Mapy Moravy

Mapy jsou pro mě velkou vášní. Proto jsem si nemohl nechat ujít zpracovat text o vývoji mapového díla v oblasti moravských Karpat, nyní však s přihlédnutím na širší geografický kontext, tedy celou Moravu. Některá mapová díla jsem doprovodil výřezem na oblast, kde žiji a kterou miluji – tedy Zlínsko, či přímo obec Halenkovice.

Nejstarší samostatné mapové dílo Moravy je Fabriciova mapa z roku 1659. Na mapě jsou jsou zachyceny již všechny sídelní místa, tak jak je známe nyní. Je patrné, že oproti horským oblastem jsou staré sídelní oblasti podchyceny výrazně podrobněji. Na Fabricia navazuje v roce 1620 Kaerius, který při tvorbě z jeho mapy vychází. Dalším v pořadí byl Jan Amos Komenský, který poprvé mapu vydal v roce 1624. Při tvorbě mapy se snažil opravit nedostatky ve Fabriciově mapě a je zřetelné, že jsou doplněny zejména horské oblasti.

V roce 1692 byly shodně publikovány CoronelliovaVischerova mapa Moravy a v roce 1716 Mullerova mapa Moravy. Ta stala základem všech mapových děl po téměř celé 18. století. V roce 1842 byla publikována mapa Moravy CóvenseMortiera, jež vycházela z Mullerovy mapy. Stejně tak i Seutterova mapa Moravy (přesně nedatováno). Na tyto mapy dále navazuje v letech 1764–1783 I. (josefské) vojenské mapování. Kvůli nedostatku finančních i časových možností byly postaveny na základě Mullerovy mapy metodou “a la vue” (česky od oka). II. vojenské mapování z let 1836–1852 již bylo postaveno na geodetických principech a triangulaci. Poslední sísařské, III. vojenské mapování z let 1876–1878 (Morava a Slezsko) přineslo aktualizaci a zlepšení detailu výškopisu (kóty, vrstevnice) a bylo kolorováno.

Po vzniku nového československého státu bylo rozhodnuto o tvorbě nového mapového díla, které by mělo nahradit již zastaralé mapy III. vojenského mapování. Mapy byly tvořeny v Křovákově zobrazení a součástí projektu bylo i vybudování jednotného katastru. To se ovšem do začátku druhé světové války v celém rozsahu nepodařilo. Po válce se již na předešlé úsilí nepodařilo navázat, zato však vyvstala potřeba tvorby topografických map. V souvislosti s novou orientací na Sovětský svaz bylo v roce 1952 rozhodnuto o zahájení nového mapování v geodetickém referenčním systému S-1952. Po roce 1968 se ovšem znovu přechází na systém S-JTSK, který je platný doposud.

Fabriciova mapa Moravy (1569)

Fabriciova mapa Moravy - vydání z roku 1575 (zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Fabriciova_mapa)
Fabriciova mapa Moravy – vydání z roku 1575 (zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Fabriciova_mapa)

Autorem mapy je Pavel Fabricius, který se narodil v Lubáni v Horní Lužici roku 1519. Ve svém životě se realizoval ve více funkcích, mimo jiné působil v úřadu dvorského falckrabího, zastával místo osobního lékaře císaře Maxmiliána II a také v letech 1553–1558 přednášel na vídeňské univerzitě matematiku a medicínu. Dále mapoval rakouské země, prováděl měření zeměpisných souřadnic různých zemí a vydal práce z astronomie (např. o kometách nebo o souhvězdí Kassiopea). I přesto, že působil ve Vídni, osobně se seznámil s moravskou krajinou a do své mapy později zakreslil sídla, význačné vodní toky, pohoří a lesy. Pavel Fabricius zemřel ve Vídni v roce 1589.

Jedním z důvodů vzniku mapy Moravy bylo neustále hrozící nebezpečí ze strany Turecké říše. Fabricius toto nebezpečí okomentoval i na samotné mapě latinskými verši: „Prosím Boha, aby ji ochránil od turecké moci…“. Dalším důvodem pro tvorbu mapy byla neexistence mapy Moravy oproti Klaudyánově mapě Čech nebo Laziovým mapám Rakouska.

Fabriciova mapa Moravy (Antwerpen 1573). Ortelius, Abraham: Theatrum orbis terrarum (Antwerpen 1573), fol. 26a mapa Paula Fabricia s názvem „Moraviae, quae olim Marcomannorum sedes, corographia ... descripta et correcta“.. Rytcem dodatečně kolorované mapy byl Franz Hogenberg. Na reversu mapy je sázený text popisující přírodní a kulturní poměry, výškopis a polohopis Moravy. Mapová sbírka Historického ústavu Akademie věd ČR (Praha) (zdroj: https://www.encyklopedieknihy.cz/index.php/Paul_Fabricius).
Fabriciova mapa Moravy (Antwerpen 1573). Ortelius, Abraham: Theatrum orbis terrarum (Antwerpen 1573), fol. 26a mapa Paula Fabricia s názvem „Moraviae, quae olim Marcomannorum sedes, corographia … descripta et correcta“.. Rytcem dodatečně kolorované mapy byl Franz Hogenberg. Na reversu mapy je sázený text popisující přírodní a kulturní poměry, výškopis a polohopis Moravy. Mapová sbírka Historického ústavu Akademie věd ČR (Praha) (zdroj: https://www.encyklopedieknihy.cz/index.php/Paul_Fabricius).
Pavel Fabricius vydal mapu roku 1569. Následně, ale byly moravskými šlechtici sepsány připomínky, kde Fabriciovi vyčítali různá pochybení, například nesprávné rozložení hor a nížin, špatné polohy sídel a omyly ve vodopisu. Například Albrecht Černohorský z Boskovic vytkl nesprávné rozložení hor a rovin nebo na popud Tomáše Jordána z Klausenburku poslal v listopadu roku 1570 vídeňský dvorní lékař Jan Crato z Crafftheimu shrnuté připomínky do menší a správnější rukopisné mapy.

Původní vydání mapy je vytištěno šesti mědirytinách a její celkový formát je 946 x 846 mm. Měřítko bylo určeno na 1 : 288 000. Jako první z našich map měla značkový klíč a geografickou síť na rámu. Rámec je rozdělen po 5‘ ve směru poledníků i rovnoběžek. Zobrazení je tzv. lichoběžníkové, ač by správně měly být obě krajní rovnoběžky, zejména horní poněkud kratší. V levém dolním rohu je narýsováno délkové měřítko a to obrazy dvanácti malých, geografických, moravských a uherských mil.

Kolorovaná Fabriciova mapa Moravy z roku 1569 (zdroj: https://geoportal.cuzk.cz/(S(anowqoujsg0k1t2sszg4uru5))/Default.aspx?mode=TextMeta&side=mapy_tiskKHM&metadataID=CZ-CUZK-FABRICIUS-T).
Kolorovaná Fabriciova mapa Moravy z roku 1569 (zdroj: https://geoportal.cuzk.cz/(S(anowqoujsg0k1t2sszg4uru5))/Default.aspx?mode=TextMeta&side=mapy_tiskKHM&metadataID=CZ-CUZK-FABRICIUS-T).

