Podzosoly jsou půdy vznikající na zpevněných i nezpevněných kyselých substrátech procesem podzolizace. Podmínkou procesu podzolizace je dostatečně promyvný režim umožňující vyplavování bází a tím okyselení půdního prostředí, což je nutné pro zrychlení zvětrávání alumosilikátů.
Podzolizace je založena na dvou základních procesech. Jedná se o zmíněné zvětrávání následované transportem koloidní formy alumosilikátů a o tvorbu a transport komplexů (chelátů) hliníku a železa s organickou hmotou. Jejich podíl na transportních, srážecích a adsorpčních procesech není jasně vymezen. Dochází k uvolnění a transportu Al a Fe spolu s částí organické hmoty a tak ke vzniku ochuzeného horizontu Ep.
Při zvýšení pH v profilu pak dochází k jejich vysrážení a vytvoření obohacených horizontů. V případě transportu spolu s organickou hmotou vzniká humusoseskvioxidický horizont (Bhs), anebo v případě migrace bez organické hmoty, pouze seskvioxidický horizont (Bs). Do této referenční třídy patří dva půdní typy.
Kryptopodzoly jsou půdním typem, který můžeme zjednodušeně chápat jako přechod kambizemí k podzolům. Nedostatek bazických iontů umožňuje nastartování procesu podzolizace, ovšem pouze v podobě uvolnění snáze mobilizovatelného železa. Amorfní FeO stmelí jílové částice do zaoblených mikroagregátů, které pak vytváří charakteristickou rezivou barvu a kyprou strukturu horizontu Bvs (podpovrchový spodický rezivý).
Při dalším snížení obsahu bází a zároveň snížení pH začnou vznikat vlastní podzoly s charakteristickým sledem horizontů A–Ep–Bhs–Bs–C. Existují dva typy podzolů. Jedná se o podzoly horské (zonální) charakteristické výskytem na kyselých horninách v horských oblastech s vysokými úhrny srážek, nižšími průměrnými teplotami a klimatickým optimem výskytu jehličnanů (smrky, jedle). Nízké teploty brzdí zvětrávání a tedy přirozené doplňování bazických iontů, které by podzolizaci bránily. Opad jehličnanů svým kyselým charakterem podzolizaci dále podporuje.
Toto poslední tvrzení platí i pro druhou skupinu podzolů, a to podzolů arenických (azonálních) vyskytujících se na chudých píscích s porosty především borových lesů. Tyto podzoly jsou charakteristické jazykovitým přechodem horizontů a velice výraznou diferenciací profilu
způsobenou dobrou drenáží písčitých substrátů. Může dojít až ke stmelení písčitých zrn vysráženými sloučeninami železa a hliníku v horizontu Bhs. Takto „zkamenělý“ horizont se pak nazývá ortštejnový (Bsd).
Kryptopodzoly (KP)
Půdy se stratigrafií O–Ah nebo Ap–Bvs–C, se seskvioxidickým spodickým horizontem, který má rezivou – žlutorezivou barvu. Vyznačuje se nízkou objemovou hmotností (níže 1,0 g · cm-3) a vysokou kyprostí v důsledku tvorby zaoblených mikroagregátů, vzniklých stmelením částic jílu a prachu uvolněným amorfním FeO. Má veškeré znaky spodického horizontu, popsané v kapitole o diagnostických horizontech.
Humusovou formou je nejčastěji mor a přechody k moderu. Jsou to půdy silně kyselé (VM < 35 %) s tvorbou sekundárního chloritu v horizontu Bvs, vysoce nasycené Al s velmi výrazným uvolněním volných oxidů Fe a Al.
Vytvářejí se v horských podmínkách v krycím a v hlavním souvrství přemístěných zvětralin lehčího zrnitostního složení (žul, pískovců apod.), zčásti v píscích nižších poloh. Jejich areál rozšíření spadá do chladných a vlhkých oblastí klimatických regionů B 9–10, Ko 8–9, Ku 7–8, v 7–8 výškovém stupni. Horské kryptopodzoly jsou charakterizovány perudickým vodním a frigidním teplotním režimem.
Podzoly (PZ)
Půdy se stratigrafií O–Ah nebo Ap–Ep–Bhs–Bs–C s profilem výrazně diferencovaným na vybělený (albický) horizont Ep (někdy infiltrovaným humusem zbarven šedě) a iluviální humusosekvioxidický spodický horizont. Tento spodický horizont je charakterizován výplní intergranulárních pórů matrice z hrubozrnných částic amorfními černohnědými (svrchní část) a rezivými (spodní část) koloidy. Humusovou formou je převážně surový humus.
Vytvářejí se ve dvou ekologicky odlišných oblastech:
- na svahovinách přemístěných zvětralin hornin dávajících lehčí zvětraliny (žuly, pískovce apod.), obsahujících nejen hlavní, ale i krycí souvrství
- na píscích nižších poloh
Výskyt horských podzolů spadá do klimatických regionů B 9–10, Ko 8–9, Ku (7) 8.7 a výškového stupně 7–8, s frigickým teplotním a perudickým vodním režimem, nikdy neprosýchají. Podzoly nižších poloh nalézáme v klimatických regionech B 2, Ko 3–5, Ku 4–5.2–3, v třetím vegetačním stupni, s mesickým udickým hydrotermickým režimem a občasným prosýcháním profilu.
Podzoly jsou půdy s výrazně nenasyceným sorpčním komplexem (VM < 35 %), s vysokou nasyceností Al a tvorbou sekundárních Al-chloritů, s výraznou migrací komplexu Fe, Mn, Al s organickými kyselinami o malé molekule. Vyznačují se vysokým podílem KVK závislé na pH. Obsahu humusu je vysoký nejen v humusovém horizontu (v ornicích > 4–5 %), ale i v Bhs (> 5 %). Obsah humusu u podzolů nižších poloh z písků je nižší, ale hromadění v Bhs výrazné. Při prosýchání profilu podzolů nižších poloh může vznikat ortštejn.
Zdroj: Pavlů, L. 2018. Základy pedologie a ochrany půdy. Katedra pedologie a ochrany půdy. Česká zemědělská univerzita v Praze. [cit. dne: 31. 07. 2020], dostupné z: https://katedry.czu.cz/storage/4833_Zaklady-pedologie-a-ochrany-pudy.pdf
Taxonomický klasifikační systém ČR. cit. dne: 31. 07. 2020], dostupné z: https://klasifikace.pedologie.czu.cz/index.php?action=showKlasifikacniSystem