Glejsoly (Glej)

I tato referenční třída je ovlivněna vodou a je tedy hydromorfní. V tomto případě je ale příčinou hydromorfních znaků voda podzemní, nikoli povrchová. Do této referenční třídy patří pouze jeden půdní typ zvaný glej.

Pochody, ke kterým v takových půdách dochází, se souhrnně nazývají glejový proces. Mechanismus je obdobný jako u stagnosolů. Rovněž se vyskytují oxidační a redukční podmínky v půdním profilu, které vedou k charakteristickým barevným projevům oxidovaného či redukovaného železa.

Nejvíce redukční podmínky jsou zde však v nejspodnějších partiích profilu pod hladinou podzemní vody. Tento výrazně šedý, šedomodrý, či šedozelený horizont bývá označován písmenem G. Intenzita redukce či oxidace v profilu může být doplněna v podobě indexů (Gr, Go, či Gro a Gor). Směrem k povrchu, kam hladina dosahuje již jen periodicky, vzrůstá intenzita oxidačních procesů a začíná dominovat rezivá barva.

Glej (GL)

Půdy se stratigrafií Ot–At až T–Gro–Gr, charakterizované reduktomorfním glejovým diagnostickým horizontem a zrašeliněnými horizonty akumulace organických látek .

Glej histický (GLh), lokalita: Českomoravská vrchovina, PLO 16, SLT 6G
Glej histický (GLh), lokalita: Českomoravská vrchovina, PLO 16, SLT 6G

Podle relace mocnosti a hloubky výskytu výrazně redukovaného horizontu Gr, glejových horizontů s oxidovanými partiemi a event. znaků hydroeluviování, dále pak podle vývoje hydrogenních až holorganických hydrogenních horizontů identifikujeme rozdíly ve vodním režimu, ke kterému vývoj půdy dospěl. Podle znaků tohoto vývoje rozeznáváme subtypy.

Zdroj: Pavlů, L. 2018. Základy pedologie a ochrany půdy. Katedra pedologie a ochrany půdy. Česká zemědělská univerzita v Praze. [cit. dne: 31. 07. 2020], dostupné z: https://katedry.czu.cz/storage/4833_Zaklady-pedologie-a-ochrany-pudy.pdf

Taxonomický klasifikační systém ČR. cit. dne: 31. 07. 2020], dostupné z: https://klasifikace.pedologie.czu.cz/index.php?action=showKlasifikacniSystem

Související obrázky:

Stagnosoly (Pseudoglej, Stagnoglej)

Jedná se o skupinu semihydromorfních půd, tedy půd periodicky ovlivňovaných vodou, v důsledku povrchového převlhčení. Tento proces se nazývá oglejení. Svrchní horizonty jsou převlhčeny nejvíce, převládá v nich anaerobní, tedy redukční prostředí. S hloubkou intenzita převlhčení klesá a začíná převažovat aerobní (oxidační prostředí). Pokračovat ve čtení “Stagnosoly (Pseudoglej, Stagnoglej)”

Související obrázky:

Luvisoly (Šedozem, Hnědozem, Luvizem)

Tato skupina půd je typická pro oblasti mírného klimatu s dostatkem srážek pro růst listnatých či smíšených lesů. Navazuje tedy volně na oblast rozšíření černozemí a černic dále ve směru k oceánickému klimatu. Vznikají rovněž na sypkých substrátech, ale již bezkarbonátových, nebo alespoň odvápněných ve svrchních částech profilu. Pokračovat ve čtení “Luvisoly (Šedozem, Hnědozem, Luvizem)”

Související obrázky:

Černosoly (Černozem, Černice)

Jedná se o skupinu půdních typů vyvinutých na sypkých karbonátových substrátech (spraších) především v oblastech stepí, tedy suššího teplého klimatu. Jedná se o půdy z hlediska zemědělství velice kvalitní, úrodné, s optimálním chemickým složením minerálního i organického podílu a rovněž s příznivými fyzikálními vlastnostmi a stabilní půdní strukturou. Pokračovat ve čtení “Černosoly (Černozem, Černice)”

Související obrázky:

Vertisoly (Smonice)

Vertisoly jsou půdy definované složením svého minerálního podílu. Jeho velkou část tvoří bobtnavé (smektitické) jíly. Jedná se tedy o půdy těžké, jejichž hlavní diagnostické znaky souvisí s objemovými změnami jílů v suchých a vlhkých obdobích. V suchých obdobích vznikají v těchto půdách hluboké trhliny. Těmi propadá do relativně značných hloubek organický materiál. Vzniká tak mocný tirsový humusový horizont (At). Uzavíráním trhlin a třením vznikají tzv. skluzné plochy, které jsou rovněž pro tyto půdy charakteristické. Pokračovat ve čtení “Vertisoly (Smonice)”

Související obrázky:

Leptosoly (Litozem, Ranker, Rendzina, Pararendzina)

Referenční skupina leptosolů je definována jako půdy vytvářející se z rozpadů pevných či zpevněných hornin. Jsou charakteristické výraznou skeletovitostí již ve svrchních horizontech a celkovou mělkostí profilu. Mají většinou velice jednoduchý sled horizontů. Některý z typů horizontu A (nejčastěji iniciální, humózní, drnový, melanický, či umbrický) nasedá přímo na půdotvorný substrát C nebo matečnou horninu R. Do této skupiny patří čtyři půdní typy. Pokračovat ve čtení “Leptosoly (Litozem, Ranker, Rendzina, Pararendzina)”

Související obrázky: