Zaniklé dráhy na Hané

Lokální dráhy na Hané mají jedno společné, byly vybudovány za účelem přepravy zemědělských produktů – hlavně cukrové řepy – a nebo průmyslových výrobků, jako to bylo v případě morkovické dráhy proutěné zboží. Přeprava osob se k tomu přidružila tak nějak mimoděk později. Na konci minulého století s nástupem individuální automobilové dopravy prošly dráhy drtivou krizí. Dráha do Tovačova to ustála ve smyslu, že nebyla zrušena, a v současnosti se zde vlaky občas projedou. Dráha do Morkovic je po smrti a radost z toho mohou mít už jen cyklisté.

Dráha Kojetín – Tovačov

Železniční trať Kojetín – Tovačov je jednokolejná regionální dráha, která odbočuje v Kojetíně od hlavní tratě Brno – Přerov a končí v Tovačově. Provoz na trati byl zahájen v roce 1895. V roce 1981 byla zastavena osobní doprava a trať později přestala být uváděna v jízdním řádu pro cestující. Nyní se trať využívá pro manipulační jízdy a pro zvláštní vlaky, příležitostně i pro nákladní vlaky se štěrkem. V posledním značení byla označena jako trať 304 [1]. Trať vychází ze stanice Kojetín a pokračuje přes Uhřičice-obec (zas.), Uhřičice (zas.), Lobodice (zas.), Oplocany (zas.) do stanice Tovačov [2].

První pokusy o napojení města Tovačova na rychle se rozvíjející železniční síť tehdejšího Rakousko-Uherska byly zaznamenány v roce 1867, kdy byla připravována výstavba trati z Nezamyslic do Olomouce a prostějovští radní požadovali její trasování právě přes Tovačov. Trasa této trati však byla později změněna a ani řada pozdějších pokusů o spojení Tovačova se světem prostřednictvím kolejí nebyla úspěšná [7].

Roku 1887 zakoupil tovačovský velkostatek a zámek za 2 700 000 zlatých David Guttmann, spolumajitel dolů a železáren na Ostravsku a zdejší zámek učinil svým novým venkovským sídlem. V této souvislosti zkoumal možnosti železničního připojení do města, kde byly soustředěny jeho nové obchodní aktivity [6].

Místní dráha Kojetín-Tovačov byla vystavěna společností Severní Dráhy císaře Ferdinanda (KFNB), za nemalého finančního i politického přispění rytíře Davida Guttmanna, majitele cukrovaru v Tovačově-Anníně, který potřeboval zajistit kvalitní a velkokapacitní dopravu uhlí ze svých dolů na Ostravsku a surovin pro výrobu i odvoz hotových cukrovarnických výrobků. V dubnu roku 1894 byla pod hlavičkou KFNB slavnostně zahájena stavba trati a první vlak, který projel celou trať z Kojetína do Tovačova, se na svou cestu z vydal již 1. září 1895 (složen byl z třínápravové „lokálkové“ parní lokomotivy, jednoho osobního a jednoho nákladního vozu). Pravidelný provoz na trati pak byl zahájen 1. října 1895 a už následujícího roku bylo po trati přepraveno přes 3000 vozových zásilek nákladu [5].

O napojení města Tovačova na  železnici se uvažovalo i v jiných projektech ze 70. let 19. století. Prvním byl návrh na vedení trati po trase Jihlava – Velké Meziříčí – Křižanov – Plumlov – Prostějov – Tovačov – Přerov z roku 1871. Druhým projektem byla v roce 1872 uvažovaná stavba železnice spojující Litovel – Drahanovice – Olšany – Dub nad Moravou – Tovačov – Kroměříž – Zdounky – Kyjov – Hodonín. V 80. letech potom přišlo město Přerov s plánem stavby tratě přes Troubky a Tovačov a dále přes Kralice na Hané do Prostějova. Všechny uvedené návrhy ovšem skončily jen ve fázi počátečních dílčích příprav. Praktické realizace se tak nikdy nedočkaly [6].

