Poloha a základní údaje
Bioregion leží na pomezí jižní a východní Moravy, zabírá téměř celý geomorfologický celek Chřiby. Jeho plocha je 254 km2.
Bioregion je tvořen výraznou vrchovinou na pískovcovém flyši, je charakterizovaný biotou typického západokarpatského bukového lesa (3. a 4. vegetační stupeň), na rozdíl od okolí s některými submontánními a subatlantskými druhy a s větším zastoupením typických karpatských prvků ve flóře a především fauně.
Biodiverzita je však snížena vlivem monotónního podkladu. Vegetačně je bioregion řazen do květnatých bučin a dubohabrových hájů. Netypická část je tvořena teplejšími okrajovými svahy a pahorkatinami nebo plošším reliéfem bez skal, s větším zastoupením dubohabrových hájů, výjimečně i teplomilných doubrav. Převážně se jedná o jednotvárná přechodná území do sousedního bioregionu. V současnosti dominují bučiny a jehličnaté kultury, nelesní půdu kryjí převážně mezofilní pastviny.
Horniny a reliéf
Území buduje paleogenní (v nepatrné míře i křídový) flyš račanské jednotky, v němž se významně uplatňují pískovce i slepence, místy značně odolné, převážně mírně kyselé, ojediněle však i vápnité. Při SZ okraji vystupují nepatrné útržky jurských vápenců. Z pokryvů hrají hlavní roli svahoviny, při okrajích spraše až sprašové hlíny, lokálně se vyskytují i holocenní pěnovce, někdy i několik metrů mocné (Salaš).
Chřiby představují kernou vrchovinu s úzkými, často strukturně podmíněnými hřbety. Bioregion je na východě budován jedním hlavním hřbetem z něhož sbíhají k jihu dlouhá pozvolná údolí a k severu spadají strmé svahy rozčleněné krátkými strmými údolími. V jihozápadní části se vyskytují dva paralelní hřbety, rozdělené údolím horní Kyjovky, které jsou na obě strany stejně strmé.
Údolí jsou 140 až 250 m hluboká, ale rozevřená. Místy jsou vypreparovány tvrdé partie pískovců v podobě izolovaných skalisek (Kozel, Komínky a pod.). Typickým útvarem jsou strže na počátku jednotlivých údolí. Reliéf má ráz členité vrchoviny s výškovou členitostí 200–300 m, na severním svahu až ploché hornatiny s členitostí do 350 m. Ve východní části jsou místy úseky víceméně zarovnané nebo s měkkou morfologií a členitostí ploché vrchoviny – 150–200 m. Nejnižším bodem je okraj nivy Moravy u Napajedel (asi 190 m), nejvyšším Brdo (587 m). Typická výška bioregionu je 300–550 m.
Podnebí
Dle Quitta leží nižší okrajové části v mírně teplé oblasti MT11, vyšší v MT9.
Podnebí je tedy mírně teplé, relativně dobře zásobené srážkami, zřetelně chladnější a vlhčí než v okolních bioregionech: Buchlovice na jižním okraji mají 8,2 °C, 628 mm; Střílky 665 mm, Kostelany na nižších hřbetech východní části 705 mm. Hřbety mají průměrnou roční teplotu asi 7 °C a srážky až 750 mm. Vrcholový fenomén je nevýrazný.
Půdy
V bioregionu dominují typické kambizemě, na svahovinách na úpatích přecházející do typických luvizemí, na vlhčích místech často až pseudoglejových kambizemí. Na nejvyšších hřbetech se na zpravidla kyselých pískovcích vyvinuly kyselé typické kambizemě. Litozemě na skalách tvoří nepatrné ostrůvky, místy jsou však vápnité a podmiňují výskyt specifické vegetace (Bradlo). Nivy mají malý rozsah a pokrývají je glejové fluvizemě.
Biota
Bioregion leží v mezofytiku fytogeografického podokresu 77c. Chřiby (s výjimkou jihovýchodního okraje). Vegetační stupně (Skalický): suprakolinní až submontánní.
Potenciální vegetaci tvoří květnaté bučiny, převážně asociace Carici pilosae-Fagetum, omezeně snad i Melico-Fagetum, vzácněji acidofilní bučiny (Luzulo-Fagetum). Pouze v nejnižších polohách jsou karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum). Teplomilné doubravy ze svazu Quercion petraeae (Potentillo albae-Quercetum) jsou výjimečné, na prudkých svazích se skeletovitými půdami se ojediněle vyskytuje i Sorbo torminalis-Quercetum.
Na kyselých substrátech nižších poloh se snad vyskytují i acidofilní doubravy ze svazu Genisto germanicae-Quercion. Na prudkých svazích se dají předpokládat výskyty suťových lesů svazu Tilio-Acerion. V údolích podél potoků jsou potoční luhy, v nejnižších polohách Pruno-Fraxinetum, výše Carici remotae-Fraxinetum. Primární bezlesí prakticky chybí.
V přirozené náhradní vegetaci převažují mezofilní typy luk a pastvin (Arrhenatherion a Cynosurion, zvl. Anthoxantho-Agrostietum), v lemech se vesměs nachází vegetace svazu Trifolion medii, křoviny náležejí pouze svazu Prunion spinosae. Řidčeji se střetáváme s vlhkými loukami svazu Calthion a s náznaky subxerofilní asociace Brachypodio-Molinietum (svaz Cirsio-Brachypodion).
Složení flóry odpovídá květeně nižších karpatských pohoří. Vzhledem k ostrovnímu charakteru bioregionu má zdejší výskyt řady (zejména mezofilnějších) druhů izolovaný charakter, výraznější exklávní prvky však chybějí. Objevuje se zde hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), kostřavice větevnatá (Bromopsis ramosa), ostřice převislá (Carex pendula), svízel Schultesův (Galium schultesii) a prstnatec listenatý (Dactylorhiza longebracteata), mezi submontánními prvky je pozoruhodný dosti četný výskyt subatlantsky laděné vrbiny hajní (Lysimachia nemorum) a čarovníku alpského (Circaea alpina). Vzácně zde roste i růže alpská (Rosa pendulina) a kapradina plevinatá (Dryopteris affinis subsp. borreri). Při potocích byla zjištěna přeslička luční (Equisetum pratense), v pramenných mísách i cídivka přezimující (Hippochaete hyemalis) a kapradiník bažinný (Thelypteris palustris).
V nelesní flóře jsou xerotermní druhy velmi vzácné, zastupují je kakost krvavý (Geranium sanguineum), kosatec pestrý (Iris variegata) nebo svízel sivý (Galium glaucum), vzácné jsou rovněž druhy slatinných stanovišť, jako např. pryšec huňatý (Euphorbia villosa), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum), příp. kosatec sibiřský (Iris sibirica). Hercynské typy, jako jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), chybějí, překvapivě vzácné jsou kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), věsenka nachová (Prenanthes purpurea) a třezalka svrnitá (Hypericum maculatum).
Bioregion je jediný z bioregionů karpatské podprovincie na pravém břehu Moravy, kam ještě zasahuje typická karpatská lesní fauna. Nečetné tekoucí vody patří do pstruhového pásma.
Významné druhy – Savci: ježek východní (Erinaceus concolor). Ptáci: mandelík hajní (Coracias garrulus), lejsek malý (Ficedula parva). Obojživelníci: mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Měkkýši: vřetenovka hladká (Cochlodina laminata), vřetenatka obecná (Alinda biplicata), sítovka blyštivá (Aegopinellla minor). Hmyz: masařka Sarcophaga zumptiana, hřbetozubec Odontosia sieversi.
Kontrasty
Hranice vůči okolním bioregionům s výjimkou jihovýchodního okraje jsou výrazné, dané podstatně vyšším a členitějším reliéfem i odlišnou biotou. Biotickým kontrastem oproti Ždánicko-litenčickému bioregionu (3.1) je téměř úplná absence teplomilných typů primární i přirozené náhradní vegetace, v níž chybí většina xerotermních druhů, zatímco v lesní flóře přibývají druhy vyšších poloh.
Skladba rostlinstva i květeny se velmi podobá bioregionům Bělokarpatskému (3.6) a Zlínskému (3.7), je však ve vyšších polohách poněkud ochuzená. Příčinou je vysunutí a ostrovní postavení submontánního stupně Chřibů, což se projevuje absencí řepíčku trojlistého (Aremonia agrimonoides), kvantitativně např. měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) a čistce alpinského (Stachys alpina).
Současný stav krajiny a ochrana přírody
(přehled vyhlášených zvláště chráněných území je platný k roku 1996)
Osídlení je velmi pozdní, teprve středověké a převážně má valašský charakter. Vyšší polohy prakticky nebyly nikdy osídleny. Krajina je dosud dosti zalesněná, přičemž v lesích převažuje přirozená druhová skladba. Menší části bioregionu jsou odlesněny, v náhradní vegetaci je vyvážený poměr mezi agrocenózami, loukami a pastvinami.
Ačkoli biota Chřibského bioregionu je relativně zachovalá, nebylo zde doposud vyhlášeno mnoho chráněných území. Jsou to PR Holý kopec, kde je motivem ochrany typická karpatská bučina a PR Moravanské lúky, zřízené k ochraně komplexu květnatých a vlhkých luk. Další chráněná území chrání pískovcové skály: PP Budačina, PP Komínky, PP Kazatelna a PP Kozel.
Zdroj: Culek, M. (editor) a kol. 1996. Biogeografické členění České republiky. ENIGMA. Praha