Historický vývoj obyvatelstva na Moravě

Od osídlení

Území Moravy svými přírodními podmínkami a geografickou polohou mělo velmi příznivé podmínky pro vznik sídel a to již v předhistorickém a ranně historickém období. Nejstarší osídlení bylo soustředěno většinou ve sníženinách, v oblastech sprašových, řidčeji na vyvýšeninách do 300 m výšky. Území českých zemí bylo osídleno loveckým obyvatelstvem již před 100 tisíci lety.

Souvislejší osídlení je známo z paleolitu. V období staršího a středního paleolitu (asi před 300 tis. až 70 tis. lety př. n.  l.) byla osídlena lesostepní oblast jižní Moravy a oblast Moravského krasu obyvatelstvem živícím se sběrem a lovem.  Nejstarší paleolitická sídla známe z Předmostí u Přerova, Kůlny u Sloupu, z okolí Hranic a Štramberka.

V období mladšího paleolitu (asi 70 tis. až 14 tis.let př. n.  l.) a mezolitu (13 tis.–8 tis. let př. n.  l.) je území jižní Moravy osídleno již hustěji (Mladeč, Pavlov, Věstonice, Staré Město u Uherského Hradiště a další sídla).

V neolitu (před 6 tis.–4 tis. lety př. n. I.) se osídlené území rozšířilo až na jižní hranici země, na severu sahalo až k úpatí Jeseníku, na východě k Bílým Karpatům. Přírodní podmínky umožnily původně loveckému obyvatelstvu rozvoj výrobního hospodářství, pěstování obilovin, chov dobytka, ale též budování stabilnějších sídlišť. Významnější sídla ležela v oblasti Olomouce, pod Pavlovskými vrchy a v okolí Znojma. Před 5 tis.–4 tis. lety př. n. l. vznikají již trvale osídleny zemědělské vsi. Obyvatelstvo se věnuje intenzivnímu výrobnímu hospodářství.

V období 2 tis. až 700 let př. n. l. se již výrazně projevuje zemědělské osídlení. Již od pravěku bylo území našich zemí cílem občasných migrací a to jak z jihovýchodu, tak ze západu a severu, a to tím spíše, že se zde setkávaly prastaré dálkové cesty. Všechny migrace procházející přes Moravu silně působily nejen na kulturní úroveň původního obyvatelstva, ale ovlivnili i hospodářskou strukturu a demografické složení původního obyvatelstva.

V laténské době (5. až 3. stol. př. n. l.) pronikají na území Moravy Keltové, kteří budují na strategických místech, podél vodních toků opevněná hradiště městského charakteru – opida, která se stala středisky obchodu a řemesel.  Známá jsou jsou oppida Staré Hradisko na Moravě, Hostýn aj. Keltská sídliště jsou známá např. u Maloměřic (nyní součást Brna), Jiříkovic, Slavkova u Brna, Ivančic na Hané a další. Keltské osídlení na Moravě však končí brzy po polovině posledního století př. n. l.

Po zániku keltské společnosti u nás, způsobené pronikáním barbarů do střední Evropy a expanzí říše římské k Rýnu a Dunaji, ocitla se Morava téměř na 4. stol. v sousedství římského impéria a antické civilizace. Tato poměrně klidná období vývoje byla v 2. stol. n. l. narušena markomanskými válkami a ukončena ve 4. stol. vpádem cizích etnických skupin východního původu. Potom nastala doba velkého neklidu — období stěhování národů, které trvalo pouze dvě století, ale výrazně proměnilo etnické uspořádání Evropy a její sídelní strukturu.

Rovněž Moravu zasáhlo mnoho migračních vln (zejména Hunové, Langobardi), které však neovlivnily ráz dalšího osídlení našeho území. Doba stěhování národů má však nemalý význam z hlediska našich dějin. (Nejstarší osídlení Moravy je podrobně popsáno ve 3. díle Vlastivědy moravské — Pravěké dějiny Moravy, Brno 1993.). Předpokládá se, že koncem tohoto století se počaly nížinné oblasti našeho území osídlovat slovanským etnikem z východu a jihovýchodu Evropy.