V Kojetíně se napojovala na hlavní trať Brno – Přerov, vybudovanou dříve toutéž společností. V Tovačově na ni navazovala 1 km dlouhá vlečka do cukrovaru. V roce 1906 přešla dráha do majetku Rakouských státních dráh (kkStB). Jak v předválečném, tak v meziválečném období převažovala nákladní doprava nad osobní. Osobní doprava rostla v průběhu let z dvou na 3–4, ve 30. letech až na 9. párů osobních vlaků denně. Nejvýznamnějším dopravcem v předválečném i meziválečném období byly jednoznačně podniky původního Guttmannovského velkostatku, ložilo se ale také na nákladišti v Lobodicích. Převážela se zejména řepa a řízky do cukrovaru v Tovačově.

Největší rozmach trati se dostavil v poválečném období. Zvýšila se nákladní doprava díky převozu štěrku, který se začal těžit na původním místě obce Skašov [2]. Do štěrkoven byla roku 1952 postavena vlečka v délce asi 3 km, která odbočuje z tovačovské trati za zastávkou v Lobodicích. Na místě původního Guttmannovského cukrovaru vznikl podnik vyrábějící stavební materiál a prefabrikáty – PREFA, v Lobodicích pak podnik BETONIKA (později také PREFA), kde se vyráběly betonové dílce a roury.

Přímo vedle vlečky štěrkoven na území bývalého Skašova pak byl postaven závod Dopravní stavby, kde se vyráběly pásové dopravníky, mostní konstrukce a těžké stroje. Všechny tyto podniky zajišťovaly nákladním vlakům na trati Kojetín – Tovačov slušné vytížení [5,7]. Osobní doprava dosáhla v 60. letech svého maxima, 10 párů vlaků za den. S rozvojem silniční dopravy však začínala osobní vlaková doprava na této trati ztrácet na významu. Hlavním problémem byla špatná spojnice Tovačova s centry na Hané – Přerovem, Prostějovem a Olomoucí. Osobní doprava byla zastavena dne 30. 5. 1981. Do současnosti zůstala zachována nákladní doprava na trati, zejména pro potřeby štěrkovny a pískovny Skašov [2].

Od roku 2007 však na trať vypravuje mimořádné osobní vlaky spolek Kroměřížská dráha (KMD, z.s.), a to minimálně při už tradičních příležitostech – podzimím výlovu Hradeckého rybníka, prosincové akci Vánoce na zámku Tovačov, ale hlavně o letních prázdninách, kdy na trať každou sobotu vyjíždějí spoje Hanáckého léta na kolejích [3].

Dráha Nezamyslice – Morkovice

Železniční trať Nezamyslice – Morkovice v Olomouckém kraji a Zlínském kraji byla lokální železnice o délce 12 km, na které byla v roce 1998 ukončena veškerá osobní doprava. Nákladní doprava byla na této trati ukončena ještě dříve. Jednalo se o dráhu regionální. Dráha je v současné době zčásti nahrazena cyklostezkou. V posledním značení byla označena jako trať 302 [8]. Trať vycházela ze stanice Nezamyslice, ležící na hlavní trati Brno – Přerov, pokračovala přes Těšice (zas.), Tišín (zas.), Koválovice-Osičany (zas.), Prasklice (zas.), Uhřice u Kroměříže (zas.) a končila ve stanici Morkovice [2].

Okolí Morkovic na Hané je známé svými košíkáři. Výrobky z proutí se tam vyráběly už v první polovině 18. století. Nejdříve v malém, později už v rámci cechu. Na přelomu 19.a 20. století začali vyvážet svoje zboží až do Spojených států. Logistiku samozřejmě řešili dlouhá léta. Povozy to bylo na trhy daleko a drahou by se přeprava košů zrychlila. V roce 1906 se ustanovilo konsorcium pro stavbu místní dráhy, tahounem projektu byl morkovický kaplan páter Antonín Přecechtěl. Rakouské úřady nastavily jasná pravidla, podnik musí být akciovou společností a dráha nesmí být kratší 12 kilometrů. A tak se také stalo, stavební délka trati dosahovala 12,12 km [9].

Dne 17.5.1906 bylo uděleno povolení a započalo vyměřování a vyjednávání s majiteli pozemků. Na jaře roku 1908 byla započata stavba [11]. Trať byla uvedena do provozu dne 30. 11. 1909. Projekt na prodloužení trati až do 5 km vzdálených Zborovic, kde již byla vystavěna železnice z Kroměříže, se nikdy neuskutečnil. V nákladní přepravě se na ní vozily zejména zemědělské produkty. Osobní doprava byla zastoupena od začátku dvěma páry smíšených vlaků za den. S příchodem krize na přelomu 30. let byla osobní doprava vyměněna za autobusovou [2]. Zajímavostí je, že dlouhá léta zůstala soukromou, a to až do 1. srpna 1947. Teprve tehdy spadla do rukou Československých státních drah [9].

