Železniční trať Frýdlant nad Ostravicí – Ostravice – Bílá byla jednokolejná regionální trať o délce 19,9 km. Provoz na trati byl zahájen dne 16. srpna 1908, provozovatelem byla společnost Místní dráha Frýdlant – Bílá. Dráha sloužila k dopravě dřeva i osob jak v soukromém vlastnictví, tak i po zestátnění v říjnu roku 1945. Provoz na úseku trati Ostravice – Bílá byl zrušen 11. ledna 1965 v důsledku výstavby vodní nádrže Šance. Dnešní délka zbytku trati z Frýdlantu nad Ostravicí do Ostravice činí 6,3 km, označena je jako trať 323 [1].
Historie dráhy Frýdlant nad Ostravicí – Bílá
Původním smyslem výstavby železniční tratě ve složitém horském terénu kolem údolí řeky Ostravice bylo usnadnění a zrychlení dopravy vytěženého dřeva ze vzdálených hraničních oblastí beskydských lesů, z tzv. zadních hor. Zadní hory poskytovaly nemalý zdroj dřeva pro fungování tehdy již upadajících provozů železáren ve Frýdlantu nad Ostravicí, Čeladné, Bašce a Frýdku. Do té doby se dřevo do železáren kolem středních a horních poloh toku řeky Ostravice splavovalo po řece, což bylo velmi náročné finančně a časově, nemluvě o mnohem menší efektivitě než po železnici. Za iniciativou výstavby železnice do hor stál majoritní vlastník lesů v moravské části Beskyd, tedy Olomoucké arcibiskupství, v menší míře pak majoritní vlastník lesů ve slezské části Beskyd – Těšínská komora, potažmo Habsburkové [3].
První úvahy o trati byly docela smělé, uvažovalo se o trase až na Slovensko. Reálné možnosti vedly k vypracování projektu nazvanému Beskydská místní dráha, který byl schválen ministerstvem železnic v březnu 1906. Koncesionáři dráhy byli Msgre. Julian Roska, ředitel velkostatku v Kroměříži, Dr. Cyril Seifert, ředitel velkostatku v Napajedlech a Josef Cikrt, ředitel arcibiskupských železáren. Ve dnech 13. – 15. května 1906 se konaly pochůzky a vytýčení trati, práce pak pokračovaly rychle. Na stavbě bylo zaměstnáno okolo 500 lidí. Dělníci byli ubytováni v deseti dřevěných barácích, sami se označovali „barabi“, což je výraz odvozený od německého „Bahnarbeiter“ – dělník pracující na výstavbě dráhy [4].
Investorem a provozovatelem trati Frýdlant nad Ostravicí – Bílá byla soukromá společnost Místní dráha Frýdlant – Bílá (FBD) [2]. Samotnou stavbu provedla v letech 1907 až 1908 stavební firma A. Samohrda z Brna a její stavba trvala díky nepříznivým klimatickým podmínkám i náročnému trasování trati celé dva roky. Pravidelný provoz na dráze byl zahájen dne 6. srpna 1908. Dráha byla určena pro svoz dřeva z beskydských lesů a občasnou osobní dopravu. Postupem času ale začal narůstat počet přepravených lidí, kteří stále častěji vyhledávali rekreaci v Beskydech. Už v roce 1912 dosáhl počet vypravovaných vlaků čtyři za den. Ve 30. letech dosáhl počet spojů k šesti motorovým vlakům denně [3]. V roce 1928 byl zaveden motorový provoz s jedním vlečkovým vozem. Prodloužením koleje ve stanici Bílá před hotel v roce 1932 dosáhla provozní délka 19,857 km. Krátkodobě byl provoz trati narušen přechodem fronty v květnu 1945. V říjnu roku 1945 byla Místní dráha Frýdlant – Bílá zestátněna [4].
Po druhé světové válce se provoz na trati neustále zvyšoval a do konečné stanice v Bílé jezdily dokonce přímé speciální rekreační rychlíky z Prahy. Na přelomu 50. a 60. let představoval provoz 12 párů vlaků denně. V roce 1964, tedy 1 rok před tím, než byl provoz dráhy ukončen, jezdilo až 14 párů vlaků denně a celkový počet činil přibližně 700 000 cestujících za rok. Turisté mohli tehdy vystoupit na šesti nádražích a zastávkách. Železnice ovšem fungovala jen do 11. ledna 1965 [3].
Zrušení úseku Ostravice – Bílá
Důvodem k zániku nebyl nezájem nebo málo cestujících, ale stavba vodní nádrže Šance, která vznikla z potřeby zajištění vody pro mohutně se rozvíjející se Ostravsko. S posledním vlakem se toho času loučili nejen místní lidé, ale i turisté a milovníci železnice. Vlak vezl nápis „Už je to tak, vezem do Bílé poslední vlak“ [3]. Na opuštěné části trati zanikla zastávka Ostravice – Mazák, pod hladinou přehrady zmizely zastávky a nákladiště Řečica, Růžanec, Staré Hamry zastávka a železniční stanice Staré Hamry. Do dnešní doby zůstala prakticky bez újmy opuštěná koncová stanice v Bílé spolu s původní výtopnou (nedaleko stanice v Bílé bylo koncové depo více než 7 km dlouhé úzkokolejné lesní železnice o rozchodu 700 mm, která byla zrušena až v roce 1947) [2].
Na zrušeném úseku trati se dodnes zachovaly dlouhé úseky původního železničního náspu, kamenné opěrné zídky a několik kamenných mostků. V Bílé doposud stojí i původní nádraží – konečná zastávka tratě [2]. Terénní náznaky po železničním tělese zůstaly například v Ostravici u místní části Ujmiska. U soutoku řek Bílé a Černé trať pravým obloukem přechází k bývalému mostu přes říčku Bílou. Na nádraží v Ostravici pak starou trať připomíná kolej, jež ukazuje směr, jakým tehdy vyráželi naši předci na hory nebo za prací a stále narůstající turistikou [3].
Původně bylo prosazováno zrušení celé dráhy z Frýdlantu, nakonec bylo vzhledem k rozvoji cestovního ruchu rozhodnuto o zachování trati do Ostravice. Dráha obestavěná objekty frýdlantských průmyslových závodů a vjezd do stanice Frýdlant zůstaly zachovány dodnes. V červnu roku 1997 byl zveřejněn plán tratí bezprostředně ohrožených zrušením provozu, kde byla zahrnuta i trať Frýdlant n. O. – Ostravice z důvodu špatného technického stavu a nevýdělečnosti. Přitom bylo současně připouštěno, že tyto tratě jsou nepostradatelné pro zajištění dopravní obslužnosti i k rozvoji cestovního ruchu. Krátce nato v červenci 1997 přišly ničivé povodně a prvotní informace z ministerstva dopravy a spojů připouštěly možnost, že na zničených tratích již provoz nebude obnoven. Nicméně se tyto předpovědi nenaplnily a vlak jezdí údolím Ostravice doposud [4].
Velmi pěkný článek o historii zatopených míst v údolí Ostravice je zde.
Zdroje: