Poloha a základní údaje
Bioregion leží ve středu jižní Moravy, zabírá severní část geomorfologického celku Ždánický les, severní okraj celku Kyjovská pahorkatina a celek Litenčická pahorkatina. Bioregion obepíná téměř ze všech stran Chřibský bioregion (3.2) a má plochu 928 km2.
Bioregion je tvořen nízkou teplou pahorkatinou na měkkých vápnitých flyšových sedimentech. Bioregion tvoří přechod mezi typickými částmi západokarpatské a severopanonské podprovincie.
Vyskytuje se zde řada mezních karpatských a panonských prvků, zvláště flóra nelesní je bohatá, s řadou různých migroelementů a floroelementů, převážně však kontinentálních. Dominuje zde 3. dubovo-bukový vegetační stupeň, reprezentovaný v nejvyšších částech bohatými západokarpatskými bučinami nižších poloh. Na jižních svazích a v nižších polohách se vyskytuje 2. bukovo-dubový stupeň, odpovídající dubohabřinám. Nereprezentativní je severní část, tvořená jednotvárnějším územím bez větší účasti teplomilné bioty. V současnosti jsou zastoupeny velké komplexy dubohabrových a bukových lesů, převažuje orná půda, časté jsou sady.
Horniny a reliéf
Ždánický les a úpatí Chřibů buduje převážně jemně písčitý, snadno rozpadavý, místy vápnitý flyš ždánické jednotky. Pouze jižně od Chřibů ojediněle vystupuje kyselý flyš račanské jednotky s vrstvami pískovce. Území Litenčické pahorkatiny je naproti tomu tvořeno mořskými neogenními vápnitými jíly s ostrovy pokryvů štěrků a písků a vrstvami lithothamniových vápenců. Zcela tedy převládají horniny málo zpevněné.
Při okrajích se uplatňují na poměrně rozlehlých plochách spraše , významné jsou sesuvy, nivní sedimenty i drobná ložiska pěnovců při vápnitých pramenech (Strabišov).
Reliéf je většinou pahorkatinný, s oblými táhlými tvary, ojediněle členitější s hlubšími údolními zářezy (údolí Kyjovky). Údolí jsou maximálně asi 100 m hluboká. Skalní útvary zcela chybějí (vyjímkou je pískovcová skalka u Skalky). Dle výškové členitosti má reliéf převážně ráz ploché vrchoviny s výškovou členitostí 150–220 m, na jižním svahu nejvyššího vrchu Hradisko ráz členité vrchoviny s členitostí až 270 m. Plošší okrajové části mají členitost členité pahorkatiny, tj. 75–150 m. Nejnižším bodem je okraj nivy Moravy (asi 190 m), nejvyšším je Hradisko (518 m). Typická výška bioregionu je 220–430 m.
Podnebí
Dle Quitta leží nižší okraje území v teplé oblasti T2, vyšší polohy v mírně teplé oblasti MT11.
Podnebí je teplé a mírně suché až mírně vlhké. Srážky obecně rostou od západu, kde se ještě projevuje slabý srážkový stín České vysočiny, k východu a od okrajů bioregionu k jeho centrálním vyšším částem, kde se projevuje i vliv návětrné polohy Chřibů: Vyškov 8,4 °C, 542 mm; Slavkov 8,8 °C; Ždánice 8,6 °C, 593 mm; Litenčice 643 mm; Koryčany 633 mm; Napajedla 8,7 °C, 625 mm.
Na plochých hřbetech vrchovin srážky rostou přes 650 mm a teploty klesají pod 8 °C. Místy i zde členitý terén umožňuje vznik větších lokálních rozdílů – teplejších svahů i inverzních chladnějších údolí. Vyrovnávací vliv na průběh teplot i vlhkosti mají poměrně velké lesní plochy, zejména ve Ždánickém lese.
