Reichové – podnikatelé ve sklářství na Moravě

Sklářství na Moravě v 19. a pak i ve 20. století výrazně ovlivnily podnikatelské rodiny Schreiberů a Reichů. Nejprve tyto rodiny pronajímaly sklářské hutě převážně postavené na panstvích šlechticů a poté hutě odkupovaly a budovaly další sklárny. Rod Reichů se významně zapsal v historii skláren např. v Krásně (u Valašského Meziříčí), Kyjově, ve Velkých Karlovicích, Karolince nebo ve Vsetíně.

Sklárna ve Starých Hutích na historické fotografii (zdroj: http://www.taggmanager.cz/poi_images/3777/8003.jpg).
Sklárna ve Starých Hutích na historické fotografii (zdroj: http://www.taggmanager.cz/poi_images/3777/8003.jpg).

Zakladatelem sklářské tradice Reichů se stal Izák Reich (1783–1837), který se rozhodl pronajmout panskou sklárnu ve Staré huti (Stupava), která na začátku 19. století chátrala z důvodu nedostatku financí buchlovského panství. Tento pronájem zaručovala smlouva s hraběnkou Berchtoldovou, jež byla podepsaná 4. března 1814, avšak jeden z bodů smlouvy uvádí, že nájem sklárny trvá už od 1. prosince 1813. Této huti se patrně začalo dařit a Izák rozšířil roku 1818 své podnikání o huť v Koryčanech. Podobně si pronajal ještě vrchnostenské sklárny v KvětnéKněhyni.

Sklárna v Koryčanech na historické fotografii (zdroj: https://www.obec-stupava.cz/obec/po-stopach-chribskych-sklaru/).
Sklárna v Koryčanech na historické fotografii (zdroj: https://www.obec-stupava.cz/obec/po-stopach-chribskych-sklaru/).

Izák měl během svého života tři manželky, a to Sáru, Babette a Charlotte (Karolinu). Po jeho smrti roku 1837 založila v srpnu 1838 jeho třetí manželka Charlotte společně s jeho nejstaršími syny SamuelemSalomonem veřejnou obchodní společnost S. Reich a spol. za účelem následujícího provozování skláren [1].

Roku 1842 si Reichové pronajali Františčinu Huť ve Velkých Karlovicích a přesunuli se na Vsetínsko. Roku 1859 podnik rozšířili o novou chladicí pec a provedli také změnu ve výrobním programu, původní duté sklo nahradilo sklo tabulové. Tato změna se ale neukázala jako šťastná a již roku 1866 se sortiment opět měnil, tentokrát na skleněné perly a knoflíky.

Od roku 1855 provozovala firma také novou sklárnu v Krásně nad Bečvou, která byla vybavena dvěma pecemi. Podnik měl zpočátku k dispozici pouze nevelkou brusírnu, brzy ale zaměstnával již téměř sto dělníků. Sklárna, vyrábějící zpočátku především kalíšky, sklenice a lahve, měla dobré jméno i v zahraničí a do Krásna mířili obchodníci z celé Evropy. Podnik byl v průběhu 19. století ještě několikrát modernizován a nakonec se v něm rovněž začalo vyrábět osvětlovací sklo [2].

Na Moravě existovaly většinou panské sklárny již před příchodem Reichů, které ovšem byly nemoderní, bez patřičného vybavení, organizace výroby a odbytu výrobků. Firma S. Reich a spol. se po jejich získání snažila své sklárny vybavit všemi prostředky pro zlepšení, uspíšení a zlevnění produkce. Zavedla například parní pohon, vytápění uhlím či plynem, kreslířská oddělení, chemické laboratoře, dílny na rafinaci hrubého skla, a především zvětšovala odbyt výrobků jak doma, tak i za hranicemi [1].

Reichové založili Mariánskou huť v Leskovém ve Velkých Karlovicích (zdroj: https://www.vmarianskehuti.cz/unikat-ve-velkych-karlovicich/).
Reichové založili Mariánskou huť v Leskovém ve Velkých Karlovicích (zdroj: https://www.vmarianskehuti.cz/unikat-ve-velkych-karlovicich/).