Hranice Moravy, stejně tak i hranice mezi sousedními státy, je zobrazena čárkovaně. Kromě Moravy, zobrazuje mapa ještě velkou část Rakous – levý břeh Dunaje od Melku až po ústí Nitry a severozápad Uher. V levém horním rohu sahá kresba mapy až do Čech, v pravém do Polska. Ve středu Moravy, severně od Brna je do mapy vkreslen moravský znak, rovněž v Čechách, Rakousích, Uhrách, Polsku a Slezsku jsou vkresleny znaky těchto zemí u jejich hranic.

Fabriciova mapa byla velmi populární, proto vzniklo několik jejích kopií, z nichž nejznámější jsou kopie OrteliovaTheatrum Orbis Terrarum z roku 1573 a kopie Fabriciovy mapy z roku 1575. Další známou kopii vydal Fabricius sám roku 1575. Fabriciova mapa byla také předlohou pro kopii, kterou pořídil roku 1585 Gerhard Mercator a zařadil ji do třetí části svého proslulého Mercatorova atlasu.

Fabriciova mapa Moravy, vydal H. Hondius v roce 1627 (pravděpodobně v rámci Mercatorova atlasu) (zdroj: https://aukro.cz/mercator-hondius-moravia-mediryt-1627-6974570009).
Fabriciova mapa Moravy, vydal H. Hondius v roce 1627 (pravděpodobně v rámci Mercatorova atlasu) (zdroj: https://aukro.cz/mercator-hondius-moravia-mediryt-1627-6974570009).

Kaeriova mapa Moravy (1620)

Kaeriova mapa Moravy, vydání odvozené z Fabriciovy mapy, vydáno 1625 (zdroj: http://moravskaorlice.blogspot.com/2014/10/fabriciova-mapa-moravy.html).
Kaeriova mapa Moravy, vydání odvozené z Fabriciovy mapy, vydáno 1625 (zdroj: http://moravskaorlice.blogspot.com/2014/10/fabriciova-mapa-moravy.html).

Předlohou této mapě byla Fabriciova mapa Moravy, ač jako autor je na ní uveden Petr Kaerius (1571–1646), kartograf, rytec a knihkupec v Amsterdamu, švagr významných nizozemských kartografů Hondiů. Kolem roku 1630 byly původní titul mapy, levý horní roh a pravý dolní roh mapy odstraněny a nahrazeny novými. Mapa nese titul “Moravia Marchiontus. Merhern“.

Mědirytinu vyryl Abraham Janssonius v roce 1625. Má rozměr kresby 500 x 385mm v měřítku zhruba 1 : 440 000. Byla zařazována do Mercatorových atlasů, kde nahradila starší odvozenínu Fabriciovy mapy, pořízené Gerhardem Mercatorem. Tyto atlasy v té době vydávali H. Hondius se švagrem J. Janssoniem.

Mapa Moravy, P. Kaerius, 1616 |(zdroj: https://www.artkabinet.cz/en/renaissance.html).
Mapa Moravy, P. Kaerius, 1616 |(zdroj: https://www.artkabinet.cz/en/renaissance.html).

Fabriciův obsah mapy v Kaeriově úpravě zůstal v podstatě nezměněn, jako autor mapy byl však uveden J. A. Komenský. Je tedy ironií osudu, že jedna z nejméně zdařilých odvozenin mapy, kterou chtěl Komenský novým mapovým dílem opravit, nese jeho jméno.

Komenského mapa Moravy (1624)

Komenského mapa Moravy z roku 1680 podle rytiny z roku 1627 (zdroj: http://www.stmapy.cz/m1627.html).
Komenského mapa Moravy z roku 1680 podle rytiny z roku 1627 (zdroj: http://www.stmapy.cz/m1627.html).

Komenského mapa vznikala deset let, během nichž bylo nashromážděno velké množství materiálu. Původně měla být součástí rozsáhlého díla o moravských dějinách „De Antlquitatibus Morauiae“ (Moravské starožitnosti). O tom, jak vypadala Komenského původní kresba, není nic známo, mapu známe z nejstarší tištěné verze, která pochází od A. GooseVisscherovy amsterdamské dílny.

Výřez z Komenského mapy Moravy z roku 1680 se zaměřením na oblast Napajedelska (zdroj: https://napajedla.webnode.cz/koutek-historie/napajedla-na-mapach/).
Výřez z Komenského mapy Moravy z roku 1680 se zaměřením na oblast Napajedelska (zdroj: https://napajedla.webnode.cz/koutek-historie/napajedla-na-mapach/).

Komenský se snažil především opravit chyby a omyly Fabriciovy mapy Moravy (1569) a doplnit ji o své vlastní poznatky a svědectví vrstevníků. V latinském věnování Ladislavu Velenovi ze Žerotína (oba dva, Komenský i Žerotín, již tehdy pobývali v pobělohorském exilu) uvedl: “Početné jsou a rozličně vydané místopisné mapy naší vlasti, nejjasnější pane, ale všecky jsou plny chyb.” Charakteristickým rysem této rytiny je v horní části pás pohledů zobrazující města Polnou, Olomouc, Brno a Znojmo. Pro osídlená místa má Komenský sedm značek, jejichž kombinací dosáhl mnohem více kategorií. Z větší části byla klasifikace sídel převzata z Fabriciovy mapy. Vysvětlivky k použitým značkám se nacházejí v pravém dolním rohu. Názvosloví Komenského mapy je české, u důležitých sídel je rozšířeno o německý název. V levém horním rohu je umístěno měřítko v moravských mílích.

Výřez z Komenského mapy Moravy z roku 1680 se zaměřením na střední Moravu. (zdroj: https://www.geobusiness.cz/komenskeho-mapa-moravy-vystava-2018/).
Výřez z Komenského mapy Moravy z roku 1680 se zaměřením na střední Moravu. (zdroj: https://www.geobusiness.cz/komenskeho-mapa-moravy-vystava-2018/).

Mapa zachycuje 720 zeměpisných názvů, z čehož je 667 sídel, 28 řek a rybníků, 16 horopisných názvů, 8 zemí a 1 porost. Říční soustava je na rozdíl od Fabriciovy mapy mnohem důkladněji propracovaná, toky protékají správnými osadami a stékají se podle skutečnosti. Na řekách byly vyznačeny mosty, což souvisí s cestovním charakterem mapy. Názvy hor a horstev se vyskytují velmi zřídka, avšak jsou zde naznačeny v pohraničních oblastech průsmyky. Na mapě se vyskytuje speciální značka pro vinice, pro léčivé prameny a lázně.

Komenského mapa Moravy, cca 1620 (zdroj: https://www.artkabinet.cz/en/renaissance/map-of-moravia-ca-1630-1.html)
Komenského mapa Moravy, vydal Hondius, cca 1633 (zdroj: https://www.artkabinet.cz/en/renaissance/map-of-moravia-ca-1630-1.html)

Mapa má v pravém horním rohu latinský titul „Nová a ze všech dosavadních nejpřesnější mapa Moravy od Jana Amose Komenského“ a v pravém dolním rohu jméno vydavatele Nicolase Johanna Piscatora. Goosova rytina má formát 544 x 422 mm. Tištěná mapa má obdélníkovou síť, ze které je odvozeno měřítko sítě 1 : 480 000. To se liší od měřítka samotné mapy, které je 1 : 530 000. Rozdíl vznikl dodatečným dokreslením sítě. Nejstarší výtisk mapy Moravy, tištěné z mědirytiny, pochází již asi z roku 1624, další jsou datovány léty 1627, 1633, 1645, 1664, 1677 (první vydání v Čechách s titulem Morauiae olim regnum nunc marchionatus jako příloha díla Tomáše Pešiny z Čechorodu Mars Moravicus, mapu ryl Samuel Dvořák) atd. Komenského mapa Moravy tak byla vydávána více než 150 let a tištěna z dvanácti různých tiskových desek.