Ačkoliv pronikání slovanských kmenů do střední Evropy lze doložit již od 2. stol. n. l. Naše země v té době byla poměrně hustě osídlena, a to nejvíce v nejúrodnějších, nížinných oblastech Moravy a Dyje (např. okolí Brna a Uherského Hradiště). Slovanské osady byly zakládány nejen v nížinatých oblastech poblíž vodních toků, ale též na vyvýšeninách. Výrazným rysem slovanského osídlení jsou hrazená sídliště např. Mikulčice.

V následujícím století se slovanské osídlení postupně spojuje a v 8.–9. stol. leželo asi na území Moravy středisko Velkomoravské říše, která sahala daleko k severu, jihu i východu. Rozvoj zemědělství, řemeslné výroby, těžby a zpracování kovů, ale i rozvíjející se obchod, rozšiřují osídlení do podhorských oblastí a lesů.

Vedle venkovských sídel nabývají většího významu v 10. stol. vznikající města. Hospodářský rozvoj, ale i politický vývoj značně ovlivňují v 11. a 12. stol. sídelní strukturu. Na strategických místech vznikají hrady, zakládají se kláštery (Rajhrad, Klášterní Hradsko). V 2. pol. 13. stol. nastává rozvoj královských měst a měst hornických. Nová města vznikají také v oblastech těžby rud, podhradí, ale též z původních vsí, a z podhradních sídlišť. Při obchodních stezkách a brodech pak vznikají trhové vsi. Osídlení je poměrné husté. Města jsou ohnisky osídlení. Nově vznikající města jsou charakterizována rozsáhlým tržištěm, ulicemi vybíhajícími z náměstí, pravidelným půdorysem šachovnicového uspořádání.

Dochází k velkým změnám v hospodářské a sociální struktuře a osídlení se rozšiřuje do okrajových pohraničních území. Ekonomické změny nesou sebou i zvýšené požadavky na pracovní sílu, roste přistěhovalectví, hlavně germánských kmenů. Tato migrační vina však působí negativně v oblasti společenského, hlavně etnického soužití.

Intenzivnější využívání přírodního bohatství země (hlavně těžby nerostů), zvyšující se efektivnost zemědělské výroby, měly za následek vzrůstající potřeby následného zpracovávání, potřebu nových řemesel a průmyslového zpracovávání výrobků. Již od 14. stol. bylo využíváno vodní síly k řemeslné výrobě. V 15. a 16. stol. nastává velký rozvoj domácího průmyslu (textilní, tkalcovství aj.) pronikajícího z měst do venkovských obcí. V 15. stol. hrady, tvrze a klášterní areály postavené v 11. a 12. stol. byly často přestavovány na rozsáhlé zámky.

Rychlým rozvojem hornictví, řemesel a velkostatkářského podnikání je charakterizováno 16. století. Přes častá povstání a epidemie rostou nová města s řadou privilegií a počet obyvatelstva se pomalu zvyšuje.

Zlom v hospodářských poměrech a ve struktuře osídlení znamenala třicetiletá válka. Četná města a vesnice byly zničeny a mnohé z nich již nebyly obnoveny. Pomalejším růstem obyvatelstva je poznamenána druhá polovina 17. stol. a počátek 18. stol. V této době se mění celá hospodářská struktura země provázená změnami v ekonomické, sociální ale i v demografické struktuře obyvatel.

V 18. stol. opět oživuje hospodářský život, vznikají četné manufaktury a rozvíjejí se řemesla, urychluje se industrializace, důsledkem byla pak vyšší koncentrace obyvatel do měst. Tento vývoj vrcholí v 19. stol. průmyslovou revolucí provázenou nejen vznikem nových manufaktur, ale i rozšiřujícím se obchodem a rozvojem dopravní sítě. Průmyslové oblasti byly hustě osídleny, v zemědělských oblastech bylo osídlení řidší a růst obyvatelstva těchto zemědělských obcí byl malý.

