Fytocenologie: Svaz Alnion glutinosae Malcuit 1929: Thelypterido palustris-Alnetum glutinosae Klika 1940, Carici elongatae-Alnetum glutinosae Schwickerath 1933, Carici acutiformis-Alnetum glutinosae Scamoni 1935
Lesnická typologie: 1T Březová olšina (1 – bezkolencová, 2 – ostřicová, 3 – slatinná, 4 – vátých písků), 1G Vrbová olšina (2 – mokřadní, 3 – iniciální stadia, 4 – přechodná s jasanem)
Struktura a druhové složení
Světlé porosty olše lepkavé (Alnus glutinosa), místy se slabou příměsí břízy pýřité (Betula pubescens). V keřovém patře se vyskytují Frangula alnus, Rubus idaeus, Salix aurita, S. cinerea, Sorbus aucuparia, případně také Prunus padus subsp. padus a v chladnějších polohách i Picea abies. V některých porostech je vytvořen kopečkovitý mikroreliéf, který podmiňuje diferenciaci bylinného patra.
Na vyvýšeninách se vyskytují relativně suchomilné druhy (např. Athyrium filix-femina, Chaerophyllum hirsutum, Dryopteris carthusiana a Impatiens noli-tangere), zatímco ve sníženinách, které jsou aspoň na jaře zaplaveny vodou, rostou vysoké ostřice (Carex acutiformis, C. elata, C. elongata, C. riparia, C. vesicaria aj.) a další bahenní nebo vodní rostliny (Calamagrostis canescens, Caltha palustris, Deschampsia cespitosa, Galium palustre s. l., Iris pseudacorus, Lemna minor, Lycopus europaeus, Lysimachia vulgaris, Peucedanum palustre, Scirpus sylvaticus, Viola palustris aj.).
Na oligotrofních půdách převažují acidofilní druhy (Calamagrostis canescens, Carex elongata, Peucedanum palustre, Potentilla palustris, Viola palustris aj.), zatímco na mezotrofních až eutrofních půdách dominuje Carex acutiformis nebo C. riparia. Trsnaté ostřice často tvoří nápadné bulty. Na rozdíl od olšin na svahových prameništích nebo olšin v zaplavovaných nivách potoků a řek se v mokřadních olšinách téměř nevyskytují druhy mezofilních listnatých lesů. Časté jsou acidofilní rašeliništní mechy Polytrichum commune, Sphagnum palustre a S. squarrosum, vyskytují se však i další vlhkomilné mechy, jako jsou Brachythecium rivulare, Calliergonella cuspidata, Plagiomnium affine, P. undulatum a Plagiothecium denticulatum.
Ekologie
Mokřadní olšiny se vyskytují v zamokřených terénních sníženinách na plošinách a v širokých říčních nivách, pramenných pánvích, na zbahnělých okrajích rybníků a polohách pod jejich hrázemi, na lesních močálech a v úvalech řek, převážně v nížinách a pahorkatinách mezi 150 a 400 m n. m., vzácněji i v podhorských oblastech. Voda po většinu roku stagnuje v úrovni půdního povrchu nebo jej dlouhodobě přeplavuje.
Půdy jsou nedostatečně provzdušněné, mokré až zbahnělé, s vrstvou slatiny nebo náslatě. V nivách dolních toků řek, kde dochází k usazování bahna při záplavách, se mokřadní olšiny nevyskytují. V sukcesi vegetace navazují mokřadní olšiny často na mokřadní vrbiny.
Rozšíření
Roztroušeně po celém území České republiky kromě suchých nížin a pahorkatin a vyšších horských oblastí, hojněji zejména na Chebsku, Karlovarsku, v Brdech, jihočeských pánvích, na Českomoravské vrchovině, v České tabuli, na Moravě ve středním Pomoraví (Středomoravská niva), na Hodonínsku (Ratíškovská pahorkatina) a Ostravsku (Ostravská pánev).
Zdroj: Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.