Jedna z variant Komenského mapy Moravy, vydaná ve spolupráci s Ch. Engelbrechtem v roce 1701 (zdroj: http://veduta-art.cz/?part1=mapy-veduty&part2=2-Morava&part3=104-Mapa-Moravy-1701).
Jedna z variant Komenského mapy Moravy, vydaná ve spolupráci
s Ch. Engelbrechtem v roce 1701 (zdroj: http://veduta-art.cz/?part1=mapy-veduty&part2=2-Morava&part3=104-Mapa-Moravy-1701).

O Komenského mapu byl v tehdejší válečné době velký zájem, proto existuje několik kopií. Mezi známé patří amsterdamská kopie Judoca Hondia a následně kopie Viléma Blaeua. V českých zemích vyšla Komenského mapa až po jeho smrti s titulem „ Moraviae olim regnum nunc marchionatus“. V důsledku protireformační politiky na ní není uvedeno Komenského jméno. Originální exempláře z roku 1627 se nacházejí v mapové sbírce Univerzity Karlovy, v Okresním vlastivědném muzeu J. A. Komenského v Přerově a na Katedře geografie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Jedna z dalších podob Komenského mapy Moravy (se zaměřením na výskyt vinic, nedatováno) (zdroj: http://www.vinarskecentrum.cz/obchod/knihy-katalogy-dvd-mapy/mapy-pexeso-kalendar/komenskeho-mapa-moravy/).
Jedna z dalších podob Komenského mapy Moravy (se zaměřením na výskyt vinic, nedatováno) (zdroj: http://www.vinarskecentrum.cz/obchod/knihy-katalogy-dvd-mapy/mapy-pexeso-kalendar/komenskeho-mapa-moravy/).
Jan Amos Komenský se narodil na Uherskobrodsku roku 1592, po studiích na bratrské škole v Přerově a německých evangelických školách byl roku 1616 vysvěcen na kněze. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 musel odejít do emigrace, do polského Lešna, kde působil jako učitel a od roku 1648 jako biskup Jednoty bratrské. Napsal řadu pedagogických a teologických děl. Po zničujícím požáru v Lešně odjel Komenský do Amsterdamu, kde roku 1670 zemřel.

Coronelliova mapa Moravy (1692)

Coronelliova mapa Moravy, rok vydání 1692 (zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Coronelliova_mapa_Moravy.jpg).
Coronelliova mapa Moravy, rok vydání 1692 (zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Coronelliova_mapa_Moravy.jpg).

V roce 1692 vydal další mapu Moravy františkánský fráter Vincento Maria Coronelli (1650-1718), kosmograf Benátské republiky a výrobce glóbů, který v roce 1680 také založil první geografickou společnost. Název má Coronelliho mapa poměrně dlouhý s věnováním “Marcomania, hoggidi Merchesato de Moravia detto uolgarmente Marnhem, Descritta, e Dedicata Dal P. Coronelli, Cosmografo della Serenissima Republica di Venetia, All´Illustrissimo, et Eccellentissimo Signore Andrea Bragadin, Sauio di Terra Ferma, etc.

Rozměr mapové kresby je 610 x 460mm, měřítko podle zeměpisné sítě zhruba 1 : 350 000. Ač v této době byla Komenského mapa Moravy známa, předlohou pro Coronelliho vydání byla zastaralá mapa Moravy Fabriciova, kterou rytec a vydavatel s bujnou fantazií doplnil. Mapa obsahuje polohopis, vodstvo, popis a výškopis.

Výřez Coronelliovi mapy Moravy se zaměřením na oblast Napajedelska, rok vydání 1692 (zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Coronelliova_mapa_Moravy.jpg).
Výřez Coronelliovy mapy Moravy se zaměřením na oblast Napajedelska, rok vydání 1692 (zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Coronelliova_mapa_Moravy.jpg).

Tato mapa je raritou už tím, že uvádí vícejazyčné názvy některých měst. Např. u Olomouce je poznamenáno v sedmiřádcích Olmütz A., Olomoniec Pol., Holomaucz Mor., Olomutium L., Eburum, Episc: sotto l´Arciu di praga, gia Metropoli della Moravia. U Brna je zaznamenáno Brin, Brun A., Brno B., Bruna L., Brinnum L., Dichiatata Metrop. della Moravia 1642. Takže uvádí název v latině L., B.(Boheme) chybně vysvětluje místo češtiny jako bulharštinu, dále v němčině – A., polštině – Pol., a co je zajímavé, také v Mor. nebo M. – moravštině.

Vischerova mapa Moravy (1692)

Vischerova mapa Moravy z roku 1692 (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-140).
Vischerova mapa Moravy z roku 1692 (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-140).

Jiří Matyáš Vischer se narodil roku 1628, pocházel z vesnice Wenns v jižních Tyrolích. Působil jako farář v Leonsteinu v Travensku. Ze žádných pramenů není zřejmé, kde se dostal k topografickým pracím a jak si osvojil kreslířskou a ryteckou techniku. Před zhotovením mapy Moravy vytvořil mapu a topografii Horního a Dolního Rakouska, mapu Štýrska a vylepšil starší mapy Uher a Sedmihradska. Předpokládá se, že od roku 1684 byl Vischer ve službách vídeňského dvora jako učitel císařských pážat. Souběžně s touto činností začal pracovat na mapě Moravy. Zemřel roku 1696 v Linzi.

Vischerova mapa nese titul „ Moravia marchionatus perlustratus et delineatus a G.M.Vischer Tyrolensi mathematico caesaro“. Rozměry mapy jsou 1 200 x 800 mm. Mapa je zhotovena v měřítku 1 : 187 660. V levém horním rohu je zobrazen oválný medailon s moravskou orlicí, v dolních rozích jsou pohledy na města Olomouc a Brno. V levém dolním rohu je uvedeno jméno rytce Johannes Tscherning. Uprostřed, mezi pohledy na města, nechal Vischer vyrýt svoji podobiznu. Mapa má dvojí rámec, vnější je zhotoven ze stylizovaných vavřínových listů a vnitřní v sobě obsahuje vteřinové dělení.

Výřez z Vischerovy mapy Moravy se zaměřením na Napajedelsko (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-140).
Výřez z Vischerovy mapy Moravy se zaměřením na Napajedelsko (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-140).

Topograficky je Vischerova mapa bohatší než mapa Komenského, obsahuje 2 460 místních značek a názvu. Horopis Moravy je poměrně uspokojivě znázorněný kopečkovým způsobem s osvětlením od západu. Názvosloví horstva je omezeno pouze na nejdůležitější pohoří a vrcholy. Vodopis je podán mnohem úplněji, ačkoliv i zde se zobrazení neobešlo bez chyb. Špatné je například zobrazení horního toku řeky Moravy.

Hodnota mapy nespočívá jen v záznamu  podrobných zeměpisných skutečností, ale i v doplňkové kresbě řady sídel, neboť Vischer byl zručný kreslíř a tyto miniatury v mapě mají značnou dokumentární hodnotu. V některých případech jsou jediným známých dokladem podoby sídla před koncem 17. století. Vischerova mapa nevešla ve světě příliš ve známost a navíc byla brzy nahrazena jiným mapovým dílem, proto neexistují její kopie.

Müllerova mapa Moravy (1716)

Müllerova mapa Moravy z roku 1716, vydáno 1724 (zdroj: http://veduta-art.cz/shopimg_hd/MM_06_1500.jpg).
Müllerova mapa Moravy z roku 1716, vydáno 1724 (zdroj: http://veduta-art.cz/shopimg_hd/MM_06_1500.jpg).

Jan Kryštof Müller se narodil 15. března 1673 v předměstí Norimberku, ve Wohrdu. V Norimberku studoval matematiku a kreslení u astronoma a mědirytce G.C. Eimmarta. Po čtyřletých studiích získal místo ve Vídni u císařského plukovníka Luigi Ferdinando Marsigli, který se zabýval přírodovědou a zeměpisem. Marsigli pracoval na velkém geografickém a hydrografickém díle o Dunaji. Müller pro toto dílo určoval polohy uherských měst. Roku 1698, po válečném a diplomatickém vítězství Rakouska nad Turky, doprovázel Müller Marsigliho na cestě do Uher. Jejich úkolem bylo vytvořit podrobnou mapu Uher, především uherského pohraničí. Mapa byla vyhotovena v měřítku 1 : 450 000. Během mapování Müller vykonával astronomická pozorování a pomocí busoly zaměřil větší řeky se všemi meandry. Práce na mapě Uher směřovaly k tomu, že roku 1708 byla Müllerovi svěřena tvorba velké mapy Uher v měřítku 1 : 550 000, která měla být vydána nákladem uherských stavů. Hlavním přínosem této mapy je správné zakreslení Dunaje. Ještě před vydání velké mapy Uher zažádal Müller, aby mohl pracovat na dalších mapách rakouských dědičných zemí a následně vytvořit velký „Atlas Austriacus“. Po mapě Uher následovala mapa Moravy.

Müllerova mapa Moravy z roku 1716 (zdroj: https://www.arthousehejtmanek.cz/temp/images/front/item/image/0013998_1600x0_0.jpg).
Müllerova mapa Moravy z roku 1716, vydání blíže nedatováno (zdroj: https://www.arthousehejtmanek.cz/temp/images/front/item/image/0013998_1600x0_0.jpg).

Mapování Moravy bylo prováděno v letech 1708–1712, k němuž došlo na základě patentu císaře Josefa I. ze dne 25. května 1708. Podle tohoto patentu měly být zaznamenány „všechny silnice a mýta pro potřebu země a bezpečnost cestujících.“ Podle Müllerova plánu měl být každý moravský kraj, kterých bylo šest, zmapován samostatně. Z těchto krajských map měla být sestavena celková mapa Moravy. Konečná revize map byla provedena roku 1716 a ještě tentýž rok byly podklady pro rytinu předány brněnskému rytci Janu Kryštofovi Leidigovi.

Müllerova mapa Moravy vydaná v roce 1790 (zdroj: https://www.vmo.cz/6.-mullerova-mapa-moravy).
Müllerova mapa Moravy vydaná v roce 1790 (zdroj: https://www.vmo.cz/6.-mullerova-mapa-moravy).

Na jednotlivých deskách byl titul mapy „Tabula generalis marchionatus Moraviae in sex circulos divisae quos mandato caesareo accurate emensus hac mappa delineatos exhibet Joh.Christoph Müller., S.C.M. capitaneus“. Mapa byla vyryta na čtyřech deskách, jejichž otisky po sestavení dávají formát 1 374 x 974 mm. Na mapě je uvedeno měřítko v moravských mílích, v převodu má tato čtyřlistová, neboli stavovská mapa, měřítko 1 : 180 000.

Z topografického hlediska Müllerova mapa obsahuje všechna sídliště, která jsou označena smluvenými značkami. Silniční síť mapy je velmi řídká, hlavní trasy vycházejí z Brna čtyřmi směry, které se dále větví. Pro kresbu terénu Müller použil pahorkové metody s osvětlením od západu. U horopisu je názvosloví používáno málokde, pojmenovány jsou významné vrcholy.  Müllerova mapa byla chráněna po dobu deseti let císařským privilegiem proti kopírování zahraničními kartografy. Po uplynutí této lhůty byla mapa velmi rychle rozšířena.

Samostatná mapa Hradišťského okresu vydaná v rámci Müllerovy mapy, vydal Müller, Johann Christoph, Nakladatelské údaje: Noribergae : Editore Ioh. Baptista Homanno, [mezi 1716 a 1724] (zdroj: https://mapy.mzk.cz/ostatni-sbirky-v-mzk/sbirka-starych-map/cesko/).
Samostatná mapa Hradišťského okresu vydaná v rámci Müllerovy mapy, vydal Müller, Johann Christoph, Nakladatelské údaje: Noribergae : Editore Ioh. Baptista Homanno, [mezi 1716 a 1724] (zdroj: https://mapy.mzk.cz/ostatni-sbirky-v-mzk/sbirka-starych-map/cesko/).
Müller měl v úmyslu vedle uloženého úkolu sestavit ještě mapu přírodních zvláštností Moravy, do které chtěl zanést údaje, které se nevešly do tištěné mapy. Je známo, že takovou mapu vypracoval pro Jihlavský, Brněnský a Znojemský kraj s titulem Mappa chorographica pars Moraviae physico-curioase, eorum index, quae vel curiosa vel utilia in regno minerali ibi reperiuntur. Obsah této kresby se nezachoval. Müller neměl dostatek času rozšířit stejnou tématiku na ostatní kraje. Mapy zaznamenaly těžbu zlata, nálezy diamantů a ametysů, těžbu železa a kamence, léčivé prameny, sklárny a lomy na mramor a další lokální pozoruhodnosti.

V tiscích provedených po roce 1790 je doplněna čtvercová síť a v rámci písmena a číslice, podle kterých je možno vyhledávat místa v indexu, který byl k mapě přiložen na dvou listech. Dále byla rytina doplněna, hlavně její severovýchodní list, odlišným šrafovým vyjádřením terénních svahů.

Výřez z Müllerovy mapy Moravy se zaměřením na oblast Napajeelska (zdroj: https://napajedla.webnode.cz/koutek-historie/napajedla-na-mapach/).
Výřez z Müllerovy mapy Moravy se zaměřením na oblast Napajeelska (zdroj: https://napajedla.webnode.cz/koutek-historie/napajedla-na-mapach/).
 

Müllerova mapa Moravy se stala předlohou pro práce německých, rakouských, francouzských a nizozemských kartografů a nakladatelů. Kromě samostatných map moravských krajů ze 30. a 40. let 18. století vznikaly po celé 18. století přehledné jednolistové mapy Moravy středních a malých měřítek. Jejich obsah byl generalizován, formát zmenšen, titul a měřítko změněno. V Mapové sbírce Historického ústavu AV ČR v Praze je uloženo pět různých variant Müllerovy mapy Moravy.