V předstatistickém období

Pro nejstarší období nemáme dostatek spolehlivých údajů o počtu obyvatelstva na území Moravy a jeho počet a další vývoj lze většinou jen odhadovat. Pro období 4.–6. stol. odhadl prof. Matiegka (1930) na území Českých zemí asi 350 tis. obyvatel, pro Moravu bychom mohli počítat asi se 100 tis. obyvateli. Kmenová oblast moravská byla poměrně lidnatá, v 9. stol. zde bylo středisko prvního historického slovanského státu (Velkomoravská říše).

Pro 12. stol. odhadujeme na Moravě asi 300 tis. obyvatel. Ve 13. a 14. stol. se rozšiřuje osídlené území až na jižní hranici, na severu až k podhůří Jeseníku, na východě k podhůří Bílých Karpat. Vznikají předpoklady pro vytvoření základní sídelní struktury. Ve 13. stol. odhadujeme, že na území Moravy žilo asi 350–450 tis. obyvatel. Je to období značné hospodářské prosperity, rozvíjí se těžba kovů, zvyšuje se intenzita zemědělské výroby. Avšak tento hospodářský rozmach nutně nese s sebou potřebu dalších pracovních sil: do našich zemí přicházejí přistěhovalci, hlavně německého původu, jako řemeslníci a obchodníci.

Noví přistěhovalci však proti původnímu obyvatelstvu dostávají značné výhody a privilegia, jak v hospodářské, tak v politické oblasti. Tyto výsady naráží na odpor domácího obyvatelstva, který vyvrcholil revolučním husitským hnutím. Války husitské nepříznivě ovlivnily vývoj počtu obyvatelstva, předpokládá se, že ztráty činily nejméně jednu třetinu obyvatelstva. Koncem 15. stol. odhadujeme, že na Moravě žilo asi jen 1 mil. obyvatel.

Rozvoj hornictví a řemeslné výroby, intenzifikace zemědělství, ale i četná povstání charakterizují 16. století. Významně se na vzrůstu obyvatelstva podílí i vznik měst a lze předpokládat sice pomalý, ale stálý přírůstek počtu obyvatel. Negativně na růst počtu obyvatelstva působily morové epidemie z let 1680 a 1713/14. Pomalý růst počtu obyvatelstva se udržuje od poloviny 17. stol. až do počátku 18. století.

V 17. a 18. stol. přibývá bezzemků, dochází k větší sociální diferenciaci, dokonce se objevují snahy o regulaci růstu obyvatelstva zákazem sňatků venkovských podruhů a další regulací porodností. Negativním jevem je dosud vysoká úmrtnost obyvatel.

Nejstarším pramenem udávajícím počet obyvatel je tzv. solná konskripce z r. 1702 (1705), která udává pro Moravu a Slezsko asi 800 tis. obyvatel. Morava 18. stol. byla součástí rakouské monarchie a proto se jí také týkalo první sčítání, které monarchie vyhlásila. První sčítání bylo nařízeno reskriptem Marie Terezie z 13. října 1753. Soupis měly provádět duchovenské (církevní) úřady. Avšak již 7. ledna 1754 novým reskriptem bylo přikázáno provést soupis i vrchnostenským (světským) úřadům. Obsahem tohoto sčítání bylo sledování obyvatel podle věku (1–15, 15–20, 20–40, 40–50 a přes 50 let), pohlaví a stavu (svobodný, ženatý, vdaná) a to v jednotlivých obcích. Reskript z 16. února 1754 přikazoval provádět sčítání každé tři roky. Sumarizace údajů sčítání byla podle zemí a tehdejších krajů. Děti mladší jednoho roku nebyly sčítány, rozdíl v počtu sečteného a skutečného počtu obyvatelstva odhadujeme na 3 %.