Půdy
Území charakterizuje poměrně pestrý soubor zpravidla vápnitých půd. Při jižním a především západním okraji převládají černozemě na spraších, ve sníženinách se lokálně objevují typické černice. Ve vyšších částech a na východě se na spraších vyvinuly typické hnědozemě, na výchozech vápnitých slínů jsou neobyčejně hojně zastoupeny typické pararendziny.
V lesních celcích Ždánického lesa a Litenčických vrchů se na slínech, spraších, sprašových hlínách a vápnitém flyši vyvinuly neobyčejně rozsáhlé plochy kambizemních pararendzin, což v ČR nemá obdoby. Pouze místy jsou ostrovy typických kambizemí (na slínitých jílech), v oblasti Trojáku a Lhotky u Zdounek luvizemě na sprašových hlínách. Půdy na slínitých jílech, slínech a jílovitém flyši jsou na plošinách v různé míře oglejené.
Biota
Bioregion zahrnuje zčásti termofytikum a leží v částech fytogeografických podokresů 20a. Bučovická pahorkatina (východní polovina), 20b. Hustopečská pahorkatina (výše položené okraje) a 21a. Hanácká pahorkatina (jižní okraj). Z mezofytika zabírá fytogeografické podokresy 77a. Ždánický les, 77b. Litenčické vrchy a jihovýchodní okraj fytogeografického podokresu 77c. Chřiby. Vegetační stupně (Skalický): kolinní až suprakolinní.
Potenciální vegetaci tvoří v nižších polohách karpatské dubohabřiny Carici pilosae-Carpinetum, které jsou pouze na nejextrémnějších stanovištích nahrazeny teplomilnými doubravami ze svazu Quercion petraeae (zejména Potentillo albae-Quercetum), výjimečně i šípákovými doubravami ze svazu Quercion pubescenti-petraeae (Sorbo torminalis-Quercetum). V nejvyšších polohách jsou bučiny (Carici pilosae-Fagetum). V údolích kolem potoků lze předpokládat luhy asociace Pruno-Fraxinetum. V plochých depresích jsou ojediněle i bažinné olšiny (Alnetion glutinosae). Primární bezlesí pravděpodobně chybělo.
Podstatnou součástí přirozené náhradní vegetace jsou xerotermní travinobylinné porosty, náležející převážně svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, na ně často navazují lemová společenstva svazu Geranion sanguinei a křoviny Prunion spinosae, vzácněji i Prunion fruticosae. Výjimečně na kyselých substrátech v jižním podhůří Chřibů byl zaznamenán výskyt vegetace svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Vlhké louky jsou vzácné, s vegetací svazu Calthion i Molinion, dříve řídce i Caricion davallianae.
Flóra je dosti pestrá, odrážející polohu bioregionu na rozhraní Panonie a Karpat, s řadou mezních prvků, z nich některé zde dosahují absolutního okraje areálu. V nelesní flóře jsou přítomni četní zástupci teplomilné květeny různých geoelementů a mikroelemntů. Převažují druhy s tendencí kontinentální, např. kozinec dánský (Astragalus danicus), hadí mord nachový (Scorzonera purpurea), kavyl vláskovitý (Stipa capillata) a len tenkolistý (Linum tenuifolium), méně i submediteránní, reprezentované zde vzácným dubem pýřitým (Quercus pubescens), dále třemdavou bílou (Dictamnus albus) nebo hnědencem zvrhlým (Limodorum abortivum).
V lesní vegetaci je řada druhů alpidských podhůří, např. dymnivka plná (Corydalis solida), ostřice chlupatá (Carex pilosa), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides). Souvislost s Karpaty reprezentuje např. jako hvězdnatec čemeřicový (Hacquetia epipactis), kostřavice větevnatá (Bromopsis ramosa), čistec alpínský (Stachys alpina).
Hercynské prvky jsou výjimečné, pouze velmi vzácně zde roste jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis). V bioregionu se prolíná fauna teplomilných stanovišť stepních lad a kulturní krajiny blízká sousedícím bioregionům severopanonské podprovincie s faunou hájů karpatského podhůří. Tekoucí vody patří do pásma parmového až cejnového, s kapilárami pstruhovými, v současnosti jsou však prakticky bez ryb.
