Předneolitický člověk — lovec a sběrač — nepochybně využíval všech možností, které toto prostředí poskytovalo, pro svou obživu a přežití (plody, zvěř, dřevo atd.). Nešlo ovšem o záměrnou adaptaci lesa a lesního prostředí pro potřebu člověka, ale o využívání dostupných lesních zdrojů. Založení lesního požáru v jehličnatém lese (borovice) bylo asi jedinou záměrnou činností, jejímž výsledkem mohla být změna širšího prostředí.
Hrabání steliva (lesního opadu)
Středoevropské lesy byly intenzivně využívány po celá staletí a to nejen k těžbě dřeva formou pařezení a pastvě dobytka. Mezi široce rozšířené formy tradičního využívání lesa patřilo i hrabání lesního opadu. Jedná se o shrabávání a soustřeďování listí a jehličí k následnému použití ve stájích, především k výkrmu dobytka a na podestýlku. Pokračovat ve čtení “Hrabání steliva (lesního opadu)”