Ve sčítání r. 1754 podle zjištění vrchnostenských úřadů žilo na Moravě 886 974 obyvatel, podle duchovenských však 961 762, tedy asi o 8,4 % více. Rozdíly v obou údajích lze vysvětlit snahou vrchnostenských úřadů uvádět nižší počet obyvatel a to z obavy ze zdanění a důvodů branných. Druhé sčítání v r. 1757 nebylo uskutečněno pro válku s Pruskem.

Další sčítání se tedy konalo až 17. června 1761. V tomto sčítání však bylo přihlédnuto pouze k obyvatelstvu křesťanskému, takže počet obyvatel klesl o 4,7 %. Sčítání však nepodalo uspokojivé výsledky a tak reskriptem z 22. května 1762 bylo nařízeno nové a každoroční sčítání které bylo rozšířeno o klasifikaci obyvatelstva podle povolání (zaměstnání). Zjišťoval se počet panství, vsí, počet obyvatelstva podle pohlaví, věku a stavu, počet usedlých a neusedlých rodin.

Od r. 1764 byl zjišťován i údaj o počtu narozených, zemřelých, přistěhovalých a vystěhovalých. Udaje pro Moravu se však zachovaly pouze z r. 1762 a 1763. V r. 1763 bylo zjištěno na Moravě 899 107 obyvatel podle vídeňského archivu ministerstva vnitra, ale 897 496 obyvatel podle brněnského místodržitelského archivu. Rozdíly v údajích církevních a světských úřadů vedly k vyhlášení nového reskriptu z 10. března 1770. Soupisy měly provádět opět úřady světské  (vrchnostenské). Cílem tohoto sčítání však bylo hlavně zjistit počet branců.

Základní konskripci totiž prováděly úřady vojenské, jejichž údaje pak vrchnostenské úřady pouze doplňovaly. Na území Moravy v r. 1770 žilo 1 188 373 obyvatel, z toho ženy měly 51,5 %. Soupisy z let 1771/76 sledovaly hlavně mužskou populaci (od 1 do 17 let, 17–40, přes 40 let), s přihlédnutím k vojenské službě. Byla změněna věková hranice pro způsobilost k vojenské službě, hranice vhodnosti ke službě byla posunuta na 50 let.

Ve sčítání z r. 1776 bylo na Moravě zjištěno 1 126 829 obyvatel, tj. o 5 % méně než v r. 1770. Sčítání v letech 1780–1827 ještě sčítalo obyvatelstvo od 1 roku, teprve v r. 1805 byla posunuta hranice sčítání na veškeré obyvatelstvo od narození. Pouze u mužů však byla zjišťována podrobnější věková struktura. Tato sčítání byla prováděna každoročně. Souhrnné údaje pro Moravu byly udávány pouze do r. 1782. V tomto roce Josef II. zrušil „král.slezský úřad” v Opavě a Slezsko bylo podřízeno brněnskému guberniu, takže souhrnné údaje se týkaly Moravy a Slezska.

Počet obyvatel Moravy se však dal zjistit sumarizací údajů za jednotlivé tehdejší kraje. Při dalším sčítání v r. 1800 na území Moravy bylo zjištěno 1 656 397 obyvatel, o 3,9 % více než v r. 1790. Politický převrat 1848/49 měl za následek změny v soupisech obyvatel. Poslední soupis prováděný podle starého konskripčního systému byl uskutečněn v r. 1850/51. Sčítání z r. 1850 je důležité i tím, že po dokončení stabilního katastru vznikaly katastrální a politické obce jako základní jednotky státní správy, a tak bylo umožněno dlouhodobé sledování vývoje počtu obyvatelstva. V polovině 19. stol. nastal celoevropský zlom v metodice sčítání a ten se odrazil i v metodice sčítání v Rakousku.

První statistické sčítání

První sčítání prováděné modernější metodou bylo uskutečněno 31. října 1857 na základě císařského nařízení z 23. března 1857. Organizací sčítání byly znovu pověřeny politické úřady (obce a nově ustavené okresy). Zjišťovalo se obyvatelstvo domácí. Na Moravě bylo zjištěno 1 878 029 obyvatel, což je 2,11krát více než v r. 1754. Ve sčítání byla zjišťována struktura obyvatelstva v následujícím tří dění: podle náboženství, podle povolání, řemesla nebo zdroje obživy, podle rodinného stavu a podle pobytu. Podle věku byly tříděny i ženy, a ve skupině povolání se poprvé objevují skupiny dělníků v zemědělství, v průmyslu a v obchodě.