Od roku 1855 provozovala firma také novou sklárnu v Krásně nad Bečvou, která byla vybavena dvěma pecemi. Podnik měl zpočátku k dispozici pouze nevelkou brusírnu, brzy ale zaměstnával již téměř sto dělníků. Roku 1859 se Reichové rozhodli pro stavbu nové brusírny, v níž byl instalován parní stroj vyrobený v Arcibiskupských železárnách ve Frýdlantu nad Ostravicí. Práci zde našlo dalších 180 osob a celkový počet zaměstnanců vzrostl na 783.

Bratři Reichové vedli podnik společně, mladší Salomon se ale později vydal vlastní cestou (byť stále pod hlavičkou rodinné firmy). V polovině roku 1861 začal v tehdejším Novém Hrozenkově stavět sklárnu Karolinina huť, v níž byl provoz zahájen 11. září 1862. Předpoklady pro provoz tohoto podniku zajišťovala smlouva s velkostatkem Vsetín, který se v následujících patnácti letech zavázal dodat 60 tisíc sáhů dřeva.

Pohlednice se sklářskou hutí v ústí Jasenice do Bečvy ve Vsetíně.
Pohlednice se sklářskou hutí v ústí Jasenice do Bečvy ve Vsetíně (použito z http://www.vsetinvobrazech.cz/luh/1910-sklarska-hut-u-potoka-jasenice_83.html).

Impérium rodiny Reichů se rychle rozrůstalo a roku 1871 do něj přibyla i bývalá sklárna Jacoba a Josefa Kohnů ve Vsetíně. Také u ní vznikla nová brusírna a výroba se orientovala především na sklenice, lahve a stínítka lamp [2].

Od roku 1845 bylo Samuelu Reichovi vyhověno a sklárny pod firmou směly využívat titul c. k. privilegované zemské továrny. Díky tomu, že se firma stala zemskou továrnou a příznivým událostem, které nastaly po revolučním roku 1848, se firmě velmi dařilo a k začátku 70. let již vlastnili mnoho dalších sklářských hutí. Jednalo se o sklárny v Protivanově, Úsobrně, Krásně, Kyjově, ve Velkých Karlovicích v Léskovém, Karolince, Novém Boru a na Vsetíně. Roku 1855 vznikla také ústředna ve Vídni a byly taktéž zřizovány ústředny ve větších evropských i světových městech.

Vedení firmy bylo k roku 1865 následující: Samuel řídil hutě kolem Kyjova, Salomon hutě na Valašsku, Alois centrálu ve Vídni a David sklárnu v Boru a prodejnu v Berlíně. V 70. a 80. letech získali sklárny ve Voitsbergu a v Zawierci [1].

Sklárna v Krásně nad Bečvou na historické fotografii (zdroj: http://www.muzeumvalassko.cz/novinky/ohlednuti-za-historii-sklarny-v-krasne-nad-becvou).
Sklárna v Krásně nad Bečvou na historické fotografii (zdroj: http://www.muzeumvalassko.cz/novinky/ohlednuti-za-historii-sklarny-v-krasne-nad-becvou).

Firma na začátku 20. století patřila v Rakousku-Uhersku k největším firmám zabývajícím se sklářskou výrobou. První světová válka se však na společnosti negativně podepsala a hospodářská krize v 30. letech nikterak nepomohla. Společnost byla finančně na dně, navíc ve firmě panovaly rodinné neshody. Kvůli těmto faktům byla firma nucena podstoupit změnu na akciovou společnost Českomoravské sklárny, pod kterou následně patřilo šest závodů – Krásno nad Bečvou, Karolinina Huť, Jablůnka, Úsobrno, Vsetín a Bor. Dohoda o změně společnosti na akciovou byla podepsána v roce 1934.

Po přeměně firmy bylo mnoho členů Reichovy rodiny nuceno emigrovat a jen pár příslušníků zůstalo nadále v Československu. Ti, kteří zůstali, byli bohužel oběťmi druhé světové války kvůli svému židovskému původu [1].

Zdroje:

  1. Kolínek, Z. 2022. Srovnání vývoje sidonské huti s vývojem skláren na Východní Moravě. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Pedagogická fakulta.
  2. Profyt.cz, My jsme Valaši, sklářská rodina

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *