dendrologické hodnoty parku položil humanista dr. Leopold I. Berchtold. Mimořádně intenzívní zájem o výsadbu exotických a vzácných dřevin, jejichž semena a sazenice vozil ze svých cest po světě, projevoval botanik dr. Bedřich Berchtold, Leopoldův bratr. Na obohacení zámeckého „arboreta“ se podílel také Zikmund II. Berchtold, lesnický a zemědělský odborník [3].
Poslední úpravou prošla buchlovická zámecká zahrada v rámci stavebních úprav zámku kolem roku 1900. Příklon k obnově barokního parteru začal patrně už za vlády hraběte Zikmunda II. Berchtolda. Naplno se obnova původní barokní zahrady rozběhla až v roce 1902. Iniciátor razantní úpravy, hrabě Leopold II. Berchtold, se na proměnu areálu velice dobře teoreticky připravil, neboť se dochovala jeho korespondence s aristokratickými vlastníky zahrad v okolí Říma, teoretické zahradnické spisy i nasbírané fotografie několika italských zahrad.
Kromě obnovení parterů i barokní osy v bezprostřední blízkosti zámku se počítalo i s „barokním“ rozmístěním soch. Místní kameníci pak dodali větší počet váz a mramorových lavic, vytvořených vesměs podle návrhů autora přestavby zámku Dominika Feye. Právě v této etapě byly dokončeny zbývající terasové balustrády, pergola vedle zámku, či přesun koníren z předpolí zámku do zadní části zahradního areálu. Na architektonizaci sadových úprav se podíleli jak samotný Dominik Fey, tak i profesor Bedřich Henne z Lednice a Josef Valík, od roku 1912 ředitel sadů Berchtoldova velkostatku v Buchlovicích a dlouholetý předseda Zemské ústřední jednoty zahradníků pro markrabství moravské [4].
Rozhodující význam pro udržení architektonických a biologických hodnot zámeckého parku mělo po roce 1945 zabezpečení odborné údržby a obnovy. V prvních poválečných letech zde působil Josef Rublič, generální inspektor zahrad při Národní kulturní komisi. Později tuto činnost v Buchlovicích vykonávali Ing. Dr. Otmar Průša a po něm ing. Zdeněk Horsák. Od r. 1944 do r. 1978 vedl údržbu a obnovu parku zahradnický mistr Miroslav Vlášek a dále až do současnosti syn ing. Pavel Vlášek. Po roce 1958 byla zajišťována postupná biologická a kompoziční obnova, včetně nových výsadeb sortimentů dřevin.
V parku byly založeny sortimentální sbírky rododendronů a obnoveny sbírky kbelíkových dekoračních rostlin [3]. Od roku 1982 je v areálu parku pořádána v prázdninových měsících výstava fuchsií ze sbírky uchovávané v počtu 1200 druhů a odrůd v zahradnictví Státního zámku Buchlovice [4].
Součástí areálu zámku Buchlovice je Záchranná stanice volně žijících živočichů Buchlovice. Byla zde zřízena trvalá expozice zdravých, ale také handikepovaných živočichů, především ptáků. Stanice usiluje o uzdravení zraněných živočichů a o jejich následné vypuštění do přírody. Park oživuje také množství soch. [1].
Dřeviny parku v Buchlovicích
V obou přírodně krajinářských partiích je možno nalézt asi 57 jehličnanů a 127 listnáčů a celkově až 400 variet jednotlivých dřevin [3,4]. Z jehličnanů jsou nejrozmanitěji zastoupeny smrky – smrk ztepilý (Picea abies) var. ´Cupressina´, ´Inversa´,´Viminalis´, smrk východní (P. orientalis), smrk pichlavý (P. pungens) var. ´Glauca Procumbens´, atd., dále se zde nachází množství zeravů, jedlí, cypříšků, borovic, metasekvojí, jalovců a dřínů. Nejcennější dřevinou parku je v naší republice vzácně rostoucí tisovec vystoupavý (Taxodium ascendens), dosahující výšky přes 14 m. Z početné skupiny listnáčů patří k pozoruhodným sloupovitý trnovník (Robinia pseudoacacia) var. ´Pyramidalis´), obrovský jerlín japonský a jeho převislá forma (Sophora japonica) var. ´Pendula´), šácholan přišpičatělý (Magnolia acuminata), břestovec, stříhanolistá bříza (Betula verrucosa) var. ´Laciniata´, ořechovec, dále pak množství buků (zejména pak mohutná varieta Fagus sylvatica ´Pendula´), jasanů, javorů. Z významnějších keřů stojí za zmínku jirovec malokvětý (Aesculus parviflora), mnoho druhů dřišťálů, zimostrázů, sazaník, žlutopetsrou svídu či bohatý sortiment rododendronů [3].
Zdroje:
- Kudyznudy.cz. 2023. Zámecký park Buchlovice. Dostupné online [26. 9. 2023]. https://www.kudyznudy.cz/aktivity/zamecky-park-buchlovice
- Turistika.cz. 2023. Buchlovice – zámecký park. Dostupné online [26. 9. 2023]. https://www.turistika.cz/mista/buchlovice-zmeck-park/detail
- Hrady.cz. 2023. Buchlovice. Dostupné online [26. 9. 2023]. https://www.hrady.cz/zamek-buchlovice-uherske-hradiste/texty?tid=7537
- Hejdová, D. 2011. Dendrologický průvodce zámeckým parkem v Buchlovicích. Diplomová práce. Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
- Fotodoma.cz. 2023. Buchlovice. Dostupné online [26. 9. 2023]. http://www.fotodoma.cz/ceska-republika/kraj-zlinsky/okres-uherske-hradiste/buchlovice/