Deriváty Müllerovy mapy Moravy

Mapa Moravy Cóvense a Mortiera z roku 1742

Mapa Moravy Cóvense a Mortiera z roku 1742 (zdroj: http://www.stmapy.cz/files/full/m1742-22.jpg).
Mapa Moravy Cóvense a Mortiera z roku 1742 (zdroj: http://www.stmapy.cz/files/full/m1742-22.jpg).

Podobně jako Müllerova mapa Čech byla po celé 18. století základem všech mapových děl, zobrazujících České království, byla také jeho mapa Moravy z roku 1716 pramenem pro kartografická zpracování Moravského markrabství. Již od roku 1730 vydávala norimberská kartografická dílna Jana Baptisty Homanna podle Müllera mapy moravských krajů a zmenšenou celkovou mapu Moravy.

Odvozené mapy Moravy vycházely i v dalších nakladatelstvích, v Norimberku u Jana Kryštofa Weigela, ve Vídni u Jana Jakuba Lidla a Františka Jana Josefa Reillyho, v Augšpurku u Matyáše Seuttera aj. Müllerovu mapu Moravy vydalo rovněž amsterodamské nakladatelství Cóvens a Mortier, které založil roku 1721 Jan Cóvens ( 1697–1774) se svým švagrem Cornelisem Mortierem (1699–1783), nejstarším synem knihtiskaře a nakladatele Petra Mortiera (1661–1711).

Cóvensovu a Mortierovu mapu Moravy v měřítku cca 1 : 500 000 a rozměry 485 x 635 mm kreslil J. Condet. Zobrazuje zemi rozdělenou do šesti krajů (Brněnský, Hradišťský, Jihlavský, Olomoucký, Přerovský a Znojemský), města, městečka i menší lokality, vodstvo a schematicky zeleň a reliéf. Mapu zdobí moravský znak, alegorie lovu a hojnosti.

Seutterova mapa Moravy z poloviny 18. století

Seutterova mapa Moravy z poloviny 18. století (zdroj: http://www.stmapy.cz/m18h.html).
Seutterova mapa Moravy z poloviny 18. století (zdroj: http://www.stmapy.cz/m18h.html).

Podobně jako byla Müllerova mapa Čech po celé 18. století základem všech mapových děl zobrazujících České království, stala se také jeho mapa Moravy z roku 1716 pramenem pro kartografická zpracování Moravského markrabství.

Již od roku 1730 vydávala norimberská kartografická dílna Jana Baptisty Homanna podle Müllera mapy moravských krajů a zmenšenou celkovou mapu Moravy. Müllerovu mapu Moravy znal rovněž augšpurský nakladatel a mědirytec Matyáš Seutter (1678–1756/57). Vlastní kartografickou dílnu založil v Augšpurku roku 1707, vedle Homannova nakladatelství patřila v 18. století v německých zemích k nejvýznamnějším.

Seutterova mapa Moravy v měřítku cca 1 : 513 000 s rozměry 487 x 570 mm zobrazuje zemi rozdělenou do šesti krajů (Brněnský, Hradišťský, Jihlavský, Olomoucký, Přerovský a Znojemský), města, městečka i menší lokality, vodstvo a schematicky zeleň a reliéf. Titul mapy zdobí moravský znak s alegoriemi hojnosti, vedutu Brna se Špilberkem a symboly vinařství.

Lotterova mapa Moravy (1756)

Lotterova mapa Moravy z roku 1758 je dalším derivátem Müllerovy mapy (zdroj: https://www.antikvariatbretschneider.cz/shop/mapy-cechy-morava-a-slezsko/18177-lotter-tc-marchionatus-moraviae-mediryt-1758-.html).
Lotterova mapa Moravy z roku 1758 je dalším derivátem Müllerovy mapy (zdroj: https://www.antikvariatbretschneider.cz/shop/mapy-cechy-morava-a-slezsko/18177-lotter-tc-marchionatus-moraviae-mediryt-1758-.html).

Mapy vydal Tobias Conrad Lotter v Augsburgu  v roce 1758, originál o rozměrech 58×50 cm je zhotoven v měřítku asi 1:1 000 000.

Mapa zachycuje správní členění markrabství moravského kolem poloviny 18. století; dělilo se tehdy na šest krajů – jihlavský, znojemský, brněnský, hradišťský, olomoucký a přerovský – do něhož spadaly všechny moravské obce tvořící dnešní Ostravu. Mapa užívá k zachycení horopisu kopečkové manýry, nicméně nepříliš přesně. V dolních rozích je doplněna o jednoduché plánky obou zemských hlavních měst, Brna a Olomouce. V levém horním rohu pak vidíme dva amorety přidržující moravský znak, vpravo pastýře se stády skotu, koní a ovcí a vlevo zřejmě alegorii Moravy, jíž leží u nohou atributy související s úrodností země (obilné klasy, víno) a textilní výrobou (vlna, mykací hřeben).

I. vojenské mapování (1764-1768)

Mapový klad I. vojenského mapování na Moravě (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=mo).
Mapový klad I. vojenského mapování na Moravě (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=mo).

V průběhu 18. století se projevil při plánování a vedení vojenských operací naprostý nedostatek spolehlivých topografických map. V roce 1763 proto započaly na pokyn císařovny Marie Terezie I. podrobné mapovací práce všech zemí tehdejší habsburské monarchie. Tzv. I. vojenské mapování probíhalo až do roku 1787, dokončeno bylo až za vlády císaře Josefa II., podle toho bývá označováno také jako mapování josefské.

Mapy v měřítku 1 : 28 800 byly barevné, polohopis byl zobrazován velmi podrobně, souběžně byl vyhotovován i vojensko-topografický popis území. Hlavním nedostatkem map však byla nedostatečná přesnost, nebyla ještě použita kvalitní trigonometrická síť a rovněž vlastní mapování se provádělo jen přibližnými metodami, tedy odhadem nebo krokováním. Nebylo tak možné sestavit přehlednou mapu celé monarchie, neboť mapy jednotlivých zemí na sebe špatně navazovaly, bortily se nebo překrývaly.

I. vojenské mapování - mapový list Napajedla (zdroj: I. vojenské mapování - mapový list Napajedla (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=mo&map_list=m094).
I. vojenské mapování – mapový list Napajedla (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=mo&map_list=m094).

Podkladem map I. vojenského mapování se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou “a la vue“, česky to zní méně vznešeně – “od oka”, tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2.  Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti – císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov – kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat.

I. vojenské mapování - mapový list Hrozenkov (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=mo&map_list=m094).
I. vojenské mapování – mapový list Hrozenkov (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=mo&map_list=m094).

Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace, které v mapě nebyly – např. šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků. Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise.

I. vojenské mapování - mapový list Frenštát (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=mo&map_list=m094).
I. vojenské mapování – mapový list Frenštát (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=mo&map_list=m094).

Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity.

Mapy I. vojenského mapování jsou k dispozici zde.