Politické změny šedesátých let odrážejí rychlý hospodářský rozmach a měly za následek rozpad monarchie na dvě části: Rakousko a Uhersko. Říšským zákonem z 29. 3. 1869 bylo v Rakousku nařízeno sčítání, které se mělo provádět v pravidelných desetiletých intervalech, vždy k 31. 12. příslušného roku končícího nulou (1880, 1890, 1900, 1910). Sčítáním bylo zjišťováno obyvatelstvo přítomné, domácí (podle domovské příslušnost), usazené, nepřítomné, další třídění byla prováděna pro obyvatelstvo přítomné.

Důsledkem správních změn bylo zrušení dosavadních krajů, zřízení okresních hejtmanství, státních úřadů podkrajských, v šedesátých letech zřízeny politické okresy. Po roce 1869 je možno v důsledku stabilizace správního rozdělení země využít sčítání i pro menší jednotky. Na Moravě v r. 1869 žilo 2 017 274 obyvatel, tj. 1,78krát více než v r. 1775.

Ve sčítání v r. 1880 žilo na Moravě již 2 160 471 obyvatel, tj. o 7,1 % více než v r. 1869. Sčítání r. 1890 již bylo postaveno na moderním základě a od té doby se již významněji neměnilo. V tomto roce bylo poprvé použito strojového zpracování, které umožnilo různé kombinace mezi zjišťovanými znaky. Počet obyvatelstva vzrůstá až do sčítání v r. 1910, posledního před první světovou válkou a před vznikem nového státu Československa. V r. 1910 žilo na území Moravy 2 693 027 obyvatel, zvýšení proti předcházejícímu sčítání o 10,0 % a proti r. 1869 o 33,5 %.

Po vzniku Československa

Vznik samostatného Československa 28. října 1918 vyvolal prvořadý úkol zajistit sčítání lidu a zjistit skutečný stav obyvatelstva nového, mladého státu. Zákon o prvním sčítání lidu byl přijat 8. dubna 1920 a nařizoval provést sčítání lidu do jednoho roku, datum sčítání bylo stanoveno na 15. únor 1921. údaje byly zjišťovány podle žup, soudních a politických okresů a podle obcí. Místo obcovací řeči, která byla zjišťována v předcházejících sčítáních, byla zjišťována národnost.

První sčítání v r. 1921 zjistilo na Moravě 2 662 884 obyvatel, tj. o 0,6 % méně než v r. 1910. Rozdíly v počtu obyvatel lze vysvětlit ztrátami v období první světové války. Další sčítání se mělo uskutečnit za 5 let, ale vzhledem k velkým finančním nákladům bylo zákonem ze 17. března 1927 posunuto až na rok 1930 a tak zachována již dříve doporučována 10letá řada.

Vládním nařízením z 26. června 1930 bylo druhé sčítání stanoveno na 1. prosinec 1930. Kromě přítomného obyvatelstva bylo zjišťováno i bydlící. Na území Moravy v r. 1930 žilo 2 827 339 obyvatel, což je o 6,3 % více než v předcházejícím sčítání. Uzemně byly výsledky sčítání tříděny podle politických okresů, některé údaje podle soudních okresů. Sumarizace údajů byla provedena pro zemi Moravskoslezskou, takže údaje pro vlastní Moravu musely být vytříděny. Třetí sčítání mělo být v r. 1940, ale nacistická okupace je znemožnila. (Rozhodování o sčítání bylo přeneseno do Berlína.)