Významné druhy – Savci: ježek východní (Erinaceus concolor), myšice malooká (Apodemus microps). Ptáci: mandelík hajní (Coracias garrulus), strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus), lejsek malý (Ficedula parva), ťuhýk menší (Lanius minor). Obojživelníci: kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Plazi: ještěrka zelená (Lacerta viridis). Měkkýši: hlemýžď zahradní (Helix pomatia), páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis), p. keřová (C. hortensis).
Kontrasty
Hranice vůči bioregionu Prostějovskému (1.11) jsou velmi nevýrazné, podmíněné geomorfologicky a předpokládanou převahou karpatských prvků v původní biotě. Hranice vůči Hustopečskému bioregionu (4.3) je nevýrazná, biotická, vůči bioregionům Dyjsko-moravskému (4.5) a Kojetínskému (3.11) je výrazná, daná rozšířením nivy a nejnižších teras. Hranice vůči bioregionu Chřibskému (3.2) je výrazná, daná podstatně vyšším a členitějším reliéfem i odlišnou biotou.
Flóra a vegetace plynule navazuje na Hustopečský bioregion (4.3), od něhož se liší zejména absencí panonských dubohabřin (Primulo veris-Carpinetum), menším podílem teplomilných doubrav a typicky vyvinutými bučinami v nejvyšších polohách. V náhradní vegetaci chybějí náročnější společenstva svazu Festucion valesiacae a v jejich flóře nenajdeme mnohé panonské prvky, jako kosatec nízký (Iris pumila), koulenku prodlouženou (Globularia punctata), sinokvět měkký (Jurinea mollis) či třezalku sličnou (Hypericum elegans), v luční vegetaci tvořily kontrast druhy slatinných luk, např. tuřice Davallova (Vignea davalliana), t. latnatá (V. paniculata), ostřice lemovaná (Carex hostiana) nebo tolije bahenní (Parnassia palustris).
Bioregion Chřibský (3.2) se odlišuje převahou bučin, v jejichž druhové skladbě se objevují i submontánní druhy, např. růže alpská (Rosa pendulina), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), rozrazil horský (Veronica montana), ječmenka lesní (Hordelymus europaeus). V náhradní vegetaci Chřibů vesměs chybějí náročnější xerotermní druhy i společenstva. Vůči bioregionům Kojetínskému (3.11) a Dyjsko-moravskému (4.5) tvoří kontrast absence vegetace podsvazu Ulmenion.
Současný stav krajiny a ochrana přírody
(přehled vyhlášených zvláště chráněných území je platný k roku 1996)
Osídlení v nižších částech bioregionu je velmi staré, od 7. tisíciletí před n. l., avšak nejvyšší partie nebyly nikdy odlesněné. V lesích z větší části zůstala zachována přirozená druhová skladba. Lesy mají často formu pařezin, zčásti však došlo k přeměně na lignikultury stanovištně nepůvodních dřevin. V nižších polohách jsou rozsáhlé polní kultury, přirozená náhradní vegetace je vesměs zachována jen na prudších svazích.
V bioregionu byla dosud vyhlášena řada maloplošných chráněných území. Nejvýznamnější jsou NPR Strabišov, chránící lesní porosty s významnou flórou, NPR Oulehla a NPP Křéby, které chrání především nelesní společenstva. Mezi dalšími rezervacemi jsou PR Hašky, PR Ve Žlebcách, PR Vitčický les, PP Přehon, PP Drážov, PP Roviny, PP Roznitál, PP Pahorek, PP Kamenec, PR Mušenice a PP Obora. Ve většině případů chrání stepní a lesostepní biotu.
Zdroj: Culek, M. (editor) a kol. 1996. Biogeografické členění České republiky. ENIGMA. Praha