Výřez z mapy, rok 1810. PASSY, Christoph, HALLER, Leopold Franz, LIST, J. Maehren und Oesterreichisch Schlesien.... Měřítko grafické (německé míle). Brno, 1810. 1 list 83 x 116 cm (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-154)
Výřez z mapy, rok 1810. PASSY, Christoph, HALLER, Leopold Franz, LIST, J. Maehren und Oesterreichisch Schlesien…. Měřítko grafické (německé míle). Brno, 1810. 1 list 83 x 116 cm (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-154).

Mapy stabilního katastru (1833–1836)

Vesnice Halenkovice na tzv. Indikačních skicách stabilního katastru Moravy a Slezska 1:2880 (1824-1843) [0663-1] (zdroj: https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/pohledy/archiv.html).
Vesnice Halenkovice na tzv. Indikačních skicách stabilního katastru Moravy a Slezska 1:2880 (1824-1843) [0663-1] (zdroj: https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/pohledy/archiv.html).
Stabilní katastr (německy Franziszeischer Kataster, františkovský katastr) byl soubor údajů o veškerém půdním fondu v předlitavské části Rakouského císařství. Pořízen byl v první polovině 19. století za účelem získání dostatečně přesného měřického podkladu pro stanovování pozemkové daně. Měl to být trvalý registr, a proto byl nazván „stabilní“. Z měřického operátu stabilního katastru byly odvozeny pozdější katastrální mapy v českých zemích.

Přesné trigonometrické zaměření provádělo v terénu několik polních měřičských skupin. Na Moravě a Slezsku měření proběhlo v letech 1824–1830 a 1833–1836. Vznikaly tak katastrální mapy v měřítku 1:2 880 (1 rakouské jitro v terénu = 1 palec čtverečný na mapě) zvlášť pro každou katastrální obec; z nich tzv. císařský (povinný) otisk (Kaiserpflichtexemplar) byl archivován v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni. Po rozpadu Rakouska-Uherska byl otisk pro české země předán do pražských úřadů. Tyto „císařské otisky“ byly nejprve uloženy v archivu Ministerstva financí, později přemístěny do Ústředního archivu zeměměřictví a katastru.

Vesnice Halenkovice na císařském otisku stabilního katastru 0663-1-009 (zdroj: https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/com/com_data/0663-1/0663-1-009_index.html).
Vesnice Halenkovice na císařském otisku stabilního katastru 0663-1-009 [červeně jsou vyznačeny vinice] (zdroj: https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/com/com_data/0663-1/0663-1-009_index.html).
Mapy stabilního katastru byly vytvořeny a kolorovány podle jednotné legendy. Např. okrová jsou pole (zkratka Rott značí kopaninu, dočasný úhor), šedé s nádechem hnědé lesy, sytě zelené parky a zahrady, zelené louky, světle zelené pastviny (s písmenem W nebo GW, což je zkratka pro obecní pastviny); karmínové jsou zděné budovy, kamenné mosty, jezy a silnice, v tmavém odstínu karmínové veřejné stavby, žlutě jsou dřevěné budovy (roubené, spalné), mosty a jezy. Bílou barvu mají veřejná prostranství a půda, která se neobdělává, jako dvory a nádvoří. Hnědou barvu mají cesty, modrou vodní plochy.

Triangulace prováděná pro stabilní katastr svou specifikací navazovala na předcházející vojenskou triangulaci prováděnou v rámci druhého vojenského mapování a probíhala od roku 1821 do roku 1864. Návaznost je patrná z délkové základny i převzetí stabilizace některých bodů astronomické vojenské triangulace do číselné trigonometrické sítě stabilního katastru. Prací byli pověřeni většinou vojenští důstojníci s titulem trigonometr.

Mapy stabilního katastru je možné prohlédnout zde (vyžaduje IExplorer).

II. vojenské mapování (1836–1852)

Mapový klad II. vojenského mapování na Moravě (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=mo).
Mapový klad II. vojenského mapování na Moravě (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=mo).

Přesnějších výsledků bylo dosaženo až následujícím II. vojenským mapováním, tzv. Františkovým, které proběhlo v letech 1806–1869. Pro účely mapování byla již zaměřena přesná trigonometrická síť, mapovalo se nejčastěji graficky metodou měřického stolu, výšky se určovaly ponejvíce trigonometricky nebo barometricky. Současně s II. vojenským mapováním probíhaly na území habsburské monarchie také práce na Stabilním katastru.

I. vojenské mapování - mapový list Napajedla (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=mo&map_list=O_10_VI).
II. vojenské mapování – mapový list Napajedla (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=mo&map_list=O_10_VI).

Grafický operát Stabilního katastru, tedy katastrální mapy v měřítku 1 : 2 880 byly v řadě případů s výhodou užity po zmenšení jako výchozí polohopisný podklad prováděného mapování. Výsledným dílem mapovacích prací byly mapy opět v měřítku 1 : 28 800, pro zvláště důležité prostory pak bylo užito i měřítka dvojnásobného, tedy 1 : 14 400. Z výsledků tohoto mapování byly odvozeny mapy generální (1: 288 000) a speciální (1: 144 000).

Obsah mapy je v podstatě totožný s I. vojenským mapováním, přidány byly pouze výšky trigonometrických bodů (ve vídeňských sázích), avšak zobrazovaná situace se velmi liší. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu.

II. vojenské mapování - mapový list NOvý Hrozenkov (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=mo&map_list=O_10_VI).
II. vojenské mapování – mapový list Nový Hrozenkov (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=mo&map_list=O_10_VI).

Mapy II. vojenského mapování jsou k dispozici zde nebo na mapovém portále Mapy.cz.

Ostatní mapy do roku 1850

BERMANN, Joseph. Die Kronländer Mähren und Schlesien nach ihrer neuesten gerichtlichen und politischen Eintheilung. Vídeň, 1850. 1 list 45,5 x 60 cm (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-208).
BERMANN, Joseph. Die Kronländer Mähren und Schlesien nach ihrer neuesten gerichtlichen und politischen Eintheilung. Vídeň, 1850. 1 list 45,5 x 60 cm (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-208).
RAFFELSPERGER, Franz, TYPOGRAPHISCHER LANDKARTEN VERLAG. Karte der Markgraffschaft Maehren mit Schlesien. Měřítko grafické (sáhy, míle). Vídeň, 1841. 1 list 37,5 x 51,8 cm (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-161).
RAFFELSPERGER, Franz, TYPOGRAPHISCHER LANDKARTEN VERLAG. Karte der Markgraffschaft Maehren mit Schlesien. Měřítko grafické (sáhy, míle). Vídeň, 1841. 1 list 37,5 x 51,8 cm (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-161).
BAYER, Joseph, REISSER, F. Karte des Maehr. Schles. Gouvernements.... Měřítko grafické (geografické míle, vídeňské sáhy, moravské míle). Vídeň, 1818. 4 listy 55 x 78,2 cm (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-110_4).
BAYER, Joseph, REISSER, F. Karte des Maehr. Schles. Gouvernements…. Měřítko grafické (geografické míle, vídeňské sáhy, moravské míle). Vídeň, 1818. 4 listy 55 x 78,2 cm (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=sbirka1&idrastru=I-1-110_4).

III. vojenské mapování (1876–1878)

Mapový klad III. vojenského mapování (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25).
Mapový klad III. vojenského mapování (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_region.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25).