Po válce dochází v oblasti politické i hospodářské k významným změnám, vzniká potřeba nového datového materiálu, takže k 22. květnu 1947 byl proveden soupis obyvatelstva, který sčítal pouze přítomné obyvatelstvo. Na území Moravy bylo zjištěno 2 518 tis. obyvatel, pokles počtu obyvatelstva o 9,8 % byl způsoben odsunem německého obyvatelstva, částečně zmírněn novým přistěhovalectvím z vnitrozemí českých krajů a ze Slovenska.

Podle zákona o sčítání lidu z r. 1927 bylo dne 18. října 1949 vládním nařízením určeno sčítání lidu na 1. březen 1950. Ke sčítání byl přidružen i soupis domů a bytů, zemědělských a průmyslových závodů. Na Moravě bylo zjištěno o 8,3 % obyvatel méně než v r. 1930. Rozdíl v počtu obyvatelstva mezi soupisem z roku 1947 a sčítáním v r. 1950 byl způsoben hlavně novým přistěhovalectvím z jiných zemí.

Další sčítání 1. března 1961 bylo jako první označeno Sčítání lidu, domů a bytů. Důvod, proč nebyla zachována desetiletá řada byl v probíhající územní reorganizaci v r. 1960. Tato se týkala hlavně administrativních změn krajského a okresního zřízení. Vznikaly opět nové, mnohem větší okresy, jejich velikost je v podstatě zachována dodnes. Ve sčítání z r. 1961 žilo na Moravě 2 752 484 obyvatel, vzrůst počtu obyvatel proti předcházejícímu sčítání byl 6,3 %.

Následující desetiletí 1961–1970 mělo pouze 3,1 % přírůstek obyvatel. Snížení celkového přírůstku lze částečně vysvětlit nejen značným vystěhovalectvím po roce 1968, ale i snižující se reprodukci obyvatel.

Další desetiletí 1970–1980 mělo přírůstek obyvatel 4,9 %, rovněž i desetiletí 1980–1991 se vyznačovalo sice přírůstkem obyvatel o 5,8 %, přesto nedosahovalo přírůstku desetiletí 1950–1961. V roce 1991 žilo na území Moravy 3 158 903 obyvatel, což znamená vzrůst počtu obyvatel o 18,6 % od r. 1921, přírůstek obyvatel v období 1950–1991 s 21,8 % byl vyšší.

Období po r. 1991 bylo však již výrazněji poznamenáno celkovým stárnutím populace, sníženou porodností a zvyšující se úmrtnosti, takže do r. 1995 klesl počet obyvatelstva Moravy o 37 363 osob což znamená snížení o 1,2 %. Tento úbytek obyvatel, kromě výše uvedených důvodů, lze vysvětlit i neúplnými okresy, patřícími historické Moravě, z nichž na Moravě leží právě menší obce těchto okresů s pravděpodobným úbytkem obyvatel, obce spíše vystěhovalecké.

V období 1991–1994 zaznamenaly úbytek i některé okresy jako Prostějov, Přerov, Ostrava, Vyškov. Hlavním důvodem je však snižující se porodnost a vyšší úmrtnost obyvatelstva.

Zdroj: Novák, V., Hudec, K., Živá příroda. Vlastivěda moravská, Země a lid, Nová řada, svazek 2, Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997, ISBN 80-85048-69-8

Přečtěte si také

  • Vývoj administrativního členění Moravy
    4.9.2020 Vývoj administrativního členění Moravy Nejstarším organizačním článkem na našem území byly kmenové oblasti (česká a moravská). […]
  • Těšínská pahorkatina
    1.2.2015 Těšínská pahorkatina Geomorfologický podcelek Těšínská pahorkatina je členitá pahorkatina o rozloze 158 km2, […]
  • Olešná (řeka)16.8.2018 Olešná (řeka) Hydrologické charakteristiky č. hydrologického pořadí 2-03-01-058 plocha povodí […]
  • Polonské dubohabřiny (Svaz Carpinion)27.6.2020 Polonské dubohabřiny (Svaz Carpinion) Fytocenologie: Svaz Carpinion Issler 1931: Tilio cordatae-Carpinetum betuli Traczyk […]

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...