Po válce byla trať znárodněna a začalo postupné navyšovaní počtů vlaků. V roce 1949 jezdilo na dráze 6 párů vlaků, v 50. letech 8 párů a v 80. letech až 10 párů vlaků denně. Po roce 1989 však dochází k redukci spojů a nákladní dopravy [2]. Zlom nastal v devadesátých letech 20. století. Tehdejší vedení ČSD dostalo za úkol šetřit a jako první to odnesly malé lokálky. Nejprve byl zastaven provoz o víkendech a nakonec se přestalo jezdit vůbec [9]. Definitivně na trati byla zastavena doprava 23. 1. 1998. Jako hlavní důvod se uvádí výrazný pokles cestujících a špatný technický stav tělesa. Nahradila ji pravidelná autobusová doprava v rozsahu čtyř, později pěti párů za den. Než byla v roce 2005 oficiálně zrušena, sloužila k příležitostnému odstavení vlakových souprav.

Po zastavení pravidelné dopravy začala trať sloužit pro odstavování správkových vozů. Tuto etapu využití ale záhy ukončila kuriózní nehoda, ke která došlo 25. dubna 1998 nedaleko zastávky Uhřice u Kroměříže. Vlivem rozkrádání kovových součástí i nedostatečného zajištění se uvolnila jedna z kolon vozů a pomalu se rozjela směrem na Nezamyslice. Cestou narážela do dalších, což nakonec vedlo k rozsáhlému vykolejení. Nepoužívaná trať začala velmi rychle chátrat. Za pár let byla zcela pohlcena náletovou vegetací. Objevily se i případy krádeží kolejnic [10].

K formálnímu zrušení dráhy došlo rozhodnutím Ministerstva dopravy ČR dne 11. 12. 2005 [10]. Od roku 2006 se začalo plánovat vybudovaní cyklostezky. V roce 2009 byly vytrhány koleje, které ještě na trati zbyly (část kolejiště již byla rozkradena) [7]. Stavba začala cyklostezky začala v roce 2011, slavnostně otevřena byla 5. 5. 2012. Celkové náklady na stavbu přesáhly 26 mil. Kč [2].

Do dnešní doby se z celé trati zachovalo několik objektů z původní železnice a řada z nich je v pozoruhodně zachovaném stavu. Všechny umělé stavby, ocelové nebo kamenné mosty, jsou vzorně opraveny, podél dráhy se dokonce nachází většina betonových hektometrovníků. Jednoduché čekárny na zastávkách vzaly za své, tedy kromě Prasklic, kde je zděná budova zastávky opravená. Nádražní budovy uprostřed tratě (Tištín a Koválovice-Osíčany) se dochovaly, stavby na obou koncích (Nezamyslice, Morkovice) již ale neexistují [9].

Zdroje:

1. Wikipedia.org – Železniční trať Kojetín–Tovačov
2. Jandík, M. 2018. Zaniklé železniční tratě na území Moravy. Univerzita Palackého v Olomouci. Přírodovědecká fakulta. BP. Olomouc.
3. Stránky o místní dráze Kojetín – Tovačov!
4. https://www.kolmix.cz/tovacovka/
5. Hrady.cz – Trať 334 Kojetín – Tovačov
6. Město Bohumín – 3.12.2010 – 115. výročí vzniku železniční dráhy Kojetín – Tovačov
7. Geocashing.com – Tovačovka
8. Wikipedia.org – Železniční trať Nezamyslice–Morkovice
9. IDNES.cz – ZANIKLÉ TRATĚ: Morkovička pomáhala převážet proutěné koše z Hané až do USA
10. Stránky přátel železnic – Definitivní zánik místní dráhy Nezamyslice – Morkovice
11. Poledníček, R. 2010. Systém železničních tratí v okrese Prostějov. Univerzita Palackého v Olomouci. Přírodovědecká fakulta. BP. Olomouc.