Postupem času Františkovo mapování přestalo stačit požadavkům armády rakouské monarchie na přesné a hlavně aktuální mapy, a proto roku 1868 rakouské ministerstvo války rozhodlo o mapování novém. Pracovalo se již opět na relativně přesných geometrických základech, užity byly rovněž dané době odpovídající přesné měřické metody. Podstatnou změnou oproti předchozímu mapovému dílu byla použitá měřítka, a to 1 : 25 000, resp. pro prostory zvláštní důležitosti 1 : 12 500.

III. vojenské mapování - mapový list 4359_1 (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=4359_1).
III. vojenské mapování – mapový list 4359_1 (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=4359_1).

Jeho podkladem se opět staly katastrální mapy, oproti II. vojenskému mapování je vylepšeno znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce, z nichž přetiskem vznikly mapy speciální (1 : 75 000) a generální (1 : 200 000), které již byly tištěny černobíle.

Topografická mapa odvozená z map III. vojenského mapování (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=3voj_spec&idrastru=D1_22__4359_02).
Topografická mapa odvozená z map III. vojenského mapování (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=3voj_spec&idrastru=D1_22__4359_02).

Z topografických map jednotlivých etap vojenských mapování vznikala celá řada odvozených map. Na rozdíl od výchozího mapového díla určeného výhradně pro vojenské účely byly některé odvozeniny určeny i pro širší veřejnost. Vyhotovena byla např. první veřejná rakouská mapa známá jako Fallonova mapa rakouského císařství, zpracovány byly veřejné speciální a generální mapy jednotlivých korunních zemí a mnoho dalších.

Speciální mapa III. vojenského mapování (zdroj: https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/topo3v75/topo3v75_data/4359/4359_01_index.html).
Speciální mapa III. vojenského mapování (zdroj: https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/topo3v75/topo3v75_data/4359/4359_01_index.html).

Mapy III. vojenského mapování jsou k dispozici zde.

Mapa Moravy podle Schobera (1888)

Mapa Moravy z roku 1888 podle Schobera (zdroj: http://www.stmapy.cz/m1888.html).
Mapa Moravy z roku 1888 podle Schobera (zdroj: http://www.stmapy.cz/m1888.html).

Od poloviny 19. století se v českých zemích začaly vydávat školní nástěnné mapy. Jako učební pomůcky podléhaly schválení ministerstvem vyučování, které většinou platilo pro obecné, měštanské i střední školy. Na sklonku 19. století připravil c. a k. vojenský zeměpisný ústav dvě Schoberovy školní mapy přeložené do češtiny: Školní mapu Království českého z roku 1887 (1 : 200 000) a Školní mapu markrabství Moravského a vévodství Slezského (1888, 1 : 1 500 000).

Příruční mapa markrabství Moravského a vévodství Slezského v měřítku 1 : 750 000 s rozměry 298 x 392 mm je zmenšenou školní nástěnnou mapou Karla Schobera. Vyšla ve Vídni péčí R. Lechnera, vytiskl ji rovněž ve Vídni zmíněný c. a. k. vojenský zeměpisný ústav roku 1888. Titul mapy zdobí znaky Moravy a Slezska na pozadí ornamentu s ženskou postavou a latinským příslovím “Viribus unitis” – spojenými silami.

Výřez ze Schoberovy Moravy z roku 1888. Perličkou na mapě je pojmenování pohoří Chřibů jako Marsovy hory (zdroj: http://www.stmapy.cz/m1888.html).
Výřez ze Schoberovy Moravy z roku 1888. Perličkou na mapě je pojmenování pohoří Chřibů jako Marsovy hory (zdroj: http://www.stmapy.cz/m1888.html).

České názvosloví jen výjimečně doplňují německé názvy lokalit v závorkách, např. Slavkov (Austerlitz), vlastivědné povahy jsou údaje o pevnostech, zříceninách, zámcích, klášterech a chrámech.  Součást mapy tvoří plány zemských měst. Brna a Opavy, v měřítku 1 : 75 000. Na sklonku 19. století se Příruční mapa prodávala za deset krejcarů.

Mapy nového Československa (1918-1939)

Výsledky III. vojenského mapování, topografické sekce a zejména speciální a generální mapy z nich odvozené, překonaly svým významem zánik Rakousko-uherské monarchie. Byly převzaty nově vzniklými institucemi nástupnických států, u nás Vojenským zeměpisným ústavem v Praze, který byl zřízen v roce 1919 z kartografického oddělení, jež bylo součástí ministerstva národní obrany od roku 1918, a který je upravené a aktualizované vydával až do padesátých let jako jediná mapová díla středních měřítek, která pokrývala celé území státu.

Mapa Republiky československé z roku 1935 (zdroj: http://www.stmapy.cz/1935.html).
Mapa Republiky československé z roku 1935 (zdroj: http://www.stmapy.cz/1935.html).

Se vznikem samostatné Československé republiky v roce 1918 vyvstala potřeba nového mapování. V období První republiky byly započaty práce mající za cíl zpracovat nové topografické mapy. Od roku 1923 bylo zahájeno mapování v Benešově zobrazení, rozběhly se práce na nových mapách v měřítkách 1 : 10 000 a 1 : 20 000. V souvislosti s předpokládaným zavedením Křovákova zobrazení jako jednotného celostátního zobrazovacího systému však byly práce na uvedeném mapování záhy zastaveny.

Topografické mapy v Křovákově zobrazení a v měřítkách 1 : 20 000 a 1 : 50 000 začaly vznikat v roce 1934, jejich geodetickým podkladem se stala jednotná trigonometrická síť katastrální S-JTSK. Celý projekt probíhal souběžně s pracemi na budování nového jednotného pozemkového katastru československého. Novým mapováním v Křovákově zobrazení měly být konečně na celém území nahrazeny mapy III. vojenského mapování. Započaté práce však přerušila světová válka a okupace Československa.

Mapy Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945)

Mapa Protektorátu Čechy a Morava z roku 1941 (zdroj: http://www.stmapy.cz/1941.html).
Mapa Protektorátu Čechy a Morava z roku 1941 (zdroj: http://www.stmapy.cz/1941.html).

V letech 1939–1945 byly české země zobrazovány na mapách a v atlasech jako součást Velkoněmecké říše. Protektorát Čechy a Morava, jak zněl úřední název zbytku okupovaných českých zemí, zaujímal rozlohu asi 49 000 km2 s přibližně 7,5 mil. obyvateli. Také Columbus Volksatlas-E. Debes Handatlas zachycuje na obecně zeměpisné mapě č. 25 Sudetenland, Böhmen-Mehren, území Protektorátu, které je vyznačeno kromě hranic červeným nápisem přes celé Čechy a Moravu. Pohraničí, odtržené po Mnichovské dohodě (29. 9. 1938) a obsazované od 1. října 1938 německými jednotkami, je označeno jako Sudetenland.

Nové státní hranice Protektorátu vedou v bezprostřední blízkosti významných průmyslových středisek (např. Plzně a Moravské Ostravy), přerušeny jsou důležité dopravní tepny. Rovněž Těšínsko s bohatými ložisky uhlí a hutním průmyslem, obsazené Polskem, již k českému státu nepatří. Mapa o rozměrech 208 x 365 mm v měřítku 1 : 1 500 000 vyšla roku 1941 ve 3. vydání Columbus Volksatlasu, jehož autorem byl Carl Wagner a úpravy provedli Karlheinrich WagnerOswaldem Winkelem.

Mapy po druhé světové válce

Po skončení 2. světové války opět vyvstaly požadavky na vyhotovení nového celostátního mapového díla, které by sloužilo potřebám obnovovaného a rozvíjejícího se hospodářství. Znovu se přistoupilo ke tvorbě map v Křovákově zobrazení, záměrem bylo pokrýt území republiky mapami v měřítkách od 1 : 5 000 až do 1 : 200 000. Zakrátko se však ukázalo, že tento smělý záměr nebude jednoduché splnit za tak krátkou dobu, jak by to odpovídalo potřebám národního hospodářství. Proto bylo zvoleno náhradní řešení a nejžádanější mapy měřítek 1 : 5 000 a 1 : 10 000 se začaly zhotovovat odvozováním.

Souběžně s mapami v Křovákově zobrazení se přistoupilo v poválečné době zejména s ohledem na potřeby obrany státu ke zpracování topografických map v Gauss-Krügerově konformním příčném válcovém zobrazení. V krátkém období mezi lety 1950–1952 vznikly pro území ČSR odvozením prozatímní topografické mapy v měřítkách 1 : 50 000 a 1 : 100 000. V souvislosti s tehdejší vojensko-politickou orientací na Sovětský svaz a další státy východní Evropy a na základě doporučení z koordinačních jednání zástupců zeměměřických složek zmíněných států došlo ke stanovení zobrazovacích soustav a souřadnicových systémů, ve kterých měly mapovací práce probíhat. Výsledkem jednání bylo v roce 1952 zahájení nového mapování v geodetickém referenčním systému S-1952, v Gauss-Krügerově zobrazení, jako výchozí měřítko bylo určeno 1 : 25 000. Tvorba tohoto celostátního mapového díla byla prováděna převážně vojenskými kapacitami. Ukončena byla v enormně krátkém čase již v roce 1957.

Topografická mapa Halenkovic v systému S-1952, měřítko 1:10 000 (zdroj: https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/topos52/topos52_data/010k/M_33_107_B_d_4_index.html).
Topografická mapa Halenkovic v systému S-1952, měřítko 1:10 000 (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-107-B-d-4).
Topografická mapa Halenkovic v systému S-1952, měřítko 1:25 000 (zdroj: https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/topos52/topos52_data/025k/M_33_107_B_d_index.html).
Topografická mapa Halenkovic v systému S-1952, měřítko 1:25 000 (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_3__M-33-107-B-d).
Topografická mapa Halenkovic v systému S-1952, měřítko 1:50 000 (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_4_1__M_33_107_B).
Topografická mapa Halenkovic v systému S-1952, měřítko 1:50 000 (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_4_1__M_33_107_B).

V návaznosti na toto měřítko byly dále zpracovány topografické mapy menších měřítek, konkrétně 1 : 50 000, 1 : 100 000, 1 : 200 000 a 1 : 500 000. Vzápětí došlo ještě k rozšíření sortimentu měřítek, a to o mapy v měřítkách 1 : 10 000 a 1 : 5 000. Garantem tvorby a vydávání topografické mapy 1 : 5 000 a 1 : 10 000 byly složky civilní zeměměřické služby za kapacitní spoluúčasti vojenské topografické služby. Mapování v uvedeném rozsahu probíhalo s menšími úpravami prakticky až do začátku 70. let 20. století. Vznikla tak mapová díla, která pokryla území celého státu. Při mapování byly použity v tehdejší době nejmodernější mapovací metody, jednou ze základních měřických metod se stala letecká stereofotogrammetrie. V závislosti na měřítku zhotovovaných map se jedná o velice podrobné topografické zachycení situace, zvláštní pozornost byla věnována i jejich výškopisné složce.

Státní mapa odvozená, mapový list NAPA 4-5, měřítko 1:5 000 (zdroj: https://archivnimapy.cuzk.cz/smo5_s52/NAPA/NAPA45_1964.html).
Státní mapa odvozená, mapový list NAPA 4-5, měřítko 1:5 000 (zdroj: https://archivnimapy.cuzk.cz/smo5_s52/NAPA/NAPA45_1964.html).

Usnesení vlády č. 327 ze dne 18. září 1968 “o používání souřadnicových systémů a kartografických materiálů na území ČSSR” vyloučilo z běžného užívání v národním hospodářství všechna mapová díla v Gauss-Krügerově zobrazení. Ovlivnilo zobrazovací soustavu, druhovost a obsahové zpracováni nového souboru neutajovaných map měřítek menších než 1 : 5 000, jehož vydáváním byla pověřena Ústřední správa geodézie a kartografie (od roku 1969 Český úřad geodetický a kartografický a Slovenský úrad geodézie a kartografie, od roku 1993 Český úřad zeměměřický a katastrální) a který měl sloužit jako základní mapové dílo pro potřeby plánování a hospodářské výstavby a jako vhodný mapový podklad pro tvorbu tematických mapových děl. Jeho koncepce byla jednotná pro celé území ČSSR. Vzhledem k návaznosti na mapová díla velkých měřítek bylo stanoveno použít pro uvažovanou soustavu Základních map ČSSR (ČR) souřadnicový systém S-JTSK, Křovákovo konformní kuželové zobrazení na Besselův elipsoid, výškový systém Balt po vyrovnání. Mapy jsou zpracovány v měřítkové řadě 1 : 10 000, 1 : 25 000, 1 : 50 000, 1 : 100 000 a 1 : 200 000.

 

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fabriciova_mapa

http://www.stmapy.cz/m1569.html

http://maps.fsv.cvut.cz/antos/morava.html

http://moravskaorlice.blogspot.com/2014/10/fabriciova-mapa-moravy.html

https://napajedla.webnode.cz/koutek-historie/napajedla-na-mapach/

http://maps.fsv.cvut.cz/hladina/

http://www.stmapy.cz/m1742.html

https://www.cuzk.cz/Urady/Zememericky-urad/Dalsi-informace/Historie-a-vyznam-zememerictvi.aspx

http://www.stmapy.cz/m1888.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Stabilní_katastr

https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/com/com_data/0663-1/0663-1-009_index.html

http://www.stmapy.cz/1941.html

https://www.drobnepamatky.cz/topograficke-mapy-1-10-000

Přečtěte si také

  • Ratíškovický potok20.1.2017 Ratíškovický potok Hydrologické charakteristiky č. hydrologického pořadí 4-13-02-044/3 plocha povodí […]
  • Syrovínka19.1.2017 Syrovínka Hydrologické charakteristiky č. hydrologického pořadí 4-13-02-022 plocha povodí […]
  • Sudoměřický potok18.1.2017 Sudoměřický potok Hydrologické charakteristiky č. hydrologického pořadí 4-13-02-051 plocha povodí […]
  • Radějovka17.1.2017 Radějovka Hydrologické charakteristiky č. hydrologického pořadí 4-13-02-045 plocha povodí […]

Milý čtenáři, pošli mi svůj pohled na věc. Budu rád ...